logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Roman Psůtka jde na Paris – Colmar – chodecké Athény – Sparta

Roman Psůtka jde na Paris – Colmar – chodecké Athény – Sparta

Tak jako mají ultraběžci svůj mystický běh v závodě pojícím Athény se Spartou, tak ultrachodci mají svůj závod Paris – Colmar. A dostat se na něj není vůbec jednoduché. Letos se to povedlo Romanovi Psůtkovi z Domažlic, kterého ze stránek Běžecké školy znáte jako spolupořadatele běžeckých soustředění v Domažlicích a ve Kdyni ale možná si vzpomenete, že jste o něm už četli, když jsem popisoval svůj přeběh České republiky z Hodonína do Aše. Takže níže se dozvíte něco více o Romanovi a jeho životním závodě, na nějž se nyní chystá.

Romanovi je 49 let, narodil se v Domažlicích a v současné době pracuje jako údržbář v dětském domově ve Staňkově. Atletice se věnuje od roku 1990, ale to nebyly zdaleka jeho sportovní začátky, ale spíše nutnost, aby příliš nezkulatil. Roman totiž v letech 1978 – 1981 dělal vrcholově cyklistiku, byl dokonce členem Střediska vrcholového sportu a československé reprezentace. Takže bylo celkem logické, že když s vrcholovou cyklistikou skončil a vlastně s cyklistikou jako takovou úplně, muselo se to někde projevit. A protože Roman rád jí, projevilo se to samozřejmě na postavě. No a taky mu začal chybět pohyb, i proto se vrhl na chození a běhání.

Romana jsem poznal právě okolo roku 2000, kdy jsem byl prezidentem ČAU a taky prodával potravní doplňky, o něž se Roman též zajímal, takže jsme nejdříve udělali besedu s lidmi z Domažlic na téma Potravní doplňky při běhání. Pak jsme spolu udělali v Domažlicích několik soustředění českých ultraběžců. Roman též několikrát běžel jako vodič na PIMu. A vloni začali spolupořádat na Domažlicku již výše uvedená běžecká soustředění pod Běžeckou školou.

Roman se věnuje atletice od roku 1990 a nejvíce si cení 40. místa na ME v běhu na 100 km z roku 2002 ve Winschotenu v Holandsku a pak vítězství v úvodním ročníku Chodského poháru v chůzi. Ale vraťme se k závodu Paris – Colmar a k jeho odpovědím na otázky, které mu položil Domažlický deník. Otázky jsem trochu pro Běžeckou školu upravil.

Koncem června se máš zúčastnit nejdelšího chodeckého závodu na světě Paris – Colmar. Můžeš čtenářům Běžecké školy přiblížit, co je to vlastně za závod a jak se na něj člověk z Chodska, ale nejen z Chodska, může vůbec dostat?

Paris – Colmar je závod v chůzi, kde se v hlavní kategorii jde na vzdálenost 450 km, které musíte zvládnout v limitu 75 hodin. V kategorii promotion je tato vzdálenost o 130 km kratší. Abys mohl v tomto závodě startovat, musíš absolvovat některý z kvalifikačních závodů, které se většinou konají ve Francii. Na základě těchto závodů, které se konají od září do května, se ustanoví pořadí a dle něj se pak vybere 50 nejlepších.

Co pro tebe jako chodce účast v tomto závodě znamená?

Pro mě jako chodce, který se věnuje vytrvalostním závodům, je to stejné ocenění jako pro jiné nominace na olympiádu.

Historie závodu Paris – Strasburg, dnes Paris – Colmar, sahá až do roku 1926. Tušíš, kolikátým Čechem na startu budeš?

Od roku 1926 se dle mých údajů zúčastnilo celkem 6 chodců z ČR. Byl to ve 30tých letech Štork Žofka, v roce 1969 Ivo Domanský, na začátku 90tých let pan Dostál a Petr Štroner, no a potom naši nejúspěšnější ultrachodci Ivo Majetič a Zdeněk Simon.

Kolik závodníků bude letos startovat a bude tam ještě někdo z Čech?

Jak jsem už uvedl, na start by se mělo postavit oněch 50 kvalifikovaných (nejlepších) chodců v obou kategoriích. Pokud jde o další české chodce, tak to nemám ještě potvrzeno, ale mohl by startovat ještě Jaroslav Pruckner z Mladé Boleslavi.

Závodníci z kterých zemí patří k favoritům a proč?

Letos budou největšími favority, dle mého názoru, Francouz David Reggy, Rus Dimitri Ossipov a Madar Zoltán Czukor.

Závod už jsi v minulosti absolvoval jako člen doprovodu českého chodce Zdeňka Simona. Kolikrát se jej zúčastnil on a jak nejlépe dopadl?

Nevím přesně, kolikrát to Zdeněk Simon šel, ale já byl u jeho dvou posledních startů. Nejlepšího umístění dosáhl v roce 2005, kdy došel na 4. místě. Musím také říci, že být už jen členem týmu, který doprovází borce, jenž dosáhne tak výborného umístění, je pro člověka velký zážitek a já si to považuji za velkou čest. Někdy je tento zážitek mnohem větší, než když sám jdete nebo běžíte, protože bez dobrého týmu, který dokáže vycítit, co člověk na trati potřebuje, se v tomto závodě dobrého výsledku dosáhnout nedá. Prostě chodec a tým musí být naprosto na jedné vlně, a když se to povede, je to zážitek na celý život.

V jaké kategorii budeš startovat ty a co tě podle všeho čeká? (Kdybys mohl popsat, jak to vlastně vypadá – říkal jsi, že půjdete asi 30 km, pak se přesunete karavanem, pak půjdete dalších 100 km atd.)

Já budu startovat v kategorii promotion, tj. nováčků (to zní hezky, když mi bude 49 let), odstartujeme všichni na předměstí Paříže, naše kategorie a kategorie žen má po 30 km, přesun do městečka Bar Le Duc a odtud jdeme asi 200 km do Corceux, pak následuje přesun do (nevím přesně název města, je v itineráři)a odtud posledních 50 – 60 km do cíle v Colmar.

Kolik kilometrů vás čeká a už jsi někdy takovou vzdálenost v závodě ušel? Máš představu, jak dlouho asi půjdeš?

Čeká mě asi zhruba 300 km, rozdělených do tří úseků, je pravda, že jsem nikdy takovou vzdálenost nešel a tak přesně nevím, co mám očekávat – jak dlouho mi to bude trvat. Měl bych se však vejít do limitu 70 hodin.

V závodě budeš určitě čerpat ze zkušeností Zdeňka Simona. Vzpomeneš si na to, co pro něj bylo asi nejdůležitější?

Nejdůležitější je stále jít, nezastavovat se – jednoduché, ale těžké!

Paris – Colmar je o to těžší, že je třeba plnit průběžně časové limity. Není náročnější plnit limity než samotný cíl?

Je pravda, že se zdá, že časové limity jsou měkké, ale když přijde krize, tak pak máte velkou starost to vůbec stihnout. Je fakt, že v průměru chodím v pohodě 1 km za 6 – 7 min. V tomto závodě však přijdou chvíle, kdy je člověk rád, když kilometr ujde za 20 minut.

Jaký je rozdíl mezi kategorií, v níž budeš startovat ty, a tou hlavní?

Rozdíl je hlavně v tom, že hlavní kategorie měří 450 km a kategorie promotion, kde startuji já, je o 100 – 130 km kratší.

Nikdo z účastníků se neobejde bez doprovodu. Co všechno tedy musíš do června zajistit a co od doprovodu během závodu očekáváš?

Budu muset zajistit obytné auto, kde by mělo být veškeré zázemí (spaní, kuchyně, šatna), dále 5 -6 lidí, kteří mi budou k dispozici (doprovod – chodecký i na kole, vaření) a samozřejmě peníze.

Nebudu se tě ptát přímo na to, na kolik tě tohle dobrodružství vyjde, ale nebylo by lepší strávit parádní měsíc či dva někde na Maledivách v teple u moře?

Asi ano, věřím, že má žena by to určitě brala, ale to by nesměla mít za muže takové pošahané individuum, které se raději jde dobrovolně ničit do tak krásné země jako je Francie.

Promiň, ale pořád si nedokážu představit, že člověk jde dvě stě, tři sta kilometrů v kuse. Je vůbec čas na to dát si šlofíka? Kde bereš energii, kdy se jde lépe – ve dne nebo v noci?

Ne, na spaní není, pokud nejste na povinném odpočívadle, čas. Co mi dodá energii? Třeba myšlenka na něco pěkného, jako třeba že jdu mlhavým ránem někde tam u nás na Chodsku a do toho vychází slunce :).

Na co tak člověk myslí na čtyřicátém a na stočtyřicátém kilometru?

Viz předešlá odpověď, ale je fakt, že jsem zatím více jak 170 km na jeden zátah ještě nešel.

Pohled na fotografie chodidel některých účastníků závodu Paris – Colmar je skoro až hrůzostrašný. Lze se vůbec vyvarovat krvácejícím puchýřům?

Ano, mám zkušenosti, že puchýře nemusejí být, stačí nejen dobré obutí, ale hlavně dobré ponožky a taky si nezapomenout namazat chodidla.

Kolikery boty si s sebou povezeš?

Povezu sebou 5 párů obuvi, od tří různých značek.

Po takovém závodě bolí asi úplně všechno. Za jak dlouho se po takovém výkonu dá člověk do pořádku a co ti při tom pomáhá?

To opravdu nevím, jelikož jsem takový závod ještě nešel, ale vím, že když je vše v pohodě, tak po 24 či 28 hod, tedy alespoň co jsem slyšel. Po dlouhých chodeckých závodech se můžu k normálnímu tréninku vrátit zhruba již po 5 dnech.

Je Paris – Colmar vrchol tvé sportovní kariéry nebo máš v hlavě ještě nějaký další podobně šílený podnik?

Víš, to je velice zajímavá otázka, když jsem před 6ti lety odpovídal v jednom rozhovoru na stejnou otázku, odpověděl jsem, a to po pravdě, že ten závod je nad mé možnosti, a když loni po závodě v Roubaix mi Zdeněk Simon řekl, že bych se mohl kvalifikovat, měl jsem půl roku brouka v hlavě, no a když mi přišla nominace, neváhal jsem ani vteřinu…

Malé nahlédnutí do světa jménem Paris – Colmar

Běžecká škola bude na trati při tom

Když jsem připravil tenhle článek do administrace a zavolal Romanovi, že dnes vyjde, volal mi za chvíli zpět s prosbou jestli bych se nestal jedním z členů jeho doprovodu. Nechal jsem si týden na rozmyšlení, protože ve stejném termínu se běží Poutní maraton. Mluvil jsem s několika přáteli a pak Romanovi zavolal, že to beru. Poutní maraton tu bude každý rok, ale zažít něco podobného jako je závod Paříž – Colmar, to se člověku může poštěstit třeba jen jednou za život a taky jsem to Romanovi tak trošku dlužen za jeho doprovody při mých různých přebězích a obězích České republiky.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

1bubobubo | 18. 5. 2011 3.21 hod. | 194.50.64.xxx
Budu držet pěsti, aby se ti podařilo tento super sportovní výkon zvládnout v pohodě a s dobrým pocitem.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků