logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky díl 9. – Mě nikdo nezastaví

Přeběh Ameriky díl 9. – Mě nikdo nezastaví

Již za tři dny poté, co jsem musel závod přerušit, jsem nebyl k udržení. Musel jsem to jednoduše zkusit znovu. Oliver a tým byli zděšeni. Moje noha a vše ostatní jako nové. Tentokrát už jsem dal ale na všechny rady, jichž se mi dostalo. Na startu – aplaus, potřásání rukou, objímání – bylo mi až do breku. Asi 10 km jsem zvládl. Potom jsem se přímo mořil v bolestech. Musel jsem do auta. Byl jsem tak deprimovaný a zkroušený, že jsem chtěl jenom pryč, pryč.

Když mi pak Ina začala omývat obličej, byl jsem úplně na dně a začal plakat. Plakal jsem jak malý kluk. Možná, že teprve tohle bylo to správné uvolnění, které vedlo k odplavení všeho, co se ve mně hromadilo od začátku závodu a možná i před ním. Každopádně až od tohoto okamžiku jsem skutečně získal novou odvahu do toho opět jít. Jít do toho, i když už jsem si plně uvědomoval, co to představuje, co mě čeká za bolest. Uvědomil jsem si však, že to vše je jenom zkouška, kterou musím projít, abych obstál sám před sebou. Ať už konečný výsledek bude jakýkoliv.

Čtyřicet kilometrů před cílem etapy jsem ke zděšení svých lidí opět vylezl z auta. A pokračoval na nekonečné cestě do Beaver, do naší dnešní konečné stanice. Den na to jsem zdolal „pouze“ 65 km. Od této chvíle jsem byl opět plně v tom.

V době mezi tím vším se přihodilo několik dalších věcí. Echo překvapivě po desáté etapě v Mesquite spakoval své kufry a odjel. Nikdo se nikdy nedozvěděl, co ho k tomu vedlo. Byl špičkovým běžcem a až do svého odstoupení se držel na čtvrtém místě. Měl sice jako ostatní značné puchýře, ale jeho stav nebyl tak dramatický jako jiných, nebo aby to bylo důvodem ke vzdání. Někteří mínili, že měl strach z následujících kopcovitých etap, protože už v Granite Pass měl potíže. Ostatní mínili, že se nepohodl s  organizátory a cítil se uražen. Jiní soudili, že měl strach, že nevyhraje. Jeho odchod byl každopádně velkým ochuzením. Už i kvůli tomu, že byl jiné barvy pleti než ostatní běžci. Dá se říci, že i proto, že byl stále perfektně oblečený. Mimo to byl také pohledný atlet.

V Glendale/Moapa jsme od startu běželi podle řeky Muddy, tam nás řádsky poštípali komáři. Na hranicích do Utahu jsme museli poprvé posunout o jednu hodinu čas na svých hodinkách. Kromě tohoto drobného úkonu to ale pro nás znamenalo vstávat zase o jednu hodinu dříve, než jsme byli doposavad zvyklí. Méně spánku, méně času na regeneraci, start běhu za tmy. Známky toho, že běžíme stále na východ. To nám potvrzovalo i samo slunce, které vycházelo den za dnem o nějakou tu chviličku dříve. Ovšem tma se hlásila dříve zrovna tak.

V Glendale jsme zůstali bez snídaně. Prý na ni indiáni, kteří zajišťovali zdejší ubytování, zapomněli. Když pak ale snídaně nebyla ani v Mesquite, vyšlo najevo, že jaksi nejsou peníze.

Následovala první bouřlivá debata s organizátory. Její výsledek nic nepřinesl. Všichni se ohrazovali tvrzením „Nic jsme vám neslibovali“. Je sice pravdou, že v propozicích bylo napsáno, že se o snídaně a večeře musí účastníci postarat sami, ale prakticky to bylo téměř nemožné. Většinou jsme totiž byli ubytováni v nějaké škole, útulku veteránů, v kostele nebo podobném zařízení, které bylo navíc ve většině případů velmi vzdáleno od všech možností nákupu. Jak jsme se mohli za této situace postarat ve čtyři hodiny ráno o snídani? To nám nikdo nedovedl vysvětlit.

Jak se mohli běžci, kteří mnohdy dobíhali v devět hodin v noci, ještě postarat o večeři, případně si někde nakoupit jídlo ke snídani? Vypadalo to, že v tomto bodě si to organizátoři hodně zjednodušili. Samozřejmě, že jsme takovou situaci řešili přímo za pochodu a nastalým podmínkám jsme se snažili co nejlépe přizpůsobit, ale na atmosféře závodu se to odrazilo. Jednou jsme dostali večeři všichni a druhý den zas nebylo nic. Koho by to nenasr….

Se snídaněmi to bylo to samé. Ještě horší však bylo to, že ani informace, které jsme potřebovali pro každou etapu ráno dostat, to znamená popis tratě, odbočky, různá upozornění atd. atd., jsme nedostali. Dnes už vím, že ani samotní pořadatelé nevěděli, co nás v následujícím dnu bude všechno čekat, kde budeme spát apod., a tak nám samozřejmě tyto informace nemohli dát. Každopádně to však na naši psychiku nemělo zrovna pozitivní vliv. Zvláště, když fyzicky jsme na tom byli většinou všichni taky den ze dne hůř.

Kousek za Cedar City začaly padat první kapky. Aspoň, že už jsme měli za sebou Mojavskou poušť. Na druhou stranu nás ale v následujících dnech měly čekat etapy, které vedly podobně opuštěnou krajinou. Thelma a Louisa se v Cedar City také rozloučily. Brzy však místo nich měla dorazit náhrada. Dobrovolníci byli vždy potřeba a jejich pomoc znamenala pro nás mnoho, jednak znali území, kterým jsme probíhali a pak si také většinou věděli rady, když jsme je požádali o radu či pomoc.

Již v Newberry Springs jsem si říkal, jak marnotratný národ dokáží ti Američané být. Uprostřed pouště stála luxusní budova s nádherným zeleným trávníkem a vodními nádržemi naplněnými vodou. Ještě, že se tam mohli alespoň projíždějící dospělí a děti vyřádit.

Samozřejmě, že se jednalo o soukromý pozemek. Kousek za Mequite jsem ale zůstal stát šokován a doslova s otevřenou pusou, když jsem najednou probíhal kolem velkého golfového hřiště s osmnácti jamkami. Představte si, že celé dny běžíte vyprahlou pouští, kterou slunce spaluje svými nemilosrdnými paprsky. Najednou se před vámi objeví oáza krásného zeleného pažitu, který zalévá tisíce litrů vodní tříště a nad tím vším se ve větru kývají krásné a svěží palmy. Nejdříve jsem měl pocit , že to je fata morgána, ale nebyla.

Možná, že jste slyšeli přísloví, že v Americe leží peníze doslova na ulici, tomu, že je to pravda však věřím od tohoto závodu. Již v první etapě našli Helmut a Milan na trase plné dlaně mincí. Nato jsme začali se Stefanem se sběrem hadů, jak jsme tomu začali říkat. V New Yorku měl každý z nás pěknou hromádku takto sebraných mincí. Moje sbírka jich čítala celkem 254. Ta Helmuta a Milana byla určitě ještě početnější. Běželi totiž stále před námi a tak také více kasírovali. Na začátku jsme to vítali jako změnu, postupem času se z toho stal zvyk. Jen na konci hodně dlouhých etap zůstávaly ležet mince na zemi bez povšimnutí, neboť ohnout se pro ně už nám připadalo jako nadlidská námaha.

Krátce před Monroe jsme zdolali prvních 1000 km a 4. června jsme dosáhli Salina, kde jsme se večer stali svědky velké národní slavnosti.

Mezi jednotlivými běžci začíná docházet k prvním větším výměnám názorů. Nakonec není se co divit, když si člověk uvědomí, pod jak velkým jsme psychickým a fyzickým stresem. Naštěstí se to ještě obešlo bez rvačky, ale pozorovat, co se děje okolo, je docela zajímavé. Emil se hádá s Marvinem kvůli nějaké zkratce, Serge, ten už od prvního večera nadává na všechno a na všechny. Emile se cvičí v napadání organizace a Marvin, který se stále více potýká s vlastními problémy s nohou, mluví sám se sebou a dokonce se sám se sebou hádá.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků