logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Třikrát poprvé aneb kde příroda regeneruje

Třikrát poprvé aneb kde příroda regeneruje

Asi tak před rokem jsem někde zaslechla něco o nějaké Silvě. Nebo jsem možná někde něco četla. A hlavně – nabyla jsem dojmu, že je to nějaký děsně drsný ultra někde na severu. Rozuměj na severu Čech. Možná jsem i viděla nějaký obrázek. Něco jako zelená tráva, les, stín a spousta zpocených běžců (rozuměj chlapů).

A pak přišel Honza s tím, že pojede do Novohradských hor lovit mamuty, přesněji jednoho Mammuta a že prej „to je ta Silva“ a že to není jenom ultra, ale taky maraton a taky půlka a to mě trochu nahlodalo, víme, že lesy a stromy a kopce a chládeček to já ráda, přece bych neběhala někde po silnici, kde je vedro a praží sluníčko, že, tak jsem se mrkla na web. Tam jsem se dozvěděla, že se běží „po zpevněných cestách“ (co je jako zpevněná cesta?) a když jsem otevřela profil trasy, vyhodilo mi to převýšení 350 m. To mělo i loni Baroko, tak to není taková hrůza, no ne? A tak jsem se přihlásila. Čímž jsem se navezla zase do toho, co já umím nejlíp. Do naprostého neznáma.

Tak jsem si na to neznámo aspoň rozhodla pořídit pořádné botky (opět Mizuno, moje láska). Pravda, čekala jsem na ně déle, než jsem původně chtěla, ale nakonec se mi podařilo v nich za týden a něco ještě docela dost km naběhat, abych zjistila, že drží dobře, tlumí ještě líp a dvacítku zvládnou. Tak jsem se rozhodla jim věřit a poprvé je závodně vyvětrat.

Původně jsem chtěla jet s Honzou, ale kvůli rodinným povinnostem jsem nakonec musela dopravu vyřešit po svém, což byl první drobný zádrhel – vstávat ve 4:40 umí jenom Martina, když chodila na plavecké tréninky. Já, a k tomu před závodem, to není úplně ideální kombinace. Ale brzké ranní vstávání se vyplatilo, registrovala jsem se ten den mezi prvními a ještě mi zbyla hodinka na chrupík v autě (ano, občas jsem vděčná za to, že máme ve dvou auto pro šestičlennou rodinu). Pak už to chtělo se jenom trochu rozhýbat (to šlo dost špatně, poslední dva dny jsem se cítila tuhá jak beton a ani v sobotu ráno to nebylo o moc lepší) a vyřešit, co s sebou a na sebe. Nakonec jsem byla vděčná Mammutu, sponzorovi ultra, za stánek s ledvinkami. Koupila jsem si jednu, co mi nebude zavazet tolik jako můj pás na flašku a ještě se mi tam vleze mnohem víc věcí. Ovšem zůstává tu otázka, kam s empétrojkou. Bez ní tak dlouhou štreku nedám... Jenomže když se to vezme kolem a kolem, funguje mi vlastně jenom jedno sluchátko a ten kabel furt někde zavazí a bude (je!!!) vedro a budu se potit – rozhodla jsem se poprvé hudbu vypustit.

Vždyť poběžíme v lese, kde budou zpívat ptáčkové, bude vát větříček... Ale pak nás nacpali do autobusu a z cíle do startu nás nejdřív vezli z takového kopečka, což nás trochu vylekalo – když teď jedeme z cíle z kopečka, asi bude nějaká fyzikální či logická či jaká zákonitost, že do cíle to bude do toho kopečka. Dost nás v tom autobuse znejistělo. Pak jsme taky trochu znejistěli, když už jsme jeli celkem dlouho. Trefíme vůbec zpátky? A nespletli si nás s maratonci? Aby to nebylo málo, vysadili nás na náměstíčku jedné malebné rakouské vísky a řekli: „Start je 200 m dolů z náměstí,“ – ano, podkopcem. Logika – ano, startujeme do kopce. Na silnici. Ve vesnici. A dál se běží opět po silnici. A do kopce. A na sluníčku. Aha. No, tak to bude ještě zajímavé, řekla jsem si. A než jsme si stačili sdělit naše obavy o počasí se spolustartovníky (uklidňovali mě, že loni to bylo, pokud jde o teplotu, ještě mnohem horší), zazněl výstřel a my (já) málem zaspali start. Všechno se dalo do pohybu nějak moc rychle a z ničeho nic, až mě to trochu zaskočilo. Stejně jako ten kopec na sluníčku. Kdy už uhneme do toho lesíka??? Aha, tuhle, ale stín vykompenzujeme téměř kolmým stoupákem, aby si náhodou někdo nestěžoval, že je to nuda. Ještě že mám natrénováno v krpálu nahoru na Radlík, hned se mi daří pár spoluběžců „vzít“ poté, co velmi chytře přejdou do chůze. Kopec nekonečný, ale taky nekonečně krásný. A nahoře ten úžasný pocit, že jsem zase na vrcholu a mohla bych se rozhlížet do daleka, jenom kdyby na to byl čas, kdyby nahoře nepražilo slunko a kdybych nemusela rychle běžet dolů, aby mě ti „chodci“ zase nepředběhli. A tak jsem běžela, co mi síly stačily. Na první občerstvovačce jsem sáhla po prvním kelímku – fuj, teplá cola! No co, cukr bude potřeba, zapila jsem to vodou a frčela z kopce, kde to šlo, volila jsem pás měkké půdy vedle asfaltu, a kupodivu to ani nebolelo. Ceduli 15 km do cíle jsem míjela po cca 36 – 37 minutách, to je pomalé, ale do kopce – co chceš??? Chtěla sis to přece užít, s tím, jak jsi fungovala v posledním týdnu, se nesmíš nic divit.

Druhou občerstvovačku jsem už čekala a podařilo se mi před ní vecpat do sebe půl tuby Enduro snacku, zapít vodou a jedeme dál. 10 km do cíle po hodině a čtyřech – pěti minutách, zatím to vypadá, že se můj sen o „sub2“ ještě nerozplynul. Jdeme do dalšího stoupáku, poledne dávno odbilo, opičím se po někom přede mnou a ve vesnici si v korytu studené vody namočím kšiltovku a připlácnu si ji na hlavu. Dokonalé. Teď už jenom vyděržať. Držím se nějakého Němce, co s sebou má parťáka na kole a vůbec jim nerozumím. To mě trochu štve, že nevím, co si to povídají. Tak ho pak nechám pro jistotu za sebou:o) Kopec sice pokračuje ve stínu, ale nakloněná rovina je teď skoro kolmá a kolem mě snad všichni jdou. Já pořád, i když pomalu, cupitám. Malé krůčky, ale dokud mi stačí dech, dokud mám tep něco málo nad 170, to je prakticky trénink (proč jenom těm nohám to jako zas taková sranda nepřijde???), a tak jedu. Odměnou je mi další občerstvovačka na vrcholu, kdy do sebe vrazím druhou půlku gelu a jedu na posledních kolik? 8? 7?

Teď už to bude pořád z kopce. Lije ze mě příšerně a z kopce běžím, jako by mi šlo o život. Spíš mi jde o kolena, ale kolem mě se dělá trochu prázdno, myslím jenom na to, jaké by to bylo doběhnout pod 2. A jestli nejsem moc chamtivá. A jak moc mě to bude mrzet, když to nevyjde. A pořád tu dvouhodinovou hranici převracím sem a tam, a běží se mi docela dobře, ve vesnici pod kopcem rozžvýkám jakousi nutrendí supertabletu, co mi doporučili, naleju do sebe vodu, pod sprchou si zchladím hlavně nohy a běžím dál, asi nejhorší úsek, poslední kilometry jsou po rovině, po silnici, po sluníčku. Ale to už taky vidím na zemi od pátého značky co kilometr a můžu si měřit, jak moc mám šanci to dát. Vím, že na to mám rozběhnuto, jenom se děsím, že mě něco zastaví. Jako třeba ten kopec na konci. Musím mít rezervu. A běžím, co mi nohy i plíce stačí. U rybníka si vzpomenu, jak jsme se v něm chtěli koupat, když jsme jeli autobusem na start a dělali jsme si legraci, že jestli bude moc vedro, pravděpodobně do cíle asi nedoběhneme, neb v něm skončíme. Ale míjím ho a čeká mě poslední kopec, pod kterým ještě dva dobří dobrovolní hasiči nebo co podávají tu vodu, co regeneruje. Bohužel ve flašce, což mi pod cílem úplně nevyhovuje, odhodím ji, ale stihnu se napít na poslední metry, žádný sprint se nekoná, ale chůze taky ne, prostě ten kopec vybíhám a přede mnou je nějaká ženská, co je první ve své kategorii, pochybuju, že v té mojí, a pak jsem tu já, sice se zkomoleným jménem, ale když slyším čas, chce se mi brečet – 1:58:něco. Ano, poprvé pod 2 hodiny, splněno, odškrtnout v deníčku. Jsem na sebe pyšná. Aspoň na chvíli.

Výklus nezvládám. Protahuju se za chůze, přecházím sem a tam, jdu si pro věci, dám si sprchu, masáž, a pak už jen s Michalem nekonečně dlouho čekáme na „našeho Mamuta“, který už dávno odjel, ale to my nevíme. Až ve 4 si všimnu, že Honzovo autíčko už na parkovišti dávno nestojí, trochu mě zamrzí ty hodiny čekání na sluníčku i ve stínu, ale pak mi dojde, že vidět všechny ty ostatní doběhnuvší borce (a dokonce borkyně!) za to stejně stálo. Byl to príma den, ze kterého jsem si kromě připáleného pravého tricepsu odvezla taky krásnou medaili a hřejivý pocit na duši. Příští rok se vrátím :o)

Nikie´ s foto
  • přečteno: 7749/7685×, 3 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (10 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Veronika (nikie) | 10. 6. 2011 22.27 hod. | 77.240.96.x
Oběma moc díky! :o) Uvidíme se doufám brzo na trati!

1bubobubo | 10. 6. 2011 19.20 hod. | 85.207.18.xxx
Nikčo, super výkon :o) Gratuluji k osobáčku a těším se, že se zase někde potkáme :o) Pozdravuj S :o) Měj se fajn.

Leona | 10. 6. 2011 8.53 hod. | 193.165.224.xxx
Jsi vážně dobrá!!! Ještě jednou gratuluji

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Ohlasy na Silva Nortica Run

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice106
Více času na sebe14
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou35

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků