logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Půlmaraton na Silvě Nortice aneb konečně nepřepáleno :-)

Půlmaraton na Silvě Nortice aneb konečně nepřepáleno :-)

Pátek 3. června – Blížíme se k Českým Budějovicům, z Prahy se auta táhnou jako šneci, je jasné, že přednášku s běžeckými tématy nemáme šanci stihnout. V autě je veselo – řídí Karolína, vedle ní Petra, já s Jitkou vzadu. Trochu mi tu chybí David... Na tyhle závody jsme měli jet spolu. Já vlastně původně ani jet nechtěla. Za týden poběžím v Jirkově. Nakonec jsem se přihlásila na půlmaraton. Dav nakonec musel kvůli zraněné achilovce start ultramaratonu odřeknout.

Tady kousek odtud jsem ve Třeboni do svých deseti let vyrůstala. Vjíždíme do Horní Stropnice a v dálce se tyčí obrovské věže kostela v Dobré Vodě. Než se ubytujeme a vyzvedneme startovní čísla, je deset večer. Snad zítra nebude vedro. Moc toho nevymyslím, usínám skoro okamžitě.

Sobota 4. června

Slyším matně budík, něco kolem půl páté. Je ještě šero, to Karolína vstává na start štafety Gemini. Já vstávám naštěstí až v sedm:-). S Jitkou se poklidně nasnídáme a Karolíniným autem přejedem do prostoru cíle, odkud nás vezou autobusem na start. Myslím na své tři zásady: jídlo – pití – spěchat pomalu. Z jídla mám pocit dobrý, ráno chleby s máslem a džemem, do desíti tyčinka a v půl jedenácté nějakej malej gelík. S pitím jsem to možná až přehnala, neustále odbíhám. Přemýšlím nad tempem. Tenhle závod nemá být pro mě ani tak závod o nějaké umístění, ale spíš jeden z přípravných bodů na červencový horský maraton. Pár minut před startem se ptám Miloše Škorpila, jakou by na našem místě volil taktiku na ten první tříkilometrový kopec. Miloš nám s Jitkou řekl, že by klidně volil taktiku ten kopec vyjít.

obrázek

V ruce držím půllitrovou lahvičku s pitím, je docela vedro. Kolem nás probíhá Dan Orálek a první maratonci a my se z kopečka dolů přesunujeme ke startovní bráně.

obrázek

Start v 11.00 Harmanschlag náměstí. Cíl bude za 21,1 km na hraničním přechodu Nové Hrady/Phyrabruck. Celkový časový limit 3,5 hod.

Rozbíhám se vlažně, vlastně se tím kopcem jen rozklusávám, kolem mě se hrne masa těl běžců a běžkyň. Myslím na všechny kopce, které jsem v poslední době vybíhala – v Hrachově, nad Chomutovem, do Úholiček, na Tursko. Ty jsem ale běžela na doraz tak, že jsem musela nahoře zastavit a popadat dech. Teď běžím, neběžím, spíš polehoučku ťapu vzhůru. Kousek za odbočkou ze silnice do lesa dobíhám holku, co jezdí s Tragédkama dračí: "Poběž se mnou, jdu hodně pomalu," říkám jí, ale možná byla z těch, co ten kopec přepálili... Chvíli běžím, chvíli jdu – koukám, aby tep nešel nad 160. Možná se krotím až moc. V lese je příjemně. Na louce i silnici se peču jako kuřátko na grilu. Po čtyřech kilometrech více méně do kopce je průměrný čas 6:40 na kilometr. Když se kopec konečně láme směrem dolů, seznamuju se s veteránkou Lenkou, se kterou běžíme stejně rychle. Povídáme si a z kopce dolů běžíme pohodových 5:30. Na čas ale nekoukám, hlavní číslo na hodinkách je tep. Z kopce je kolem 154.

Na táhlé cestě ke druhé občerstvovačce nás občas někdo předbíhá, občas někoho předbíháme my.

Blíží se pravé poledne, před tím druhým kopcem se nacpu odporně sladkou pastou a zapiju ji colou s vodou. Vodu si pak leju za krk, na hlavu, do obličeje, teče mi i do bot:-). Z občerstvovačky přede mnou vybíhá Jarmila Holasová i Lenka, kterou dobíhám docela ztěžka. Kolem je nádherná scenérie, střídají se louky a vesničky. V té jedné, když zas stoupáme, se mě ptá nějakej kluk: "Za kolik to chcete běžet?" Odpovídám:"Když to bude pod dvě patnáct, budu spokojená, když to bude pod dvě deset, bude to výborný, a když by pod dvě šest, tak vynikající." On na to, že chtěl běžet pod dvě hodiny, ale nějak asi podcenil ty kopce...

Ve vesnici je kamenné korýtko, do kterého teče voda. Běžci se slétli jak vosy a lejou na sebe vodu. Chrstnu si šátkem díl do obličeje a zas ho celý promáčený vážu na hlavu. Bude hůř. Nejstrmější stoupání je na 13. km – 98 nastoupaných metrů. Tady už toho má spoustu lidí plné zuby. Chvíli jít, chvíli běžet. Něco v hlavě mi říká, že už nemůžu, něco jiného zas, že mám sil dost. Nevím kde, ztrácím Lenku. Vidím, jak se kopec za chvíli překlopí na druhou stranu...

V hlavě něco přeplo z režimu spěchej pomalu na režim utíkej, jak nejrychleji dokážeš. Je to už "jen" osm kilometrů.

Jako od náplavky u Roztok domů. Teď začíná závod. Předtím ses jen rozbíhala. Prodlužuju z kopce krok a mám pocit, že mi nohy lehce letí dolů. Hodí se všechny seběhy posledních týdnů, kdy jsem se "učila" běhat s vytuněným kolenem z kopce. Hodí se všechny tréninky, kdy jsem poslední tři kilometry hnala až na hranici svých sil. Dostávám se do zvláštního stavu. Když vidím běžce před sebou, pomocí nějakého autopilota přidávám. Vzpomínám, jak mi před koncem desítky ve Stromovce klepala Evženova Sára na rameno se slovy: "Toho dáš." Tahle věta mně teď hučí v hlavě a žene mě před další závodníky. Zpočátku sestupu ještě držím tep pod 160, v dalších kilometrech na to dlabu, až po závodě se kouknu, že byl okolo 165 i víc. Už zase ale sleduju, jak průměrný čas padá dolů. V dálce před sebou občas zahlídnu Jarmilu Holasovou, ale k té se nepřibližuju, ani se jí nevzdaluju.

obrázek

Čtyři kilometry s průměrem lehce pod pět minut mě trochu děsí, je to sice z kopce, je ale vedro a do cíle chybí ještě další čtyři. Další občerstvovačka, která je ve vsi, má mobilní sprchu. Vlétnu pod ní, do sebe vyklopím kelímek coly a pádím dál. Vypadám spíš jak po procházce v lijáku, kape ze mě jako z vodníka.

"Máš to daleko jako od elektrárny domů", říkám si. Tohle sebeoblbování ještě chvíli funguje. Cesta už nepadá dolů, ale klikatí se směrem k hraničnímu přechodu. Kousek před cílem nám nabízejí lahvičky s vodou. Odhazuju svou skoro prázdnou a za běhu piju z té nové. Šátek je zas suchý, polejvám si hlavu a obličej. Na konci vesnice dělám chybu, lahvičku i se zbytkem vody vyhazuju.

Vzápětí se přede mnou vynořil kopeček... nahoru. Něco, s čím jsem vůbec nepočítala:-(. Kus běžím, ale začne se točit hlava, přecházím na pár kroků do chůze – hned je čas na hodinkách o vteřinu na km horší :-(. Snažím se zas běžet. Jde to, ale blbě. Cíl je tři, dvě stě, sto, deset metrů přede mnou. Slyším své jméno… druhá v kategorii ženy B, osmnáctá nebo kolikátá z žen, čas 2:07:51.

Zastavuju. Mám pocit, že spadnu, mžitky a mrákoty přede mnou i za mnou. Kde se vzal, tu se vzal – přede mnou se objevil Miloš. Opřu se o něj. Chvilku nic nevidím, někdo mi odebral čip, Miloš mě odvedl k lavičce, kde jsem se položila a dala nohy hore. Gratuluje mi Radka, až při vyhlášení se dozvídám, že vyhrála maraton. Moc gratuluju já jí.

obrázek

Konečně závod, kde jsem běžela druhou část rychleji než první. Na osmi kilometrech před cílem mě nikdo nepředběhl, spoustu lidí se naopak podařilo předběhnout mně. Nepřepálila jsem konec? Ne, to ani nejde:-), konec se má běžet naplno. Běžela bych líp, kdybych na začátku zabrala víc, nebo bych se utavila a v konečném čase na tom byla hůř?

obrázek

Z poletujících myšlenek mě vytrhuje Karolína, která výborně běžela první část Gemini. Společně najdeme Jitku a jdeme fandit ultramaratoncům na konec jejich trati. Hrozně moc s nimi cítím, ten kopeček na závěr je horší než rána do vazu.

Eva, Karolíny parťačka, má svůj úsek těsně nad čtyři hodiny – společně jsou holky druhý celkově, porazily bez bázně a hany, až na jeden, všechny smíšené páry.

obrázek

Koláček, pivo, bubny, polívka, masáž. Vše v prostoru cíle. Je mi vedro, ani nemám moc chuť k jídlu. Pitný režim dodržuju poctivě;-). Večer vytřeseme kilometry na párty za zvuků tam-tamů:-). Na rautu jím jen maso. Nemám chuť na nic jiného, žaludek má divné nápady. S těmi bubny a miskou masa si připadám jak divoch po úspěšném lovu:-)).

Neděle 5. června

Jdeme se hned po ránu vyklusat do Terčina údolí. Je to nádhera. Louky, potoky, vodopád, pěšinky. Kochám se, ale puchýře bolí jak ďas. Zdeňkovi s Karolínou moc nestačím, ani se do toho moc nenutím. Dnes žádné závodění! Ani s lidmi, ani s hodinkami. Na to je tu příliš krásně.

obrázek

Odpoledne výjezd do Dobré Vody a výstup na Kraví horu. Pak autovýlet po místech maratonu, která nám Karolína chtěla ukázat. Po tom, co jsem viděla za nádheru, chci běžet příští rok určitě jeden z maratonů:-).

P.S. Veliké poděkování patří všem organizátorům za vše, kdybych to tu chtěla vyjmenovávat, určitě na něco zapomenu. Největší dík už jen za ten nápad vybrat tak nádherné trasy a udělat tolika běhacím lidem radost.

Děkuji Karolíně, Jitce, Milošovi a ostatním za fotky, které jsem zde díky nim mohla použít.

Gábina Dav foto
  • přečteno: 7055/6996×, 1 komentář
Půlmaraton na Silvě Nortice aneb konečně nepřepáleno :-) Půlmaraton na Silvě Nortice aneb konečně nepřepáleno :-) Půlmaraton na Silvě Nortice aneb konečně nepřepáleno :-) Půlmaraton na Silvě Nortice aneb konečně nepřepáleno :-) Půlmaraton na Silvě Nortice aneb konečně nepřepáleno :-) Půlmaraton na Silvě Nortice aneb konečně nepřepáleno :-)

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Hanka Tragedka | 14. 6. 2011 0.25 hod. | 109.80.216.xx
Tragédka se holt nezapře ;-) Příští rok reparát, snad již méně tragický...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Ohlasy na Silva Nortica Run

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví35
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe10
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou30

kde se diskutuje

  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků