Běžecká encyklopedie

Co je encyklopedie určitě všichni víte. Běžecká encyklopedie je to samé, jen s tím rozdílem, že se v ní objeví hesla spojená nějak s během, běháním a vším co k tomu patří. Svým způsobem to bude přehledný seznam pojmů, různě pospojovaný odkazy do dalších oblastí, o nichž si budete moci v běžecké škole číst.

Žádné termíny pro písmenem „y“.

y

Víte že?

Dýchání – jak správně při běhu dýchat

VĚDOMÉ- HLUBOKÉ– BŘIŠNÍ DÝCHÁNÍ

Břišní dýchání umožňuje transportovat kyslík do dolních částí plic.

Břišní dýchání je ten způsob dýchání, který praktikujete, když spíte. Na rozdíl od HRUDNÍHO dýchání zajišťuje lepší vstřebávání kyslíku.

Zní to velmi jednoduše, ale v praxi se ukazuje, že většina lidí neumí správně dýchat. Navíc většina lidí ani netuší, že dýchá špatně. Naučili se to přeci ve chvíli, kdy je v porodnici plácli přes zadek, aby je donutili vyjádřit svůj první nesouhlas a vykřičet ho na celé kolo. A právě při té příležitosti se pořádně nadechli, museli, jinak by nemohli začít křičet. Ve chvíli, kdy spustili svůj ryk, pak zase pořádně vydechli. A o to jde, nádech a výdech musí být při běhu dynamický, jeho dynamika musí odpovídat tempu, kterým běžíme. To je to celé.

Naučit se správně dýchat můžete i bez toho, abyste běhali, či chodili. Prostě se postavte, vdechujte nosem a myslete na to, aby vzduch, který vdechujete, šel – proudil do břicha. Že to děláte dobře poznáte podle toho, že se vám vaše břicho začne nafukovat. Pokud to budete dělat špatně – bude se vám hýbat hrudník.

Naučte se nejdříve správně dýchat v klidu a pak to začněte zkoušet při běhu, nebo ještě lépe nejdřív při chůzi a pak za běhu. Nedělejte to jako já, když za mnou přišel ve čtrnácti můj trenér a říkal mi: „Měl by ses naučit při běhu dýchat nosem!“ Já na to: „Tak fajn, budu tedy dýchat při běhu nosem,“ a vyrazil jsem, jak jsem byl zvyklý. Po čtyřech stech metrech jsem celý brunátný přešel na dýchání ústy. Zkusil jsem to pak ještě asi třikrát, se stejným výsledkem, a tím pro mě tehdy učení se dýchat nosem skončilo. Až někdy před deseti lety jsem se dočetl, kde že byl ten zakopaný pes. Ten byl v tom, že jsem se snažil nosem hned na začátku udýchat tempo, kterým jsem byl zvyklý běhat. To ale nejde. Když se budete učit dýchat nosem, musíte tempo přizpůsobit tomu, co jste schopni nosem udýchat. Zhruba po třech týdnech až měsíci budete schopni i nosem udýchat tempo, jímž běháte dnes. Ale od té chvíle zjistíte, že i ta malá drobnost – naučení se dýchat nosem – vám najednou umožní dosahovat při stejné intenzitě (stejné tepové frekvenci) lepších výsledků.

Jo a ještě jedna věc k dýchání nosem, pokud se vám pak stane, že něco nosem neudýcháte, třeba když poběžíte, polezete do nějakého krpálu nebo budete běhat na úrovni svého tepového maxima, nic se neděje. Prostě na chvíli otevřete pusu, pořádně se nadýcháte a až to zase půjde, tak jí zavřete a zase budete dýchat nosem.

Dýchání nosem má i své zdravotní důvody, obzvláště nyní na podzim a v zimě, kdy bývá chladnější vzduch a navíc v něm kdovíco všechno lítá (bacily, baktérie, mikroby). Ve vašem nose jsou chloupky, ty vás asi nejvíc rozčilují, když vám lezou z nosu, nebo vás nutí kýchat. Ale to je dobře, tedy to nucení ke kýchání, to se totiž na těch chloupcích usadily ty nepatřičné potvory nebo prach, který bychom při dýchání ústy vdechli rovnou do průdušek a do plic. Navíc průchodem nosu se vdechovaný vzduch alespoň trošku ohřeje, což také snižuje možnost nachlazení se.