logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Z Edinburghu za Edinburgh

Z Edinburghu za Edinburgh

Po svých. Part 1.

21.1 2011 jsme slavili bráchovo 40 a jako dárek si od rodiny otevřel obálky s letenkou, s ubytováním a zaplaceným startovným na edinburghský maraton. Já jsem slavil svoje nekulatiny v období, kdy se maraton konal, tedy na konci května, a tak jsem si nadělil dělat mu doprovod. Nejdřív jsem myslel jenom technický, ale po pražské půlce, kde jsem zjistil, že mám naběháno asi o 21 km víc, než před mým prvním maratonem, jsem se rozhodl, že ho podpořím i při závodě, nakonec jsem ho sice podpořil jen před startem, ale to holt od maratonců nemůžete čekat, že na vás budou čekat.

obrázek
Bin – Iljič Vládin

Když jsme se ubytovali, zašli jsme se najíst do „all you can eat“ indické restaurace Mešita, kde jsme si jídlo mohli vybírat očima, všechno skvěle chutnalo a něco pálilo i ráno. To první ráno už jsem měl zpozornět a skončit s gurmánským eskamotérstvím. Jenže odolejte, když u nás na vsi je exotikou i candát z Jesenický přehrady u Chebu. Takže hned druhý den na oběd do čínského bufetu a… další varování. Aklimatizace, říkal jsem si a po nachozeném maratonu městem jsme si s bráchou naplánovali lehký výklus okolo kopce Artušovo sedlo. Běželi jsme po golfovém hřišti, obdivovali jsme greeny a fairwaye, když vtom najednou z ničeho nic, další varování, z jedné strany hřiště, z druhé zeď. Přeskočili jsme zeď, jenže za zdí cyklostezka, naštěstí k prvnímu keři to nebylo daleko. Večer už jsem poslechl tělo a dali jsme si jen po nějakém tom místním skvělém pivu.

Sobotní ráno bylo už bez vážnějších varování a tak jsme se vydali opět do města. Edinburghský maratonský festival měl ten den na programu kratší běhy 1,5 km, 5 a 10 km, tak jsme jen tak zevlovali u Hollyrood palace (oficiální sídlo královny ve Skotsku), kde byly starty i cíle, a nasávali závodní atmosféru. Podívali jsme se do parlamentu, do podzemí, den utekl a tak jsme hladoví zašli do indické jídelny. Hlad je prý nejlepší kuchař, ale pro mě špatný pán. Vindaloo, Byriani, Korma, Naan, Aloo Gobi, Dilwala, Masala, ničemu jsme nerozuměli, ale o to víc nás to lákalo. Brácha říkal, že před maratonem večeří jenom lehce a nejspíš se podle toho i choval, jídlo bylo fakt neskutečně dobrý a já zapomněl na všechna varování. To přišlo vzápětí.

obrázek

Nedělní ráno před maratonem bylo stejné jako skoro každé předtím. Lehká snídaně, vzápětí poslaná kamsi do severního moře. Oproti předchozím dnům venku pršelo, byla zima a foukal silný vítr. Vydali jsme se do centra, mezi spoluběžce… V prostoru startu, kde se odevzdávaly osobní věci, jsme se zastavili v malém krámku, kde jsme si chtěli koupit pytel na odpadky, abychom do startu nezmrzli. Stejný nápad mělo před námi už několik spoluběžců a tak prodavači rychle zareagovali a prodávali 1 pytel – 1 libra (celé balení 20 pytlů/3 libry). Ještě před startem mě v TOIce opustily poslední zbytky snídaně i s banánem, který prý staví.

Na startu je 15000 lidí a stejně jako v Praze nejde slyšet výstřel, ale to se dalo podle zařazení do koridoru čekat. Při registraci se musel napsat předpokládaný čas a podle toho byl běžec zařazen. Bráchovi jsem dal lehké 4:00 a sobě napálil brutálních 4:30. Překvapilo mě, že černý koridor byl hned před mým fialovým a bráchovo zelený ještě o jeden blíž ke startu. „Ti to doběhnou,“ říkal jsem si, ale nakonec jsem zjistil, že žádný z afrických favoritů neběžel. Za šest a půl minuty jsem probíhal startovní branou. Namísto Vltavy tady kupodivu stála dudácká kapela a snažila se, co to dá, až mě z toho mrazilo v zádech.

Neběželo se až tak špatně jak jsem čekal, dokonce jsem i fotil spoluběžce jejich foťákama, ať mají hezkou vzpomínku, na rozdíl ode mne. Přestalo pršet, ale doběhli jsme na pobřeží, kde to foukalo, až to mlátilo, ale hlavně bylo vidět strašně do dálky a v tý dálce jsem viděl ten štrůdl lidí, který nekončil, to znamenalo, že se běží ještě dál. Na občerstvovačkách jen voda a ionťák, jenže já měl prázdnej žaludek a potřeboval jsem nějakou hmotu. Začalo foukat ještě víc, potom slejvák, skoro kroupy, zima, že by se dala krájet, po cestě spadaný speciální běžecký čepice a jiný drahý potřeby, pro který už neměli kolegové sílu se sehnout, a mně došlo, že to maximálně dojdu. Marně jsem si nadával, že jsem se nedržel rad rodičů, učitelů a starších, že jsem se na to nevykašlal, nebo lépe nevybavil… Někde mezi 25. – 26. mílí fouklo proti tak silně, že mě to zastavilo a už jsem se nerozběhl. Když jsem se o to pokusil, zkroutily se mně nohy do křečí a tak jsem se jen pokoušel o jakýsi pohyb vpřed... Na posledních 2 km už stály špalíry lidí a nabízely i něco jiného než pití. Na medvídky jsem chuť neměl, tak jsem si vzal sušenku, jenže ani tu jsem nebyl schopen rozkousat a jen stěží jsem ji vyplivl až na zem. Posledních 100 m jsem se vybičoval k pokusu o proběhnutí cílem, což na cílové fotce vypadá tragikomicky. Z posledních sil jsem zmáčkl stop na stopkách hodinek. Brutálních 4:30 pokořeno o necelé 4 minuty.

obrázek
Při čekání ve frontě na oficiální triko jsem padl na kolena a chtělo se mi zvracet, jenže nešlo ani to. Brácha už na mě čekal vysmátej i s novým osobákem a divím se, že mě poznal.

Na pokoj jsme dorazili po více než dvou hodinách, já jsem po dlouhé sprše padl do postele a nebyl jsem schopný ničeho, ani zvednout telefon. Večer jsem se probral, měl jsem strašnej hlad, tak jsme se šli najíst. Vindaloo, Byriani, Korma, Naan, Aloo Gobi, Dilwala, Masala, Lásí, pivo, nevím, co všechno z toho jsme si objednali, ale teď už mě bylo všechno jedno, ať se třeba…

After race…Part 2 Zdeněk

obrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázek ]obrázek
Marathon Edinburgh tour

Tak to byl maratonský příběh mého bratra, co však nedodal, byla zásadní informace, že si tímto závodem zlepšil osobní rekord o 1,5 hodiny!!! KDO Z NÁS SI TO MŮŽE ŘÍCT?

A mohl ho mít ještě lepší, ale nedal na mé dobře míněné rady… Již před závodem jsem věděl, že občerstvovačky budou pouze s vodou a ionťákem (neskutečně sladkým), a tak jsem si něco přibalil na cestu, něco nám dal Guru M., a to samé jsem dával bráchovi… ale vrátil mi to se slovy: ,,Jestli to mám uběhnout, tak to dám i bez nějakejch gelů“. Inu, zkušenost je nepřenosná a brašule za ni draze zaplatil…

Já osobně jsem si závod velice užil. Nejen, že jsem cestoval s bráchou (což je samo o sobě pro mě velkým svátkem), ale díky dobrému tréninku se závěrečným pražským maratonem jsem věděl, že poběžím na osobák.

To se mi také podařilo, i když během závodu chvílemi vydatně pršelo, foukal silný protivítr, ale mám radši drsnější počasí a tak mi tyto místní typické vrtochy ani nevadily.

Trať závodu byla tak, jak ji pořadatelé propagovali, patří k nejrychlejším na britských ostrovech. Je velice rovinatá, běží se po pobřežní kolonádě, probíhá se také zámeckým parkem, běží se krásnou přírodou, není to typický městský maraton. Ve srovnání s pražským maratonem je edinburghský trochu v nižší kategorii. Nejen, že se nezúčastnili borci z Afriky (možná menší prize money, možná kvůli počasí), také občerstvovací stanice byly skutečně pouze s vodou a ionťákem, některé míle nebyly značeny, což zhoršovalo orientaci v tempu, a po doběhu do cíle pomalejších závodníků se nedostávalo ani účastnických triček v některých velikostech, což odnesl můj brácha, který stojíc v takřka bezvědomí po dlouhé době dostal tričko s nápisem Finisher halfmarathon, což mu na již tak dosti špatné náladě nepřidalo. Někteří závodníci tento problém řešili po svém, výdej triček a batůžků se suvenýry obsluhovali žáci základní školy a když chudáci děti nevěděly, co mají dělat dřív, tak si unavení běžci trička brali rovnou po krabicích…

Což je další rozdíl mezi Prahou a některými ostatními maratony – tričko si musíte nejdříve zasloužit a dostáváte ho po proběhnutí cílem.

Problematický byl také hromadný odvoz běžců z cíle zpět do Edinburghu. Start sice byl ve středu města, cíl však pořadatelé určili zhruba 15 km od města, a tak se masa lidí sunula podle značení k parkovišti shuttle busů. To však bylo 30 min chůze od prostoru cíle, a tak ani nebylo třeba se jít po závodě vyklusat…

I přes tyto drobnosti byl pro mě tento maraton nádherným dárkem, závod měl skvělou atmosféru, Skoti tímto závodem žili, skoro všude na trati fandila spousta lidí. Před závodem jsme viděli na některých běžcích trička z pražských maratonů, nikdo z nich sice nebyl od nás, ale na trati jsem přeci jen předbíhal dva borce z Nýrska.

Pobyt jsme si před odletem zpestřili také výletem. Předposlední den jsme si půjčili auto a vydali se severněji do města St. Andrews – kolébky golfu, kde je nejstarší golfové hřiště. Cestou od moře foukal silný vítr a již při jízdě po mostě přes edinburghský záliv jsme četli výstražné tabule, že dvoupatrové autobusy mají zákaz jízdy. Jeli jsme po místních okreskách, obdivovali přírodu, louky, pastviny plné ovcí, občas nám přes cestu přelítla větev nebo kus stromu. Nebylo nám to divné, přišlo nám normální, že tu fouká od moře… V St. Andrews jsme konečně našli ono slavné hřiště, kde pálí i Tiger Woods… Nás však opět zarazil velice silný vítr, proti kterému jsme měli problém jít, a ještě víc nás překvapilo, že při tomto větru bylo hřiště plné hráčů. Sice jim to létalo o pár desítek metrů jinam než obyčejně, ale hráli jako by nic. My jsme jakoby nic prošli skoro celé hřiště a vydali se zpět k Edinburghu. Cestou opět nádherná příroda, všude pasoucí se ovce, a opět létající větve a stromy. V jedné aleji jsme dokonce zastavili těsně před padnoucím stromem, vystoupili jsme a spolu s místními řidiči dřevo v klidu odklidili a pokračovali dál. Když jsme dojeli před most vedoucí přes záliv zpět do Edinburghu, zastavily nás cedule, že most je pro silný vítr uzavřen. Tak jsme si našli nocleh takřka pod mostem v útulném hotýlku a tam nám majitelka oznámila, že most je kvůli větru uzavřen snad poprvé, co tu žije, a nejmladší paní věru nebyla… Večer jsme se dozvěděli dvě zprávy, jedna byla z televize, že se Skotskem prohnal uragán (což jsme si celý den vysvětlovali ,,no holt tu fouká od moře...“), a druhá zpráva nám přišla smskou, že díky islandské sopce nám zrušili let… Ale tento problém vyřešil bravurně brácha, již opět ve formě, a rychle přebukoval letenky druhý den ráno ze zavřeného edinburghského letiště do Manchesteru, kam jsme se dostali po 3,5 hod. pohodlné jízdy vlakem.

Tím pro nás skončil (nejen) maratonský výlet do hlavního města Skotska, který nám oběma přinesl nejen osobáky, ale také jsme poznali nádherné město plné památek a skvělých hospůdek, jezdili jsme typickými taxíky, doubledeckery i vlakem s komfortem, o kterém se nám zatím může jen snít, ofoukl nás větřík od moře a oba jsme se shodli na stejném pocitu z města, kde jsme se cítili velice přirozeně, jakoby doma…

Díky za ty dary…

  • přečteno: 13231/13111×, 2 komentáře
Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh Z Edinburghu za Edinburgh

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

1bubobubo | 9. 6. 2011 13.03 hod. | 85.207.18.xxx
Gratuluji oběma k pěkným výkonům a osobáčkům, které vždy potěší :o) Díky za parádní článek, který mě přenesl zpět o pár let a připomněl mi krásu Skotska a mojí návštěvu Edinburghu :o) Musím ti dát za pravdu: Zkušenost je nepřenosná :o)) Tomuto jsem se musel zasmát, protože není nás asi málo těch, kteří se "raději" učí ze svých chyb než z chyb druhých :o)))))

Danuše N. | 8. 6. 2011 13.53 hod. | 90.176.137.xxx
Posílám Vám oběma velkou gratulaci a těšim se,že se brzy uvidíme na potním maratonu.Bezva dárek :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»
  • Co celý život hledám : Ahoj Milosi diky za odvazny a krasny text. »
  • Co celý život hledám : Ahoj Milosi diky za odvazny a krasny text. »
  • Co celý život hledám : »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků