logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011)

7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011)

Cestu do Bostonu jsem začal ve čtvrtek 14. dubna v 23 hodin, kdy jsem se přesouval ze Seattlu do Bostonu s přestupem v Atlantě. Atlanta patří mezi jedno z nejrušnějších letišť ve Státech, proto jsem byl rád, že jsem zvládl během dvou hodin úspěšně přestoupit na let do Bostonu a ještě pojíst nějaký zapečený hamburger s kolou. Jídlo se na kontinentálních letech většinou neposkytuje. Moje hodinky ukazovaly 3:45, ale v Atlantě bylo již o tři hodiny více. Stejně úspěšný s přestupem byl i můj kufr, a tak jsme se oba setkali v hale na pásu pod velkou cedulí s nápisem „MILE 26,2 – Welcome Boston marathon 2011“. Udělal jsem další nutný krok k získání vysněné bostonské medaile. Těch nutných kroků je více. Začnu po pořádku.

Bostone blížím se k tobě krok za krokem

Krok první

Prvním krokem k Bostonskému maratonu je splnění kvalifikačního limitu. V době, kdy jsem začal běhat maratony (v roce 1990) byl kvalifikační limit 3:10. V té době byl pro mě tento maraton opravdu JEN snem. Překročením 45 let se limit posunul k času 3:30 (+ 59 vteřin navíc, povolená tolerance). To byl čas, který se mi již kdysi dosáhnout podařilo. V loňském roce jsem po poctivém zimním tréninku zaběhl na Vídeňském maratonu (18.4.) čas 3:31:00. Píšu přesný cílový čas, protože jsem se ocitl pouze jednu vteřinu za kvalifikačním limitem pro Boston. Několik let zpět se moje maratonské časy pohybovaly na úrovni 3:45. Štěstí z pro mě nádherného času se míchalo s pocity zklamání, neboť od splnění limitu mě dělily přibližně 3 metry z celkové maratonské délky. Za tři týdny (9.5.) jsem běžel svůj pravidelný PIM. Nemusím dlouho popisovat, že jsem se nikomu nechlubil, že chci tento limit splnit tři týdny po úspěšném závodě ve Vídni, kdy jsem byl 4,5 minuty za svým osobním rekordem z roku 2004. Tento PIM byl opravdu o vůli a obrovské touze bostonský limit zaběhnout. Závod se pro mě vyvíjel dobře. V závěru závodu v Pařížské ulici jsem věděl, že pokud neupadnu, tak limit splním. Výsledný čas byl 3:29:06. Přál bych každému maratonci prožít takové krásné pocity. V cíli mě navíc čekala nádherná SMS: „Zdeňku gratuluji, Boston je Tvůj“ Napsal mi ji člověk, kterého si moc vážím a jehož časy na maraton jsou o 45 minut rychlejší, než byl ten můj zde v Praze. Takto jsem splnil první, asi nejdůležitější krok k Bostonu.

Druhý krok

Druhým krokem byla vlastní online registrace na internetu. Ta se otvírá přesně půl roku před startem Bostonského maratonu (18.9.) v 9:00 hod. místního času. U nás v Čechách bylo o šest hodin více. Od tří hodin odpoledne jsem byl netrpělivý a snažil se dostat k internetu. To se mi podařilo po práci asi v 18:30 a úspěšně jsem prošel registračním formulářem a zaplatil startovné. Odpověď o úspěšné registraci jsem dostal od Bostonské atletické asociace (BAA) během několika minut s tím, že registrace bude během tří až pěti týdnů zkoumána. Následující den jsem zjistil, že zájem byl tak velký, že registrace byla uzavřena po 8 hodinách a 3 minutách.

Třetí krok

Třetím krokem, po úspěšném potvrzení registrace od BAA, byla příprava logistiky celého závodu a poctivá zimní i jarní příprava. Do logistiky započítávám pořízení biometrického pasu, elektronického víza (ESTA), včasné objednání a zaplacení letenek i hotelu v Bostonu. Hotely nejsou v Bostonu nejlevnější a 27.000 maratonců s jejich doprovodem obsadí velkou část hotelové kapacity tohoto města. Nějaký čas je třeba věnovat i nastudování trasy do hotelu, do maratonského EXPA i místa, odkud odjíždějí shuttles na start maratonu do města Hopkinton.

Šanci běžet tento legendární maraton mi dal běžecký osud po více jak 20 letech běhání maratonů a proto přípravu na tento životní závod jsem vzal opravdu poctivě. Zaměřil jsem se hlavně na objemovou přípravu a posilování, už vzhledem k tomu, že jsem chtěl během krátké doby běžet ve Státech tři maratony.

Čtvrtý krok

Letos se Boston běžel ve třech vlnách po 9.000 maratoncích a každá vlna byla rozdělena na 9 „corals“. po 1.000 maratoncích. Z České republiky jsme běželi pouze dva. Mirek Hasal a já. Oba jsme zvládli i čtvrtý krok: doletět do Bostonu. Mirek v sobotu, já jsem zde byl již o den dříve. Následoval velice příjemný pátý krok.

Pátý krok

Tímto krokem byla návštěva EXPA a vyzvednutí maratonského balíčku. Absolvoval jsem ji v sobotu odpoledne. EXPO se nachází v Hynes Convention Center na Boylston street. V celém EXPu panovala pohoda z blížícího se maratonského svátečního dne. Desítky, možná stovky dobrovolníků, zajišťovaly vydání vlastních čísel, balíčků s informacemi, drobnými dárky sponzorů. Oficiální žlutá trička 115. ročníku se vydávala v další hale. Většina maratonců si tričko hned vyzkoušela a případně vyměnila. Další část EXPA v následující velké hale patřila hlavnímu sportovnímu sponzorovi, firmě Adidas. Zde bylo možno zakoupit si oficiální sportovní bundu, vyrobenou pro tento ročník i další sportovní výrobky této firmy. Následující část EXPA již tvořilo velké množství vystavovatelů sportovních potřeb a doplňků. Nemalou část plochy obsadili pořadatelé maratonů z celého světa, kteří zde zvali a lákali maratonce k účasti na jejich závody. K velkým lákadlům patřily i medaile, které jsou stále nápaditější, větší i barevnější. Náhoda tomu chtěla, že jsem se tu setkal s novými přáteli z předchozích dvou maratonů, s „Main maniaky“, zakladateli tohoto běžeckého klubu, kteří mě pozvali k společnému focení maniaků na cílové čáře v neděli v poledne. Prohlídku EXPA jsem si částečně zopakoval v neděli dopoledne, kdy jsem se tu setkal s Mirkem Hasalem a dokoupil jsem dárky pro blízké a známé. Na velkoplošné obrazovce jsem si třikrát „proběhl“ celou trasu závodu, abych věděl, co mě v pondělí čeká a jaká úskalí může tato legendární trasa běžci připravit.

Šestý krok

Šestým, velice důležitým krokem, bylo „nezaspání“ a včasný příchod na místo, odkud odjížděly shuttles – školní autobusy na start do Hopkintonu. Opět jsem nastavil všechny „budící systémy“ z předchozích maratonů a navíc pro jistotu aktivoval svoji manželku, aby mě z Česka prozváněla, dokud se nevzbudím. Vstával jsem ve čtyři hodiny ráno. Bydlel jsem poblíž Bostonu ve městě Newton. Město se nachází západně od Bostonu a vede přes něj i trasa maratonu. Půlhodinka mi postačila na ranní hygienu, oblečení se a malou snídani. Na metro jsem to měl tři km daleko. V mírném tréninkovém tempu jsem doběhl na první metro, odjíždějící v 5:00 hod. Hodinu jsem pokračoval metrem do stanice Park Street, kde jsem měl sraz s Mirkem a odkud odjížděly shuttles na start do Hopkintonu. Opět bylo vše perfektně připravené a nečekali jsme. Autobusy se postupně zaplňovaly a odjížděly po dálnici na místo startu. V areálu střední školy Hopkintonu jsme byli kolem sedmé hodiny ranní. Teplota nepřesahovala 5 stupňů Celsia, foukal studený vítr a do startu první vlny zbývaly celé tři hodiny. Zázemí maratonské vesnice i pohoda v ní se dá v krátkosti velice těžce popsat. Snad pár snímků k článku napoví více. Opět organizace i zde na startu neměla chybu. Do cíle maratonu bylo možné si nechat odvézt věci vložené pouze do oficiálního igelitového pytle, a to nejpozději hodinu před startem. Bylo nutné mít na sobě i po odjezdu shuttles starší oblečení proti prochladnutí, které bylo možné na startu nebo i během prvních mil odhodit do připravených pytlů. Toto staré oblečení se odevzdává na charitu.

Sedmý krok

Sedmička je šťastné číslo, proto pod sedmý krok zahrnu odevzdání pytle do připravených shuttles, dojití na start vzdálený od maratonské vesnice několik set metrů (možná kilometr), zařazení se do příslušného “coralu“ uvedeného na čísle a následný start vlny. První vlna, v níž byl Mirek, startovala v 10 hodin, moje druhá vlna o 20 minut později a o dalších 20 minut později startovala i poslední třetí vlna.

Pro mě byl Bostonský maraton naprosto emoční záležitostí a díky dobrým výsledkům předchozích dvou maratonů na Západním pobřeží jsem si nechal udělat v EXPu rozpis na výsledný čas 3:20. Na první míli jsem získal 35 vteřinové zpoždění, než se startovní pole rozběhlo, ale dalších 13 mil jsem tento rozpis dodržoval i přes drobné zpoždění na proslavené 13. míli, kde na maratonce čekal pověstný „Wellesley College tunnel“, více jak 100 metrů dlouhý špalír dívek místní školy. Dívky bouřlivě povzbuzovaly, natahovaly ruce ke kontaktu s maratonci nebo nastavovaly pomalované tváře k polibku. Přestože jsem v tu dobu stále běžel na svůj nový osobák, s řadou z nich jsem se letmo dotknul rukou a jednu dívku v davu jsem políbil. V druhé části nás čekala tři pověstná stoupání, v čele s tím největším: Heartbreak Hill. Diváci v této části trati byli úžasní, povzbuzovali maratonce a dodávali jim energii pro další boj s následnými mílemi. Nádherné divácké povzbuzení jsem cítil celou trasu závodu stejně jako příznivý vítr v zádech. V posledních mílích to bylo obzvláště potřeba, protože sluníčko začalo více hřát a přicházela asi i únava z minulých dvou závodů. Na 40. km jsem zahodil rozpis. Zbývalo mi asi 10 minut, abych znovu atakoval svůj osobák. To se o 20 vteřinek nepovedlo, ale vůbec to nevadilo. Finiš do cíle se opět nedá popsat, nádherná euforie a slzy, za které jsem se nestyděl. Podařilo se mi se ctí splnit si svůj životní běžecký sen v čase 3:26:02.

Ten večer většina maratonců chodila po městě v oficiální sportovní bundě a s medailí na krku. Šťastné maratonce s medailí jsme s Mirkem viděli večer i v restauracích a také následný den na letišti. To ovšem neměl být konec všem emocím. Nejen, že jsem běžel legendární Boston, při kterém padl nový nejrychlejší čas, ale na letišti v Schiphol v Amsterodamu jsem při výstupu z letadla za sebou slyšel v angličtině otázku: „Ty jsi vyhrál Bostonský maraton?“ Odpověď drobného nenápadného mladíka tmavé pleti zněla stručně: „Ano“. Neváhal jsem a nechal jsem se s ním vyfotit, a zároveň pozval Geoffreye na PIM do Prahy.

Ale dosti slov, dejme slovo obrazům:

obrázek
Vstup do maratonského EXPa v Hynes Convention Center na Boylson street

obrázek
Setkání se zakladateli Marathon Maniac Club, zprava #1 – Steve Yee, #2799 – moje maličkost, #3 – Tony Phillippi, #2 – Chris Warren

obrázek
Společné focení maratonských maniaků na cílové čáře

obrázek
Mirek si v EXPu vyzvedává startovní číslo

obrázek
EXPo: vyzvedávání startovního balíčku a oficiálního trička

obrázek
Odjezd z Bostonu na start maratonu do Hopkintonu

obrázek
Maratonská vesnice v areálu střední školy v Hopkintonu

obrázek
Horké občerstvení a přístřeší stanu pomáhalo zmírnit chladné počasí

obrázek
Maratonské rozjímání a dlouhé čekání ve stanu na start maratonu

obrázek
Ranní chlad postupně zmizel a Sluníčko přineslo běžecky vlídnější počasí

obrázek
Zadařilo se, v cíli s vysněnou medailí s jednorožcem

obrázek
Letiště v Amsterodamu – tento sympaťák o sobě tvrdil, že vyhrál Bostonský maraton a zaběhl nejrychlejší čas všech dob (Geoffrey Mutai)

Zbudou mi ještě nějaké síly 8.5. na PIM? Boston, 19.4.2011

Zdeněk Chmel foto
  • přečteno: 10504/10343×, 5 komentářů
7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011) 7 kroků k 115. Bostonskému maratonu (18.4.2011)

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (2 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Gabča | 4. 5. 2011 17.59 hod. | 93.91.144.xx
Velmi pěkně napsaný...sen každého maratonce -zaběhnout si BOSTON. Všechny závody mají svou, ale na druhou stranu i stejnou atmosféru. Ta bostonská je cítit z každé Tvé věty -myslím, že Tvůj článek bude velkou inspirací pro každého čtenáře! Jen více takových!Gratuluji!

pivas_old | 4. 5. 2011 13.05 hod. | 193.179.187.xx
Díky moc za gratulace. Jestli mohu reagovat na ty kilometry v tréninku, tak tomu můžete věřit, že jsou poctivě napsané. Pokud si rozkliknete můj profil na behy.cz (pivas_old) uvidíte je rozepsané a online. Běhám s testerem a trasu si ověřuji. Pokud je to 17,8 km tak si většinou píšu 17 km. Neběhám jen na počet km a nepřipisuji si více. K ničemu by to nebylo, lhal bych jen sám sobě. V těch objemech je stejně jedno jestli napíšu 17 km nebo 18 km. Daleko důležitější je pro mě mít z tréninku dobrý pocit. K dnešku mám naběháno podle mojí 28-leté evidence 49.945 km. Těším se na to, kde na PIMu dám ten "kulatý km". Dnes to ještě nevím ....

Sváťa Fröhlich | 4. 5. 2011 11.04 hod. | 80.95.246.xxx
Zdeňku, blahopřeju! To je vynikajicí výkon. Článek se mi moc líbil. Pokud je pravda co jsem slyšel o objemech, které jsi při přípravě běhal, je to pro Tebe zasloužená a odpracovaná odměna. Nepřestávej! Kéž bych uměl být tak důsledný jako Ty.

Jirka H. | 4. 5. 2011 8.48 hod. | 89.233.144.xx
Zdeňku, gratuluju! Hlavně k tomu, že jsi dokázal během tří týdnů zaběhnout tři maratony! A to Miloš říkal, že po každém maratonu je třeba 42 dnů odpočívat ? ;-) Jsi pro mě inspirací, abych nepřestával už nikdy běhat. A až dosáhnu magického věku 45 let, abych pořádně zamakal a splnil ten první krok! A dalších 6 kroků snad už pak nějak zvládnu!

Filip Kessler | 4. 5. 2011 8.41 hod. | 147.231.138.xx
Ahoj Zdeňku,
krásný článek, úplně jsem z něj tu atmosféru závodu cítil :). Trochu závidím, rád bych to v Bostonu taky někdy zkusil, ale obávám se, že budu muste nejdřív zestárnout, abych dal limit :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví35
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe10
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou30

kde se diskutuje

  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků