logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Možná, že už jste to někdy zažili?

Možná, že už jste to někdy zažili?

Možná, že se vám to někdy stalo, a možná, že se vám to teprve stane, že přijdete na závody, a rozhodčí se na vás zlobí za to, co tam jako lezete, když jste to nepřišli vyhrát. Vím od mnohých z vás, že se vám to taky stalo. Osobně se velmi dobře pamatuju na svůj první běh na dráze, vlastně tenkrát to byla hala – veřejný závod – přijdete, napíšete, co chcete běžet a jak rychle a pak čekáte, kam vás zařadí a s kým poběžíte. Já si tenkrát dovolila napsat na 5 km, že to chci běžet za 30 min. Někteří z organizátorů se mě přišli zeptat, jestli to myslím vážně – byla jsem překvapena a celkem nevinně jsem odpověděla: "Myslím, že to za 30 min stihnu".

V té době jsem byla celkem naivní, až později jsem postřehla, jak se někteří baví, zaslechla jsem něco jako "Nevím, proč sem chodí." Nebo "To tu budeme do noci." Vzhledem ke své povaze jsem si to nebrala osobně, neboť až mnohem později, asi tak o pár let, jsem se dozvěděla, že to bylo kvůli mně. Tenkrát jsem prostě vyběhla a běžela s cílem doběhnout. Po pár kolech na 200 m dráze jsem neměla

tušení, kde jsem. Sice se ukazují zbývající kola do konce, ale to platí jen pro ty první, mne už pár lidí předběhlo, někteří i o pár kol a tak jsem netušila, kde na trati se vlastně nacházím, ani jak dlouho mi ještě zbývá do konce… Po delší době jsem to nevydržela a ptala se rozhodčích, no spíš jsem zoufale vykřikovala svou otázku "Kolik mi ještě zbývá?". Odpověď, kterou jsem dostala, mne opravdu dostala: "Ještě hodně, holka, ještě hodně!" zaslechla jsem, jak za mnou volají a ani jsem netušila, jestli se smějí, nebo naříkají. V cíli jsem se ani nedozvěděla výsledný čas – nikoho totiž nezajímal, tedy až na mne. Tak jsem potřebovala trochu trpělivosti, až se zveřejní výsledky oficiálně. Běžela jsem to kolem 25 min místo 30 min, a přesto mi to měli za zlé.

Jindy zas přijdete na závody jako divák. Je to MČR a tak je na co koukat. Běží se 3 km – ženy. Holky běží fakt rychle, vytvoří se skupinka 3 holek a bojují o první pozice. Po pár kolech jedna odpadne a je ráda za 3. pozici – skupinka za ní je hodně daleko, takže má své 3. místo téměř jisté. Slečnu znám a vím, že má zrovna nemoc – měla by spíš ležet v posteli, ale tohle je MČR. Vtom slyším, jak se mezi diváky ozývá jeden starý muž – zjevně bývalý běžec: "Co to na tom tréninku dělají, když neuběhne pořádně ani 3 km..." Zas jeden ten, co za mlada běhal daleko lepší, než dnešní mladý a nestačilo mu to ani na pořádnou pozici a dneska by s tím časem všechno vyhrál", pomyslím si.

Od té doby uběhlo pár měsíců a já se účastnila MČR v krosu – běžela jsem výborně, byla jsem spokojená, ale tyhlety pány s těma kdysi dobrejma časama jsem tentokrát opravdu nepřeslechla, ani nedokázala ingnorovat. "Proč tam vůbec jezdíš, abys doběhla 20.?" jsem slyšela z jedné strany. Z druhé strany jsem zase slyšela poznámku: "Ty ještě chodíš běhat, jo, po tom výsledku?"

Věřte, že občas mám to štěstí, že mluvím s některým z našich "rychlíků". Kluci, co běhají 10 km kolem 30 min a světe div se, slyší ty stejné poznámky – ty stejné řeči. Mnozí jsou mistři republiky a tihle pánové (kupodivu tam není moc dam) je častují stejnými poznámkami, jako mne tehdy, když jsem chtěla běžet 5 km za 30 min.

Ano, jsou to právě ti pánové, kteří se považují za odborníky v běhu a stěžují si, že dneska už běh nikoho neláká, že mladý jsou líní a nemají morálku. Pánové, tady těma řečma nám všem moc pomáháte – děkujeme.

To je přece jasný, co je platný, že dá někdo 10 km za 29 min, když přijede na Evropu, tak tam nic nedokáže... no to je ono, pánové, přesně proto se na to můžeme vy... Ono to prostě možná je lepší se

na to vy... než běhat, páč v téhle republice ať člověk běhá sebelíp, ať je třeba nejlepší v republice, stejně je to každému takovému páprdovi, jehož osobáky jsou sice úctyhodný, nicméně v té době

možná nic moc neznamenaly, nebude po vůli. Ostatně, možná je to jen ta naše povaha česká... Ostatně spousta umělců musela nejdřív vycestovat do světa, tam ukázat, že jsou nejlepší a pak se mohli vrátit domů, aby to uznali i našinci.

Naprosto upřímně vám všem chci napsat, vůbec si těch páprdů a protivů nevšímejte – u tratě stojí určitě i ti ostatní, ti, co vás buď veřejně nebo potají sledují, jak se zlepšujete nebo jak vytrváváte. Věřte – nevěřte, jsou tam i ti, co doufají, že možná snad jednoho dne poběží právě jako vy. To jsou pro vás ty důležitý lidi, to jsou ty jediný, koho potřebujete, abyste ve svém snažení vytrvali. A vytrvejte – stojí to za to. Protože, i kdybyste náhodou přehlédli či přeslechli ty lidi, který vám fandí a jsou s vámi v dobrém i zlém, jste to hlavně právě vy, na kom záleží. Každý jeden z vás, každý sám si určuje svůj vlastní smysl běhání, svůj vlastní důvod pro účast na závodě, svůj vlastní pocit z běhu, z výkonu, z tréninku, z vlastního těla... a ti ostatní? To vůbec není důležitý.

Navíc, to se možná také mnohému z vás stalo, ve finále ty lidi, co měli různé protivné řeči, nakonec pomalu začnou chodit a ptát se, jak to děláte, jak trénujete, a jestli byste jim třeba taky neporadili, nepomohli atd. Jj i to se vám určitě už někdy stalo – akorát to nejspíš nepřišlo od těch páprdů – ale od obyčejných lidí, kteří vás sice veřejně prohlašují za běhající blázny, ale někde v tajnu uvnitř cítí, že vám mají co závidět. Možná tuší ten pocit svobody, radosti, vítězství sama nad sebou...

Kvůli tomu to stojí za to – takže neváhejte a závoďte, jak je libo a kde je libo, anebo nezávoďte, to už je jen a jen na vás.

Tak co říkáte, lidi? Vykašleme se na běhání a budeme raději sedět u televize, nebo se vykašleme na páprdy a budeme si trénovat a běhat pro svou osobní radost, popř. vlastní osobáky?

Kdo z vás si myslí, že Zátopek běhal proto, aby byl nejlepší na světě? A kdo z vás si myslí, že byl nejlepší na světě, protože prostě běhal pro sebe, popřípadě své osobáky?

Člověk je nejlepší, když se tak sám osobně cítí – nikoli když potřebuje, aby mu to ostatní říkali. Uvědomte si každý zvlášť, že jste mnohem, mnohem víc, než si myslíte, že jste a to bez ohledu na

to, co si myslíte, že jste. Tak hodně radosti a spokojenosti.

Těším se na váš úspěch a pohodu.

Hezké dny a zdravé nohy:-)

DagmarKa Kodýtková foto
  • přečteno: 9476/9383×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (23 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků