logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem zapila svobodu

Jak jsem zapila svobodu

Mám za sebou už další tři týdny tvrdého tréninku na podzimní horský výstup, kterým si chci splnit nejen svůj dlouhodobý sen, ale také pomoci těm, kteří nemůžou. Zdravotně a sociálně znevýhodněným mladým lidem, které podporuje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Vzorem v těchto charitativních akcích je mi Miloš a na jedné noze skákající Honzové a tajně doufám, že se mi třeba také podaří inspirovat ty další „šťastnější“, kteří mohou volně sportovat a plnit si své sny.

Abych své tréninkové dávky zvládala, ruším dočasně svá posezení s přáteli v hospůdkách. Jediný volný večer v týdnu si nechávám jen pro sebe, abych se mohla v klidu natáhnout na gauč a taky si polenošit. Snad mi mou absenci přátelé odpustí. Poslední takový večer zapíjím s kolegy z práce a mám pocit, jako bych se na pár měsíců loučila se svobodou. Nechce se mi jít domů a panáčky Captaina Morgana ve mně mizí rychle a tak ráno, když vstávám na svou osmikilometrovou trať, mám opravdu co vyběhávat. Nožky se mi pletou, hlavy jako bych nesla na páteři dvě takové a kilometry mi pomalu ubíhají. Ale jsem ráda, že jsem vstala a překonala samu sebe.

Na druhou stranu si uvědomuji, že změnou tréninku se mi běhu dostává za odměnu. Protože horská expedice vyžaduje dlouhé pěší výstupy s těžkou zátěží, musela jsem pozměnit svůj trénink. Zůstávám sice u šestidenního tréninku v týdnu, ale více se věnuji zátěžovým fyzickým výkonům. Kombinuji H.E.A.T. v Letňanech s výstupy s těžkým batohem na Ještěd. Tam se vydávám raději brzo ráno, protože se snažím vyhnout zvědavým pohledům turistů. I tak mi to v jednu neděli nevyjde a výstup za plného poledního sluníčka mi dává pěkně zabrat. Achilovky se v prudkém svahu pěkně napínají a navečer se poté hlásí jemným pálením. Turisté kolem mne nalehko poskakují a předhání mne. Pod vrcholem potkávám parťáka Láďu z lezení s celou rodinkou, který mne povzbuzuje se smíchem: „By si měla trochu zrychlit, ne?“ A potěžkává spokojeně můj batoh.

Více také posiluji záda a břicho. Vím, že s nošením těžkého batohu mám problém a tak nechci nic nechat náhodě. O tento čas musím ovšem zkrátit své běžecké vycházky. Za své cvičení se mi dostává odměny. Minulý rok jsem měla problém s tříslem, které mi na čas vypovědělo službu. Miloš mi tenkrát řekl: „Při běhu nepoužíváš břišní svaly!“ A já se jen divila: „Jak mám ale při běhání běžet břichem?“ Nyní si však uvědomuji, že cvičení a chození na H.E.A.T.u v Letňanech mi pomohlo velmi zlepšit mou techniku běhu. Alespoň to tak cítím. Naučila jsem se více uvolněně „máchat“ rukama, běžet více v předklonu a bříško cítím také. Navíc, jak jsem říkala, na běh mám nyní čas tak třikrát až čtyřikrát týdně a je to nádhera. Plně si to užívám a opět se mi vrátil ten krásný pocit z běhu a jsem doslova nažhavená, když po ránu nazouvám své běžecké crossové boty.

Vstávání v 5:40 ráno a tréninkové dávky mi dávají ale pěkně zabrat. A k tomu se přidává pracovní stress. Poslední týden mám pocit, že už padnu vysílením. A to mne v sobotu čeká malý cyklistický závod Bouzovský tvarůžek, který organizují bývalí spolužáci pro své přátelé. V pátek si dávám proto volno. V sobotu dopoledne startujeme. My ženy jedeme jen 38 kilometrů, ale v náročném lesním terénu. Naštěstí půda je ztvrdlá a tak by to nemusel být takový zápřah jako v předchozích dvou ročnících. Po startu nás čeká prudký a snad nikdy nekončící kopec. Protože jsem se nerozehřála, snažím se jet v klidu, abych se hned na začátku neutavila. Letos je tu ovšem silná skvadra sportovkyň a tak zůstávám úplně na konci. Stehenní svaly mne z výstupů na Ještěd doslova pálí a moc mi to nejde. Jedu proto konstantně pohodlně a společně s Evou, která mne hrdinně doprovází, abych nejela sama, si užíváme okolní krásnou moravskou přírodu. Po dvaceti kilometrech nás čeká občerstvovačka. Trochu se divím zvláštnímu zvuku, který se ozval z kola, ale nevěnuji mu pozornost. S Evou si dáme do nosu pár kousků pomerančů a vydáme se na dlouhý sjezd. A pak nás čeká nejdelší a nejtáhlejší kopec. Šlapu, co nejvíce to jde, ale mám pocit, že stojím na místě. Vyletí ze mne pár sprostých slov. Na vršku kouknu na kolo a mám jasno. Ten zvuk byl defekt. Nechávám jet Evu samotnou a čekám na servisní vozidlo. Jo, mám po závodě. I tak jsem spokojená. Mám za sebou jeden ze zajímavých kousků svého tréninku.

V neděli jdu jen na malinkou procházku a přemýšlím, že stále mám před sebou tři měsíce tréninku. Nebo jen tři? Na expedici se moc těším. Ale sem tam mě popadne panika a nervozita. „Nu, co. Už ses na tu dřinu dala,“ říkám si a koukám zvědavě kupředu. Za čtrnáct dní se totiž konečně opět vydám na běžecký závod – Kolínskou patnáctku.

Pavlína Folovská foto
  • přečteno: 11929/11851×

Hodnoť článek

3 z 5 hvězd dobré (2 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál ČO Oju 8201 z dobré vůle

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků