logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem nemohl, ale musel aneb běžecká maturita po novohradsku

Jak jsem nemohl, ale musel aneb běžecká maturita po novohradsku

Tak pojď, ty frajírku, zašpásujeme si spolu. Sám sis o to řekl, máš to mít. Však my ti tady ukážeme, zač je toho Silva Nortica! Z této rozmluvy se zlověstně šumícími kopcovitými hvozdy je zřejmé, že ani novohradský babymaraton promíjet chyby nehodlá. A taky, že ne.

Klopýtám o sebe špičkami kdesi na jedenáctém kilometru, sotva v polovině druhého kopce i celého závodu. Úspěch při zdolávání prvního přísného převýšení, po jehož překonání jsem se vítězoslavně kochal pohledem vpravo do čarokrásného údolí, mě ukolébal v domnění, že teď už to bude brnkačka. Dokonce jsem ukázal záda drtivé většině spolubojovníků. Dost možná i svým současným možnostem.

Je čas zaplatit. To stoupání se zdá být nekonečným. Bláhová snaha uhájit tempo alespoň vzdáleně se podobající závodnickému běhu dávno pominula. Supím, úpím, držím si přepjatá stehna. Bojím se, bojím, že prasknou. Chce se jim upadnout do příkopu a vyspat se z toho. Koupu se ve vlastním potu. Sluncem olíznutá kůže pálí. Ještě kousek, támhle za zatáčkou se to už přece musí srovnat. Haha. Tak změna. Stoupání se staví na zadní ještě více.

Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Najednou nejde odlepit nohy od země. Jako by zarostly jako vetchý kořen do asfaltu. Nemůžu zvednout kolena. Jak snadno lze zahučet na dno pod samým vrcholem. Dobrá, vyhráls. Chtě nechtě zvolňuji do chůze. Konečně poznávám, že to není žádná hanba. Na vyklepání napětí z oudů naštěstí stačí pouhých pět kroků. Znovu vyrážím, rychleji než předtím. Teď už to dám. Musím.

Zábava ještě nekončí. Skopec není o mnoho větší dobrák než kopec. Tedy alespoň pro mě ne, jelikož na šupajdění z prudkého svahu jsem úžasné nemehlo. Jakkoliv se snažím nezaklánět a nezapichovat paty do asfaltu, do vnější strany stehen jako by mi každé půl vteřiny vráželi ostrou jehlici. Jako na potvoru si navíc všímám jediné nesmyslně natočené návěstní šipky. Poznání, že tudy cesta nevede, mi sežere třicet vteřin. Náskok, který jsem narubal na nejbližší pronásledovatele v obou krpálech, je ten tam. Závody začínají.

Borce v modrém triku sportovně pouštím, je na tom momentálně líp. To už mě uhání jakási sličná slečna, s ohledem k ladné technice běhu na beton atletka. Nic proti ženám. Naopak, přece lépe být v patách pohledné běžkyni než ošklivému běžci. Ale cítím se být snadnou kořistí, a tak prchám, seč mi běhy stačí. Ony už moc nestačí. Kilometr za tři čtyřicet pět neumím pořádně ani na oválu, natož z kopce a za výše popsaných okolností. Ale není zbytí. Přesto tuhle dívku, z níž se nakonec vyklubala jasná vítězka mezi dámami, nemohu setřást. Už už se cítím být uloven. Najednou klid. Zachránila mě poslední občerstvovačka, u níž jsem jen prolétl pod sprchou. Ona si zavdala tekutin i vnitřně.

Tři kiláky do cíle. Na kopečku v dáli dokonce už je vidět kýžený hraniční přechod. Nemůžu, ale zároveň přestávám cítit bolest, doluji poslední zbytky sil. Pomaličku dotahuji chlapíka, který mě v seběhu tak snadno vypráskal. Zkoušet se to musí. Blíž než na dvacet metrů to ale nezvládám. On v cílové rovince přidává, já už jen čekám na ten pravý důvod vypnout stopky. Někde v dálce slyším, jak mě vítá mezi absolventy protřelý hlasatel Štěpán Škorpil, a křičí cosi o sedmém v pořadí. To si snad děláte srandu, pane mikrofón! Nedělal.

Podáváme si ruce s ostatními, emoce šrotují v hlavě dál. Chce se mi alespoň na dálku obejmout lidičky, kteří mi museli hodně moc držet palce, protože tolik duševní energie v sobě zase nemám, abych tohle zvládl sám. To se pak běží mnohem lépe, i když to zrovna neběží.

Jedno hlasité danke posílám jakémusi dobrotivému Rakušanovi, který pod kopcem pravdy a poznání rozvážel na čtyřkolce zmožencům gely a pro mě místo sladké tuby do huby dokonce vyštrachal v košíku vymodlený obligátní banán. Tohle je možné doopravdy asi jenom v Novohradských horách.

Silva run je vůbec tak trochu jiný zážitek. Čas tam plyne trochu jinak, jeho význam je rázem relativní. Kdo se bojí, nesmí do novohradského lesa. Mít pro strach uděláno znamená být dokonale vybičován celoroční přípravou a s fazónou jako hrom k tomu. Třeba jako neuvěřitelný Dan Orálek, který ulovil mamuťáka ještě o desetinku vyšší rychlostí než já uždíbl pouhopouhou čtvrtinu. Tomu říkám borec. Nebo po deseti a půl hodinách pobytu na zdravém horském vzduchu v cíli zcela svěží Ilona Bajerová, kterou tam vítaly holky z PIM ženské výzvy velkým transparentem.

Patří k němu i myšlenky, že tady už mě víckrát nikdo neuvidí. Najdou se přece jiné pěkné závody, třeba Pardubice, Olomouc, Nymburk či Kolín.

Jenže.

Silva run je velká výzva. Tvrdá, krásná. Výzva, která se neztrácí ani s jejím prvním překonáním. Ona sílí.

Jasně, za rok se chci vrátit taky.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 11027/10948×, 2 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (10 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal Vítů | 9. 6. 2011 22.00 hod. | 195.191.204.xxx
Díky moc, samotného mě to zaskočilo. Pochopitelně, že příjemně. Tebe jsem si nevšiml, přiznávám, asi jsi prolétl cílem natolik rychle. Ale zaznamenal jsem další známé z novohradského soustředění, třeba Tomáše, který doběhl do cíle ultramaratonu a byl samý úsměv. Asi se nám zkrátka vyplatil ten předchozí víkend. Měj se fajn!

LiborT | 9. 6. 2011 15.42 hod. | 212.24.152.xxx
Ahoj Michale, bomba výkon. Chtěl jsem ti popřát, ale asi jsme se v cíli (po mém doběhu maratonu) už minuli a ty jsi odfrčel na 5s* Každopádně přijmi mou dodatečnou poklonu.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Ohlasy na Silva Nortica Run

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků