logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Mých prvních „42.195“

Mých prvních „42.195“

Je neděle, maratonský víkend a čekám, až se nás halda nekonečná běžecká dá do pohybu a vyrazíme na trať hlavního běhu. Rozhlížím se kolem, po všech těch lidech, mám pocit, že většině se teď honí v hlavě pravděpodobně stejné věci jako mně (vyjma těch gazel úplně na špici, to jsem si jistý). Alespoň těm méně zkušeným nebo nováčkům, jako jsem já.

Samotný běh je už vyvrcholením příběhu, ale každý má i ten svůj před-maratonský. Tréninky, příprava, pročítání všemožných článků, odborné vážné i nevážné literatury a hlavně běhání a zase běhání. Tady je ten můj. Chci se o něj podělit ne proto, že by byl nějak výjimečný, ale myslím, že malinko odlišný je.

Mám dvě běžecká poprvé. Kromě prvního maratonu je to můj první veřejný výběh (kromě běžeckých závodů pořádaných třídní učitelkou na prvním stupni základní školy, které mě jako otylého chlapce dost frustrovaly). Nápad běžet tento závod vznikl vlastně z důvodu nemožnosti zúčastnit se pražského půlmaratonu. Byl jsem poměrně dlouhou dobu mimo území naší krásné vlasti a můj pobyt se prodloužil natolik, že jsem nestihnul datum konání poloviční trati. Do startu maratonu zbývalo asi tak 40 dní, když si myšlenka na jeho absolvování skrze návrh mého kamaráda začala hledat cestu do mé (tehdy patrně pomatené) mysli.

Do té doby jsem neběžel delší vzdálenost než 20 kilometrů. Po konzultaci s webem Běžecké školy Miloše Škorpila jsem zjistil, že plán na konkrétní týden přípravy na maratonský běh je pro mě (subjektivně vnímáno) vražedný. Jak nutnou pravidelností přípravy (naprosto nezbytnou), tak pokročilostí tréninku (jasně, zbývá 40 dní). Myšlenka na absolvování maratonské trati se poměrně slušným tempem vzdaluje. Potřebuju nutně nějakou dobrou zprávu, nebo to zabalím. Dobrá zpráva je, že běhám rád a něco přeci jen naběháno mám. Už přes sedm měsíců pobývám v nadmořských výškách nad 2500 m.n.m., nedostatkem pohybu rozhodně netrpím. Při svých pěších výletech překonávám mnohdy nemalé vzdálenosti se značným převýšením a nákladem na zádech. Organismus přivykl klimatickým podmínkám v Česku nevídaným – vysoké teploty a minimální vlhkost. Svému novému cíli jsem ochotný podřídit všechen dostupný čas.

Co mi chybí především je naběhaný objem, a s tím se bohužel budu muset vyrovnat. Modlit se, ať to nohy vydrží a doufat v kompenzační účinky místního klimatu při návratu domů, pokud jde o v horách absolvovaný trénink. Při volbě tréninkové trasy jsem si nemohl příliš vybírat. Jsem šťastný za částečně zpevněný povrch, jen jedno (dost otravné a táhlé) stoupání a okruh délky alespoň 2 km. Klíčové je tempo, říkali na webu. Našel jsem si tedy pro sebe takové, které jsem schopný udržet i přes zmiňovaný výškový rozdíl, který je 150 m na 750 metrech. Výsledkem byl čas kolem 8 minut na kilometr, což neznělo na místní podmínky špatně a pro potřeby mého zvládnutí maratonské trati doma v Česku také ne. Ovšem z představy, že takto poběžím minimálně jednou týdně 15 až 17 okruhů, jsem byl opravdu pramálo nadšený.

Dny ubíhaly, tréninkový kalendář se plnil a já jsem na konci měsíce mohl konstatovat pro mě překvapivě příznivých a naběhaných 236 km. Zvolil jsem model s jedním dnem volna týdně, při zařazení jednoho dlouhého výběhu, jednoho silově/vytrvalostního běhu (běhy do kopce), výklusu v trvání cca 90 min na TF 65%-75%, kratší běhy o vzdálenosti 6 – 8 km na cca TF 75%-85%.

I přes všechna varování a doporučení jsem byl nucený zařadit v týdnu před maratonem dlouhý výběh. Důvodů bylo několik. Terén, v němž jsem trénoval, si vybral svou daň na mých botách a já si týden před ostrým startem musel pořídit nové (první potenciální průšvih) a bylo třeba je řádně otestovat na schopnost vytvářet otlaky, oděrky, puchýře a modré nehty. Po osmi měsících jsem musel vyzkoušet asfaltový povrch (druhý průšvih). Prověrka na 30ti kilometrové trati přinesla pro mě hodně uspokojivý pocit a čas 3:03:18. Už méně mě nadchla solidní nevolnost, která se dostavila o hodinu později a následná třídenní „svalovice" ve stehnech. Proklínal jsem se až do posledního běžeckého pekla.

Přes to všechno jsem se nakonec dostavil na start. Váhal jsem mezi časem (tempem) na 4:30 a 5:00, rozhodla rozvaha (strach) a fialový balonek nesený Milošem Škorpilem (bral jsem to jako znamení shůry, po tom, co jsem de facto trénoval podle rad webu jeho běžecké školy). Prvních 10 km jsem urazil v čase 1:14:47. Tempo odpovídalo tomu, které jsem byl zvyklý držet „doma v horách“. Tady na asfaltu pro mě tíživě pomalé, ale opakoval jsem si dokola, že to je jen začátek. Na občerstvovacích stanicích voda a „ionťák“. Na kilometru s označením „20" čas na vlas podobný 1:14:48. To je dobré, říkal jsem si. Voda, „ionťák“, banán. Pak jsem ale patrně podlehl krásám Prahy, atmosféře a příjemné hudbě. Na dalším mezičase mi ukázaly hodinky 1:00:11. Nic příjemného. Okamžitě se rozvzpomínám na všechny hrůzné historky o přepálených bězích, nezvládnutém tempu, křečích v břiše a maratonských zdech. To jsem na pověstném kilometru 32, probíhám kolem Prašné brány a není mi moc dobře. Cítím se provinile. Přichází křeč do břicha. Nejspíš jsem si ji přivolal psychicky a musím se tomu chtě nechtě smát. Kilometr 35, cítím, jak mi tuhnou nohy. Voda, „ionťák“. Hledám v ledvince MagnesLife, který si nesu od začátku s sebou a šetřil ho na poslední část tratě. Kilometr 37, je mi čím dál hůř, nemůžu věřit, že pořád běžím. Tepovka je pod 160, cítím se celkově výborně – jen ty nohy. Mizí ve mně poslední psychická berlička v podobě TurboSnacku. Myslím na své popobíhání po zaprášené hornaté krajině, na všechny ty dny, co jsem nemohl trénovat, na své vlastní pochyby a prvně zaběhnutých 35 kilometrů v tréninku. Na dietní chyby a příliš kafe před závodem (no dobře, přiznávám, to kafe mě nemrzí). Pomáhá mi, že úsek do cíle se už běžel na začátku závodu a vím, jak vypadá trať přede mnou a co mě ještě čeká. Čtvrtá „desítka" za 1:13:03. Teď už jen vydržet. Tunel před cílovou rovinkou je nekonečný, cedule s nápisem kilometr 41 mě vrací do reality. Hudba a tleskající lidé v prostoru před cílem mě až zázračně „zvedají“. Chce se mi finišovat, blázne, říkám si, na čase kolem 5:00:00 přece nepoběžíš rovinku jak při „hladké stovce“. Zase se musím smát a v klidu probíhám po koberci do cíle.

obrázek

Je mi neskutečně. Nevím, čeho je ve mně víc, jestli únavy nebo štěstí. Asi všechno dohromady. Absence naběhaných objemů v kombinaci se zrychlením na třetí „desítce" se mi naštěstí nevymstily. Jestli mi pomohly doplňky (MagnesLife, Turbosnack) reálně nevím, ale minimálně pocit, že jsem výkon měl čím podpořit, určitě ano. Usměvavý pán s diktafonem se mě ptá, jak se cítím po pokoření maratonské trati. Hlavně to necítím tak, že jsem ji pokořil. Dozvěděl jsem se rozhodně něco o výjimečnosti a odhodlanosti, která se po celé trati přeměnila do všech těch lidí bez ohledu na pohlaví, věk, váhu, výšku, barvu pleti. Výjimečnost okamžiku i celé myšlenky, odhodlání každého jednotlivého běžce, kdy už dávno neběží na glykogen ve svalech nebo tukové zásoby, ale spíš na odhodlané „závity" v mozku. Jsem rád, že jsem nezůstal před cílem. Jsem vděčný za tu zkušenost. Jsem šťastný za ten zážitek. Večer si před spaním dávám MagnesLife proti křečím, píšu poděkování Milošovi za „pacemakera“.

Uběhl jsem svých prvních „42.195“.

Michal Zatloukal foto
  • přečteno: 9696/9638×, 5 komentářů
Mých prvních „42.195“

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (6 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Miroslav Lučan | 23. 4. 2013 0.03 hod. | 194.50.64.xxx
Krásně napsáno Michale! Od této akce už uběhlo spoustu času a prošoupal si určitě několikery běžecké botky, ale holt jsem na tebe a tvůj článek narazil až dnes ... třeba se potkáme na nějakém dalším běhu :) .... ano, já dříve totální "antiběžec" jsem objevil kouzlo běhání a aktuálně se připravuji na svůj první 1/2 maraton. No a kde jinde než v Olomouci, že?!

FUBAR | 15. 5. 2011 20.09 hod. | 188.134.220.xx
..musím jen souhlasit a podle článků je vidět, že letošek se vyvedl minimálně nadprůměrně a běžecká obec je hodně nadšená pořadateli, organizací, atmosférou a počásko nám taktéž přálo..no pecka- a pak si nedej a nezaběhej si!:-)))

Katka | 15. 5. 2011 18.33 hod. | 90.180.6.xxx
Krásné, i promě to byl první maraton a užila jsem si ho podobně .Závěr byl úžasný. Třešničkou pro mne byla gratulace od pana Capalba.

FUBAR | 15. 5. 2011 17.10 hod. | 90.180.109.xx
:-)
..celkový čas 04.56.07..běžel jsem opravdu dlouho..možná i proto mi odešly nohy, paradoxně to chtělo možná se tolik nebát- ale to je spíše akademická debata.-)
Včera jsem se byl podívat znovu na staromaku, už napořád bude pro mě mít kromě historické síly, taky chuť mého prvního maratonu:-)..No a taky si alespon castečně prožít po týdnu pocity před, při a po:-D

Míša | 15. 5. 2011 10.09 hod. | 94.113.151.xx
Šikula a moc gratuluji:-) Jaký byl čas? Tvé pocity z cíle jsem prožívala úplně stejně:-) přes slzy v očích jsem ani neviděla na cestu,byla jsem dojatá a šťastná! Jen mě moc mrzí, že jsem tak jako ty , nevnímala tleskající lidičky před cílem. Byla jsem tak ko, že moje oči vyseli pouze na cili:-(

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví41
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice109
Více času na sebe14
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou37

kde se diskutuje

  • Život neběží vždycky podle (tréninkového) plánu : Vesměs má tak člověk motivaci k dalšímu tréninku a závodění. Já podobných hraničních časů mám více,…»
  • Život neběží vždycky podle (tréninkového) plánu : Je to malichernost, ale jak dobře Vám rozumím ... :-) »
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků