Úvod » Běžecké články » Ultramaraton » Běžec je cyklista, který si zapomněl kolo – trénink na Mammut ultramaraton – týden sedmnáctý

Běžec je cyklista, který si zapomněl kolo – trénink na Mammut ultramaraton – týden sedmnáctý

Tento a příští týden vás zavedu na cestu z Pece do Pece, tedy z Pece pod Čerchovem do Pece pod Sněžkou, kterou jsme absolvovali ve čtyřech dnech s Martinem Hunčovským na přelomu dubna a května v roce 2007, a která nám sloužila jako příprava na Spartathlon. Pro Petra Syblíka to byla první malá ochutnávka ultra.

Na trase mezi dvěma Pecemi je od rána prvního dne pěkná výheň. Chybí tu jen Jeníček s Mařenkou a čarodějnice, které se budou pálit až další den. My se ale pečeme do růžova už dnes.

Tuhle akci jsem už měl přichystánu před pěti lety. Tehdy mi ji doslova a do písmene vzala voda. Měl jsem ji totiž naplánovánu na konec srpna 2002. Pak se na ní nějak nedostával čas. Nakonec ale vůbec nelituji. Tehdy bych se s touto krásnou tratí potýkal sám. Tentokrát se nás na ni vydalo hned šest.

Vybíháme podle plánu v 8.00 od kostelíku v Peci pod Čerchovem. Začínáme zvolna, i když Láďa Černý hned od začátku křičí, že jsme říkali, že poběžíme ještě pomaleji. Bohužel ti vepředu nějak neslyší. Po 10 km se k nám přidává Roman Psůtka, místní Chod a ani jemu se nás nedaří, přesto, že mocně mává kolem sebe čakanem, umravnit. Nejvíc působí žhnoucí paprsky na Martina, jako by mu vlévaly krev do žil. Bohužel pro něj jen do chvíle, kdy se mu podaří poprvé zakufrovat. Od té chvíle se drží raději trošku vzadu. Skvěle se drží Petr Syblík a Honza Bíba, v podstatě dva ultramaratonští novicové.

V Netunicích se k nám přidává Ondřej Bláha. To už jsem se lehce rozeběhl, a tak z avizovaných 9 km za hodinu je občas i 13. No ale když si mě pánové tak rozeběhli. Probíháme Nezvěticemi. Potkáváme malého chlapce s maminkou. Hoch asi ještě v životě neviděl nikoho běžet, a tak se celý udivený maminky ptá: „Co je to za pány?" Odpověď je vskutku originální: „To jsou cyklisti, kteří si zapomněli kolo!" Díky, milá maminko. Dnes už budu vždy, když se mě někdo zeptá, co je běžec, odpovídat: cyklista, který si zapomněl kolo.

Toto nebyla ale jediná nezapomenutelná příhoda. Další nás čekala po ubytování v Komárově. Po usilovném pátrání se nám podařilo po jednadvacáté hodině objevit otevřenou restauraci. Nesla příslovečný název „Buzuluk." Asi už sám název nás měl varovat, jediné jídlo, které se tu podávalo, byly tatranky a brambůrky. Opravdu vydatná strava po 94 km. No alespoň jsme doplnili soli. Celou situaci zachránil Petr. Vezl sebou už z domova několik konzerv fazolí v rajském protlaku, a tak jsme si ještě před spaním na nich pochutnali. Joj, to bude zítra hřmotný běh!

Z Buzuluku do Prahy

Kdo by neznal tento příběh, který jsme se učili skoro nazpaměť, tedy alespoň my, co už něco pamatujeme. Naši hrdinní vojáci společně s ještě hrdinnější Sovětskou armádou se vydali za osvobozením naší drahé vlasti právě z tohoto města. No my jsme alespoň hrdinně přežili včerejší den.

Úderem půl osmé vybíháme ze Strašic, kam jsme před dvanácti hodinami doběhli a máme před sebou pouhopouhých 82 km. Nad hlavou se nám stahují mraky. Teploměr oproti včerejšku klesnul alespoň o 15 stupňů a tak není divu, že se snažíme zahřát rychlým tempem. Když máme za sebou prvních 5 km, doráží za námi posily, Pavlína Hanušová a Rosťa Tomeš.

Postupně se otepluje, ale naše tempo se drží docela na úrovni. Krajina, kterou probíháme, je dosti členitá, ale nádherná. Příroda hraje všemi barvami a je nádherně svěží. Jen nám se už občas trošku začínají zpomalovat nohy. Přesto do Řevnic dobíháme v průměrném tempu 10 km za hodinu. Což vzhledem k členitému profilu je docela slušný výkon.

V Řevnicích v restauraci U Rysa jsme načapali nepřipravenou obsluhu. Nějak nestíhali obsluhovat deset vyhládlých a žížnivých běžců. Jak postupně přibíhají další, servírka se stále ptá, zda ještě přijedou další. Po třetí odpovědi už mě přestává bavit jí vysvětlovat, že další nepřijedou, ale přiběhnou. Odnese to nakonec Láďa, kterému objednaná palačinka málem skončí v klíně, jak ji po něm servírka mrskla, jen aby už od nás měla pokoj. Jedinou omluvou snad pro ni bylo, že jsme z ní udělali cyklistu, který si zapomněl kolo, protože už mezi lokálem a námi docela pěkně běhala.

Z Řevnic nás vybíhá jedenáct. Docela slušná skupinka. Kromě těch, co běžíme už od začátku, ještě Pavel Adamec, Radka Zbíralová, Pavel Zeman, Roman Vik a Pavlína Hanušová, která vystřídala dopoledne běžícího Rosťu, který nyní řídí druhé doprovodné vozidlo. Pavlína má dneska svůj den a tak za ní až na Smíchov, kde končí, ostatní pěkně plápoláme.

V Praze už jsme docela načatý, stejně jako ti naši hrdinové od Buzuluku. No ale je pár dní do 8. května, kdy osvobodili Prahu a tradice se prý mají dodržovat. Zítra ráno s námi budou vybíhat čtyři ženy, tak jen doufám, že ty hranice, které zaplanou v noci mezi 30. dubnem a 1. květnem, je moc nesežehnou. No, ale o tom více, až se vrátíme z naší 309 km dlouhé pouti.

14ti týdenní tréninkový plán podle Williamse

Týden devátý

Vysvětlivky:

K – kopce

S – 80% TF max

R – 90% TF max

F – fartlek

OTF – optimální tepová frekvence (50 – 65 % TF max)

Není-li použita žádná zkratka, běžte na úrovni 65 – 75 % TF max

Tréninkový plán na Mammut ultramaraton – sedmnáctý týden

Miloš Škorpil, 21. 4. 2011

• přečteno: 2578/2565×
• facebook autora, twitter autora