Glukoza

Primární zdroj paliva a energie, které nutně potřebují buňky našeho těla, obzvláště mozkové

D-Glukosa je pro existenci našeho organizmu nezbytná. Je nejrychlejším a nejzákladnějším zdrojem energie pro lidské tělo, obzvláště při sportu nebo jiné pohybové aktivitě; glukosa je de facto lék na hypoglykémii. Pro některé lidské orgány, zejména pro mozek a červené krvinky, je glukosa zcela nezbytná. Je to jejich jediný zdroj energie, bez kterého se neobejdou. Tyto tkáně spotřebují za 24 hodin přibližně 150 g glukosy. To je tedy minimum, které musí zdravý člověk (ale i diabetik) přijmout, aby zabránil rozvoji katabolismu (tj. rozkládání složitějších látek na látky jednodušší) – získávání glukosy glukogenezí nebo ketogenezí (získávání energie za rozkladu mastných kyselin (Beta-oxidace); při tomto ději vznikají ketolátky – odpadní látky. V prvé řadě aceton).

Při poklesu hladiny glukosy (hypoglykémii) se ve žlázách s vnitřní sekrecí (pankreatu a nadledvinkách) začnou ihned uvolňovat kontraregulační hormony (glukagon a adrenalin), které mobilizují její tvorbu ze zásobního glykogenu (obsaženého převážně v játrech a ve svalstvu) procesem glykolýzy. Organismus nemá schopnost vytvořit glukosu z tuků vyjma velmi malého množství, které vzniká z glycerolu. Jako energetický zdroj je glukosa využívána i v umělé výživě (infuze) a její roztoky se podávají do žíly k zavodnění nemocných nebo jako nosiče pro jiné léky. Kaloricky je glukosa stejně vydatná jako cukr řepný, má však nižší sladivost, přibližně o 20 %.

Z biochemického hlediska je aktivní formou D-glukosy D-glukosa-fosfát, vznikající z ní působením adenosin trifosfátu (ATP)

Koncentrace (hladina) D-glukosy v krvi se nazývá glykemie.

Za běžných fyziologických podmínek získává organizmus glukosu:

1. přísunem z vnějšího prostředí – potravou, ve formě buď samotné glukosy, či z disacharidů (sacharosa) popřípadě polysacharidů (škrob)
2. z vlastních zásob – glykogenu, který je uložen zejména v játrech, ale i ve svalstvu. Tyto zásoby jsou omezené, činí od 150 do 400 g, podle situace, ve které se organizmus nalézá.
3. glukogenezí z aminokyselin – tento zdroj je sice organizmu k dispozici, ale je velmi nevýhodný, protože bílkoviny jsou v organizmu jako strukturální látky, které mají svou pevně stanovenou funkci, a organizmus má velmi malé množství bílkovin, které sloužily pouze jako zásobní látky. Proto jakákoliv situace, kdy organizmus tvoří glukózu z aminokyselin, je pro něj výrazně nevýhodná.

Výskyt v přírodě

Čistá D-glukosa se nachází v rostlinách jako jeden z produktů fotosyntézy a představuje pro rostliny zásobu energie. Hromadí se především v plodech. Kromě toho je podjednotkou řady přírodních oligosacharidů, např. maltosy, sacharosy, galaktosy aj. a polysacharidů, např.