logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Je dobré se zastavit, ale není dobré zůstat stát – trénink na Mammut ultramaraton – týden dvacátý první

Je dobré se zastavit, ale není dobré zůstat stát – trénink na Mammut ultramaraton – týden dvacátý první

Původně jsem chtěl dát tomuto článku nadpis: „Padneš-li na dno, nermuť se, získal jsi alespoň pevnou půdu pod nohama." Ale jak nakonec uvidíte, tak nadpis není až tak důležitý, hlavní je zkušenost a poučení, které si dokáže člověk z prožitého odnést. Článek byl napsán v roce 2001 po mém prvním – neúspěšném pokusu přeběhnout napříč ČR.

Aš – Cheb – Mariánské Lázně – Stříbro – Plzeň – Praha – Kolín – Pardubice – Česká Třebová – Olomouc – Český Těšín spíše evokuje v člověku jezdícím vlakem stanice vlaku, kterým projíždí jeho vlak, jak napsal vtipně v MF Dnes Martin Hašek. Mně ale chyběl ten vlak a ČSD vám jen tak nějaký nepůjčí. Tak jsem zvolil „jednodušší variantu,“ zkusit to přeběhnout. Začali jsme se na tuto akci připravovat nejdříve s Jirkou Tyahurem, kterému však vystavila stop operace kolena. Pak jsme se dohodli s Jirkou Dědinou, kterému vystavil stop Bin Ladin, respektive to, že Jirka pracuje jako záchranář s pejskem, a tak musel sloužit jinde. Nakonec jsem vyběhl s Frantou Brabcem. Jak se ukázalo, prozřetelnost si opět zahrála, ale tentokrát její zásah byl naprosto perfektní. Lepšího parťáka jsem si nemohl pro běh přát. Franta je nejen skvělý ultramaratonec, ale taky vynikající člověk. Jediné, co mu doposavad chybělo, byla asi větší odvaha, nebo snad sebedůvěra. Jsem si však jistý, že po těch třech dnech, které se mnou vydržel běžet celé, mu obě tyto vlastnosti musely stoupnout. Rozhodně má na to, aby rozšířil naší reprezentační ultramaratonskou špičku, a po Radkovi Brunnerovi a Jirkovi Krejčím je pro mě letos dalším milým překvapením.

Franta jako řidiče sebou přivedl Sváťu Matyáše, myslím, že i Sváťa bude pro nás ultramaratonce velkým přínosem, alespoň co se týče pečovatelské služby. Byť to byla jeho první zkušenost s takovouto akcí, učil se velmi rychle, a pokud jsme se na něj občas rozzlobili, tak to bylo spíše proto, že jsme byli orvaný, než že by něco vysloveně zkazil.

To bylo tedy představení mých druhů v boji s 579 km trati, která mě mezi Aší a Českým Těšínem čekala. Neměl bych ale zapomenou ani na tým TransAmerica 2002.

Je 8:16, když spouštíme stopky a začínáme svým „housenčím stylem“ (předchůdce Hurvajse), jak náš způsob běhu nazval Jarda Fejfar, ukrajovat první metry mezi Aší a Českým Těšínem. Je okolo 13 stupňů C a pomalu se probouzí nový den. Na kraji Aše na nás čeká fotograf z Mafry a tak vznikají první fotografie do alba běhu.

obrázekobrázek
Až do Chebu jde všechno jak na drátku. Na kraji Chebu se přidává k fotografovi z Mafry i fotograf z ČTK. Za Chebem nastává první malý zádrhel, když chvilku nevíme, jak dál. Naštěstí fotograf z ČTK, který na nás čekal pochopitelně úplně jinde, na druhém konci Chebu, nás navádí na správnou cestu.

První delší přestávku si dáváme po 43 km, na půli cesty mezi Chebem a Velkou Hleďsebí. Sváťa nám uvařil polívku a kafe. Dávám si jedno pivo a makáme dál. Další delší přestávku, trochu vynucenou tím, že poskytuji rozhovor do MF Dnes Karlovarska, jsme si dali před Chodovou Planou. Svým způsobem to bylo pro nás štěstí, protože hned o 3 km dál v Plané s Frantou trochu kufrujeme. Místo na Stříbro vybíháme po silnici na Konstantinovy Lázně. Když doběhneme do nějaké vesnice, tak voláme Sváťu, aby nás navedl na správný směr. Bohužel tam byly dvě silnice, a my si samozřejmě vybíráme tu špatnou. Nakonec jsme si byli nuceni dát terénní vložku. Být to v létě a být na vandru, tak bych údolí Kosího potoka, kterým jsme se vydali, abychom se dostali zase na správnou cestu, jistě ocenil pro jeho krásu. Nejhorší bylo, že v údolí nebyl ani signál, a tak už byl Sváťa dosti nervózní, kde jsme se mu ztratili. Konečně jsme v serpentinách před Černošínem. Sváťa nám už běží celý nedočkavý v ústrety.

Do Stříbra přibíháme s mírnou časovou ztrátou. Pani redaktorka Maříková z Tachovského deníku nás ještě společně s Jardou Kotkem vyfotila na stříbrské radnici a mohli jsme jet na první plánovanou dlouhou pauzu právě k Jardovi domů. Pani Kotková nám připravila skvělou polívku a smažák s brambory, a i když jsme nespali, tak hodinové natažení nám velmi prospělo.

Je 21:00, když vybíháme ze Stříbra. Jsme najedení, odpočatí a dá se říci, že po prvních 90 km se cítíme skvěle. V Plzni jsme za tři hodinky. Dáme si půlhodinkovou pauzu a běžíme dál. Problémy máme v Rokycanech. Dohodli jsme se se Sváťou, že počká 40 minut a pak vyrazí za námi. Bohužel v Rokycanech není nikde uveden směr na Holoubkov. Nejdřív kufrujeme my a pak i Sváťa. Toho nakonec navedou na správný směr policajti. Dohání nás zhruba po 75 minutách. V Kařezu nám připraví fazole s párkem a kafe. Dávám si druhé pivo. Do Berouna to trochu rozjíždíme. Za 24 hodin od startu jsme ve Vráži. Franta si vytvořil skvělý osobáček 174 km, zlepšil se o plných 15 km. Vezme-li člověk v úvahu, za jakých podmínek, pak byl Franta připravený, aby na zrušeném MR běžel přes 200 km. Čeká nás ještě vystoupat z Rudné na Zličín a můžeme se jít k nám umýt a kluci i vyspat. Mě čeká tiskovka.

Přijel jsem domů, rychle se umyl, připravil věci na druhou část běhu a makal do hotelu Opera, kam jsem na 13:00 pozval novináře. Říkal jsem si, když přijde jeden, bude to o 100 % víc, než když jsme dělali tiskovku v 95 při Světovém běhu míru. Nakonec jich tam bylo osm. To mě velmi mile překvapilo. Řekl jsem jim, jak to zatím probíhá a pak jsem představil holky z TransAmerica týmu a celý náš projekt. Po tiskovce jsem zase makal domů, rychle se převléknul a jeli jsme do Horních Počernic na stadión, kde byl naplánován výběh z Prahy.

Proti původnímu plánu jsme vyběhli o půl hodinky později. Abych se vyhnul dopravnímu provozu v Újezdě, tak jsme běželi přes les. I když tu běhám léta, nějak jsem to nezvládl, a chytili jsme asi 3 km kufr. Nějak špatně jsem vysvětlil doprovodu, že poběžíme přes les a ne po silnici, takže už byli na začátku Úval značně nervózní, kde jsme. Sváťa nás jel hledat dozadu, ale samozřejmě my nikde. Nakonec jsme se ale našli a mohli pokračovat. Minuli jsme Roztoklaty a Český Brod, když na mě začala doléhat únava z probdělých 38 hodin. Ještě jsem musel přežít, než k nám přijela Nova, aby si natočila pár záběrů z cesty, a pak jsem mohl konečně u Vítězova zalézt na 3 hodinky do spacáku. Když jsem se ve tři čtvrtě na dvanáct vzbudil, zdálo se mi, že jsem docela odpočatý. Bohužel to byl jenom sen.

Za Kolínem jsem musel do spacáku znovu. Ještě před tím, než jsem do něj opět zalezl, jsem zavolal holkám, aby přijely k nám, abychom se domluvili, jak budeme pokračovat. Když přijely, tak jsme se dohodli, že ony poběží dál a já až se vyspím, tak je s klukama dojedeme. Bylo mi ale jasný, že pokud budu schopen pokračovat, tak půjdu dál po vytčené trase. Vyspal jsem se 4,5 hodinky a zkusili jsme to znovu. Přesně po 48 hodinách běhu jsme byli v Konárovicích a měli za sebou 245 km. Pro Frantu to byl vlastně základní osobáček. Běželo se nám vcelku dobře, akorát bylo blbý, že foukal dosti studený protivítr. V Lžícovicích jsme si dali polívku a Franta se tam podíval na teploměr. Bylo 5 stupňů C. Nic moc. Taková teplota na nic. V elasťácích mi byla zima a když jsem si oblík´ šusťáky, tak zase horko.

Za Týncem nad Labem jsme chytili trochu tempo a v pohodě proběhli Chvaleticemi a Přeloučí. Za Přeloučí už jsem dostával zase hlad a tak jsme se dohodli, že Sváťa zastaví u nejbližší hospody a tam si dojdeme na pořádný oběd. Ve 14:40 jsme dorazili do Valů a objednali si přírodní drůbeží s americkými bramborami, pivo a já navíc kafe. Odpočinuli jsme si celkem 50 minut a valili dál. S klukama jsem o tom nemluvil, ale už u Přelouče jsem začal mít problémy s koleny, asi od toho, jak předtím prochladla v protivětru. Díky únavě jsem také nemohl běžet tak, jak jsem normálně zvyklý, myslím odrazově, takže to všechno se nějak spojilo dohromady a tak jsem nakonec v Tuněchodech řekl konec, finito.

Když jsem to spočet´, tak mi vyšlo, že jsme za 56 hodin a 45 minut uběhli přesně 275 km. Nic moc vzhledem k tomu, co jsem měl za cíl, ale i když jsem nesplnil, co jsem chtěl, určitě nelituji toho, že jsem to absolvoval. Když nic jiného, tak mi to ukázalo, jak to udělat příště tak, aby to vyšlo. S Frantou jsme to zhodnotili tak, že jsme vylezli do třetího výškového tábora na Mount Everestu.

Pravdou taky je, že jsem ani ve chvíli, když jsem skončil, necítil nějakou velkou lítost, která člověka většinou přepadne, když se mu zrovna nepovede, co si předsevzal. Možná to bylo i tím, že jsem měl radost z Franty, jak si zdárně vedl, a že to celé uběhl se mnou. Nezmínil jsem se ještě o jedné věci, která možná sehrála taky dost významnou roli v celém dějství. Tak zhruba od 20. km jsem cítil, že mě pálí nosní dutiny. Po tom, co jsme vyběhli ze Stříbra, to zmizelo, ale je dost možné, že se moje tělo začalo vypořádávat s nějakým nachlazením a protože si většinou beru energii proti jeho vůli já, a spotřebovávám ji ke svým výkonům, tentokrát si ono řeklo, že si ji vezme zpět. A mělo na to plné právo, vždyť já se ho taky nikdy neptám, co by rádo.

Ale abych dostál názvu článku, tak by se slušelo také říci, co dál.

Co dál

Nebyl bych to ani já abych už teď nepřemýšlel, kde jsem udělal chyby, jak to udělat a připravit, aby to příště klaplo. Už to mám vymyšlený, ale nechci předbíhat, jediné co prozradím je, že bych to rád stihl ještě před tím, než odjedeme v březnu do Ameriky, a že bych rád tentokrát běžel z východu na západ, abych nemusel běžet ty stejný kopce v tom samém směru. Rozhodně bych byl rád, kdyby měli v tu dobu čas Franta se Sváťou, protože jsme si všichni tři maximálně, aspoň tedy tak jsem to vnímal já, rozuměli. Ale slíbili, že taky něco napíší, takže uvidím, jak to opravdu cítili, viděli a prožívali.

Možná se taky ptáte, co holky? No holky doběhly do Litomyšle, tam se na zámku vyfotily a běžely mi zase zpátky naproti. Společně jsme si došli na skvělou večeři a s pocitem dobře prožitého víkendu se vydali na cesty do svých domovů.

Jak už víte, v roce 2002 jsem skutečně ČR přeběhl z východu na západ, ale proti původním plánům zcela sám.

14ti týdenní tréninkový plán podle Williamse

Týden třináctý

den začátečníci středně pokročilí pokročilí
po 8 km 2 – 4x 00:35 (K) 10 km
út 0 0 0
st 12 – 15 km 16 km 2 x 2000 m (6:00)+ 10 km (R) na silnici
čt 2 – 4x (00:35) (K) 23 km v tepu 100 km 17 km v tempu maratonu
0 8 km 8 km z toho 10 km
so 18 km v tempu 100 km 15 km v tempu 100 km 23 km v tempu 100 km
ne 0 4 x 1:00 (R) – 2:00 (OTF) 15 km v tempu 100 km

Vysvětlivky:

K – kopce

S – 80% TF max

R – 90% TF max

F – fartlek

OTF – optimální tepová frekvence (50 – 65 % TF max)

Není-li použita žádná zkratka, běžte na úrovni 65 – 75 % TF max

Tréninkový plán na Mammut ultramaraton – dvacátý první týden

den
po. 48 min nebo 8 km
út. 96 minut nebo 16 km
st. 96 minut nebo 16 km
čt. 114 minut nebo 19 km
pá. 96 minut nebo 16 km
so. volno
ne. 60 minut nebo 10 km
Miloš Škorpil foto
Je dobré se zastavit, ale není dobré zůstat stát – trénink na Mammut ultramaraton – týden dvacátý první Je dobré se zastavit, ale není dobré zůstat stát – trénink na Mammut ultramaraton – týden dvacátý první

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Ultramaraton – tréninkový plán

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků