Ein Kassel Buntes
Zatímco v dobách vlády jedné strany nás na velkém formátu mezinárodně vysílaného Ein Kessel Buntes obšťastňovaly hvězdy RVHP a do „pestrého kotlíku" se občas podařilo nalákat i popové hvězdy ze Západu, Kassel, univerzitní město v tehdy Západním Německu, namíchal lahodně pestrý Eintopf jménem maratonský víkend a dal tomu takříkajíc „plnej kotel“.
O předposledním květnovém víkendu hostilo město Kassel jubilejně kulatý 5. ročník maratonu. Nezůstalo samozřejmě jen u královské trati. Už sobota byla řádně nabitá a po zahřívacím Běhu ke snídani na sebe nedal dlouho čekat ani závod nordic-walkerů nebo dětský mini-maraton. Neděle pak patřila handbikerům, kolečkovým bruslařům, power-walkerům, půlmaratoncům a – a to hlavně – maratoncům.
Malé město – velký maraton
Každý dvacátý je maratonec
Je zvláštní, jak na německé poměry malé město dokáže uspořádat takhle masivní akci s účastnickými ciframi překračujícími čísla například i Pražského mezinárodního maratonu. Při vědomí 5. jubilea organizátoři doufali i v nějaké to pěkné účastnické číslo. Ještě v osm hodin v neděli ráno chybělo do kýžené mety 10 000 účastníků skoro 50 přihlášených. Napětí vrcholilo v poli účastníků i v kanceláři organizátorů. Díky možnosti dodatečné registrace do posledních chvil před závodem se nakonec počet zúčastněných přes vytouženou hranici přehoupl o několik desítek. Suma povzbuzujících podle oficiálních údajů dosáhla 70 000. Úctyhodná čísla na město s dvěma sty tisíci obyvatel!
Herkules se kouká!
V logu kasselského maratonu objevíte kromě tradičních siluet běžců i podivnou obdélníkovou stavbu s excentricky umístěným hrotem čnícím k pomyslným nebesům. Jedná se o dominantu města trčící k výšinám na nedalekém lesnatém kopci. Na mohutném oktogonu se vypíná pyramidální podstavec nesoucí měděnou sochu antického siláka Herkula. I běžci maratonu mohli po těžce vybojovaných 35 kilometrech, když zdolávali rozlehlou hlavní třídu kopcovitě vedoucí na západ od centra, obdivovat jeho vypracovanou a k uzoufání ležérně postávající postavu.
Teploměr je proti
Na neděli hlásili rosničkáři sice vysoké teploty, leč doprovázené bouřkami a krupobitím. Běžec povětšinou váhal mezi sportovním funkčním prádlem, neoprenem a nepromokavou soupravou pro horské vůdce. Ráno ale bylo bez mráčku, obloha slibovala jen samou blankytnou modř tu a tam přerušenou rozkládající se kondenzační čárou po stříbřitě se lesknoucím letadle. Maratonci tedy ještě před startovním výstřelem odhazovali obavy a s nimi i bundy a tepláky. To ještě netušili, že nemusí být všechno tak krásné, jak vypadá. Jistě, jste-li návštěvníkem restauračního zařízení přiměřené cenové skupiny, okupujete jedno z plážových lehátek se slunečníkem, které při příležitosti maratonu hostinský vyrovnal do řady na chodníku před svou svatyní pěnivých moků, u vašich bosých nohou leží kbelík s ledovou tříští a vaše prsty se semknou jako jeden muž kolem orosené sklenice jednoho z nejzdravějších nápojů, je všechno v pořádku. Běžíte-li ale maraton po stínem nechráněné ulici a rtuť teploměru pobublává na úrovni 28 °C, všechno v pořádku být nemusí.
Snídaně je pro
Méně zkušení či méně odolní běžci se uchylují na nosítka záchranářů a nechávají se odnést do stínu a napumpovat chladivými infuzemi. Několik kolabujících zažívá i rovinka těsně za cílem. Suchý tetelící se vzduch a slunce neúprosně vrhající své paprsky jako ta nejostřejší kopí po všem živém dávají zabrat i africkým závodníkům. Tradičně skvělé časy keňských běžců a běžkyň ohrozí pouze snídaně vítězky. Ta předbíhá svoji původní nositelku o pěkných pár metrů. Rozhodčí závodu ale nakonec uznávají, že se tak stalo až těsně za cílovou čárou, a tak zůstává vítězství keňské borkyně nezpochybněné dodnes.
Lepší než dobré
Pochválit je třeba tradičně vynikající německou organizaci závodu, která se zcela nesla pod heslem Ordnung muss sein. Zkušeně vyřešené parkování v bezprostřední blízkosti startu s opravdu dostatečným počtem míst, bezproblémový výdej čísel i pozdních registrací, pořádek a pohoda u depozitu batohů, občerstvovací stanice a osvěžovací sprchy ještě častěji než po slibovaných každých pěti kilometrech, to je jen zlomek toho, za co je nutno poplácat organizátory po rameni. A pak to pivo! V cíli jsem nedokázal myslet na nic jiného. Bez povšimnutí nechávám jinak i mnou v oblibě chované banány a hroutím se směrem ke stánku s nealkoholickým Hütt-Hefeweizen. Lahodné, řádně vychlazené, ladnými blondýnečkami rozlévané, proudem tekoucí. Odnáším si je od stánku po dvou. A než uschne pot, prach a slza na mém obličeji, obracím do hrdla čtyři půllitrové kelímky. Alles Gute a bis bald, kamarádi!
Děti na mini-maratonu více plavaly, než běžely.
Dětský maraton opravdu dostihla bouřka.
Dominantní Herr Kules.
Kdo mě to budí v nedělní ráno, kdy ostatní touží být v chodníku kvádrem žulovým?!
Stále více lidí vyslechne maratonu hlas.
Rozumím tomu jako správně, že ještě třicet?!
A bylo co hasit.
Bunga, bunga! Makéééj, sejre!
Nalej! A nešetři!
Zátiší s kelímky.
Milosrdný stín hladil běžce po čele jako ruka matky konejšící své robě zmítané horečkami.
Rozvášněné fanynky si ale člověk opravdu vychutnal až v cíli.
Spousta lidí, a přesto žádná tlačenice. Poklona organizátorům!
A v cíli vychlazený Hütt, to byl skutečně hit!
Vedro bylo skutečně vražedné.
Vložit komentář
