logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh s chobotem

Běh s chobotem

Po dvou letech to zase vyšlo a tak jsem si nenechal ujít onu vzácnou příležitost pokochat se výsledky přeshraniční spolupráce a zavítal do Novohradských hor – zaběhnout si Mammut ultramaraton v rámci Silva Nortica Run. Pět a osmdesát kilometrů pod korunami staletých stromů, po březích rybníků, skrze malebné vesničky za slibovaných 29 °C. Kdo by odolal?

Využívám krásné možnosti přespat přímo na startu, v budově bývalé provozní budovy malé celnice v polích na hranici mezi ČR a Rakouskem. V sedmilůžkovém pokoji se nakonec schází sedm více nebo méně statečných, aby přečkali poslední noc před svou velkou zkouškou ohněm života a běhu. Budíky ráno svorně drnčí brzy před pátou. Začíná rituál mazání, přelepování, oblékání, masírování, mnutí, protahování, požívání snídaňových cereálií a nespokojeného brumlání na adresu v noci chrápajících spolunocležníků.

Na startu si nenechám ujít příležitost prohlédnout si Dana Orálka zase jednou zepředu. Na trati už k tomu nebude příležitost. No, ono vzhledem k jeho nadkosmické rychlosti nebude na trati ani příležitost prohlédnout si ho zezadu. Jeho vzhled je klasický: dlouhé vlasy stažené gumičkou do culíku, na rukou nepostradatelné bílé rukavičky a na tváři pobíhá jemný úsměv tak typický pro lidi s pravidelným přísunem opiátů (ano, během běhu se něco takového může v mozku vytvářet i vám). Jak to ten chlap dělá – takhle v šest ráno?!

Pořadatel Vojta zdvihá startovní krátkou ruční palnou zbraň do výše a mačká spoušť. Ticho. Někdo řekl „Bum!“, tak jsme vyrazili. Po chvíli říká totéž i startovní krátká ruční palná zbraň. Ano, měl jsem pravdu, Danovi stačilo doslova pár metrů k tomu, aby přestal být na trati viditelný pro běžné běžce. Tak zase až v cíli, no.

Taktika je při závodech velmi důležitá. To ví přeci každý, ne?! Marně vzpomínám, jakou taktiku jsem měl v plánu já. Jo, přežít. To je důležité. Možná i doběhnout. To je taky trochu důležité. Nebrat to tak vážně. A užít si to. A při tom všem se snažit být co možná nejlepší. Hm, to mi přijde smysluplné. Prostě takový příjemný sobotní den strávený v přírodě mezi kamarády a známými, spojený s návštěvou Nových Hradů, kozí farmy, polí, luk a rybníků. A občerstvovacích stanic.

Trať je skvěle rekognoskovatelná. Od mé poslední návštěvy přibylo stálé značení trasy i na české straně, takže tentokrát nebyl s orientací žádný problém. Na rozdíl od jiných závodů se na Silvě objevuje kilometráž reverzní, tedy hlásající, kolik kilometrů ještě zbývá do cíle. 80, 75, 70… to je jiná káva. Vídeňská. Umletá z bobů nutkavé touhy. S tuhou šlehačkou z čirého zoufalství. A přelivem z hustého sirupu masochismu.

Prvních dvacet kilometrů se mi běží, vzdor kopcům, vyloženě hladce a příjemně. Na třicátém kilometru na mě začínají sedat mouchy. Asi běžím moc pomalu. Zkusím zaktivovat přídavné spalování a trochu zrychlit. Ale stejně – co si to dovolujou? Jsem snad nějakej trus? Nebo výtrus?!

Na čtyřicátém kilometru mne čeká největší zklamání. Občerstvovací stanice. Dokonce volná masérská křesílka, bylo-li by třeba. O dobrou náladu se stará hudební uskupení Duo Invalido. Gambrinus v plechu volně k dispozici. Ale – a teď to přijde – nechutná mi. Mně nechutná pivo! Něco se děje. Se světem je něco špatně.

Po pět a čtyřiceti kilometrech se něco láme. Ano, je to ta polovina závodu. Na pět a čtyřicítce si to člověk ještě říci nemohl, ale po proběhnutí kolem kilometrovníku 40 už ano. Je to tak! Do cíle závodu už je to méně jak polovina! Tak vzhůru. A vzhůru dolů. A tak pořád dokola. Pokusy o běh i do prudkých kopců stále více střídají s pokusy o šetření silami a důstojnou, leč rychlou chůzi. Běh na dlouhé tratě je skutečně i dost o hlavě. Zatímco při klasickém maratonu se z vás stává hypnotizér číselných údajů hlavně mezi 30. a 32. kilometrem (méně jak deset kilometrů do cíle má nějaký povzbuzující vliv na běžce, nebo co), při Silvě Nortice stoicky míjíte ukazatele s vědomím, že to trápení stejně bude trvat ještě mnoho hodin. Snažíte se udržet rovnoměrné tempo a veselou mysl a několik desítek kilometrů vzdálený cíl vás nemůže rozházet. Skotačivě překonáváte vzdálenost pěti kilometrů mezi jednotlivými občerstvovačkami a staráte se hlavně o to, abyste se dobře napili a najedli.

Co mě ale vždycky tak nějak pozitivně rozhází, je proběhnutí kolem kilometrovníku 5. Z nepředstavitelných dálav, které se stavěly mezi mne a cíl, se stává jedno konkrétní jednociferné, snadno představitelné číslo. Poslední hlt vody u stánku. Poslední přísun energie. Poslední sil vzepětí. Tělu už je všechno jedno. Navzdory silnému větru, navzdory pálícímu slunci se nohy rozkmitávají v netušené frekvenci. Teď už jde běžet nadoraz. Hlava po dlouhé době začíná propočítávat a spekulovat o výsledném čase. Vůle je koncentrována do jediného bodu, jediné myšlenky, jednoho slova – cíl. V závěrečném stoupání už ani nezvládám zdravit fandiče a fandinky podél silnice. Nejsou na to síly. Zrak je pevně zabodnut do asfaltu několik metrů přede mnou a zkouší mne mocnou, koncentrovanou silou vůle fakíra teleportovat za cílovou čáru. Daří se. Jsem tu! Opravdu? Není to jenom sen?

Silva Nortica Run – Mammut ultramaraton je splněn jak cíle pětiletky! Ale řeknu vám, měl jsem toho chvílemi „plnej chobot“…

INTERNET

obrázek
První kopec je tady. Naštěstí za svěží ranní mlhy.

obrázek
Tady je ještě kapacita na kochání se vůkolní přírodou.

obrázek
Ještě 80 do cíle? To je jiná káva.

obrázek
Nebylo by lepší skočit do toho rybníka?

obrázek
Duo Invalido se stará o dobrou náladu.

obrázek
Celoroční značení z odolných materiálů.

obrázek
Vedro bylo pořádné.

obrázek
Jedna z posledních zatáček.

obrázek
První ultramaratonkyně.

obrázek
Už se sotva vleču.

obrázek
Ten regenerační ionťák je třeba řádně promíchat!

obrázek
Dan Orálek po doběhu. Ten chlap neví, co je křeč!

obrázek
Vyhlášení ultra-vítězů.

René Kujan foto
  • přečteno: 7942/7841×
Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem Běh s chobotem

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (7 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Ohlasy na Silva Nortica Run

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas88
Asics119
Brooks17
Inov-852
Icebug5
Hoka One22
Mizuno51
Newton5
NB21
Nike54
Salming344
Salomon40
Scott2
Vibram Fivefingers7
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce45
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků