logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Sarvar – 24 hodin

Sarvar – 24 hodin

Po nevydařené zimní přípravě jsem velmi uvítal možnost absolvovat 16. – 17. dubna závod na 24 h. Jsem přihlášený na Ultrabalaton a říkal jsem si, že když už nemám naběhaný dostatečný objem, tak budu mít alespoň jeden dlouhý běh. I když to měla být hlavně příprava, stanovil jsem si cíl uběhnout alespoň 170 km.

V pátek krátce po poledni jsme vyrazili z Letňan. S Martinem Hunčovským jeho autem, spolu s Petrem Solničkou a jeho dcerou Zdeňkou, která mu dělala doprovod. V pohodě jsme dojeli do Hustopečí za Brnem. V penzionu jsme si dali pozdní oběd a pokračovali směr Maďarsko. Za necelé 3 hodiny jsme dojeli do Sarvaru. Po krátkém bloudění jsme našli náš penzion a před dvacátou hodinou jsme byli ubytovaní.

V sobotu ráno jsme po snídani odjeli na místo činu. V 9 h už jsme byli zaregistrovaní a mohli se v klidu připravovat na závod, který začínal v 10 h. Kromě běhu na 24 h se konal taky závod jednotlivců a štafet na 12 h. Běží se na 1030 m okruhu v centru kolem hradu, start a cíl je před radnicí, ideální rovina. Na měření se používá chipová technologie, kousek za startem byl stan se světelnou tabulí, kde se dala přečíst uběhnutá vzdálenost, celkový čas, čas posledního kola, celkové pořadí a pořadí v kategorii – luxus. V sobotu bylo pod mrakem, téměř ideální počasí, trochu nepříjemný byl studený vítr. Pro mne to bylo na kraťasy a bundu. Celkově ale moc dobré podmínky na dobrý výkon. Na startu spousty lidí, běžců i rodinných příslušníků a přátel. Atmosféra báječná jako před každým ultra. Našli jsme si stan pro zřízení zázemí, přinesli ještě jednu lavici, rozložili jsme si občerstvení. Bylo mi divné, že jen málo domácích běžců (byli jsme jenom 4 cizinci, my tři a jeden Ital) si připravuje vlastní občerstvení. Tušil jsem, že to budou mít někde jinde. Při závodu jsem to pochopil. Měli kolem tratě zaparkována auta a u nich kempinkové židličky a stolečky s občerstvením.

Závod začal s maličkým zpožděním asi 5 minut po desáté. Téměř všichni jsme začali pomalu, rozvážně. Jenom štafetáři to napálili a za chvíli nám zmizeli z dohledu.

První 3 kola jsem běžel oproti plánu rychleji, kolem 6:03, pak jsem to držel kolem 6:50 až do 41. kola, co odpovídá 42,300 km. Tam jsem měl čas 4:41:14, takže maraton jsem měl těsně pod 4:41.

Plán byl 4:40 – 4:45, takže zatím OK. Běžel jsem v pohodě, pravidelně jsem pil a trochu jedl. Zdravili jsme se s ostatními běžci, většinou mne předbíhali, hlavně štafetáři a běžci na 12 h. Oni povzbuzovali typickým "hajra" (něco jako do toho), jeden dokonce křičel jedem! Já jsem povzbuzoval pokřikem go, nebo "hop, hop, hop, " jako u lyžařských závodů, což vyvolávalo značnou veselost. Doprovody ostatních běžců nás taky povzbuzovaly, pohoda, každý ještě měl dost sil, prostě idylka. Zdenička pomáhala nejen Petrovi, ale i nám, hlavně když se objevilo teplé jídlo. Nejsem zvyklý na doprovod, je to příjemné.

Do šesti hodin jsem držel přibližně tempo, uběhl jsem něco málo pod 52 km, stále vše OK. To už jsem ale začal zpomalovat. Po osmi hodinách jsem měl 66 kol (68 km). To bylo oproti plánu o 2 km méně. Ale pořád OK.

Pak jsem ale udělal strašlivou chybu. Když si mi Petr stěžoval, že mu to nejde (byl asi 20 kol přede mnou), a že to už bere jenom jako přípravu, tak jsem mu řekl, že já taky. Že chci hlavně zkusit, za kolik zaběhnu 162 km. Uvědomil jsem si to rouhání za malou chvíli, ale už to bylo řečeno. Nedostatek pokory se u dlouhých běhů nevyplácí. A když považuji za samozřejmě, že za 24 h uběhnu víc než 162 km, tak to u mne rozhodně pokorné není.

Po deváté hodině už jsem plynule zpomaloval a čas na kolo šplhal k 9 min. Začaly se dostavovat pocity, které znám ze závěru ultrazávodů. Chvíli jsem měl pocit, že musím přejít do chůze (ten můj poklus už byl asi pomalejší než svižná chůze) a za chvíli zas, že bych mohl zrychlit. K tomu už nechuť pokračovat v závodě, způsobená přílišnou únavou vzhledem k uběhnuté době. Cítil jsem, že s tím musím něco udělat. Zabojovat se mi ještě nechtělo, bylo to příliš brzo. Jsem zvyklý začít bojovat nejdříve po třetí čtvrtině závodu. Do té doby chci v podstatě jenom šetřit síly.

Jít odpočívat se mi taky ještě nechtělo, potřeboval jsem si to nechat na později. V tomto stavu jsem poklusával asi do desáté hodiny. Začínal jsem být podrážděný, vadilo mi, když mne míjeli štafetáři příliš těsně, vadil mi hluk, vadili mi lidi, přecházející trať, i když byli hodně daleko, vadil jsem sám sobě. Nutně jsem potřeboval něco změnit. Naštěstí mi pak Zdenička řekla, že je možné si dát masáž. To se mi zdálo jako vhodná změna.

Krátce před jedenáctou hodinou jsem tedy našel maséra a podstoupil masáž. Bolelo to dost a ještě horší to bylo, když jsem se postavil. Nohy nebolely, ale kyčle, třísla a vlastně ani nevím co všechno, téměř jsem nemohl jít. Ale to znám, věděl jsem, že po pár sto metrech to rozchodím a rozklusám.

Postupně se to taky stalo a znovu jsem se rozběhl. Kolo s masáží mi trvalo asi 22 minut, ale pomohlo mi to. Zase jsem trochu zrychlil. Mezi tím už skončili "dvanáctkáři", trať se uvolnila, většinou jsem běžel sám. Postupně se začalo citelně ochlazovat. Protože už jsem se nebyl schopný zahřát během, rozhodl jsem se dát po 95tém kole pauzu na jídlo a převlečení. Na jídlo měli (kromě jiného, jídla bylo dostatek) nějakou těstovinu s tvarohem, asi nějaké nudle. To mi moc chutnalo, snědl jsem plný talíř. Pak jsem trochu promasíroval nohy, namazal palec na levé noze indulonou – měl jsem pocit, že se mi tvoří puchýř – převlékl triko, natáhnul dlouhé elasťáky a znovu se vydal na trať. Kolo s pauzou mi trvalo 58 minut, takže jsem ztratil asi 50 min, spolu s předchozí pauzou asi 1 h 13 min. Ale bylo to asi nutné a prospělo mi to.

Těsně před uplynutím 14 h jsem měl 100 km, kdybych měl ještě dost sil, tak by to ještě pořád bylo OK. Ale měl jsem pocit, že sil mi už moc nezbývá a přede mnou bylo ještě 10 hodin.

Tak jsem nějak poklusával, postupně jsem se smiřoval s tím, že to nebude ani 150 (teď nechápu proč, času bylo dost), postával jsem u výsledkové tabule, u občerstvení,… Asi po hodině jsem se rozhodnul, že nebudu během kola přecházet do chůze, že vždy uběhnu celé kolo a v cíli u občerstvení kousek půjdu. Tak jsem se plácal do 20. hodiny běhu. Měl jsem za sebou 130 kol (134 km) a najednou jsem si uvědomil, že 150 km můžu v pohodě dát. Tak mne tato myšlenka povzbudila, že jsem přidal a hodinu a 2 min před koncem jsem měl 150 kol (154,5 km). Jak jsem doběhl 150. kolo, najednou na mne padla únava a tak jsem si říkal, že to už jenom dochodím. Další kolo mi trvalo přes 12 minut. To jsem si ale řekl, že už se není na co šetřit a že chci alespoň 155 kol.

Doběhl jsem je asi 10 min před koncem a přešel do chůze. Doběhl mne Petr a říkal, že by bylo dobré nasadit závěrečný finiš. Nechtělo se mi, řekl jsem mu, že už nemůžu. Ale hned nato jsem si uvědomil, že pro mne byl finiš vždy nejhezčí částí ultra. Tak jsem se rozběhl ze všech sil a výsledkem bylo mé nejrychlejší kolo – 5:56. Do konce zbývaly necelé 4 minuty, tak jsem ještě zrychlil a do konce zaběhl dalších 740 m – průměr 5:30/km. To jsou ty krásné závěry ultra.

V cíli přišla úleva, gratulace s ostatními běžci, převlečení, jídlo. Znovu ty skvělé těstoviny s tvarohem.Pak čekání na vyhlášení, pořadatelé psali diplomy. Seděl jsem vedle stanu, sluníčko hodně pálilo. Jak asi bude pálit v létě na Balatonu, který je ještě o 70 km jižněji?

Pořadatelé přinesli stupně vítězů. Na ultra ne příliš vhodné, trochu vysoké. Vyhrál jsem kategorii a tak jsem přemýšlel, jak vyšplhám nahoru. Z druhého stupínku byl na první docela malý schod, ale druhý byl vysoko od země. Třetí byl nízko, ale zas bylo vysoko na první.

Kolem 12. h začalo vyhlašování výsledků. Vzali to odpovědně, poháry předával starosta Sarvaru. Trvalo to dlouho, ale my nikam nepospíchali, ubytovat jsme se měli až ve dvě. Asi po hodině jsem celkem lehce vyšplhal na stupeň, dostal pohár a diplom a měl jsem po závodě. Počkali jsme na závěr, rozloučili se s pořadateli a šli se ubytovat. Ráno jsme v klidu posnídali, něco nakoupili ve Sparu a vyjeli. Znovu jsme poobědvali v Hustopečích a před 17. h byli v Praze.

Celkově jsem uběhl 161,554 km. To je vzhledem k Ultrabalatonu velmi slabé. Ještě horší bylo, že únava přišla příliš brzy. Těsně po půlnoci jsem byl rozhodnutý, že se Ultrabalatonu nezúčastním. Teď odkládám rozhodnutí na začátek června, i když jsem už na 99 % rozhodnutý startovat. Horší je, už asi moc velké objemy nenaběhám. 8.5. běžím jako vodič PIM – pravděpodobně na 4:30. Koncem května pak asi 12 h ve Stromovce. A pak už jenom delší regenerační běhy do 15.6. A pak gaučing. Moc toho nestihnu. Důležitá bude psychická příprava. Musím si to srovnat v hlavě. Kolem toho rybníka nebude stačit zabojovat v poslední čtvrtině, určitě přijdou těžké chvíle dřív.

Výsledková listina

Štefan Krč foto
  • přečteno: 9850/9678×, 9 komentářů

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

3tefan | 28. 4. 2011 9.39 hod. | 83.208.17.xxx
Ahoj Davide, díky. Už jsem se z toho zklamání vyspal a teď už jsem s tím docela spokojený. Ale jenom jako s přípravou. Nakonec, to byl cíl. Jako test je to slabé. Na UB je limit na 24 h 164 km, a ani to jsem za nesrovnatelně lehčích podmínek nedal. Ale snaď na UB bude jiná motivace, zkusím se soustředit na dílčí cíle. Myslím, že to s trochou nezbytného štěstí můžu dát.

dav | 28. 4. 2011 9.32 hod. | 94.113.49.xx
Taky dobrý, přečíst si, co děje jinejm v hlavě, při dlouhejch štrekách:-)
A Štefane, gratulace VELIKÁ, ty ten rybník oběhneš!

12Honzade | 27. 4. 2011 19.42 hod. | 80.243.99.xxx
Stefane, jsi borec.. Pri cteni si znova uvedomuju, proc chci behat ultra.. je to ultra hezke. Drzim palce! 12:)

štefan | 27. 4. 2011 18.14 hod. | 89.103.152.xxx
Jarka je trochu popletená, zmýlila si čas...
A nerozumím, co s tím má Nečas :)

René Kujan | 27. 4. 2011 17.44 hod. | 90.183.77.xx
Ahoj, Štefane! Skvělá práce!!! :) Jsi silný jako býk! :D
Jen mě trochu mrzí, že nejdeš na PIM vodit 4:00, jsme přeci jen skvěle sehraný team ;) Ne jako ta pani posledně, co se rozhodla závodit balónek, nebalónek, čas, nečas...

Jarda (koloběžka) | 27. 4. 2011 10.46 hod. | 77.48.224.xxx
Gratuluj ti, Štefane. Každý uběhnutý maratón je báječný výkon a ultramartón je výkon ultrabáječný.

Michal Vítů | 27. 4. 2011 9.01 hod. | 195.191.204.xxx
Zdravím, Štefane, jsi řízek!

PavlínaF | 27. 4. 2011 8.31 hod. | 193.245.34.xx
Moc hezký článek a obrovská gratulace!

Danuše | 27. 4. 2011 7.11 hod. | 90.176.137.xxx
Ahoj Štefane,posílám ti velkou gratulaci a těšim se na listopad,jak si spolu poběžíme na F.Lázeňské 22 do té doby se měj moc pěkně.
Možná se uvidíme dříve na Poutnim maratonu v Chebu.
Ty jsi prostě nezmar :))

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků