logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem nedoběhla půlmaraton aneb žebírko navíc

Jak jsem nedoběhla půlmaraton aneb žebírko navíc

V záplavě e-mailů mezi půlmaratonem a maratonem se bohužel ztratil jeden hodně důležitý, nesoucí zprávu od jedné z loňských účastnic PIM Women´s Challenge Mileny Nečáskové. I když jeho obsah je v některých směrech hodně po, tak mi to nedá, abychom ho na Běžecké škole nevydali, protože v mnohém je poučný a je napřed …

Zase to poběžím, bylo mi jasné. A až se v půlce února vrátím z hor, tuze přitvrdím rekreační výběhy. Jenže, na prkně v italských Alpách, PRÁSK, země se ztopořila a jak zmrzlá fošna mě zezadu praštila, až hvězdy lítaly. Ještě, že se mi nic nestalo, pomyslela jsem si, když jsem se s roztřeseným tělem i duší opatrně vlnila domů. Zhmožděná záda je nejlépe rozhýbat a o to jsem se další den úspěšně a bez větších problémů pokoušela na lyžích. Pozdě večer ten druhý den to však začalo a další den, naštěstí již cesta domů, byl k nepřežití. S vjezdem do Prahy jsem zamířila rovnou do Vinohradské nemocnice pro nějaký ten obstřik či jinou úlevu a oni mi těch žeber prasklých napočítali nejdřív čtyři a pak celkem šest. Se zlomenými žebry se toho moc dělat nedá, řekli mi doktoři, to se dnes ani nebandážuje, ono se pak hůř dýchá a je větší nebezpečí zápalu plic, musíte vydržet, než to sroste. Se zlomenými žebry se toho moc dělat nedá, říkám vám sportovcům, protože tělo vás hodně bolí a nedovolí vám ani se hlouběji nadechnout. A tak mé první krátké poběhy, opatrné seznamování s potřesem kroku (běžecký skok se to správně jmenuje, že :) i s nadechnutím větším, než jen k přežívání, se dály až koncem první dekády března. Do normálních výklusů se to změnilo až v posledních čtrnácti březnových dnech. Že kondice a vytrvalost jsou v tahu, bylo mi jasné i potmě a ze všech stran. A rychlost? Zbytečná veličina. Na druhé straně, každý další výběh byl pozorovatelně lehčí, než ten předchozí. Dobře se to porovnávalo vzhledem k tomu, kolik se těch výklusů celkem stihlo.

V předvečer půlmaratonu jsem si vyzvedla od Vánoc objednané číslo a tričko. Abych si ho zasloužila, rozhodla jsem se, že se i přes minimální přípravu zúčastním. Taky jsem si chtěla ověřit, jak to mé tělo funguje, rád by člověk podpořil iluzi, že někdejší vytrvalost v něm alespoň zmenšeným ohlasem setrvává. Taktiku jsem zvolila prostou: běž, jak dokážeš co nejpohodlněji, ale vytrvej. Nestalo se. Už po pěti km rychlostí jen 8 km/h jsem nedokázala popřít citelnou únavu, 10. km jsem míjela ještě zhruba v této rychlosti, ale se značnou únavou a navíc se mi pohnula střeva a já musela odskočit do metra. Příjemný chlad podzemí, vedro nahoře a vědomí, že to nezvládám, nasměrovalo mě do nory a já jela plejt zahrádku.

Proč ti to, Miloši, píšu? To kdybys kliknul mé jméno jako loňské členky týmu Women´s Chalange a pomyslel si, kdeže jsem zůstala. Pak taky chci sobě i dalším říct, že i ten nejrekreačnější báječný sport nepřináší jen výhry (a ty má vždycky, běhejme, holky, jen si vzpomeňme, jak jsme neběhaly…), ale holt potkáme taky neúspěch, nebo spíš reálný odraz ze zrcadla reality, kterým takový veřejný závod jistě je. Nevadí. Je to jen potvrzení významu tréninku. Jako vloni touhle dobou jsem žasla a jásala, že i v mém věku má cenu tělo namáhat a ohýbat, a že je to objektivně vidět, tak moje letošní zkušenost říká, že i absence ohýbání a namáhaní se neúprosně projeví. Mluvím přitom obecně o kvalitě života, ne jen o nějakých číslech výsledkové listiny, to je snad jasné. No a dál? Zítra si jdu lehce zaběhat, poporostly pupeny, a někdy zase, věřím, ten půlmaraton ještě dám.

Nakonec vzkaz všem horoucím horomilům: praštíte-li sebou někde v horách a budete přinejmenším řádně na trupu zhmoždění, zajděte už tam, kde jste, hned nebo ihned, k lékaři pro zjištění, zda nemáte vnitřní zranění. Dva dny po úrazu si mne ještě na pár dní nechali ve Vinohradské nemocnici z důvodu, že se prý i až po několika dnech může vnitřní zranění projevit a v málo hodinách vás položí na prkno. Pak už se neběhá.

Milena Nečásková foto
  • přečteno: 13196/13095×, 3 komentáře

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

LemonaidLucy | 28. 5. 2011 20.27 hod. | 85.70.242.xxx
Ahoj Mileno, drzim palce, at se to rozbehne. Zebra jsou peknej previt, znam to sama moc dobre.

PavlinaF | 26. 5. 2011 14.04 hod. | 193.245.34.xx
Ahoj Mileno, moc tě zdravím a doufám, že ty úrazy už budou jen za námi. A moc pěkný článek. :-) pa pa

šlčka7 | 26. 5. 2011 12.37 hod. | 90.178.198.xxx
Ahoj. Já na tom byla při půlmaratonu – taktéž ze zdravotních důvodů – podobně. Na třetím už jsem nemohla, na čtvrtém dodělávala a na desátém jsem se rozmýšlela, zda-li to mám zabalit, ale tam zrovna čekala kámoška, trochu mě nakopla a já se nakonec – úplně udřená – doplahočila až do cíle – v čase asi o půl hodiny horším než loni...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků