logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

motto dne 13. 8 2019

Když se podruhé probudíš do jitra v němž vyběhneš, vzpomeneš si na to, jakou lehkost bytí jsi včera prožíval při ranním běhu, ruce už samy hledají běžecký šat a boty, by je oblékly na tvé tělo a ty jen jakoby mimoděk tomu všemu přihlížíš, opět vybíháš a opět vše, tak jak včera, prožíváš znovu…, v hlavě už ti ale začíná svítat a ty si začneš uvědomovat, že včerejším dnem jsi se vydal na novou cestu, na cestu, z níž už není návratu, neboť se budeš vždy a znovu těšit na tu volnost a lehkost křídel ptačích, jež se odráží v tvé duši, v tvé mysli, v celém tobě…

Když se podruhé probudíš do jitra v němž vyběhneš, vzpomeneš si na to, jakou lehkost bytí jsi včera prožíval při ranním běhu, ruce už samy hledají běžecký šat a boty, by je oblékly na tvé tělo a ty jen jakoby mimoděk tomu všemu přihlížíš, opět vybíháš a opět vše, tak jak včera, prožíváš znovu…, v hlavě už ti ale začíná svítat a ty si začneš uvědomovat, že včerejším dnem jsi se vydal na novou cestu, na cestu, z níž už není návratu, neboť se budeš vždy a znovu těšit na tu volnost a lehkost křídel ptačích, jež se odráží v tvé duši, v tvé mysli, v celém tobě…

motto dne 12. 8 2019

Prvého jitra se probudíš, vyběhneš a běžíš, běžíš, běžíš…, nevíš kam, nevíš proč, nevíš…, prostě nevíš nic, jen si tak běžíš, neřešíš krok, dech, tíhu zemskou, nad hlavou se ti klene nebeská báně, v duši cítíš volnost a lehkost křídel ptačích, v plicích cítíš vlahý dech země, v očích se ti zračí úžas…, rozhodíš ruce, necháš je klesnout a jen tiše děkuješ prozřetelnosti, jež dnes ráno vedla tvé kroky k tomu, abys vyběhl a zřel a zažil tuto krásu…

Prvého jitra se probudíš, vyběhneš a běžíš, běžíš, běžíš…, nevíš kam, nevíš proč, nevíš…, prostě nevíš nic, jen si tak běžíš, neřešíš krok, dech,…

motto dne 14. 8 2019

Třetího jitra se probudíš a už se ani nesnažíš divit, ruce samovolně obléknou a obují tvé tělo, zaklapneš za sebou dveře a jediné na co dokážeš myslet je běžet, běžet, běžet, běžet až někam k obzoru, k horám, do lesů a do strání, kde zrovna sekáč kosí první traviny, jež ve chvíli, kdy plavně uléhají na matičku zemi, vydávají kořeněnou vůni, která naplňuje tvé chřípí. U cesty uzříš velké, hnědé oči koloucha, oči, v nichž se zračí úžas, láska a obdiv k životu, který právě začíná pulzovat všude vůkol a to i přesto, že ty pokosené traviny vlastně uléhají k věčnému spánku…

Třetího jitra se probudíš a už se ani nesnažíš divit, ruce samovolně obléknou a obují tvé tělo, zaklapneš za sebou dveře a jediné na co dokážeš…

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků