logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Moje cesta k maratonu

Moje cesta k maratonu

Jmenuji se Milan a víkendu jsem se ve dvaceti letech postavil na start svého prvního maratonu. Běhání jsem se nikdy závodně nevěnoval, nicméně jsem až do 18 let hrál fotbal, na úrovni krajského přeboru (jméno klubu jsem si však nechal dát z nostalgie i na svůj běžecký trikot). Fyzická kondice patřila na hřišti k jedné z mých nemnoha předností.

Kdo jsem a jak to začalo
obrázekobrázek

K opravdovému běhání jsem se dostal při ročním studiu v USA, kde má téměř každá škola svůj vlastní cross-country team (klub přespolního běhu). Běhají se tradičně tři míle a každý týden pořádá závod jiná škola v regionu (v mém případě střední Illinois). Po návratu ze zámoří jsem s běháním nepřestal a cestou pokusů a omylů (běhání kvantity namísto kvality a navíc bez sportesteru) se dostal loni na start pražského půlmaratonu, který jsem dokončil v nijak oslnivém čase 1 h 43 min (RT).

Diagnóza: anemik

V létě se však v mé hlavě zrodila troufalá myšlenka odbýt si o rok později ve stejném městě také svoji maratonskou premiéru. Trénink šel stylem: hlava moc chce, ale nohy odmítají. Ve skutečnosti však byl problém někde jinde. Při banálním krevním testu mi lékař zjistil akutní nedostatek železa; obvyklá to bolístka běžců. Série vyšetření naštěstí žádnou jinou komplikaci neobjevila, takže stačilo začít tělu minerál postupně dodávat. A výsledky se dostavily; opět jsem byl schopen udýchat tempo, na jaké jsem byl zvyklý. Dále jsem investoval do sportesteru Suunto, začal si svědomitěji vést tréninkový deník, zařazovat tempové běhy a fartlek.

Desítky

Na jaře mě pak příbuzný a triatlonista Petr přemluvil, abych si zaběhl nějakou pěknou desítku, jakých máme v Polabí dost a dost. Na Českobrodské pečeti (38:09) jsem se ještě držel zpátky, 37:01 na těžké Lipanské stezce a hlavně hezkých 34:41 na Nymburské desítce mě však přesvědčilo, že jsem dělal velkou chybu, když jsem se regionálním závodům vyhýbal. „Uběhl jsem deset kilometrů" nezní možná tak dobře jako „uběhl jsem půlmaraton“, ale je to přece jenom zábavnější distance.

Drobné úspěchy na desítkách mě donutily zamyslet se nad svým maratonským tempem. Podle McMillan running calculator bych s takovým časem na desítku měl být schopen zaběhnout maraton okolo 2 h 45 min. Já byl ve svých úvahách samozřejmě zdrženlivější, počítal jsem, že nejlépe by to mohlo dopadnout kolem 3 h 10 min. Popravdě s mými objemy kolem 230 km měsíčně to byla stejně poněkud drzost.:-)

Marathon Expo

Maraton se blížil a přes nepříjemnou virózu (rýmičku) dva týdny před startem a puchýře na levé noze bylo vše o.k. Velmi jsem se těšil na maratonské Expo, proto jsem ho navštívil hned po jeho čtvrtečním otevření a u stánku Nutrendu oslovil postavu Zdeňka Chmele, kterého jsem z fotografií na Běžecké škole bezpečně poznal.:-) „Běž s vodičem na 3:15 a uvidíš po 35 km, jestli by to šlo na těch 3:10," poradil mi. Sobotní pasta party pak byla chutná a čekání ve frontě ani né tak dlouhé. A vidět živého Škorpila bylo také dobré!:-)

obrázek

Den D

V den D jsem kdoví proč vzbudil už v 5 ráno, leč to mám na Staroměstské náměstí pouhých patnáct minut metrem. Ranní tepová frekvence o deset více než běžně, nu co se dá dělat. K snídani čaj a croissant. Hodinu před závodem jsem si ještě dal vanilla bike bar. Co se týče organizace na místě, myslím, že vše šlo v rámci možností hladce; uličky u Staroměstského náměstí zkrátka nejsou nafukovací. Záchodů bylo adekvátně dost a páni určitě ocenili možnost zajít v rychlosti „na stojáka" na Mariánském náměstí. Na své vodiče jsem narazil poměrně brzo a dokonce se s nimi posunul i trochu dopředu.:-)

3:15

Po startu se vydal dlouhý „štrůdl" kupředu a hodně dlouho mu trvalo, než se nechal rozkrájet. Dílem za to mohou štafety, které jsou sice sympatickým počinem, ale v některých pasážích vytváří na trati značný kapacitní tlak. Vodiči Martin Heřmánek a Jan Mareček nasadili zpočátku poměrně svižné tempo a vymazali brzo dvouminutovou ztrátu ze startu. Příjemným překvapením byla komunikace mezi běžci naší skupiny; vzduchem létal jeden fórek za druhým, což vydrželo zhruba až do 20. kilometru. Na zhruba 12. kilometru v Pařížské jsem doběhl Zdeňka a prohodili jsme pár slov. Musím říct, že „kulisy“, kolem kterých se běželo, jsem si opravdu užíval a je škoda, že se pražský půlmaraton nepodívá taky trochu víc do centra. Skvělé bylo také pozorovat nadšené běžecké party z jižní Evropy, které byly na trati hodně slyšet.

Občerstvovačky

Myslím obstály na výbornou, mít na trati láhev by byla zbytečnost. Jen bych zvážil zařazení sportovních gelů alespoň na 20. a 30. kilometr. Já jsem s sebou vezl dvě tabletky carbonexu a rapidně se roztékající kousek vanilla baru, gel nebylo kam dát, což se možná podepsalo na mých závěrečných kilometrech.

Na metu půlmaratonu jsem se dostal v čase 1 h 38 m. Krize však začala při dlouhé smyčce ve Strakonické, kdy držet se vodičů začalo být čím dál těžší a podařilo se mi to nakonec pouze do 32. km na Mánesově mostě. Od té chvíle jsem žil od občerstvovačky k osvěžovací stanici a z dosavadního tempa cca 4:35/km spadl na pět. Obzvláště poslední kilometry se polykaly už jen hodně těžko a skutečně se ukázalo, že mi v přípravě chybělo více objemu. V cíli se nakonec nade mnou hodiny zastavily na čase 3:18:34 (RT), respektive 3:20:59 (OT).

Přiznám se, že ještě snad patnáct minut po finiši jsem pouze seděl na zemi a snažil se neumřít. Olověné nohy utlumily skoro všechnu radost. Z letargie mě vyvedla až rodina a přítelkyně, ke kterým jsem se pomalu šoural. Teď po sedmi hodinách po finiši se cítím dobře, i když stále nemám příliš hlad (jindy mám přitom hlad pořád!). Taky mi zmodral palec u nohy, ač jsem v totožných botách týden před maratonem běžel bez újmy 20 km, ale to asi k tomuto závodu tvrdých mužů a žen patří.:-)

Se svou maratonskou premiérou jsem, i přestože to na 3 h 15 m nestačilo, tedy nakonec spokojen. Dokud totiž člověk maraton sám neokusí, může si nakrásně plánovat, ale v poslední třetině závodu si na dno sil sáhneme všichni. Na metu 42,195 km tak určitě nezanevřu, ale zřejmě si ji odložím na později, teď se budu věnovat desítkám a výhledově si chci napravit svůj osobák na půlmaratonu.

Milan Janoušek foto
  • přečteno: 13454/13150×, 6 komentářů
Moje cesta k maratonu Moje cesta k maratonu Moje cesta k maratonu

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Milan | 10. 5. 2011 20.59 hod. | 46.135.37.xxx
Jiří: Díky moc, pokud zdraví dovolí, budu se snažit dále zlepšovat. Ještě jednou díky a ať se daří! ;)

Jiří U. | 10. 5. 2011 20.26 hod. | 85.161.49.x
Pokud vydržíš v nasazení a najdeš si na tento časožroutový koníček dost času, brzo to stáhneš pod 3 hod. Držím palce.

Milan | 10. 5. 2011 18.49 hod. | 46.135.37.xxx
Určitě, děkuji moc Zdeňku! A hlavně si užij ty Alpy! ;)

Pivas_old | 10. 5. 2011 16.51 hod. | 62.40.76.xx
Milane posílám velikou gratulaci k tak krásnému času na prvním marathonu. Těším se, až se někdy připravíš na další, jaký čas dáš.
Doufám, že ta rada pomohla a budu rád, pokud zůstaneme
v kontaktu.

Milan | 10. 5. 2011 14.43 hod. | 46.135.124.xxx
Cca. 32 km

ll | 10. 5. 2011 14.21 hod. | 89.176.84.xxx
jaká byla tvá nejdelší vzdálenost uběhnutá před maratonem v tréningu ?

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics114
Brooks16
Inov-850
Icebug5
Hoka One20
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike49
Salming328
Salomon39
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků