logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem běžela Hervis ½maraton Praha za dva

Jak jsem běžela Hervis ½maraton Praha za dva

Pražský půlmaraton 2011 pro mě byl výjimečný závod. Jedním důvodem bylo, že jsem měla tu čest být jednou z dvanácti vybraných žen v PIM Women‘s Challenge. Druhý důvod není zatím na první pohled zřejmý, ale o to podstatnější. Do startovního koridoru s číslem F 578 jsem se nepostavila sama, ale s jedenáctitýdenním človíčkem v břiše.

2.4.2011, 11:45. Nervozita stoupá, v koridoru ale mám podporu v podobě Pavlíny a Petry. Jsem ráda, že budeme vybíhat společně. Probíráme cílový čas, na který chceme běžet, hudbu v mp3, trasu i občerstvení v průběhu. Já ale navíc přemýšlím nad tím, jestli budu schopná běžet aspoň trochu podle svých představ a přitom bez maximálního vypětí, které by škodilo miminku. V koutku duše se i bojím, zda vůbec doběhnu – kdybych měla mít nějaké bolesti nebo se necítila dobře, musela bych odstoupit. Priority jsou jasné. Veškeré obavy ale přerušuje startovní výstřel.

Masa lidí před námi se dává do pohybu, být součástí takového množství běžců je neuvěřitelný pocit. Pomalu se rozbíháme i my, za chvíli jsme pod startovním obloukem a začínáme ukrajovat z prvního půlmaratonského kilometru. Pořád si opakuji, že nesmím přepálit začátek, proto se ani nesnažím držet Pavlíny, která vybíhá jako laňka. Chvíli běžím s Petrou, ale i tu po chvíli nechávám odběhnout. Předbíhá mě spousta lidí, tak to určitě běžím „správně“, tedy pomalu! Moc hezky se mi neběží, ale to bude určitě tím horkem…

O tempu dál moc nepřemýšlím, za chvíli mě přeci předběhnou vodiči, těch se chytím a bude to. Zanedlouho se skutečně objevují dva balónky – jenže s nápisem 1:40. Těch se tedy „chytat" nebudu. Místo toho se těším k železničnímu mostu, kde čeká v kočárku Matýsek. Už na dálku vidím, jak udiveně pozoruje barevný dav vinoucí se ulicemi a musím se smát. Něco takového ještě určitě neviděl!

Na čtvrtém kilometru se poprvé dívám na hodinky a úsměv mi trochu tuhne na rtech. Ukazují 22 min. Odečítám zpoždění na startu a začínám chápat, že zmíněný nepříjemný pocit není z horka. Běžím rychle, jako na 10 km trati. Nutím se zpomalit, ale když všichni kolem tak pěkně běží…! Jediným skutečným zpomalením je proto pár kroků na občerstvovačce.

Na sedmém kilometru ale najednou zpomalit musím. Cítím, že při předchozím tempu bych šla dříve či později „na krev“. A to nemůžu, neběžím přeci sama. Když mě proto konečně dobíhají vodiči na 1:50, nechávám je zmizet před sebou. Klušu, vydýchávám se, jsem na sebe naštvaná, že jsem neběžela o něco pomaleji hned od začátku.

Ve chvíli všeobecné rozmrzelosti před sebou na zemi vidím velkou růžovou samolepku PIM WCh. Takovou máme každá na tričku. Říká mi, že tudy před chvílí běžela některá spoluběžkyně, kolegyně, kamarádka. Kousek plastu, ale jak mi zvedl náladu!

Zaháním temné myšlenky a těším se, až trasa zahne přes most zpátky na pravý břeh Vltavy. To už bude téměř polovina trati a čas na něco „na zub“. Před druhou občerstvovačkou si proto dávám gel, zapíjím ho Mattonkou a stíhám i kousek banánu a ionťák. Napadá mě, že si vprostřed závodu dopřávám oběd o třech chodech. Ale je mi hned lépe. Opět přidávám do kroku a blížím se k průběhu kolem cíle.

I přes sluchátka na uších slyším hluk. Mám dokonalé načasování, probíhám okolo cíle právě včas, abych viděla finiš vítěze! V duchu smekám klobouk, podle časomíry doběhl určitě pod hodinu. Další atlety potkávám v protisměru na mostě, běží neuvěřitelně lehce a krásně. Tleskám za běhu a na chvíli mi připadá, jako by i moje nohy byly lehoučké jak pírko a běžely tak nějak samy.

Před libeňským mostem mě ale pocit lehkosti opouští. Vykukuje sluníčko, pálí a hřeje a ubírá mi síly. Přemýšlím, jestli mi nehrozí přehřátí. To je jedna z věcí, na které si mám dávat při běhání „2v1" pozor. V duchu děkuji Pavlínce, která mě před startem upozornila, že třetí občerstvovačka je až na 16,5 km. Díky tomu jsem se více napila na předchozí. I tak ale nedočkavě vyhlížím stolečky s kelímky. Rychle jednu Mattonku na hlavu, druhou do žaludku, karamelový gel a trochu čaje. Mňam.

Na posledních kilometrech se mi běží příjemně. Běžím pomaleji, než jsem původně chtěla, ale tak to asi má být. Nakonec, nemůžu jít nadoraz, musí mi přeci zbýt kyslík a živiny pro mimi! A možná, že je dobře, že jsem musela zpomalit. Třeba bych držela moc vysoké tempo až za polovinu, neměla bych na jeho udržení a na konci bych se přidala k zástupu „chodců“. Takhle celou dobu běžím. A už vím, že svůj „závod s bříškem" dokončím.

Na posledních kilometrech sleduji hodinky, v cíli bych mohla být v čase zhruba 2 hodiny. Tedy… počítám, že by to mohlo vyjít těsně pod 2 h. U cedule označující 20. km mi dochází, že jsem do svého výpočtu zapomněla zahrnout posledních 95 m, proto na posledním kilometru lehce přidávám. Je z toho oficiální čas 1:59:49 a velká radost. Že mě nic netrápilo a nebolelo, že mi mimčo dovolilo běžet, že bylo krásně (i když horko). Jen ty medaile jsme měli/y dostat dvě!:-)

Eva Švihovská foto
  • přečteno: 8215/8132×, 3 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Eva Svi. | 27. 4. 2011 22.47 hod. | 81.25.28.xxx
Eva: dekuji :) a moc rada slysim od dalsi behajici maminky! Cas je myslim v tomhle pripade nepodstatny... Do kdy jsi jako 2v1 zvladala behat?
Martin: Urcite to zkus, je to kazdopadne zazitek!

Martin Krieger | 26. 4. 2011 21.46 hod. | 93.99.139.xx
Díky za krásný článek.Pro začínajícího běžce "což jsem",který nemá cíl ideální.Dnes jsem bežel Cooperuv test,12 min lehce přes 3000m.Splnil jsem si tím své předsevzetí.ale co dál?Díky Vám Evičko už vím.Příští rok zkusím půlmaraton.Hodně zdraví Vám i miminku přěje Martin.K.

Eva | 25. 4. 2011 22.19 hod. | 194.228.139.xxx
Gratuluju moc k výkonu. Vloni jsem běžela taky 2v1, ale v podstatně horším čase, takže klobouk dolů...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků