logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Nejsem vodič na maraton

Nejsem vodič na maraton

Se Štefanem se znám hodně dobře a běhá ultra. Pavlu znám podstatně méně, ale spoluběžec na ultra je kamarád. To už tak bývá.

Ty tři věty byly nutné pro vysvětlení mého prvního kroku. Vodiče na 4:30 měli dělat právě Štefan a Pavla. Vždycky jsem tvrdil, že vodiče na maratonu NIKDY dělat nebudu. Na půlce pravidelné tempo udržím, na maratonu ne. A běhám je jinak. Do 25. km rychleji, pak zpomalím a ke konci zase zrychlím. A na občerstveních klidně strávím 30 vteřin, abych se najedl.

Ve středu ale Štefan píše, že má poraněnou hlavu a nepoběží. Nechat v tom Pavlu samotnou, no to nejde. Takže okamžitá SMS Milošovi: „Pokud nikoho jiného neseženeš, tak to s Pavlou odběhnu“. Miloš není sklerotik a ví, že jsem nikdy na maraton jako vodič nechtěl. Přesto dostávám SMS: „Běžíš jako vodič“.

Následující dny mám obavy. Poslední „normální“maratony jsem běžel kolem 4:15. A vodič by měl umět aspoň o půl hodiny lepší čas. A já mám rezervu jen 15 minut. No, bude to těžký.

Příprava na maraton už je v pohodě. Sára letí svůj 25. maraton. A já dokonce padesátý. Na srazu vodičů jen koukám po ostatních. Všechno superběžci (snad mě za tohle označení neumlátí), rychlý a mladý. Jsem tady nejstarší, aspoň jedno prvenství mám. Vážu balonek na vestu, upravuji čísla. Kromě toho už mám jen rozpis časů, tabletku hořčíku a cukru a Sáru.

V Celetné se rovnáme správně za sebe, nejdřív jsme byli i před 3:45. Ale prohození koridorů to vyřešilo. Hromadí se spoluběžci. Hned je upozorňuji, že od 25. do 35. km mě „povlečou“. Kdybych tušil…

Výstřel neslyšíme. Ani Vltavu. Zato skvělá moderátorka u Týna nás zdraví, pak se posunujeme ke startu, rychlý nápis času na číslo a start. Běžíme v poklidu, Pavla drží tempo. Ani jsem nestačil odměřit rychlost a tak spoléhám na ni. Má to zmáklý, na prvním kilometru na ni kývám, že běžíme přesně podle plánu. Karlův most a Libeňská smyčka. Před první občerstvovačkou všechny žádám, aby nezapomněli na pití a jídlo, kousek jdeme a běžíme se všemi dál. Pavla dupe jako hodinky, jen občas na sebe kývneme na mírné zpomalení nebo zrychlení. Ale jde jen o vteřiny. Při náběhu do Podolí rána a Pavla je bez balonku. Strom byl zásadně proti němu. Nevadí, zatím běžíme spolu. Začíná Smíchovská smyčka. Dobrý, ale… Kdybych byl sám, už bych možná trochu zpomalil. Točíme zpět, běžíme zase podél Vltavy a přestávám se bavit s ostatními. Pavla na mě občas mrkne, naznačuji, že to lepší nebude. Občas mi i kousek poodběhne, snažím se udržet tempo. Ale stojí mě to moc sil. Někde u Rudolfína už držím rychlost jen silou vůle. Osvěžení, pár desítek metrů a KONEC. Už to znám. Totální vyčerpání, k mostu jdu. Pak ještě zkouším aspoň poklusávat a popostrčit dopředu ty, kteří mě dobíhají. Ale nejde to vůbec. Stahuji balonek a jdu. Strašně pomalu, tak čtyřkou, možná ani to ne. Na občerstvení požádám o odříznutí balonku, najím se a jdu dál. Balonek končí na zábradlí, stahuji vestu a nesu ji dál v ruce. Nakonec se zase rozbíhám, ale to už je jen poklus na dokončení. A občas i ten musím proložit chůzí. V Pařížské jen sleduji bránu v dálce, Sára je sice na ruce, ale zábava se mnou opravdu není. Cíl 4:56 OT takže RT mám zpoždění 19 minut na předpokládaný čas. Vypadám asi hrozně. I Capalbo se na mě obrací, jestli nepotřebuju pomoc a nabízí mi láhev s pitím. Dostávám medaili, tašku a … strašnou křeč do nohy. To vůbec neznám, nikdy mě nic podobného nepotkalo. Pokračuji k servisu, vyzvedávám věci a jdu do šatny. Usedám a zase křeče. Při pokusu vstát a protáhnout nohu zase cítím, že se mi motá hlava. Takový stav jsem neměl ani po 24hodinovkách. Nakonec se srovnám, dokulhám k metru a dorazím domů. Další den ráno vše v pohodě a v úterý už pohodový „kecací" běh na 13 km se ženskýma.

Letošní maraton byl hodně nepříjemný zážitek. Ale poučení pro mě i ostatní. Když to nejde, nelámat to. Těch pět kilometrů mezi 27. a 32. mě zcela vyřídilo a snažil jsem se udržet tempo, i když jsem na to v tom okamžiku neměl. Kdybych včas ubral, tak doběhnu v pohodě a asi i s menším zpožděním. Nebo bych možná i čas zase dohnal. Ale vodič má běžet pravidelně a to víc než 21,1 km neumím.

Nelituji toho vodičství a ani se neomlouvám spoluběžcům, Pavla je odtáhla do cíle v pohodě. Jen to je malá výstraha, že i po 49 maratonech můžete klidně udělat obrovské chyby.

Evžen (Sára) Ge foto
  • přečteno: 13628/13544×, 6 komentářů

Hodnoť článek

2 z 5 hvězd nic moc (3 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Evžen + Sára | 19. 5. 2011 8.49 hod. | 89.24.113.xxx
Pavlo, počkání by nic nevyřešilo. A balonek jsem musel stejně táhnout až k občerstvovačce, kde mi ho uřízli. Mám pro Tebe jeden vzkaz na mailu. Budeš za týden ve Stromovce? Tam se domluvíme.

pavli | 18. 5. 2011 14.18 hod. | 88.101.158.xxx
Ahoj Evžene, moc mě mrzelo, že jsme se ztratili. Pak jsem na tebe ještě čekala, ale zdálo se mi to už dlouho, tak jsem raději doběhla ovečky a pokračovala bez tebe. Škoda, mohla jsem si vzít alespoň ten balonek. Omlouvám se, měla jsem na tebe dávat větší pozor. Tak PŘÍŠTĚ, jo?

dav | 16. 5. 2011 8.30 hod. | 94.113.49.xx
Evžene, jak už píšou výše, krize může potkat každýho, rozdíl spočívá v chování v průběhu té krize. Pokud to čtu dobře, sám jsi měl dost starosti, aby sis nepoblil boty a přitom jsi ještě hnal nějakou tu ovečku dopředu. To tě na vodiče pasuje více, než cokoli jiného.
Jo a ten článek je dobře napsanej.

Aki | 14. 5. 2011 17.46 hod. | 89.176.68.xx
Potkal jsem se s Evženem na srazu vodičů a první bylo, že na to dneska nemá. Takováhle věta od ostříleného borce trošku zahýbe se sebevědomím. Je prostě vidět, že každý maraton je jiný a bez kvalitní přípravy to prostě nejde. Oceňuji na Evženovi sílu jít do toho a pomoci dalším běžcům ve splnění jejich snu, i když předem věděl, že to moc nepůjde. Hlavní pomoc je na začátku, aby se nepřepálilo tempo a pak už bych řekl je efekt spíše psychologický.

Jarda (koloběžka) | 14. 5. 2011 14.55 hod. | 77.48.224.xxx
Evžene, to, co se stalo tobě se může stát každému. Ono vyfasovat vodičský čas s tak malou rezervou proti vlastnímu běžnému tempu je docela stresující a k celkovému napětí to přidá další nervozitu.
Vodiči ale běží vždy 2 a je tedy vždy rezerva.

1bubobubo | 14. 5. 2011 14.26 hod. | 82.150.185.xxx
Evžene díky, tento článek je super lekce pro nás, kteří toho nemáme moc odběháno. A ukazuje, že i zkušený běžec podlehne pokušení nedodržet to na co je zvyklý a potom "trpí". Jinak smekám před tebou klobouk, že i přesto že jsi věděl do čeho jako vodič jdeš, tak jsi do toho šel a naplno!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecká vizita aneb co prospívá osmi řídícím systémům běžcova těla, čím je potěší, aby pak ony těšily jeho : děkuji za článek Miloši, co velmi postrádám je, že už v základní škole se neprobírá tak důležité…»
  • Běh je jen jeden a je pro všechny. Život má své zákony a ty platí na všechny. : Ahoj všem, zajímavé, ale proč neběhat Pro něco ? Pro lepší zdraví, pro zážitek, pro klid a čistou…»
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Tak všechny trasy jsou již dávno vyprodané »
  • Emoce a sport : Je někde ke shlédnutí ten zmíněný pořad? Díky předem za info. »
  • Cesta oplácané holčičky, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá, do PIM Women´s Challenge 2012 : Karolíno, napadlo Vás někdy, že lámat věci/ osud/ lidi přes koleno, je nesmysl? Vy evidentně ńejste…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků