logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Můj první maraton

Můj první maraton

Nádherné slunečné ráno 8. května 2011. Budím se asi o hodinu dřív, než jsem měla v plánu, ještě se chvilku jen tak povaluji v posteli… K mému překvapení necítím žádnou nervozitu, až se mi to zdá divné, vždyť je dnes můj velký běžecký den. Takový, který se již nikdy nebude opakovat. Dnes běžím svůj první maraton.

V šatně se setkáváme s holkami, vzájemně si popřejeme hodně štěstí. Zbývá už jen uložit batoh do úschovny, ještě poslední telefonát Veronice a vtom slyším: „Vy jste běžela i půlmaraton, že ano.“ Kouknu na usměvavou tvář přede mnou a to je tedy náhoda! Stejná paní, u které jsem byla i minule při Hervis 1/2Maratonu. Popřeje mi hodně štěstí a já jdu pomalu na start.

Startuji z koridoru J. Při čekání na startovní výstřel jsem si uvědomila, že jsem si nevzala čelenku (no aby to vše klaplo, to by byl tak trochu zázrak), tak to mě trochu zamrzelo, ale nakonec to nebyl žádný velký problém. Bohužel jsme se nenašly s kamarádkou Veronikou, se kterou jsem měla běžet. Už jsem ztrácela naději, že bychom se v tom obrovském davu našly. Výstřel jsem opět neslyšela, to, že se již odstartovalo, jsem zjistila asi po dvou minutách, kdy se dal dav do klusu. Věděla jsem, že tady už někde je i manžel s dětmi, které poběží Minimaraton, ale byli jsme domluveni, že se z Lohenic nepoženou na můj start a po svém odběhu na mě nebudou dlouhé hodiny čekat, ale pojedou domů. Jaká byla moje radost, když jsem je pak těsně před startovní čarou zahlédla! A jak jim to v těch tričkách slušelo!

První kilometry byly v pohodě. S přepálením startu jsem si starosti nedělala, vím, že se rozbíhám pomaleji a chvíli to trvá, než se dostanu do svého tempa. Jen krátce jsem zapochybovala, jestli běžím opravdu dobře, mé čidlo „těžkých nohou“ mě totiž před několika týdny opustilo, běželo se mi hned od začátku krásně lehce, a tak jsem opravdu nevěděla. Ale lidé mě předbíhali, na Karlově mostě mě pak míjí vodič na 3:15, což docela nechápu, kde se tu vzal, myslela jsem, že je dávno někde vepředu. Takže tempo v pohodě, poběžím tak dál a pokud mě doběhne Miloš, který běží na čas 5:00, pokusím se ho udržet. Asi na sedmém kilometru už zachraňují prvního odpadlíka. Doufám, že mně se tohle nestane. Na 8. km mě dobíhá Veronika s Ríšou (kolegové z práce). Tak to je paráda, našli mě, hurá! Hned to bylo o něco veselejší. Ptám se, kde je fialový balonek, prý docela daleko za námi, tak běžíme dál. Veronika i Ríša už maraton zaběhli, navíc mají lepší fyzičku než já, takže jim dopředu říkám, ať raději běží sami dál. Ale zůstávají se mnou. Mám trochu strach, abych s nimi nezrychlila natolik, že bych pak později odpadla a nedokončila. Ale držím se. Pro Ríšu je to pohodička, protože ho bolí kolena, tak nezávodí, maraton si jen tak „užívá“, naše tempo je pro něho brnkačka, až se zastydím, vždyť já přemýšlím, jestli to takhle vůbec vydržím. Cestou nám i ostatním dělá zábavu, neustále pokřikuje na diváky a vybízí je k pořádnému fandění. Nechápu, kde se to v něm bere a jeho optimismus mu tak trochu závidím;-). Ani nevím jak, najednou jsme v této sestavě uběhli půlmaraton a krásně nám to uteklo. Na otočkách, kde se potkáváme s běžci v protisměru, se zdravím s Petronelou, pak Milošem a Lamyou. Na 25. km Veronika s Ríšou zrychlují, mám je kousek před sebou, pak se vzdalují víc a víc, a nakonec si běžím sama. Jejich tempo bych stejně nevydržela, zkusím si udržet to své a jít na jistotu, na doběhnutí. Sleduji běžce kolem a těším se, až zase uvidím holky a Miloše v protisměru.

Se zvědavostí čekám na 32. kilometr – mou nejdelší uběhnutou vzdálenost v tréninku. Co bude pak? Nepřijde taková krize, která ukončí můj běh? Vše se ale vyvíjelo v pohodě, myslím, že mi i trochu pomohlo, že poslední desetikilometrový úsek jsem již důvěrně znala a věděla, co bude ještě následovat. Jakmile zbývalo do cíle nějakých 6 km, začala se u mě projevovat radost z blížícího se cíle a nadšení, že se vše snad už povede, a já doběhnu svůj první maraton. Chvílemi jsem si ale připadala, že běžím sama, kolem mě začali běžci hromadně přecházet do chůze a bylo dost těžké nepodlehnout davu a nepřipojit se. Vždyť je to tak snadné, prostě půjdu a je to v pohodě. Dokázala jsem ale odolat tomuto lákavému pokušení, a dál běžela. Při životě mě držela vidina další občerstvovačky nebo osvěžovačky. Tam jsem vždy přešla do chůze, napila se vody, ionťáku a vodou osvěžila obličej, namočila si vlasy a taky ruce a nohy, a bylo zase fajn. Ke konci už bylo docela těžké se znovu rozeběhnout, šlo to ztuha, ale po chvíli jsem se opět dostala do svého tempa. A najednou tu byl 42. kilometr, pak modrý koberec a cíl. Měla jsem obrovskou radost, že jsem to dokázala, ale vše mi pořádně došlo až další den. To jsem se probudila v půl třetí ráno a v duchu běžela znovu celý maraton:-), viděla holky a známé, jak fandí, když probíhám kolem, byla s nimi znovu na Třídních schůzkách běžecké školy…

A ještě pro zasmání. Po maratonu jsme s Pavlínou vyrazily na Třídní schůzky běžecké školy. Když jsme se blížily k přechodu, přijížděla policie s majáčkem. Nedali si říct a dali nám přednost. To asi netušili, že jsme po uběhnutém maratonu, a tak jim jako omluvenku na náš trochu zpomalený přesun přes silnici něco podobného jako zde:-) ukazuji medaili. Nejspíš moc nespěchali, protože nás pustili i přes druhý přechod v křižovatce ;-)

Dnes, tři dny po maratonu, se cítím úplně v pohodě a už se těším na další trénink a závod, kterým bude Olomoucký půlmaraton. Usmívám se nad telefonátem kamarádky: „Tak co, běžela jsi ten maraton?“ „Ano.“ „A doběhlas?“ „Jo jo.“ A TO JE MOJE VÍTĚZSTVÍ! A čas 4:44:27 je pro mě jen taková třešinka na dortu:-).

Stáňa se nepřihlásila do PIM Women´s Challenge s cílem uběhnout maraton. Měla za cíl zdolat půlmaraton a pak se zbavit pěkných pár kilogramů váhy. Maraton sice v hlavě měla, ale byl to jen takový „tajný“ sen, takže jsme byli domluveni, že o něm se začneme bavit až po odběhnutí Hervis ½maratonu Praha. Tak nějak jsem už před startem tušil, že jí to nedá a vyběhne před námi s Lamyou a Petronelou, a nezklamala. Když jsme ji na trati míjeli, přál jsem si, abychom ji nedoběhli a byl jsem moc rád, že se mi toto přání splnilo, protože to znamenalo, že do cíle doběhla a ani se moc netrápila. I když samozřejmě maraton vždycky bolí, ale pokud jej zvládnete, většinou za cílem z vás všechno spadne a únava se přihlásí až o pár hodin později.

Stáňa je tedy další vážnou favoritkou na celkové prvenství, na to, stát se vítězkou PIM Women´s Challenge 2011, nejen za svůj běh, ale i za to, že se nerozpakovala veřejně sdělit, o kolik chce zhubnout. Ještě týden máte také vy na to rozhodnout svými hlasy o tom, kdo se stane Miss Sympatie, tedy tou, která vás v projektu nejvíce oslovila. Pokud to byla Stáňa, tak nezapomeňte v anketě kliknout na její jméno, tedy pokud už jste nedali svůj hlas dříve některé z jiných holek, v tom případě by se už tento váš hlas nepočítal.

Stáňa Schvachová foto
  • přečteno: 13223/13043×, 5 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (2 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Ilona PIM | 18. 5. 2011 12.55 hod. | 80.251.251.xxx
Staňko, jsem ráda, že se naplnila má předpověď, že budeš bojovat až do roztrhání těla :-), a že v každém dalším závodě budeš lepší a spokojenější. Ať Ti běh přináší dlouho radost. Budu Tě ráda potkávat na závodech :-)

PetraWCH | 13. 5. 2011 22.54 hod. | 62.240.166.xxx
Stáňo, ty jsi udělala snad ten nejmílovější krok z nás všech. Jen tak dál, moc ti fandim. Jsi jednička.

1bubobubo | 13. 5. 2011 21.54 hod. | 82.150.185.xxx
Stáňo, ještě jednou gratuluji k super výkonu. Určitě jsi se náležitě odměnila :o) Co nezbyla ti nějaká Miňonka? :o))) Ať ti vydrží úsměv na tváři a v Olomouci naviděnou :o)

Stáňa | 13. 5. 2011 18.17 hod. | 46.135.24.x
Pavli, neboj. Nenechávám to náhodě a studuji Termínovku, vše je vypsané, nebudeme stíhat :-). Je super, že nás WCh svedl dohromady! Těším se ve středu na Monako...

Pavlína | 13. 5. 2011 18.07 hod. | 89.102.220.xxx
Stáni, jsem moc ráda, že jsem tě poznala a že bydlíš tak blízko, jen už vím, že nebudu moc nikdy žádný závod vynechat, protože ty na každý určitě pojedeš!:-)Takže jsem připravena, že mi zase někdy večer o půl desáté zavoláš: Zítra je Monako, jedem...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků