logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Maratonská štafeta – aneb pýcha předchází pád

Maratonská štafeta – aneb pýcha předchází pád

Po půlmaratonu, ačkoliv jsem ho zdárně dokončila, jsem byla nucena podívat se pravdě do očí: na maraton letos nemám. Naštěstí se naskytla úžasná příležitost, běžet ho s dalšími třemi kamarádkami z PIM holek – Alenkou, Hankou a Evou – jako štafetu.

Tak jsem se začala připravovat, běhala jsem podle plánů, všechno šlo téměř jako po drátku. Počasí venku mi hrálo do karet, ani s časem na pravidelné běhání nebyl problém. Protože jsem si letos v únoru střihla kbelskou desítku, připadala jsem si jako zkušená desítkářka a snažila jsem se jenom zapracovat na rychlosti. Přeci nemůže být těžké dát to pod hodinu. Moje představa byla něco jako 59:xx. A celkem jsem si věřila. Nejrychlejší trénink včetně úvodních deseti zahřívacích minut sliboval 1:01, takže jakýpak problém?

Mým úkolem ve štafetě bylo uběhnout druhý desetikilometrový úsek. Jedinou starostí, kterou jsem si připouštěla, bylo předávání. O tom, že to uběhnu, jsem vůbec nepochybovala. Na předávce byl strašný zmatek, v koridorech spousta diváků, kteří tam podle mě neměli co dělat, a tak jsme se s Alenkou trochu hledaly. Ale zadařilo se, držela jsem v ruce štafetovou pásku a těšila se na to, jak si to užiju a doběhnu ve skvělém čase.

V duchu jsem si řekla, že poběžím prvních pět kilometrů na pohodu a pak zrychlím. Hodinky na ruce se rozeběhly současně se mnou. První tři kilometry krása, paráda, ještě s rezervou. Vychutnala jsem si průběh Staroměstským náměstím i Celetnou ulicí. Na Národní třídě jsem si všimla, že jsem zpomalila a snažila jsem se trochu přidat. Moc to nešlo. Na pátém kilometru jsem začala tušit, že všechno nejde podle plánu.

Co se děje? Dýcháš? Dýchám! Bolí tě něco? Nebolí! Jsi unavená? Nejsem! Je ti teplo? Není! No tak se proboha trochu rozeběhni... Ať jsem se přemlouvala sebevíc, nezrychlila jsem ani trochu.

Na šestém kilometru stál manžel a moje děti a fandili, seč jim hlasivky stačily. Ukázala jsem jen vztyčený palec, že v pohodě a dál jsem se snažila zvýšit tempo. Takhle jsem se snažila vyburcovat až do cíle. Marně. Snad kromě posledních pár desítek metrů před cílem jsem nebyla schopná zrychlit ani o chvilku. Nohy mi ztěžkly a nechtěly se rozeběhnout.

Předávka Evičce proběhla hladce, já se vydýchala a vracela se do centra Prahy k cíli. Chtělo se mi brečet, měla jsem pocit, že jsem to zkazila. Nejen sobě, ale všem čtyřem, naší štafetě. Mohla jsem být rychlejší, síly byly, ale vůle ne. Já vím, že si řeknete, vždyť je to jedno, čtyři minuty sem nebo tam a navíc – není to maraton, tak o co jde. Jenže já to chtěla zaběhnout v lepším čase, pro sebe i pro ostatní.

Rozladění přešlo až v cíli, kde jsem se snažila fandit všem a nejvíc PIMkám z naší dvanáctky, které postupně dobíhaly a jejich euforie mě nakazila.

Ten pocit zklamání se vrátil až doma. Snažila jsem se na to nemyslet, ujišťovala jsem se, že jsem doběhla a nebylo to tak špatné, ale věděla jsem, že si lžu do kapsy. Celý další den jsem to překousávala, ani vyběhnout se mi nechtělo. Lámala jsem si hlavu, kde byl problém.

A dolámala. Byla jsem si strašně moc jistá sama sebou, já – totální začátečník, co si v závodění teprve omočil čumák. Chyběla mi pokora, s kterou musí člověk přistupovat ke všemu, o co se snaží. Nedala jsem do toho duši, snažila jsem se zůstat nad věcí. A proto jsem spadla ze svého piedestalu a trochu si natloukla. Ne moc, takže jsem si právě teď oprášila kolínka i naražený nos a začínám trénovat na olomoucký půlmaraton. Nejsem si jistá, jestli ho uběhnu, ani tím, jestli líp než ten pražský. Uvidíme. Uvědomila jsem si jednu věc – každá zkušenost se počítá, dobrá i ta špatná. Výhra i zklamání. Jen doufám, že ta příští bude zase „výhra“. :-)))

Pokud jste dobře četli, tak Jana v podstatě neudělala nic špatně, ale jedno přeci. Před vlastním během se nerozcvičila, takže měla vyběhnout ze začátku (první dva kilometry) pomaleji, aby se dostatečně prokysličila. Takhle necítila, že by byl někde problém, jen jí prostě došla šťáva, jako když se přiškrtí hadička, která do motoru přivádí benzín. Všechno bylo v podstatě v pořádku, jen to prostě neběželo. Ale i to se naučí a možná na základě její zkušenosti i vy.

Jana určitě splnila svůj cíl, s nímž do PIM Women’s Challenge šla, spíše bych měl říci, že stejně jako celá dvanáctka svůj úkol mnohonásobně přeplnila a určitě si zaslouží, pokud to byla právě ona, která vás svým příběhem, svým během, svou účastí v PIM Women’s Challenge oslovila a přivedla třeba i k běhání, abyste jí poslali svůj hlas do ankety Miss Sympatie

Jana Křivánková foto
  • přečteno: 9985/9839×, 4 komentáře

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

PetraWCH | 13. 5. 2011 22.51 hod. | 62.240.166.xxx
Jano, určitě jsi to toho dala vše, co jsi v dané chvíli mohla. Přeji ti, abys brzy pokořila na 10km tu hodinovou hranici.

PavlinaF | 13. 5. 2011 9.39 hod. | 193.245.34.xx
Moc ráda bych pogratulovala. A to jsou náhodou krásné zkušenosti. Člověk se při jejich sbírání stává v běhu moudřejší a moudřejší. :-) Moc gratuluji a držím palce do dalších běhů. :-)

Pavlína | 12. 5. 2011 22.35 hod. | 89.102.220.xxx
Jani, před rokem se ti o žádné účasti na pražském maratonu ani nesnilo, Zvládla jsi to skvěle! A ja ti také mohu potvrdit, jak je moc užitečná i takováhle nepříjemná zkušenost, nedá se zaplatit, ta se musí prožít, aby to příště bylo určitě jen lepší.

Ilona PIM | 12. 5. 2011 17.01 hod. | 109.164.3.xxx
Jani,nevěřím,že jsi do toho nedala celou svou duši.Jak Tě znám, dáváš ji všude.Mám ráda tvé psaní i nadšení pro běh.Nedej si kazit hezké pocity z běhu časem a uvidíš, že i ten se začne posouvat.Vždyť jsi na samém začátku :-) Držím Ti palce.Ilona

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice93
Více času na sebe11
Více času na rodinu5
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou30

kde se diskutuje

  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků