logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Whidbey Island Marathon (10.4.2011)

Whidbey Island Marathon (10.4.2011)

Tentokrát zdravím z ostrova Whidbey, stát Washington, pár námořních mil jižně od Kanady, z ostrova pirátů a bezcitných vrahů (dnes už to není pravda, proto se mi tu podařilo přežít několik nocí). Nachází se přibližně 120 mil severně od města Seattle ve státě Washington. Na ostrov jsem přijel ze severní strany přes most Deception pass a mohl si tak před vlastním závodem autem projet první polovinu trati závodu. Druhou polovinu jsem si proběhl nebo prošel následující den. Na ostrov jsem přijel již v pátek odpoledne.

V neděli 10.4.2011 jsem zde běžel svůj 2. americký maraton, o kterém jsem mnoho nemluvil před svým odjezdem do Států. Maraton zůstával většině mých přátel i blízkých utajený, abych je zbytečně neznervózňoval. Myslím si, že bych od většiny z nich stejně nedostal kladné požehnání pro tuto moji běžeckou záležitost.

Maraton jsem běžel sám. Původně jsem měl dělat mojí známé vodiče – tempaře, ale ona bohužel neměla natrénováno. Rozhodla se po Yakima River Canyon Marathonu odpočívat a tohoto závodu se nezúčastnit. Běžet dva maratony během osmi dní, s nízkým naběhaným objemem, by nebylo opravdu rozumné a atmosféru závodu by si neužila. Tím se pro mě hodně věcí změnilo. Místo "tréninkového – pohodového maratonu" v jejím tempu (4:10 – 4:20 hod) jsem měl možnost běžet si svým tempem.

Na start maratonu, který byl na severu ostrova, poblíž mostu Deception pass, nás vozily shuttles – kyvadlové autobusy, které sem přijížděly z cíle maratonu, nacházejícího se v jižní části ostrova, ve městě Oak Harbor. Cíl závodu byl umístěn do nádherného parku tohoto přístavního města, který zasahoval až přímo k zálivu Tichého oceánu. Odjezdy na start maratonu byly stanoveny na dobu mezi 5:50 – 6:40. Bydlel jsem 3 km od cíle maratonu. Nic jsem nenechal na náhodě. "Natáhl" jsem si budík v mobilu, též pokojové rádio a nechal jsem se vzbudit z recepce. Jistota je jistota. Asi bych to těžce rozdýchával, kdyby se mi podařilo zaspat.

Vše klaplo a já byl ráno u prvního shuttle jako první maratonec. Nevím, jestli se z toho řidič už vzpamatoval, že jeho první klient nebyl "local" (místní – washingtonský), jak se tady říká, ale běžec z 9.000 km vzdáleného Česka. V shuttlu jsem se setkal se starým známým Melem Preedy (70+ letým) maratonským maniakem, se kterým jsme běželi před týdnem maraton v Yakimě (mohli jste jej vidět na obrázku k prvnímu článku o mém běhání). "Já se tě, chlape, snad nezbavím!", byla jeho první slova v shuttle na moji adresu a přidal velký úsměv. Poté následovala obvyklá konverzace: „Jak se máš?, Co říkáš na počasí a co vítr?, Jsi ready po Yakime?“... Na startu závodu mě poznali další maratonci a hlásili se ke mně, to bylo velmi příjemné a milé.

Shuttlem jsme dojeli až na samý severní cíp ostrova, do přístavu, poblíž mostu Deception pass. Nikomu z běžců se nechtělo vylézat z příjemně vytopeného shuttlu do zimy (teplota byla kolem 5 st. Celsia a navíc foukal studený vítr). Všichni jsme rychle zamířili k několika připraveným teplometům a klábosili: odkud kdo je, kolikátý maraton běží a co by měl určitě běžet... Pozdravil jsem se s Martinem, redaktorem časopisu Northwest Runner, který fotil startovní atmosféru pro svůj časopis. Martin si se mnou domluvil rozhovor v cíli závodu. Chtěl znát moje pocity a dojmy z této maratonské trati. Rozhovor by měl vyjít v jeho květnovém čísle.

Start byl v 7:30 hod. a stále byla kosa jako sviňa, i když se už rozednilo. Pod běžecký dres s krátkým rukávem jsem si vzal opět raději funkční triko s dlouhým rukávem, ale běžel jsem v trenýrkách. Trať byla neuvěřitelně nádherná, vybíhali jsme z přístavu malých plachetnic a rybářských lodí. Běželi jsme krásnou přírodou, ve které občas dominovala osamocená farma. Organizátoři závodu zabezpečili i start závodu občerstvovačkou s vodou, ionty i gely. To nemělo chybu. Na trati byla občerstvovačka každé 2 míle (minimálně voda). Běželo se mi velmi dobře a neočekávaně rychle a lehce jsem zdolal obě stoupání (každé asi 100 m převýšení) v první polovině závodu. Na půlmaratonu jsem měl čas přibližně 1 hod. 39 min. To vypadalo velice nadějně. Zbývalo ještě poslední stoupání na 18,5 míli, sice jen 65 m převýšení, ale bylo 2 míle dlouhé. Nic moc pro závěr maratonu... Pak už to bylo JEN z kopce a nožičky se naštěstí opět rozběhly.

Celou trasu foukal vítr, často byl silnější, někdy podpořil, jindy svině nedobrá foukal nepříjemně proti nám, zejména v partiích, kde jsme běželi podél Tichého oceánu v otevřené krajině. Byl odliv, nedalo se napít nebo se osvěžit. Z trati to k oceánu bylo sice jen 10 m, ale v čase závodu byl oceán o 20 m dál a zanechal po sobě dočasnou mokřinu. Hodně jsem se v těchto partiích kochal překrásnou scenérií vlnobití do vyplavených dubových kmenů (odtud jméno města Oak Harbor), abych zapomněl na ten sviňský protivítr. Také jsem se trochu předklonil a přikrčil, abych mu zmenšil pole působnosti. Závod pro mě nebyl až tak ideální po celé jeho délce. Na 19. míli jsem musel řešit menší krizi a musel trochu zpomalit. Naštěstí se mi ji rychle podařilo překonat gely a ionty. V závěrečném klesání do cíle jsem dokonce mohl podstatně zrychlit.

Nebudu vás napínat, bylo z toho 1. místo v kategorii M 45 – 49 (zde nás bylo 16), absolutně 13. místo ze 187 doběhnuvších. Předběhly mě jen 2 ženy. V cíli čas 3:25:42 ukázal další zlepšení osobního rekordu v maratonu, tentokrát o 37 vteřinek. Vzhledem k tomu, že šlo o typicky WINDY maraton, je to pro mě stále neuvěřitelný čas. Většina amerických maratonců si v cíli stěžovala na silný vítr, já jsem si nestěžoval, patří to k počasí ostrova i rozmarům oceánu. Byl jsem na tyto rozmary přírody připraven z předchozích dnů.

Usilovně jsem při maratonu pracoval, protože na mě diváci neustále křičeli: "good job", Ti líní jen "jooob".

Je otázkou, kolik zbylo sil na legendární 115. ročník Bostonského maratonu. Budete-li chtít, můžete si o tom přečíst v následujícím článku.

Oak Harbor, 11.4.2011

A teď zase trocha těch obrázků zachycujících atmosféru místa, kde se běželo:

obrázek
Rozednívání v poklidném přístavu rybářských lodí a plachetnic, Idylku za chvíli naruší maratonci...

obrázek
Shuttle přiváží další maratonce na start Whidbey Island Marathonu

obrázek
Teplomety na startu byly velmi žádané

obrázek
Pořadatel zřídil na startu občerstvovačku s vodou, ionty i gely, které si bylo možno vzít na závod

obrázek
Pohoda v cíli s medailí za doběhnutí maratonu

obrázek
Reklama na zábradlí i balonky ukazují, jak to občas fouká. Dobíhali maratonci (vlevo) i půlmaratonci

obrázek
Foto z trati – 15. Míle

obrázek
Foto z trati – část trasy vedoucí parkem v blízkosti zálivu

Zdeněk Chmel foto
  • přečteno: 7051/7025×
Whidbey Island Marathon (10.4.2011) Whidbey Island Marathon (10.4.2011) Whidbey Island Marathon (10.4.2011) Whidbey Island Marathon (10.4.2011) Whidbey Island Marathon (10.4.2011) Whidbey Island Marathon (10.4.2011) Whidbey Island Marathon (10.4.2011)

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas92
Asics130
Brooks18
Inov-854
Icebug5
Hoka One22
Mizuno55
Newton5
NB22
Nike59
Salming356
Salomon41
Scott3
Vibram Fivefingers8
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce48
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků