logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Moje peruánská “půlka”

Moje peruánská “půlka”

Myslel jsem na vás, žáky učitele Škorpila, a na další tisícovky běžců, jak trpíte v tom sluníčku na startu pražského půlmaratonu. To já si hověl někde jinde. Mě probouzelo zrovna sluníčko v Punu, v bráně do jezera Titikaka, nejvýše položeného jezera světa v nadmořské výšce 3810 metrů nad mořem. Byl jsem zrovna v půlce svého putování po Peru, které mělo (to není náhoda) právě tolik dnů jako má ten pražský – a vlastně jako každá půlka – kilometrů, tedy 21.

Peru nebo přesněji Perú není jen Machu Picchu, jeden z nových sedmi divů světa, jak si většina lidí myslí. ale je to země tak rozmanitá, že by to málokdo čekal. Přes polovinu území zabírá amazonská džungle (tu jedinou jsme si schovali na příště), další čtvrtinu zabírá oblast pouštního charakteru, kterou můžeme najít u pobřeží a cestou do bílé perly jižního Chile – Arequipy. Zbytek území pokrývají hory, a to ne ledajaké. Nejvyšší hora Peru, bájný, ale i tragický Huascarán, se může pyšnit také titulem druhé nejvyšší hory celého amerického kontinentu (o výstupu na nejvyšší hour Severní i Jižní Ameriky – Aconcaquu si přečtěte článek Pavlíny Folovské), chybí jí něco málo přes dvě stovky metrů do 7000 m.n.m.

Před výletem na Titikaka mířily naše cesty poněkud dolů a sice do druhého nejhlubšího kaňonu světa. Ten vůbec nejhlubší Cotahuasí leží jen kolem 4 hodin od našeho cíle, kaňonu Colca, který je dvakrát hlubší než americký Grand Canyon, když jeho nejnižší a nejvyšší bod dělí propastných 3000 metrů (!). I ten nám ale nabídl krásné zážitky, úpornou cestu dolů a kupodivu méně úmornější nahoru. Poznali jsme místní lidi, kteří by za ten náš život nikdy neměnili, život bez elektriky, tekoucí vody (teplé i studené) a okusili místní tradiční kuchyni.

obrázek
Při výstupu do Cabanaconde na úpatí kaňonu Colca

Podobný, ale možná ještě drsnější (ale přesto nádherný) život nám ukázali obyvatelé dvou ostrovů na jezeře Titikaka – Amantaní a Taquille. To, že na Amantaní pletou čepice ženy a na Taquille muži bylo jaksi v pozadí toho, jak neúrodná půda na obou ostrovech je, jak místní lidé žijí hlavně z nás, turistů, kteří dychtí po tom poznat zblízka život lidí, kteří mluví jazykem Kečua a kteří nám připravovali neuvěřitelné chutné pokrmy (včetně tradiční zeleninové polévky qinua) na otevřeném ohni v kuchyni podobné spíše jeskyni.

obrázek
Pohled z Taquille na Amantaní na jezeře Titikaka

obrázek
Naše rezidence u rodiny na ostrově Amantaní¨

Každý ví, jak vypadá, najdou se i tací, co znají zhruba jeho historii. V té samé roli jsem byl i já, ale když jsem na vlastní oči spatřil jedno úterní ráno ztracené město Inků Machupicchu, vzalo mi to dech. Na dlouhých 9 hodin, co jsme na Machu byli. Ačkoli den před tím od rána pršelo, nám, stejně jako celý peruánský výlet, ten den přálo. Machupicchu se téměř každou minutu jevilo jinak, jednou s mráčkem, jednou bez něho, z vrcholu Wayna Picchu se nám v mlze dokonce úplně ztratilo. Ne že bych toho viděl v životě hodně, něco už jo, ale téměř dokonale zachované pozůstatky incké kultury v nadmořské výšce 2400 m.n.m. nad Río Urubamba je to nejkrásnější, co jsem zatím v životě viděl.

obrázek
No comment

Nabaženi skvostem říše Inků jsme přesto nezapomněli na jiné perly Sacred Valley na naší cestě do Cusca – Ollantaytambo, Maras a nakonec po Machu jedno z nejzachovalejších měst incké říše – Pisaq. Téměř úplně sami jsme zase byli “v tom”, obklopeni historií a dokonalou architekturou Inků.

obrázek
Fantastické terasy Pisaqu

Jako milovník vyšších nadmořských výšek jsem prosadil aspoň na pár dní výlet do hor. Pět dní před odletem na rodnou kopu nás vítá Huaraz, takové jihoamerické Chamonix. Z něj valíme do Yungay, zasvěcení znají jistě smutnou událost československé expedice z května roku 1970. I na památník našich horolezců míří naše kroky, a dál pak k druhému z jezer Llanganuco. Tady rozbíjíme základní tabor a v příštích dnech máme možnost kochat se pohledy na okolní pobílené velikány jako Chacraraju, Pisco a Chopilcaqui v čele samozřejmě s Huascaránem.

obrázek
Na chvilku se nám ukázaly i oba vrcholy Huascaránu – Norte i vyšší Sur

Teď už ale přichází běžecká realita, jelikož mi chyběl pohyb, tak jsem hnedka den po odletu zamířil do Brd, a pak už v tom zase lítám – každý týden něco v Krči, můj milovaný Golčův Jeníkov, no a za tři týdny PIM. Tak věřím, že se brzy zase uvidíme. A pokud ne, tak si dejte na chvíli oddych a třeba někam vyrazte, Peru mohu jen doporučit..

P.S. a samozřejmě jsme nezapomínali na jídlo, takhle vypadá tradiční peruánské jídlo v horách – cuy – morčátko, mňam:-)

obrázek
Dobrou chuť z Peru

Michal Vavák foto
  • přečteno: 10432/10345×, 3 komentáře
Moje peruánská “půlka” Moje peruánská “půlka” Moje peruánská “půlka” Moje peruánská “půlka” Moje peruánská “půlka” Moje peruánská “půlka”

Hodnoť článek

1 z 5 hvězd nelíbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

LemonaidLucy | 21. 4. 2011 10.10 hod. | 85.70.242.xxx
Krasny clanek. Peru je jeden z mych snu...diky!:-)

Mira | 20. 4. 2011 13.43 hod. | 193.85.168.xxx
Před dvěma lety jsem tam byl a moc hezky se to čte – je to pro mě plné vzpomínek. Byl jsem téměř všude, o čem píšeš až na kaňon Colca a musím s tebou souhlasit ve všem a hlavně v tom co píšeš o Machu Picchu a místních lidech. Chtěl bych ještě doporučit treky v místních horách – je tam strašně hezká příroda. Díky za příjemný článek.
Mira

Petr Syblík | 20. 4. 2011 9.57 hod. | 82.113.63.xxx
Krásný Michale :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice95
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou31

kde se diskutuje

  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků