logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Schody do běžeckého nebe

Schody do běžeckého nebe

Stojím pod schody vedoucími vzhůru, nevidím kam a nevím, co mě čeká na posledním schůdku. Poslední schod je vysoko, což je příslibem pocitu vítězství z jeho dosažení, širokého rozhledu, ale i možnosti shlédnout zdolanou pouť shora.

Takový schody do nebe

Schod první – začátečník – konec roku 2008

Ještě nemám padesát, ale už mi ten nehezký věk dýchá na záda. Přecházím z chůze do pomalého běhu, jsem pyšná na první uběhnutý kilometr od křížku ke studánce. Když doma hlásím: „Jdu na krátkou trasu“, myslím tím dva km tam a dva zpět. „Jdu na dlouhou trasu“ znamená tři tam, tři zpět.

Schod druhý – trasy se prodlužují

Uběhnu více, trasy se prodlužují, závislost prohlubuje, úsměv rozšiřuje, problémy zmenšují, řada lodiček zkracuje, řada běžeckých bot narůstá.

Schod třetí – první závody, boj o první medaili, kategorie Z50

Můj první závod – vybrán podle názvu, neb název sliboval recesi a srandu. Běh za Bořetickým burčákem nebyl závodem srandistů, jak se ukázalo, ale seriózním závodem na 10 km. Nu což, byla jsem tam, horší se mi jevilo zbaběle vycouvat než se postavit na start. Tak jsem teda běžela a doběhla. První boj jsem svedla až o medaili, když ji dávali paní, kterou jsem zahlédla dobíhat do cíle několik minut po mně. Bylo mi jí líto, když slézala z bedny, ale byl to můj první závod a tu touhu po stupínku vítězů jsem nedokázala potlačit. Vždycky, když si na ty chvíle vzpomenu, mám výčitky svědomí. Paní Jarmila se na mne dodnes nepřestala mračit.

Druhý den – mistrovství ČR v silničním běhu v Uherském Hradišti – 5 km doma. Deset jsem dala, pět kilometrů musí být brnkačka. Žádnou srandu jsem tentokrát nečekala a opravdu jsem se ani jednou nezasmála:-). Až na stupínku vítězů. Poznávám Marii Hynštovou.Tyčí se nade mnou na stupni nejvyšším. Nejsem ještě zkušený běžec, ale instinkt mi napovídá, že tuto závodnici nikdy nepředběhnu. Netrápí mě to.

Schod čtvrtý – první maraton, píše se konec roku 2009

Namlsala jsem se vzrušení ze závodů a nejbližší další v mém okolí byl jediný – Chřibský maraton. Chřiby jsem si zamilovala už ze sedla kola, dívám se na ně z okna domova, zdála se mi to osudová a srdeční výzva. Výjimečnost maratonské vzdálenosti jsem tenkrát nijak nevnímala. Byl to jen závod v mém okolí, kde jsem věděla, že bych mohla trefit na start. A protože mám ráda jistotu, zkouším týden před ním vyběhnout jeho jen mírně zkrácenou verzi. Nevím, co si obléct, nevím co jíst a pít. Na vše se ptám v šatně před závodem. Cíl doběhnout do cíle – splněn. Čas čtyři a půl hodiny nad očekávání. Ve sprše stadionu mě chytají křeče, kam si jen vzpomenu a pokrytecky prosím jakéhokoliv boha, ať mi umožní navléct aspoň kalhotky a tričko, aby mě nemuseli vynášet vytuhlou a zabalenou do staré klubové vlajky. Byla jsem vyslyšena:-). Odcházím po svých a oblečená.

Schod pátý – a začneš holka poctivě trénovat – píše se rok 2010

Poctivý trénink pro mne znamenal běhat pětkrát týdně, běhat za každého počasí a běhat co nejrychleji. Dodržuji a běžecké božstvo se mému plahočení v nejvyšších tepových frekvencích chechtá, až se za břicho popadá. Takových supících mašin jim po matičce zemi moc neběhá.

obrázek

Kolegyně se mě ptá, zda mám nějakou metu. S úsměvem odpovídám, že tento rok mám metu, že všechno vymetu:-). A vymetám. Závod za závodem. Doma začíná být patrno, že i tady by už bylo co vymetat.
Venku se mi ale líbí více a někdy je tam i legrace. Jeden krásný zimní den vidím na mé, jinak vždy opuštěné, trase skupinku mladých mužů chystajících se k zimnímu sportování. Vypínám hruď, zrychluji krok, s úsměvem se zdravíme, namrzlá cesta prudce klesá, noha podkluzuje. Doufám, že elegantním skokem plavmo padám vpřed, ležet nezůstávám, po namrzlém povrchu jedu jako blesk. Miluji přírodopisné filmy, a tak se mi v momentě zobrazují záběry na hejna tučňáků klouzajících po břichu sněhovými pláněmi k moři, s hlavou vpřed a křidélky při těle. Instinktivně přitahuji ruce k tělu a snažím se vypadat přirozeně. Zastavuji se až zabořením hlavy do sněhového jazyka. Vyskočím a bez ohlédnutí pokračuji dále. Nemůže být pochyb, že i toto bylo plánovanou součástí mého tréninku:-). Ještě celý kilometr se hlasitě směju. Škoda, že jsem to neviděla.

Schod šestý – kde se stala chyba? Ještě stále se píše rok 2010

Poctivý trénink pokračuje, závodím na krev. Zlepšení nikde. Nemohu říci, že bych se tím nějak nesnesitelně trápila. Milovala jsem své výklusy po polích a lesích, hledání v termínovce, cesty na závody, soustředění před startem, nadšení v cíli, poznávání nových stejně nadšených lidiček a setkávání se s běžeckými přáteli, pondělní dotazy kolegů v práci, jak jsem dopadla, články a weby s běžeckou tématikou. Přesto jsem se občas neubránila myšlenkám, proč nesklízím za svou píli a dřinu odměnu.
Na běžeckém kempu v Řásné poznávám partu kluků z Běhej.com a Frantu, který mi nabízí odbornou pomoc. Smršť e-mailů se spouští. Ne všechno chápu, Franta neví, že já nechápu a že část jeho rádcovství lze trefně nazvat „sviním perly házet“. A že by svěřenci měli poslouchat své trenéry, mi dochází až v lednu 2011.

Schod sedmý – leden 2011 – já už budu hodná, Franto:-). A mám sporttester!

Pochopila jsem podstatu laktátové křivky a vazbu na tepovou frekvenci. Rok začínám předsevzetím být poslušná. Poslušná znamená řídit se radami trenéra. Naučila jsem se ovládat a používat sporttester. Prozrazuji svůj letošní cíl ULTRAMARATON. Držím v tajnosti, že udělám vše pro maratonský čas 3:45, který dlužím Frantovi za jeho marné úsilí udělat ze mne běžce sporťáka.

Schod osmý – konec ledna 2011 – Jsem PIM Women´s Challenge

Jsem v radostném opojení, mám pocit, že už nejdu po schodech, ale jedu rychlozdviží až k nebi. Mám jedenáct nových kamarádek, jsem jednou z dvanácti tak různých žen, které dokázala ke vzájemné harmonii vyladit láska k běhání. Musím přehodnotit běžecké priority. S lítostí, ale i vděkem kvituji Frantovo tiché postoupení svého místa Milošovi – našemu novému týmovému trenérovi. Po opadnutí počáteční euforie začínám podléhat obavám, jak se vyrovnám se svým, nyní už ne tajným cílem, uběhnout maraton za 3:45 h.

Dostávám nový tréninkový plán a snažím se být poslušná:-).

Schod devátý – tož já su asi fakt běžec:-)

Trénuji, odsouvám do pozadí vše, co odsunout jde. Povinností k udržení chodu čtyřčlenné domácnosti i tak zůstává dost, k tomu zaměstnání, cesty do Prahy na schůzky PIM Women´s CH a cestování na závody také ukracují zásobu volného času. Dlouhé víkendové běhy zaměřené na trénink na UM jsou dalším nenasytným žroutem hodin. O kolik lehčeji se však obětuje vše pro něco, co děláme rádi. Jak radostně to jde, když vidíme pokroky. A mně se konečně zdá, že po schodech ke svému běžeckému nebi začínám kráčet tak nějak bez funění.
Kbelská desítka – první závod téměř se všemi ostatními PIMkami – osobák. Hervis ½M – po zranění lýtka, ale alespoň ve stejném čase jako vloni. Pardubický ½M – pro mne dosud neuvěřitelné zlepšení o šest minut. Nezapomenu na svůj nadšený křik v cíli, kde mi jde vstříc stínový trenér Franta: „Viděls to, viděls to, já su fakt asi běžec“ ani na pobavené úsměvy ostatních diváků:-).

Schod desátý – že by horská nemoc?

Čas běží a v tréninkovém plánu se o víkendech objevují delší a delší trasy. Prvních letošních 40 km zvládám. Nedobíhám sice vyčerpaná, ale i tak s myšlenkou, že nic moc navrch už bych neuběhla. Příští větší dávka – 50 km. Domů dobíhám unavená a s ještě zřetelnějšími pochybnostmi, že navrch už ani km. Poslední z delších běhů – 60 km připadl na velikonoční víkend. Bylo z toho jen 58 km krásnou přírodou, za slunečného počasí. A ačkoliv se mi zdálo, že běžím bez větších potíží, pocit na posledním km před domovem, že každou chvilku zkolabuji a jistota, že už opravdu ani jediný kilometr navrch, mě zneklidnil, protože do cíle UM by to bylo ještě 27 km. Buď jsem někde udělala chybu, nebo na zdolání posledního, dvanáctého schodu nemám. Budu hledat odpověď.

Schod jedenáctý – Volkswagen maraton za 3:45 h

Poctivě jsem trénovala, pokud nedojde ke zranění, tak vzdálenost uběhnu. Všem, kteří mi pomáhali radami a věnovali čas přípravě tréninkového plánu, bych ráda dokázala, že to nebyla marná investice a budu bojovat všemi silami za čas, který mi přisoudili jako dosažitelný.
Poběžím i jako důkaz a motivace všem, kteří si myslí, že už je pozdě začínat s během. A možná pomohu i některým spoluběžcům, kteří si na mne vzpomenou, až budou bojovat s myšlenkou vzdát se.

Schod poslední – dvanáctý – ultramaraton Silva Nortica 85 km – červen 2011

Po posledním dlouhém běhu se mi ztratil v mracích. Přestávám k němu nahoru pohlížet s bojovnou jiskrou v oku, ale začínám se pokorně sklánět a prosit o dovolení vystoupit.

Často se těším obrázky mé fantazie, na kterých se vidím v cíli s rukama nad hlavou a v náruči, která mě pevně sevře, abych se udržela na nohou.
Mnohem častěji se ale v duchu připravuji na to, abych v pravý čas rozpoznala, že nadešel okamžik vzdát se a našla v sobě dost odvahy přijmout porážku statečně.
Usednu na jedenáctý schod a budu se dívat na klikatou cestičku, po které jsem vystoupila až sem, vzpomínat na všechny poutníky, které jsem potkávala, na všechna radostná zastavení a děkovat, že mi bylo dopřáno toto vše prožít.

obrázek

Ilona Bajerová foto
  • přečteno: 16443/16249×, 11 komentářů
Schody do běžeckého nebe Schody do běžeckého nebe

Hodnoť článek

3 z 5 hvězd dobré (2 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Ilona PIM | 6. 5. 2011 7.19 hod. | 109.164.3.xxx
To, co cítím z vašich komentářů, mě nesmírně hřeje u srdce.Děkuji :-) Náhážu poslední věci do batohu a odjíždím do Prahy. To,co mě bude na trati popohánět je síla vaší přízně i lásky.Jestli budu mávat z jedenáctého schodu, bude to na Vás všechny :-)

Mirka | 5. 5. 2011 14.51 hod. | 109.224.64.xxx
Teda já bych asi nikdy nedokázala 3 věci:
1. takto radikálně změnit svůj život,
2. najít v sobě energii a sílu k tomuto nepředstavitenému
výkonu,
3. postupnou proměnu takto popsat.
Ale právě ti, kteří dokáží magické věci jsou jedineční a ty se mezi ně řadíš. Článek je dle mého názoru hoden Pulitzerovy ceny. Přeji Ti, aby síly ještě dlouho stačily a běžeckého nebe bylo v blízké době dosaženo.

Ela | 5. 5. 2011 11.04 hod. | 178.17.80.xx
Je to úžasné poselství plné radosti. Při čtení jsem se smála i brečela zároveň. Obdivuji otevřenost a schopnost předat dál silné pocity spojené s během. Držím Ti pěsti, milá sestro a jsem moc ráda, že Tě mám.

Laďa | 4. 5. 2011 12.49 hod. | 85.71.12.xx
Neskutečně silné osobnosti, neskutečně houževnaté a cílevědomé ženské a neskutečně bezva člověku a skromné a milé holce, přeji jen to nejlepší a splnění všech sportovních a osobních přání.
PS:" Já su ten, s vyplazeným jazykem na pokraji infarktu, když kolem mne svištíš směrem na Velehrad....Držím Ti moc palce!!!! Laďa

Eva | 2. 5. 2011 21.39 hod. | 90.180.101.xx
Tomu říkám vítězství ducha nad hmotou. Ultramaraton je pro mě vzdálenost na tři dny chůze, ale uběhnout i krátkou trasu tvého prvního schodu je pro mě nepředstavitelné. Fandím ti!

Ilona PIM | 2. 5. 2011 17.27 hod. | 109.164.3.xxx
Moc vám všem děkuji,ani nevíte,jakou sílu mi tím dáváte.Už jen myšlenky na ta slova uznání a povzbuzení mě poženou-když ne rychleji, tak určitě dále.Lehký krok a úsměv na rtechi Vám všem.

1bubobubo | 2. 5. 2011 16.09 hod. | 82.150.185.xxx
Ilono, když jsem viděl tvou radost v cíli Kbelské 10 a poté Pardubického 1/2 maratónu, tak nepochybuji, že vše zvládneš a s pokorou vystoupíš i na stupeň 12. A nemyslím si, že by to ve tvém případě byl stupeň poslední! Držím pěsti na PIM i na Mammuta!

jana | 2. 5. 2011 15.49 hod. | 88.100.136.xx
silná osobnost,dokáže divy, Vím,že ultramaraton zvládnete, sleduji vaše příspěvky a jste mým vzorem. Děkuji

Leona | 2. 5. 2011 13.57 hod. | 193.165.224.xxx
Ty jsi fakt neuvěřitelně houževnatá a silná. Přeji zdolání všech další schodů ve zdraví a k tvé spokojenosti

Marci | 2. 5. 2011 12.31 hod. | 89.111.77.xxx
Ilono,
úžasně napsaný...Tak jako pro mne byla v mých začátcích inspirací Hanice (a pořád je !), tak i Ty jsi pro mne motivací , že všechno jde, když se chce. Budu na Silva Norticu držet palce :-)

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví34
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe9
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou29

kde se diskutuje

  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Díky za článek,jak napadl sníh,tak jsem řešil jak běhat na lyžích a bez nich. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků