logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh mezi kulomety

Běh mezi kulomety

Pokud máte pocit, že jste to už četli, tak vězte, že toto je jediná nezkrácená verze, ta, kterou autor skutečně napsal.

Zrovna se s Jášou v zasněžených slovenských kopcích chystáme na výběh sjezdovky, když zvoní mobil. Překvapeně poslouchám anglicky mluvícího muže, na jehož řeči je zřejmé, že angličtina není zrovna jeho rodným jazykem. Je prý z izraelského ministerstva turistiky a při své poslední návštěvě Čech prý s obchodními partnery narazili na nějaké moje články o běhání. A jestli bych se nechtěl přijet podívat k nim do Jeruzaléma na první ročník městského maratonu a něco o tom napsat. To zní důvěryhodně. Při vědomí toho, že nejsem přitažlivá a vnadná exotická kráska, kterou by stálo za to unést a při naprosto komické představě, že by snad za mě český stát platil nějaké výkupné, unesli-li by mě jako cizokrajného novináře, to snad ani jinak znít nemůže.

Jerusalem (maraton) slovem, v číslech a obrazech

Nejdřív to slovo

Chvíli přemýšlím. Izrael. Tam se vždycky nějak střílelo a vůbec bylo tak nějak nepokojno. Chm. Ále co, každá sranda něco stojí. Dáme tomu pokus. Jde to ráz na ráz. Dalších několik telefonátů s Izraelem, skočit do El Alu pro letenky a o něco později do letadla. Člověku se nestává moc často, aby byl u zrodu nového městského maratonu. Ono těch metropolí, kde ho ještě nemají, už tolik na zeměkouli nenajdete.

Že se bude jednat o extraordinérní zážitek je jasné hned při check-inu na pražské Ruzyni. Zdlouhavý pohovor s nějakým bezpečnostním analytikem, co své nedůvěřivé pohledy na má zavazadla a na mě prokládá otázkami typu: „Kdo všechno věděl, že poletíte do Izraele? Nestalo se vám v posledních dnech něco zvláštního? Odkud máte tu zrcadlovku? Balil jste si sám?“ Podobná procedura se opakuje po přistání v Tel Avivu. Sranda začíná. A okolí začíná houstnout automatickými dlouhými ručními palnými zbraněmi.

Pokud si chcete trochu zvednout tepovou frekvenci a rozehřát se tak na delší běh, zkuste se projet taxíkem. Izraelští taxikáři jsou rychlí, což jistě oceníte, když někam opravdu kvaltujete. Já neměl naspěch. Přesto ručička tachometru neklesala pod 120. Ani v úsecích označených takovou tou kulatou bílou věcí s červeným okrajem a velkou padesátkou uprostřed. Tady se nedodržují ani značení pruhů. Kdyby to šířka taxíku umožňovala, klidně by jel přes tři pruhy najednou. Kupodivu tady k vážným nehodám nedochází tak často. Hodně se troubí, hodně se jezdí „na milimetry“, ale co jsem postřehl, tak se moc nenadává, nepoužívají se Trpišovského kličky ani neukazují topolánkovské jedničky.

Je fakt, že skoro všechna auta, i ta nová, jsou tady poněkud obouchaná a omačkaná. Ale co, hlavně, že to jezdí dál. Tady asi netrpí takovým tím středoevropským komplexem, že automobil je vitrínou společenského postavení majitele. A jako by mi taxikář četl myšlenky, při zajíždění do posledního zbývajícího místa na parkovišti jemně očeše novou mazdu. Trochu to zaskřípalo a zapraskalo, ale ani to ho nepřimělo k tomu, aby opustil své pohodlné místo za volantem a šel alespoň obhlédnout škody. No co, stane se. Jede se dál.

Druhý den si rozšiřuji obzory a povědomí o vzdálené kultuře Blízkého východu na nejznámějším jeruzalémském tržišti Mahane Yehuda Market. Pravda, slyším nějaký třaskavý zvuk, ale nevěnuju mu zvláštní pozornost. Až po chvilce mi dochází, že hlavní ulice doposud přecpaná auty, autobusy a chodci je úplně prázdná. Začíná znít podkresová hudba sirén sanitních vozů a rotorů vrtulníků. Všudypřítomní policisté začínají uzavírat křižovatky a tváří se přísně. Od nich se dozvídám, že jde o výbuch na nedaleké autobusové zastávce. Prodavač přilehlého kiosku si všiml odloženého kufru, o který delší dobu nikdo neprojevil zájem. Zvedá telefon a volá policii. V tom okamžiku kdosi na dálku odpaluje výbušninu, jíž bylo zavazadlo plné. Kovové střepiny létají všude kolem. Demolují dva autobusy a zasáhnou desítky lidí. Několik z nich je dosud ve vážném stavu v nemocnici. Jedna Angličanka umírá. Je dva dny před maratonem.

Člověku se snad ani nechce přijmout fakt, že tohle představovalo ještě před pár lety doslova každodenní život obyvatel Jeruzaléma. Časy se ale mění. Izraelci investovali něco kolem miliardy dolarů do stavby zdi a plotu s klubky žiletkového drátu a mnoho úsilí o jasnější definování území a pravomocí. Pak nastal relativní klid.

Jak řekl starosta Jeruzaléma Nir Barkat na tiskové konferenci: „Útok měl vlastně dvojí záměr – způsobit ztráty na životech a zastrašit. To první už bohužel nemůžeme vrátit. A zastrašit se nedáme! Budeme dál žít své životy tak, jak věříme, že je to správné. A do toho patří i první Mezinárodní jeruzalémský maraton.“

Když se podíváte na profil jeruzalémského maratonu, rozhodně z něj nezískáte pocit, že se jedná o nějakou plochou záležitost. Mezi nesčetnými nerovnostmi na trase bývá výškový rozdíl přesahující sto metrů. Náročnost trati přiznal dopředu i sám pořadatel – vypsal totiž kromě hlavních prize money další prémii za překonání času 2 hodin a 20 minut. (Pro srovnání např. rychlý, rovinatý pražský maraton se běhá za 2 hodiny a několik málo minut.) Věhlasný americký běžec a trenér Bart Yasso neváhal pronést: „Tak tohle bylo to nejtvrdší, co jsem na městských maratonech zažil.“ A to se počet jím proběhnutých tras městských maratonů blíží ke dvěma stovkám.

Dochází mi, že běžíme dějinami. Vždyť město Jeruzalém je jedno z nejstarších měst vůbec a jeho historie sahá hluboko za onu pomyslnou čáru oddělující starý a nový letopočet. Snad až čtyři tisíce let. O mnoha místech či budovách, které tady na vlastní oči uvidíte, se můžete dočíst i v nejčtenější knize světa Bibli. Jeruzalém samotný je pokládán za svaté město. Na necelém čtverečním kilometru tady najdete nejdůležitější místa hned tří světových náboženství. Je na seznamu světového dědictví UNESCO. Na trati maratonu se proplétáme kolem Jeruzalémského muzea, obíháme dokola třeba i výživnou horu Skopus, na níž sídlí Hebrejská univerzita a kroky, respektive běhy, nás vedou i do starého města, kde probíháme známou Jaffskou či Sionskou bránou.

Asi by to úplně nebyl daleký Blízký východ, kdyby tady fungovalo zcela všechno do puntíku. Taková ta roztěkanost, nedůslednost, pohodička sem prostě tak nějak patří. Nejsme v Rakousku, ne?! Občas se stává, že se trochu pomíchají běžci polovičního a celého běhu, občas o sebe zakopávají při křížení svých tras. Co ale budí úsměvy na tvářích všech běžců, kterých se to netýká, je záměna cílů třemi nejrychlejšími sportovníky. Keňané sledují vodicí vozidlo příliš dlouho, a když odbočuje, aby jim uvolnilo cestu, omylem běží za ním a probíhají cílem určeným pro půlmaraton. Ten správný byl však o něco dál, takže vlastně vítězí na poněkud kratší trati. Komisaři závodu ale dospívají k rozumnému rozřešení problému, takže se vlastně nic nestalo. Nic, co by mohlo rozházet amatérského běžce, našince.

Daleko větší nezvyk je vidět všude kolem sebe tolik lidí, mužů i žen, v zelených či modrých uniformách, ale i v civilu, s kulomety v rukou. Jeruzalém si nemůže dovolit něco podcenit. Jestli souhlasí oficiální čísla, pak přibližně na každé dva závodníky připadá jeden člověk ozbrojených složek, který se nějak podílí na zajištění akce. Možná, že se radikálové pokusí znovu zaútočit.

Mnohatisícihlavá skrumáž běžců by mohla být lákavým cílem útoku. Ulice jsou prázdné a klidné. Naprosto bez aut. Ozbrojenci jsou na každé křižovatce, na každém rohu. Pažby samopalů mají ohmatané, na některých místech chybí lak úplně. Je znát, že jsou s nimi v dennodenním kontaktu. Jeden zásobník je nasazený a připravený k použití. Druhý, taky po okraj plný ostré munice, je k němu přilepený páskou. Vojáci tak zkracují dobu přebíjení na minimum. Je na nich vidět připravenost a obezřetnost. Nejvíc vás berou za srdce ty krásné snědé holky s dlouhými vlasy. A samopalem v ruce. Po pětatřicátém kilometru se někteří běžci začínají modlit, aby je snad radši zastřelila nějaká taková, než se ještě trápit na dalších sedmi kopcovitých kilometrech.

Člověk si nakonec zvykne na všechno. Maraton se nějak doběhl a blízké okolí ježící se samopaly a pistolemi mi přestává vadit. Tady jsou asi ve správných rukou. Vojáci se chovají velmi přátelsky a nedělá jim problém se na vás usmát. I když je na nich zároveň vidět, že jsou připravení na mnohou eventualitu. Měli tu i takové případy, kdy paní v restauraci zapřede přátelský rozhovor s rodinou o mnoha ratolestech, děckám ještě zaplatí zmrzlinový pohár, vyrovná svoji útratu, na číšníka vzpomene štědrým trinkgeltem a pak s bohorovným klidem stiskne tlačítko ukryté v rukávu, které aktivuje výbušninu ukrytou na jejím těle, a celá restaurace se rozprskne do širokého okolí.

Ozbrojenci jsou vesměs mladí a i přes jistou ostražitost s vámi prohodí pár slov. V Izraeli chodí do armády povinně všichni. Aspoň na čas. Muži i ženy. A rodinní příslušníci jsou na ty své vojáky patřičně hrdí.

Vystupuji z letadla na Ruzyni. Procházím spojovací chodbou do příletové haly. Za dveřmi stojí český policajt ve světle modré košili. V ruce má malý škorpion. Mačo je řádně rozkročen, brada vyzývavě trčí dopředu, jeho pohled mě nenávistně provrtává. Tak. Teď teprve začínám mít vážně strach…

V číslech: (dle oficiálních tiskových zpráv)

celková účast na všech bězích cca 8 000 sportovců ze 40 zemí světa
účast na maratonu cca 1 000

Nyní nechť mluví obrazy

René Kujan foto
  • přečteno: 14139/14000×
Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety Běh mezi kulomety

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků