logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

ROZHODNUTÍ

ROZHODNUTÍ

31. 3. 2011: Těším se, jak si přečtu další z povzbuzujících mailů, které začaly kolovat v rámci skupinky WCh před naší první opravdovou zkouškou – Hervis 1/2maratonem. A v tom se to stalo! Otevírám mail a čtu: 40 hodin do startu! Zažívám šok, nebojte, umím počítat, jen ty zbývající necelé dva dny přepočtené v hodinách pro mě vyzněly úplně strašidelně. A pak to začalo. Poučena z běžecké literatury se v  posledních dnech před startem snažím dodržovat pitný režim, správně jíst, dodržet trénink podle plánu, a hodně a vydatně SPÁT!

Kdo však v klidu usne, když zjistí, že do jeho prvního půlmaratonu zbývá pouhých 40 hodin? Já to tedy rozhodně nebyla. Jak tak 35., 34. a 33. hodinu před startem rozjímám o životě, zjistila jsem jednu věc. Ano, bojím se, jak závod dopadne, jestli ho ve zdraví zvládnu a v jakém čase, jestli si neudělám ostudu … zároveň se ale bojím, že tím vše skončí, že je to vlastně vrchol mého snažení, a také má poslední šance něco dokázat v rámci projektu PIM WCh. A pak mě napadá, že to tak být nemusí! Vždyť mohu zkusit něco dalšího, většího! Uvědomila jsem si, že do toho chci jít. Vím, že to bude bolet, trvat nekonečně dlouho, ale jdu do toho. Poběžím Volkswagen maraton Praha. Stojí mi to vůbec za to se mordovat X hodin jen proto, abych maraton vůbec zaběhla v limitu? Má odpověď: stojí! A budu pyšná za takový čas? Ano! Vím, že se nejspíš na nějakou dobu „odrovnám“? Ano, vím… Maraton je VÝZVA, kdo by jí odolal???

Tak, a po tomto rozhodnutí v klidu usínám (na necelé tři hodinky). Jednu obrovskou výhodu ale mé noční rozjímání přeci jen mělo. Opustil mě strach z půlmaratonu a noc před závodem jsem únavou usnula brzy večer a spala jako nemluvňátko:-).

CO JSEM PROŽILA BĚHEM PŮLMARATONU?

před startem:

:-) setkání s holkami, Jarkou a Milošem, focení, nová trička pro nás 12 s nápisem WCh, která vzbuzovala trochu pozornost

:-( nervozita, nechutenství – do jídla jsem se musela nutit (to tedy neznám:-)), obavy, jestli zrovna během závodu nebudu muset na WC (poslední dobou se tak nějak stalo pravidlem, že v rámci delších běhů jsem si vždy musela v lese „odskočit“, a tak mě dost stresovalo, že by se tato situace mohla opakovat i  během závodu)

na startu:

kupodivu zklidnění – byly tam holky a Miloš jako vodič na 2:30, těšení se X trochu obavy, mávání vrtulníku, který natáčel ten 9,5 tisícový dav (určitě jste mě viděli: modré tričko a čelenka:-)), tóny Vltavy, kdy se mi opravdu chtělo brečet:-) (tomu bych nevěřila), pomalá chůze, klus, rozeběhnutí, hledání Denisy v tom davu fandících diváků (nakonec jsem ji nezahlédla na startu, na desítce ani v cíli – což mě trochu mrzelo, ale ona tam byla a fandila). Něco málo po šesti minutách průběh startovní čarou a je to… běžím půlmaraton…

první kilometry:

Podle svého plánu se držím modrého balonku s cílovým časem 2:30, kolem nás se žene dav běžců, ale já jdu Milošovým tempem, z jeho rad vím, že se nesmí přepálit začátek a tím, že běží na oficiální čas, mám v plánu se ho držet, popřípadě na 13. kilometru zrychlit, pokud to síly dovolí. Jelikož startem probíháme až po šesté minutě závodu, vím, že pokud bych udržela tempo, byl by reálný čas 2:24 a s tím bych byla opravdu spokojená. Dívám se před sebe, jestli někdo přede mnou při předbíhání nezakličkuje, a taky pod nohy na koleje a kanály, nerada bych se tu vyválela a zraněná pak pokračovala dál, nebo už vůbec nepokračovala. Když jsem někoho chtěla předběhnout, nebo se něčemu vyhnout, vždy jsem se snažila ohlédnout za sebe, abych někomu nezkřížila cestu. Jak jsem ale zjistila, nedělají to tak všichni, a tak jsem i schytala ránu loktem (s následnou omluvou:-)).

Běží se mi dobře a tak trochu přidávám, jen mírně a dostávám se kousek před modré balonky. Tím lépe, když si trochu nadběhnu, dokud to jde, mám obavy, že na 13. km stejně nezrychlím, i když mi Miloš říkal, že mě „vykopne“. Míjím ceduli s nápisem 5 km, pomyslím si, že to jde, ale nějak se mi to nezdá. No jo, to byl ukazatel pro běžce v protisměru:-), trochu pootočený. Já mám za chvíli potom za sebou pouhé 3 km, na první občerstvovačku se to zdá docela daleko, sluníčko pěkně připaluje, kolem silnice a taky v oknech domů vidím fandící diváky, je to milé – hlavně dětičky. První občerstvovačka byla trochu překvapení. Jelikož jsem v tréninku nezkoušela žádné ionťáky, rozhodla jsem se, že poběžím pouze „na vodu“. Koukám na kelímky, nějaký žlutý a růžový nápoj, no to je skvělé, beru žlutý a běžím dál. No snad to se mnou nic neudělá! Otáčím se dozadu, vidím modrý balonek asi tak 100 m za mnou.

8. km:

Jak si tak běžím, koukám po lidech, najednou zahlédnu naše modré tričko. Hanička! Měla jsem radost, že ji vidím. Po chvilce jsem ale začala přemýšlet, jestli ji nemám nějak oběhnout, aby mě neviděla, vím, že to zní hrozně. Ale já měla obavy, že když ji oslovím a ona uvidí, že jsem ji doběhla já, věčný posledňáček, tak ji to rozhodí. Nakonec jsem ji ale pozdravila, prohodily jsme pár slov, víc už jsme obě mluvit nezvládaly a běžely si každá po svém.

15. km:

Od Pavlíny jsem měla instrukce o téhle části závodu. Přichází krize, navíc od druhé ke třetí občerstvovačce je to pěkná štreka, neboť je až na nějakých 16,5 km. Byla jsem tedy na to připravená. Běžím stále stejně, nezastavuji, koukám se po lidech kolem, s nikým ale nekomunikuji, běží se mi dobře. Nevím, kdy to začalo, ale kolem trati se občas objeví běžec, kterého ošetřují záchranáři. Od 16. km začínám trochu bedlivěji sledovat cedulky s kilometry a vždy se těším na další. V duchu si říkám, už „jen" 5!

19. km:

Na devatenáctém kilometru stojí lidé a křičí na nás „ Jste dobrý, už je to jen kousek, makejte!“. Ale tenhle „kousek" byl docela zásadní. Myslím, že tam bylo mírné stoupání, začínám toho mít dost, ale v plánu mám alespoň ke konci přidat. Zvyšuje se počet lidí, kteří přecházejí do chůze. Tak to ne, to já nesmím, už bych se nerozeběhla (je ale pravda, že jsem o tom na trati několikrát uvažovala, nakonec jsem přeci jen vydržela, na což jsem pyšná, i když jít není žádná ostuda).

20. – 21. km

Tak to byla asi nejnáročnější část půlmaratonu. Šokovalo mě, kolik lidí v tomto úseku muselo skončit s křečemi v péči zdravotníků. Takový kousek před cílem! Pokusila jsem se trochu zrychlit, ale nepovedlo se, okamžitě jsem ucítila počínající křeč v pravém lýtku. Naštěstí, když jsem zvolnila, vše přešlo. Na druhý pokus se to opakovalo, zrychlení tempa je tedy zamítnuto, volím jistotu doběhnutí. Za mostem, před modrým kobercem se to podařilo, tak si trochu zafinišuji do cíle. Jen na to vítězné gesto pro fotografa jsem nějak zapomněla:-).

CO JSEM SI UVĚDOMILA BĚHEM PŮLMARATONU?

Že půlmaraton je nádherný, náročný, nevyzpytatelný. Že určitě nechci zůstat jen u jednoho takového závodu – proto vyrážím 16. dubna na Vinařský půlmaraton do Pardubic. Během půlmaratonu jsem si říkala, že jak to tak vypadá, na maraton nejdu, při představě, že po proběhnutí cílem si to vše dávám ještě jednou, mi bylo tak trochu špatně. Ale už na třídní schůzce běžecké školy jsem byla znovu nažhavená do toho jít. Nepomohla ani „uklidňující" slova jedné zkušené maratonkyně: „Nemysli si, že půlmaraton je půlka maratonu. To je jeho třetina!"

CO NYNÍ PROŽÍVÁM?

:-( Je mi líto Evičky Shaw a všech lidiček, které na trati potkaly zdrav. problémy nebo úraz, a neměli tak to štěstí doběhnout do cíle.

:-) Nádherný pocit radosti z toho, že jsem TO dokázala, ještě více zpečetěný časem 2:19:30, neboť jako cíl jsem si určila čas 2:20:-) (před závodem jsem nevěřila, že bych v tomto čase doběhla, spíš jsem to viděla na čas 2:30). Spousty gratulací a obdivu rodiny, kamarádů a kolegů z práce. Nadšení do dalšího tréninku (Miloši neboj, čtu Tvé články, a mám to pod kontrolou:-)).

Připadám si jako ve snu. To snad ani není možné, že jsem se odlepila od stránek časopisů o běhání a „jen tak" si po sedmi týdnech tréninku zaběhla půlmaraton! No není to paráda?

Vím, že běh je už navždy součástí mého života, i života mé rodiny. (Deny si už také, po vzoru mamky, plánuje svůj první půlmaraton:-)). Doufám, že za pár let se „nakazí" i Hynek a Lucka a budeme společně běhat a běhat a běhat…. Už mám v plánu Jungfrau:-).

Stáňa Schvachová foto
  • přečteno: 7955/7851×, 3 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petra Pus | 22. 4. 2011 11.40 hod. | 195.47.24.xxx
Stáňo, tys to dokázala...Gratuluju. Až budeš mít v plánu nějaký kratší trénink, vezmi mě sebou. Už nemusíš mít obavy, že mě zdržuješ.

LemonaidLucy | 21. 4. 2011 10.15 hod. | 85.70.242.xxx
Gratuluju a tesim se, az se nekdy uvidime na Jungfrau!:-)

1bubobubo | 20. 4. 2011 22.14 hod. | 82.150.185.xxx
Stáňo, gratuluji jak k výsledku v Praze, tak v Pardubicích. Moc rád jsem tě poznal na Pardubické "after party". Věřím, že i když 1/2 maratón je POUZE 1/3 maratónu, tak PIM zvládneš v pohodě a budeš nerušeně pokračovat v dobývání dalších běžeckých cílů. Snad Vás (i s Pavlínou či třeba s Hankou a Alenku) na nějakém závodě zase potkám. Měj se a budu držet pěsti na PIM :o)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas92
Asics128
Brooks18
Inov-854
Icebug5
Hoka One22
Mizuno54
Newton5
NB21
Nike58
Salming354
Salomon41
Scott3
Vibram Fivefingers8
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce48
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků