logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Když zametám, tak běhám

Když zametám, tak běhám

Já vím, zní to trošku debilně, ale je to tak: když před tím, než se vydám na svůj už zase každodenní ranní pokus o běh, zametu před garáží binec, padající neustále (nikdy bych neřekla, že naštěstí:)) ze stromů na zahradě – jde mi pak to běhání o poznání lépe, než když nezametu.

Vysvětluji si to tak, že mi to nahrazuje obyčejnou „klasickou" rozcvičku, kterou tak nějak nejsem schopna provádět. Jen si to představte – při zametání pracuje prakticky celé tělo: ruce, nohy, záda, ramena… někdy zametám tak vehementně, že mám trošku strach, abych se jaksi nepředunavila více, než je zdrávo – to když mi na čele začnou perlit krůpěje potu a torzní pohyby páteře způsobí, že se nějak nemůžu narovnat. Také pro diváky je to asi poněkud podivné. Žena v nejlepších letech, v dynamických elasťákách, zářivě zeleném tričku, s červenou čelenkou a ledvinkou, s do poloviny již ometeným koštětem zuřivě nahání zbytky všelikého sajrajtu, který kupí do úhledných hromádek. Ty tam pak mrzce zanechává svému osudu (už ji nezajímají), odhazuje koště a vybíhá z vrátek kamsi k Neumětelům… no, tak daleko zase ne, ale může to tak vypadat podle doby, po kterou jsem pryč. Trasa měří zatím jenom asi 4 km.

Poté se můj běh dělí na úseky či ne podle toho, jak zrychluje s krokem i peristaltika:-). Mám svá oblíbená místa a děkuji tímto jednomu přejícímu zahrádkáři, který si zřejmě nechtěl smrdět kadibudkou na zahrádce, takže ji vysunul daleko za plot až k jakémusi roští, za možnost civilizované úlevy v lůně přírody. Pravda, letos není kadibudka zásobena rolí toaletního papíru jako loni, ale odpouštím mu a nosím si sebou v ledvince balení papírových kapesníčků. Někdo má KPZ, já mám…no, nabízelo se říci s odpuštěním h…, já mám prostě ty kapesníčky.

Pak jsem také zase jednou zjistila, že to mám nějak podivně s inteligencí. Já mám totiž inteligence dvě. Jedna je ta klasická, tedy v hlavě, a ta druhá je inteligence mého těla. Nejlepší asi je, když obě spolupracují a člověk o tom ani vlastně neví. Nicméně já jsem přišla na to, že když oblbnu inteligenci č. 1 (hlava) a zaměstnám ji nějakou prací (např. řeším s Milošem ve sluchátku nějakou akci, nebo se s ním dohaduju, že nemá pravdu a zuřivě vymýšlím všechny možné argumenty na podporu svého tvrzení, nebo něco plánujeme, při čemž si musím představovat kalendář – prostě něco, co mě naprosto zaujme), běžím zatím jaksi na autopilota a pré má inteligence č. 2 (tělo).

Je mi to blbý, že to tady teď na sebe veřejně napráším, ale „dvojka" to nějak umí líp. Když jí do toho „jednička" nekecá, nepřemýšlí pořád, jak dává nohy, jak funí, co tepovka, kdy už tam budem… – prostě spoustu naprosto nepodstatných detailů, tak si to to tělo zmanažuje tak nějak samo úplně bez problémů a já zjišťuju, že už jsem zase před barákem, a vůbec jsem si nevšimla, že jsem vyběhla i závěrečný kopeček, který normálně vždycky plazím.

Tímto se omlouvám Honzovi12 a ostatním, kteří pořád říkají „Je to v hlavě, je to v hlavě, je to v hlavě“. Určitě mají pravdu. Ale dokud bude moje „jednička“, co je v hlavě, při tom běhání naprogramovaná na evidentně nějakej blbější program než „dvojka“, budu raději běhat na „dvojku“. Problémem ovšem zůstává, že buďto ulovím na dlouhý rozhovor „přítele na telefonu" nebo si musím povídat s nějakým fiktivním. Nedej bože, když to dělám nahlas. Já myslím, že pozorovatelům stačí to představení s koštětem, čelenkou a ledvinkou.:-)

Dana Škorpilová foto
  • přečteno: 11791/11651×, 6 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (23 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

poštolka | 3. 5. 2014 20.20 hod. | 88.100.45.xx
Jednička a dvojka funguje :) Tim Gallwey: Inner Game

Michal | 3. 5. 2014 14.49 hod. | 213.192.12.xx
Já mám při běhu taky "jedničku" i "dvojku". Je fakt, že když zmatu a oblafnu "jedničku" (hlavu) dokážu pak klidněji běžet více kilometrů a jsem tak nějáko v pohodě a po doběhnutí do cíle si říkám:"sakra, to už jsem to odběhl??"

markéta | 3. 5. 2014 14.09 hod. | 93.153.16.xx
hlava vs. tělo, to je fakt dobře popsaný v knize Život bez hranic, kterou jsem právě dočetla.
hranice si zkrátka určujeme sami.
jinak co pomáhá při běhu mně, to jsou spoluběžníci a spoluběžnice. s nimi dokážu daleko víc a lépe a radostněji.

"Titánka" Dana | 6. 6. 2011 21.24 hod. | 88.101.235.xxx
To Dav: ahoooj, díky za tip, asi na něj po skoro roce, co jsme se o tom bavili v Srní, konečně dojde!
To Jarka: Jaruško, neřeš to, a prostě jen tak běhej, ono se to poddá. Já tomu taky pořád věřím!:-)

jarka | 6. 6. 2011 15.26 hod. | 80.250.1.xxx
Taky jsem se dostala do stádia, kdy se pokouším o běh téměř každodenně. I když nezametám a čekám, až se to tělo tak nějak pozvolně rozcvičí samo pomocí drobných indoorových domácích prací, což má ovšem za následek, že běhám zásadně (a chytře) kolem poledne, kdy už je při současném počasí ten pohyb rovnou kombinován se saunováním :)
Ale od minulé středy, kdy jsem překonala ostych a popoběhla s Milošem, mám přesně hlavu zavařenou myšlenkama na to, co všechno dělám blbě :) Takže si mimo jiné každou chvilku řeknu, že "už v tom zase sedím", tak zastavuju, rovně se nakláním a přepadávám, abych zase chvíli běžela správně...
Je to teda "makačka na bednu", myslím, že by se mělo přestat říkat, že běhání je nepřirozenější pohyb na světě, protože pak si všichni budou myslet, že běžet umí každej blbec, ale přitom to tak vůbec není a správně běhat by se měl člověk učit stejně jako třeba lyžovat.
Ale myslím, že i v tomto případě trpělivost růže přináší, a když vydržím nějaký čas běhat se všemi Milošovými radami v hlavě, dožiju se i toho krásného pocitu, že poběžím na autopilota a nebude mě bolet už ani jedna kyčle :)

dav | 6. 6. 2011 14.19 hod. | 89.176.102.xx
Mluvené slovo do sluchátek, jedno, jestli třeba pohádka, nebo Toulky českou minulostí, tak já zaměstnávám "jedničku".., a ty Toulky mají už přes sedm set dílů.., na to se toho už dá naběhat...jóó a zdravím!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice98
Více času na sebe13
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků