logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Maratonské záblesky aneb co dělá vodič, když…

Maratonské záblesky aneb co dělá vodič, když…

Vzpomínky mají sklon se s postupujícím časem slévat do jedné velké řeky pocitů. Její hladina připomíná zrcadlo. Pohled do něho někdy hřeje, občas i zamrazí jako led. Zrcadlo jménem Pražský internacionální maraton patří k těm veseleji zurčícím životním přítokům. Byl nádherný. Přesto, nebo právě proto, neškodí do onoho pomyslného zrcadla praštit a podrobně se pokochat jednotlivými zážitky. Dokud si to všechno ještě pamatuji.

Blyštivých úlomků, z nichž sestává moje maratonská vodičská mozaika, je povícero. Každý z nich by snesl samostatnou vzpomínku.

Nechalo by se psát třeba o tom, jak jsem vůbec nebyl nervózní. Lépe řečeno, jak jsem vůbec nebyl nervózní ze závodu či vodičství, nýbrž z toho, abych vůbec stačil odstartovat. Pouhé tři minuty před rozkmitáním časomíry jsem na hony vzdálen vysněnému sektoru Há v Celetné ulici už ani nehledal slušná slova. Podupával jsem uprostřed neprostupného davu smíšeného z podobně bezradných běžců a nic nechápajících, cizím jazykem vládnoucích výletníků. Ti zjevně nechápali, že tenhle houf poloobnaženců překvapivě nečeká na pohyb orloje. A už vůbec netušili, kam že se ten nezbedný synek s balónkem prsí. Jen co se doprsil, střílelo se.

Polemiku by snesl i vliv hovoru zapředeného mezi běžci na jejich výkonnost. Těžko říci, kolik tělesných sil dokáže takové klevetění odčerpat, ale sranda byla prvních třicet kilometrů slušná. Vzhledem k tomu, že většina mých nedělních souputníků hovořila o maratonské premiéře, cesta jim alespoň lépe utíkala. Ostatně, předstartovní pokyn velkého učitele zněl jasně. Správný vodič má zavést povzbudivý hovor s vedenými...

Cesta plynula natolik příjemně, až jsem se v jednu chvíli přistihl, jak přemýšlím ultramaratonsky. To znamená, nikoliv ještě pětadvacet kilometrů, nýbrž už jenom pětadvacet. Sakra. Co když je to nějaké znamení!

Rozvedeníhodná je i problematika, co si má takový vodič počít, jestliže ucítí jednu ze základních lidských potřeb, a do cíle by takové množství tekutiny horko těžko donesl. Co by si počal. Způsobně se omluví ve společnosti vedených, rozdá zásadní instrukce typu „běžte furt stejně, já si vás doženu," a před Smíchovem se odebéře tam, kde našel svůj klid a zázemí už vloni. Technická poznámka: To by jeden neřekl, jak perné může stíhání půlminutového maňáska být. Až jsem se z toho úplně zpotil.

Neradostně se píše o pocitech honáka, jenž ztratí některou svou ovečku. Několik lidí dalo po dvou třetinách putování vale i mně. Chápu. Vesměs tohle běželi poprvé, vsadili na jistotu. Chtěli cíle docílit, nikoliv dobelhat. Jen si ale, milánkové, nemyslete, že jsem na vás zapomněl. Ještě tentýž večer jsem si vás našel ve výsledkovce všechny. Napoprvé fakt dost dobrý!

Pak tady mám ještě tu kauzu s balónkem. Ze závodů si schovávám kdeco, tentokrát ale dostala fetiš šlupku na devětatřicátém kilometru. Ocitl jsem se přehnaně blízko kandelábru, šňůrka obtočená okolo něho udělala prd a můj nafoukaný doprovod se rázem vznášel svobodomyslně k nebesům. Cílová Pařížská ale bolestnou ztrátu zhojila. Na modrém koberci je rázem vítězem každý. Obrazně i doslova.

Jenže mně se ještě nechtělo domů. Ne, že by nohy nebolely. Takových, kteří začínají cítit únavu po třistapadesáti kilometech, není úplně moc. A já mezi ně v neděli nepatřil. Měl jsem ale předem spočítáno, že v okamžiku, kdy mi dobrovolnice rozhoupají na krku medaili (účastnickou, pochopitelně), by měl okolo Rudolfina podruhé hopsat vstříc Libni samotný král pětihodinového tempa. Což je ze Staromáku coby šlupkou od banánu dohodil. Vyklusávat se má, i lapl jsem žákajdu a pelášil s ní za panem řídícím Škorpilem.

Známku jsem nakonec nedostal žádnou. Jednak jsem na fyzikální počty typu, „za jak dlouho dohoní auto jedoucí rychlostí A vlak udržující rychlost B" nikdy nebyl přeborník. Miloš to navíc vzal trochu více od podlahy. Zkrátka, ať jsem rubal, jak jsem rubal, potkali jsme se až v poloze stojmo pod orlojem. Místo výklusu tím pádem přibylo dalších deset kiláků. Ale co, člověk nemá být línej na krok. Takže taky spokojenost.

Touto cestou jsem míjel spoustu vytrvalců, na které davy už tolik zvědavé nebyly. Soudím, že dost možná právě jim měly jásat do kroku nejvíce.

To už do mozaiky nádherného dne zbývala jenom třídní schůzka Běžecké školy v jakési knajpě kousek od hlaváku. Klidně by mohla nést podtitul Jak jsem dostal vynadáno od číšníka aneb kterak si v Praze říci o vodu z vodovodu. Také jsem se stal terčem řady nevkusných, chce se říci až pobuřujících fotografií. Přinejmenším tu s nudlí (naštěstí ne vlastní výroby) prosím nevratně smazat. Zase ale, sranda musí bejt, i kdyby stravenek na zaplacení útraty nebylo.

A to je asi tak všechno. Ještě jednou díky všem, které jsem dostal šanci vést. Díky i těm, kteří mi ji poskytli. Díky všem ostatním, které jsem mohl potkat. Těším se na brzkou shledanou. Třeba zase někde pod neposedným balónkem.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 8268/8189×, 2 komentáře

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

david d. | 30. 5. 2011 2.37 hod. | 85.71.124.xxx
Ahoj bubobubo :-)),
fotku ti rád zašlu, mám ji k dispozici. Pokud má někdo jiný zájem, napište, vážně stojí za to :-)

1bubobubo | 16. 5. 2011 15.27 hod. | 82.150.185.xxx
Michale, moc se mi líbí tvůj náhled na svět kolem nás a také tvůj humorný styl psaní :o)) Zase jsem se při čtení tvého článku chechtal nahlas :o))) Tvá fotka s nudlí (polévkovou) se zatím nikdy neobjevila, ale přidal bych si ji rád do svého běžeckého deníku :o)))) Měj se krásně a někdy naviděnou.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků