logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Vzhůru, Brno, běžců bude plno

Vzhůru, Brno, běžců bude plno

Titulní pokřik jsem si pro tentokrát vypůjčil z úst brněnských fotbalových chuligánů. Skrývá spoustu pravdivých významů. Raději bych zde příliš nerozebíral ten prapůvodní, čistě fotbalový. Zbrojováčtí kopálisté jsou teď na tom tak bledě, že doopravdy mohou už jenom stoupat. Skoro mě napadá kacířská myšlenka, že někteří z nich by také udělali lépe, kdyby se dali na běhání.

V sobotu se totiž v Brně běhalo. Běhalo se velmi, běhalo se bytelně. A kdo tam byl, potvrdí, že tamní půlmaraton si pro příště zaslouží nejméně zpětinásobené startovní pole.

Do Brna obecně jezdím rád. Tedy až na to panelové šílenství jménem D1. To je hnus, velebnosti. Brno je takové zvláštní město. Zaslepení pragocentristé jej považují za cosi jako poloviční město měst kdesi u slovenských hranic. Pro jiné, zejména z jihovýchodního koutu republiky, naopak představuje přirozenou metropoli. Já, jakožto nezúčastněný, vnímám Brno jako veskrze šikovné sídlo nepostrádající jedinečný svéráz. Každopádně, co tam dělají, dělají s moravským fortelem.

Brněnské běhy 2011, které vyvrcholily zmíněným půlmaratonem, nebyly výjimkou. Všechno klapalo jako na drátkách. Nic nebyl problém. Samé úsměvy, ochota. Inu, nebývá to úplně pokaždé zvykem. Také už jsem leckde viděl slušnou řádku netečných, uzívaných dobrovolníků. Lidskou tvář nenechali zamčenou na strážnici ani brněnští četníci, kteří bezchybně zaručili třemi stovkám běžců absolutní přednost na brněnských magistrálách.

V prvním kole jsem na jednoho, který vlastními zády držel snad půlkilometrovou kolonu netrpělivě potrubujících aut i cinkajících tramvají, zavolal díky. Projev uznání jej očividně zaskočil. Usmál se, vymrštil plácačku směrem k hale Rondo a opáčil: „Utíkejte!“ Neposlechnout policajta, za to se třeba v takové Americe rovnou střílí.

A jak to v Brně běželo? Rozhodnut poškádlit vlastní rekord jsem vyhecován úspěchem při nedávné hlubocké pětadvacítce vystřelil jako zajíc. Zdůrazňuji, zajíc, ne Králik.

Vypadalo to nadějně, nedopadlo to nejlépe. Nastolené tempo pod 4:10 mi nakonec uteklo. Trať byla, stejně jako všechno brněnské, doopravdy poctivá. Přibližně na její čtvrtině, od vlakového nádraží až k muzeu Anthropos, se však hýbalo leccos, jen ne vzduch ohřátý na stále ještě nezvyklých osmadvacet stupňů k tomu. A jen co člověk vydechl ve stínu parku za Svitavou, stanul před ním on. Kopec s velkým ká. Což o to, věděl jsem o něm z předchozího běhacího výletu spadajícího do kategorie Tour de Řeka (to je taková moje úchylka, o ní třeba zase někdy na budúce). Jeho spojení se zamýšleným trhačstvím rekordů se však nejevilo jako obzvláště velké terno.

Napoprvé se to ještě jakž takž nechalo, ve druhém kole mě ale natolik vymotala pasáž podél výstaviště, že následující krpálové tempo spadlo kamsi k pěti minutám. A protože, pokud běžíte nahoru, měli byste i dolů, z kopce se mi dokonale „kously“ hlavy stehýnek. Na závěrečné zrychlení nezbylo myšlenek ani sil. Natož pak na kochačku petrovským panoramatem.

Z pořadatelského hlediska mě zaskočila jediná neobvyklost. Zatímco rozmanitým jídlem byl občerstvovací stolek pod kopcem obsypaný až luxusně, v kelímcích podávala úslužná děvčata toliko vodu. Což mě osobně, popravdě řečeno, zcela nepotěšilo. Vysvětlím. Narozdíl od drtivé většiny ostatních příslušníků lidského plémě piju hlavně vodu celý život, při běhu si tudíž panděro žádá nějaký řádný dryják – diesel, jak Rakušané trefně oslangovali nápoj s převahou iontů. První kelímek voděnky se ještě jakž takž vsákl, po usrknutí druhého kalíšku na sebe začaly v útrobách hulákat žáby. Což není pro výkon za hranicí vlastních schopností úkaz k pohledání. Poté už jsem voděnkou pro jistotu zaléval výhradně exteriér.

A teď k tomu nezbednému času. Alpského velikána jménem 1:27:44 jsem nezboural, i když po prvním kole ještě šance žila. Nakonec jsem zmožen nechytil ani druhou metu, čas pod 1:30. Proti bylo čtyřiadvacet vteřin. No jo, no. Tamto ošuntělé moudro o tom dni a posvícení určitě znáte. Kromě další perly navléknuté na šňůrku velkých závodů jsem ale vstřebal další zkušenost k nezaplacení. Zkušenost, která na desítce bolí, při půlmaratonu bolí o 11175 metrů více. A získat ji při blížící se šestihodinovce, která mě svádí jako brazilská tanečnice Vlastu Harapese, už by bylo vcelku nebezpečné.

Atmosféra v Brně panovala výborná, srdečná až přátelská. To mi voní. Ačkoliv jsem spíše tichošlápek, pár vět se známými i dosud neznámými ztratím pokaždé rád. Překvapivě i těch prvních tam pár bylo. Třeba s pelhřimovským študákem Víťou Kněžínkem jsme se v prvním kole tak dlouho honili po cyklostezce okolo řeky, až jsme oba posléze tak trochu vytuhli. Mulugeta Mireček Serbessa mi pochopitelně okamžitě frnknul, potkali jsme se až v cíli shodou okolností u stánku plného botek od Saucony, s jejichž vysočinskými prodejci už jsme se taky párkrát viděli. Svět je malej. Člověk si rád po čase opět poslechl i libozvučnou slovenčinu. Chalany od Žiliny považuji i nadále za naše národní bratry. Naprosto nadbytečné hranice, které druhdy nechala zakreslit na mapu banda nacionalistických pitomců, platí beztak především pro ně samotné.

Jediná menší kontroverze nastala s jakýmsi brněnským kibicem. Ten si podruhé pod kopcem nevšiml, že těžce šlapu zelí a začal se do mě navážet kvůli padesátníkovi, který profrčel okolo, jako bych měl betonové cvičky. „Ty, takovej mladej, a necháš se předběhnout starým chlapem. Že ti není hanba!“ V tu chvíli mi bylo všechno, jen ne stydno. S ústy povážlivě blízko chodníkové puse jsem utrousil cosi, že v okamžiku, kdy mám tisíc chutí trénovat hod sporttesterem do dálky (což bych samozřejmě nejlepší trenérce ve vesmíru nemohl natropit), než do mě takhle rýt je lépe mlčet. Ale jinak navždycky dobrý.

Co jsem si tedy z Brna přivezl? Kromě diplomu a jedinečné pamětní botičky vystihl celkové rozpoložení Honza Toužimský z mé oblíbené těžce kovové partičky jménem Arakain. Při zpáteční cestě po hopsaštráse D1 na mě mimo jiné křičel z repráků následující refrén:

Nikdy se NEvzdávej, dostáváš, tak dávej. Nikdy se NEvzdávej, když padáš, tak VSTÁVEJ!

Na tom se přece také nechá stavět.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 14315/14069×, 4 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (2 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal Vítů | 5. 5. 2011 13.07 hod. | 195.191.204.xxx
Díky za faktickou poznámku. Řeka Svitava samozřejmě teče zeshora, tedy od Svitav. To dá přece rozum, který já ovšem nevlastním. Přitom podél ní už jsem běžel taky až k soutoku stejně jako podél dotyčné Svratky (o tom ale doopravdy někdy příště). No jo, když ono je to obojí od S. To máš těžký. Tak třeba si to příště rozdáme. O tři minuty rychlejc. Ať to běhá!

Pavel M. | 5. 5. 2011 9.34 hod. | 194.213.43.xxx
Faktická poznámka – běželo se kolem řeky Svratky, ne Svitavy. Díky policejní asistenci na křižovatkách jsem si připadl jak mistr světa. Dívám se, že dle výsledků jsem končil hned za tebou, to kdybych býval věděl ...

doit42 | 4. 5. 2011 21.19 hod. | 84.42.141.xxx
Taky mi přijde, že by si Brno zasloužilo závodníků i víc. Vždyť kde jinde si můžete střihnout městský půlmaraton za 150 Kč? Potvrzuji, že úsměv vydržel dobrovolníkům na tváři i v dobách, kdy jsme probíhali my. Příští rok pořešit chybějící občerstvení v cíli (my jsme nedostali už ani vodu), již zmíněné ionťáky, trochu zatlačit na propagaci – a z Brna mohou být druhé Pardubice.

1bubobubo | 4. 5. 2011 18.10 hod. | 82.150.185.xxx
Michale, teď jsi mě navnadil:o) Příští rok o tomhle závodě budu vážně uvažovat :o) Brno jsi popsal do písmene přesně a s humorem, mám to město rád :o) Závody na Moravě jsou opravdu trošku jiné, osobně jsem si v Brně oblíbil Běh kolem Myslivny a letos bych chtěl vyzkoušet Okolo Prýglu. Trať už jsem si prošel pěšky a tak mě tento běh dost láká. Měj se, naviděnou v neděli :o)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»
  • Škorpilova škola běhu – běžecký almanach pro všechny : Knížku jsem koupil před třemi lety a začal běhat.Teď si život bez běhu nedokáži představit. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků