logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Prostředník přítele Steva

Prostředník přítele Steva

Dnes nebudu psát o sportu, ovšem jednou ročně si to snad i v deníku věnovanému výhradně sportu můžu dovolit. Navíc budu psát o ohromné vůli, chuti žít a schopnosti překonávat jakoukoliv překážku. A o jednom mimořádném výkonu. Takže to vlastně není tak daleko.

Můj kamarád Steve Fischer patří mezi nevtipnější lidi, které znám. Je to Američan žijící v Praze a já o něm pravděpodobně napsal článek do Reflexu. Je mu přes padesát, byť má mladší ženu a malé děti s českými jmény. Myslím, že se Steve částečně považuje za Čecha. Byl v Praze vždycky šťastný. Živil se různě, jako vysokoškolský učitel, konzultant či herec příležitostných rolí v hollywoodských filmech natáčených v Praze. Třeba v Hellboyovi nebo Hartově válce.

Stali jsme s přáteli, naše rodiny se několikrát navštívily a Steve rovněž přeložil komiks hana a hana do angličtiny. Před dvěma lety – bylo to v květnu 2009, když do Česka přijel prezident Obama – jsem mu zatelefonoval, jestli by narychlo nepřeložil díl komiksu věnovaný právě návštěvě amerického prezidenta. Odpověděl mi, že se necítí dobře, a jestli se nebudu zlobit, když si radši půjde lehnout. Co se dalo dělat. Popřál jsem mu hezké sny a rozloučil se.

V následujícím týdnu mi nezvedal telefon. Byla tam hlasová schránka. I v týdnu potom. A také v tom dalším.

Asi za měsíc mi zavolala Stevova manželka. Řekla mi, že Steve je nemocný, že pravděpodobně umře. Den poté, co jsem s ním mluvil, ho převezli do nemocnice. Jeho tělo napadl bacil, který doslova „sežral“ část jeho těla. Steve přišel o obě nohy a jednu ruku. Také o prsty na druhé ruce. Kromě prostředníku. To je důležité. Když jsem za dva měsíce Steva poprvé navštívil, velmi si pochvaloval, že mu aspoň jeden prostředník zůstal. Všichni asi rozumíme tomu, jak je vztyčený prostředník důležitý.

Ale nechme žerty stranou. Lékaři odhadovali, že šance na přežití jsou u Steva pár procent. A pokud přežije, bylo jasné, že s velkými následky. Několik týdnů byl v umělém spánku. Člověka napadlo, zda by třeba nebylo lepší, aby se z něj vůbec neprobudil. Protože co ho čekalo za život s tak těžkým postižením? Když jsem tehdy Steva navštívil v nemocnici, bylo hrozné horko, polovina července, na posteli vypadal tak drobně a zranitelně. „Panebože, to je hrůza, co se to stalo,“ bylo to jediné, co jsem dokázal říct. Steve mi ukázal prostředník. Najednou jsem stoprocentně věděl, že tenhle příběh bude mít happyend.

Střih. Je o dva roky později, květen. Ve středu jsme se Stevem byli na obědě. Má místo obou nohou a levé ruky protézy. Ale naučil se na nich chodit a „bionickou“ ruku ovládat, dokonce tak dobře, že v ní bez problémů drží příbor. Vsadil bych se, že nikdo kolem neměl tušení, že má nějaký handicap. Když jsme pak vyrazili na metro, šel rychleji než já. Až na moment, kdy se zastavil. Bylo krásné, bezmračné odpoledne. „Zdá se mi to, nebo je letos nějak hezčí jaro než jindy?“ zeptal se mě.

A to je ten důvod, proč o tom píšu. Spousta z nás, zdravých a silných, si pořád na něco stěžujeme. Nadáváme na poměry i na svět, vadí nám tamto i ono, brbláme, že se v téhle zemi nebo na téhle planetě nedá žít. A co všechno bychom dokázali, kdybychom měli lepší podmínky a svět nám dával lepší šance. Teď vím, že na tohle kňourání existuje jedna pádná odpověď. Vztyčený prostředník mého přítele Steva.

Tento článek vyšel v deníku Sport a byl vydán se svolením autora

Miloš Čermák foto
  • přečteno: 14362/13939×, 2 komentáře

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (40 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Milena Kneifelová | 12. 10. 2014 16.31 hod. | 62.24.83.xx
Ten p. Fisher je neskutečný, statečný a obdivuhodný člověk. Četla jsem jeho Hlášení pilota a okamžitě jsem si objednala jeho knihu Americká soda.
Krásně jste to o něm napsal, díky.

Milena Kneifelová | 12. 10. 2014 16.30 hod. | 62.24.83.xx
Ten p. Fisher je neskutečný, statečný a obdivuhodný člověk. Četla jsem jeho Hlášení pilota a okamžitě jsem si objednala jeho knihu Americká soda.
Krásně jste to o něm napsal, díky.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice98
Více času na sebe13
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků