logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Tak trochu jiný běh, tak trochu jiná země...

Tak trochu jiný běh, tak trochu jiná země...

Pořád dokola jsem dumala nad tím, jaký mám dát svému článku název. Přeci je to jedna z nejdůležitějších věcí na dobrém článku. V hlavě jsem měla hned několik titulků – jako např. čísla a počty, trénink anebo partner… Proč zrovna tyto 3 titulky? Hned se vám pokusím vysvětlit, proč…

Čísla a počty: po odjezdu do Anglie nabral můj běh tak trochu jiný rozměr. Už tu nebyl nikdo, kdo by mě vytáhl v -10 st. na tzv. krásný lázeňský běh (my coach – Zdenda lázeňák). Nebyl tu nikdo, kdo by neustále kladl na srdce a neustále opakoval, máš slabé nohy, musíš zesílit (náš bůh Miloš). A samozřejmě nebyl tu nikdo, kdo by si se mnou zaběhl na jedno nebo dvě točené na Pomezí:-). Byla jsem tady na to sama a musela se doslova dokopávat ke každému běhu. Takhle jsem s tím bojovala celou zimu a fňukala si, jak svou tvrdě vydřenou kondičku zase pomalu ztrácím. Kdo ale běhá, ví, že běh si ho prostě najde, ať chce či ne. I mě si ten můj běh, anebo i závod, našel. Byl to další Half Maraton v Herefordu.

Neváhala jsem a už v březnu se pilně přihlásila (nikoliv však trénovala). Tady nastává chvíle pro moje nejdůležitější čísla. Jak jistě víte, na km se tady nehraje, vše je v mílích. Copak já vím, kolik mám síly, když jsem na 5. míli, anebo jak si můžu dovolit zrychlit, když mi chybí do konce ještě 2 míle? Počty nikdy nebyly můj kamarád. Aby nebylo těch čísel málo, tak číslo 15 je přesně počet mých tréninků za 2,5 měsíce před maratonem. Číslo 2 jsou 2 kg, které nevím, jak jsem přibrala 14 dní před samotným během. Každý, kdo běhá, ví, že každé kilo navíc zpomalí!! Takže nám to pěkně začíná, si říkám. A to nejdůležitější číslo… 13,128 mil. od startu do finiše. Tak leda na kole v tomhle stavu!:-)

Trénink... Jak jsem už napsala, na trénink jsem většinu času byla sama. Když tedy nepočítám 2 lišky, které jsem potkala přímo na cestě a málem kvůli tomu ztratila psa. Rodinku krásných mini zajíčků, kvůli kterým jsem si pro změnu málem rozbila nos. Běhala jsem i ty kopečky, které jsem potřebovala nejen na rychlost, ale i na zesílení nohou. Nic moc nepomáhalo a nenaznačovalo tomu, že mám na to, dokončit běh v nějakém dobrém čase. Až poslední měsíc se k mému tzv. (ne)tréninku přidal i manžel. Jenže já s ním tak nerada běhám.:( Naposledy, když jsme spolu běhali v ČR, málem jsem umřela na koliku, schvácenost a já nevím co ještě. Není běžec a tak neumí vyvinout lehké tempo. Vše žene na maximum, a když vyběhne, řekne si „Tak honem, ať už jsme zpět!“ No, copak tohle si říká běžec? A tak byl můj trénink jeden veliký boj. Boj mezi mnou a mnou, a mezi mnou a manželem.:-)

obrázekobrázek
Partner... Všichni se shodneme na tom, že je to nejdůležitější slovo pro život. Je jedno, jestli pro sport, práci či kamarádství… Prostě ve všem, co děláme a máme při tom vedle sebe někoho skvělého, skvělého partnera, který podrží a pomůže, tak máme způli vyhráno.

Můj první půlmaraton byl Hervis půlmaraton v roce 2010. Tady jsem plná očekávání a strachu z toho, zdali uběhnu takovou dálku (celkovou délku jsem si nechávala až na závod) stála po boku pro mne nejdůležitější osoby, a to mé maminky. Hrdá, že ve svém věku neleží na gauči a necpe se chipsama, že běhá. Běhá pro radost, pro sebe, pro mě… prostě proto, že chce a že chce být jiná. Za to má můj největší obdiv. Obě jsme úspěšně první závod dokončily, já v čase 2:26 a mamka 2:49. Musím říct, že žádný závod ještě nepředčil atmosféru v Praze a tak jsem ráda, že zrovna tam jsme spolu bok po boku běžely vůbec první půlmaraton… Neuběhly ani dva měsíce a já už byla přihlášena na další. Tentokrát se chebská a františkolázeňská parta vydala na „mezinárodní" half Maraton do Marktredwitzu. I zde jsem měla po boku toho nejlepší partnera – a to Jiřinku. Úžasnou ženu, která mi celý závod ukazovala, koho všeho ještě předběhneme. Nesmím zapomenout a podotknout, že jsme nenechaly nic náhodě a dodržovaly den před závodem pitný režim. Láhev červeného, láhev šampaňského a tak 5 hod. spánku.:-)

Musím říct, že tenhle závod mě bolel ze všech nejvíc. Ve finiši mě Jiřinka držela za ruku a posílala mi svou energii a zkušenost. Neustále mi opakovala: musíš, už tam jsme, ale cíl byl ještě tak daleko. Nikdy jsme moc nechápala, co znamená posledních x… nejdůležitějších metrů. Do cíle jsem doběhla se slzami v očích, ale nebyly to slzy štěstí, ale slzy bolesti! Nakonec si Jiřinka pohoršila svůj rekordní čas, jen aby ten můj stáhla, a to na neuvěřitelných 1:56. No řekněte sami, to muselo bolet!:-) Nakonec byla naše výprava nejúspěšnější ze všech a my vyhráli, co se dalo. Všechny kategorie patřily nám!

Od té doby uběhlo hodně závodů a já už na to zůstala sama. Ale jak se říká, není všem dnům konec. Jednoho dne manžel přišel, že zaběhne taky půlmaraton a bez tréninku (byl se mnou běhat 4x a uznejte, z mých 15 tréninků je to fakt málo:-)), a dokonce prý poběží mým tempem, moc jsem tomu tedy nevěřila. Ani jsme se nenadáli a stáli jsme na startu. Musím ještě říct, že nás v běhu podpořilo mnoho skvělých lidí a díky nim jsme vybrali krásných 200 liber na nadaci St. Michaels Hospic, což nás oba motivovalo k lepším výsledkům. Dávali jsme si tak čas okolo 2:30, tak uvidíme, nějak doběhneme. Start, výstřel a první kopeček.:-) Výběh, jak už je u mě známo, byl pomalejší. Mému tělu holt trvá déle, než se zahřeje.:-) A tak jsme si klusali pěkně vedle sebe a manžel začal být nervózní, kolik lidí nás předbíhá a hlavně jakých, mě to ale nechávalo chladnou. Musím říct, že trasa byla perfektně zvolena, až teda na pár kopců. Počasí bylo absolutně ideální pro běh. Úplně vymodlené. Jen nás malinko zarazilo, že každý má svou vodu a na startu jsem zaslechla nějaké zvěsti, že nebude občerstvení. Z toho jsem trochu panikařila, protože to bych asi nedoběhla.:( Nakonec občerstvení bylo. Dokonce se dostavilo i mé očekávání, a to strach z mílí. Byli jsme na 7. míli a nějak to drhlo.:( Manžel vytrvale běžel vedle mě a ani na minutku se ode mne nehnul. Kolikrát mluvil víc, než je zdrávo:-), kdo mě zná, ví, že u běhu zásadně nemluvím… Pořád řešil: no ten je starej, a ta tlustá jak je rychlá apod... Musela jsem se smát, ale radši jsem mu neodpovídala. Společně bok po boku jsme si běželi, jako by o nic nešlo. Tu a tam jsme zrychlili anebo zase zpomalili. Dost se nám ulevilo, když jsme spoustu běžců potkávali a ukázali jim, jak se patří, naše záda.:-)

obrázek
Překvapení na závěr bylo, že na 12. míli jsem už viděla cíl (celou dobu jsme si myslela, že půlmaraton je 14,128 mil a ne 13,128), a tak mi docvaklo, že je to už jen 1 míle a že na tu máme a že si ji dáme pěkně rychle.

Vytrvalost (a zase ty slabé nohy) ovšem není moje parketa. Cíl byl na hříšti, kde byl hrozný terén a mně se už podlamovala kolena. Manžel jako podpora absolutně neselhal a neustále opakoval, kolik mám ještě síly a jak musím vydržet, že by „Déja vu?":-) Před cílem jsme se chytli za ruce a spolu zvládli náš první půlmaraton v krásném čase 2:08. Tak jako doposud v našem životě, tak i tentokrát jsme společně doběhli až do cíle. Nesmírně hrdá na manžela, že to zvládl a v nejtěžším mě podržel a nesmírně hrdá sama na sebe, že jsem zvládla další úspěšný běh.

Tímto článkem bych ráda pozdravila a podpořila všechny mé přátele, běžce i neběžce, na které myslím pokaždé, když vybíhám. Protože jen díky nim mám sílu i odvahu zkusit to zas a znovu.:-)

Danča Dana foto
  • přečteno: 10526/10451×, 3 komentáře
Tak trochu jiný běh, tak trochu jiná země... Tak trochu jiný běh, tak trochu jiná země... Tak trochu jiný běh, tak trochu jiná země...

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

DancaMachy | 26. 5. 2011 19.46 hod. | 92.26.190.xxx
Ahoj Pavli, o tobe jsem neslysela uz hodne dlouho. Pesli mi svuj meil na danamachacek@yahoo.co.uk. Rada uslysim, jak se ti vede. Jeste behas za CSOB? :-))

PavlínaF | 26. 5. 2011 9.01 hod. | 193.245.34.xx
čau Danuš, moc hezké čtení a gratuluji! A koukám, že s trikem děláš reklamu i mimo naši zemi. :-)

Danuše N. | 25. 5. 2011 12.18 hod. | 90.176.137.xxx
Danuš nádherný článek(co myslíš rozbrečel mě).Opět jsem nezklamala :)Velké díky ti posílám za tvá slova a těšim se, až si za měsíc spolu zaběháme v daleké Anglii.
Smekám i před Davidem,já mám ještě hodně co zlepšovat.
díky mamka

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecká vizita aneb co prospívá osmi řídícím systémům běžcova těla, čím je potěší, aby pak ony těšily jeho : děkuji za článek Miloši, co velmi postrádám je, že už v základní škole se neprobírá tak důležité…»
  • Běh je jen jeden a je pro všechny. Život má své zákony a ty platí na všechny. : Ahoj všem, zajímavé, ale proč neběhat Pro něco ? Pro lepší zdraví, pro zážitek, pro klid a čistou…»
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Tak všechny trasy jsou již dávno vyprodané »
  • Emoce a sport : Je někde ke shlédnutí ten zmíněný pořad? Díky předem za info. »
  • Cesta oplácané holčičky, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá, do PIM Women´s Challenge 2012 : Karolíno, napadlo Vás někdy, že lámat věci/ osud/ lidi přes koleno, je nesmysl? Vy evidentně ńejste…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků