logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Stojím na prahu svého cíle

Stojím na prahu svého cíle

Prakticky stojím sice jen pod Ještědem v Jizerských horách, ale je to začátek poslední fáze „mé cesty" předtím, než nasednu opět na letadlo směr Kathmandu a vydám se za svým snem Čo Oju – za horou v Himalájích, vysokou 8 201 metrů.

Je to můj dlouhodobý sen. Finální ANO „asi tam polezu“ jsem si řekla před dvěma týdny po návratu z Aconcaguy. Cílem není vylézt, cílem je na chvíli splynout s cestou na tyrkysovou bohyni, jak se této hoře říká, vychutnat si to letité snažení a vrátit se zpět v pořádku… protože cesta je cíl.

V životě nás potkávají různé překážky. Já jsem měla štěstí na dobré lidi. Ráda bych jim za jejich péči, laskavost a ochotu chtěla tímto způsobem poděkovat. Svou expedici jsem pojmenovala Čo Oju 8201 z dobré vůle. Nechci si jen splnit svůj sen, ale ráda bych také získala co největší finanční podporu pro Výbor dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové na studium talentovaných mladých lidí na středních a vysokých školách, kteří mají zdravotní hendikep nebo pocházejí z obtížných sociálních podmínek. Snad jim tato akce dodá také odvahu, aby navzdory svým dětským osudům nepřestávali dále bojovat za vlastní štěstí.

A tak stojím pod tím Ještědem… Po návratu z Aconcaguy jsem asi měsíc byla nepoužitelná. Červené krvinky mi sice v krvi lítaly o sto šest a mé svaly na nohách jásaly, že vyběhnou až ke hvězdám, ale po pár vyběhnutých krocích mi vyskočila tepovka a já nemohla popadnout dech. A tak jsem jen sledovala smutně, jak mi mizí záda mých kolegů při společném tréninku. „Miloši, sakra, co to je?“ volám našemu běžeckému guru vystrašeně. „Hele, Pavlíno, neboj! Pořád jsi normální, jen potřebuješ po takové hoře tři týdny regenerace. Prostě neběhej a choď jen na procházky,“ směje se. A tak si připadám jako důchodce. Vydávám se na krátké procházky, pozoruji okolí a mám pocit, že zdechnu. A to mne čeká za tři týdny Pražský půlmaraton. Nakonec na něj vybíhám, ale jen v rámci prvního běžeckého tréninku. Nechávám si utéct Kubu (rozuměj Housku nebo Housina), kterého bych jindy rozdrtila na padrť. Taky na mne smutně a omluvně koukne se slovy: „Tak můžu, neva?“ „No, jasně. Upaluj, ať už tě nevidím!“ A zůstávám na trati sama, vlastně s dalšími stovkami lidí. Pomalý běh mi umožňuje si více prohlížet své okolí. Fandím modrým týmům, které běží se zdravotně postiženými dětmi. Povzbuzuji ty, co už nemůžou. A vlastně si to užívám. Posledních deset kilásků běžím s kolegyní Sváčou a rozebíráme ženská témata. Čas sice 2:14 (loni 1:46), ale takhle jsem si žádný závod ještě neužila.

Pražský půlmaraton mne nastartoval a já konečně začínám s tréninkem. Na poslední výpravě jsem zjistila, jak bych měla trénink asi upravit. A tak vím, že v běhu přidávat na objemu nemusím – naopak můžu zvolnit a spíš je vhodnější to prostřídat s jiným pohybem. Alespoň si to myslím. Problémem jsou však má záda. Vršek mám slabší než nožky běhavky a skřípnutý nerv pod pravou lopatkou dělá z nošení batohu noční můru. A tak bych se měla více soustředit na posilování zad.

V pondělí večer po práci vbíhám v Praze v Letňanech na hodinu H.E.A.T. a dávám si do těla pomyslné kopce. Příští týden plánuji, že si to z hodiny výklusem doběhnu domů do Kbel. A pak doma posiluji ještě břicho a záda. Kuba mi pomohl koupit tyč do dveří a tak se snažím jako cosi shybovat. Tuto úmornou snahu zatím blíže popisovat raději nebudu. V úterý brzy ráno vybíhám na svou desetikilometrovou trať a poklidně vyběhávám včerejší námahu. Před strečinkem opět „shybuji“, pár cviků na břicho a záda a deset pánských a pak deset dámských kliků a strečink na závěr. Ve středu ráno vybíhám na bruslařský okruh u Kbel. Je tam nános hlíny – jediný kopec v okolí. 120 metrový prudký kopec mi ale dává zabrat. Plánuji, že jej vyběhnu 10x sprintem, nakonec se mi to podaří jen 8x . A pak doma zase domácí posilovačka. Ve čtvrtek lezeckou stěnu vyměňuji za desetikilometrový výklus bez jakéhokoli posilování. Mazlím se s trasou a doslova si užívám každý krok.

obrázek

A v pátek stojím pod tím Ještědem… Kuba mi říká: „Hele, a nechceš si ráno vyjít s báglem na Ještěd?“ A tak brzy ráno vstávám do práce s ním. Kuba mi balí batoh. Cpe do něj lano, lezecké karabiny, skoby a plnou termosku čaje. „Tak tady to máš“, podává mi napěchovanou patnáctikilovou hroudu a vyhazuje mne o půl sedmé ráno na parkovišti pod lanovkou. „Vem to přímo nahoru pod lanama a pak to sejdi po modré, ta už není tak prudká,“ zavírá dveře a odjíždí. Lanovkáři na mne trochu civí, takhle ráno tu moc holek s báglem asi nechodí. Vydávám se přímo vzhůru. Sluníčko už začíná hřát. Každým krokem začínám pociťovat příjemnou jarní atmosféru. Ve druhé třetině přecházím silnici a potkávám jakési ranní milence. Možná nějaký tajný pracovní páreček, asi manažer se sekretářkou, si odskočili před pracovní dobou na ranní polibek. Poslední třetina je docela prudká, ale jde se dobře a něco po čtvrt na osm už stojím u vysílače a dávám si z termosky šálek horkého čaje. Pohled na Liberec je úchvatný. Sbíhám po modré dolů a jedu tramvají domů. V devět už sedím u notebooku a mám celý den před sebou.

Tak mi ten trénink docela hezky začal, ale ještě čtyři měsíce přede mnou. Tak mi držte palce.:-)

Pavlína Folovská foto
  • přečteno: 12972/12858×
Stojím na prahu svého cíle

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál ČO Oju 8201 z dobré vůle

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků