logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Tohle fakt není vtipné, aneb jak jsem se strachoval o Olomouc

Tohle fakt není vtipné, aneb jak jsem se strachoval o Olomouc

Povím vám příběh několika málo uplynulých dnů. Klidně by mohl být součástí volného pokračování Blbec tam či onde. Tentokrát to ale bude úplně jiná váhová kategorie.

Začněmež trochou té amatérské metafyziky. Problémy nemá cenu vyhledávat. Najdou si vás samy ve chvíli, kdy je nejméně čekáte. Přesně jako toho našeho blbce. Tak dlouho coby zasloužilý pracovník sdělovacích prostředků fotografoval pelhřimovský festival rekordů a kuriozit, až se dočista setmělo a on se z toho bytelně rozplácl o nastrčené pletivo na dlažbu.

To se občas stává. Nevěnoval tomu pozornost do okamžiku, kdy se pokusil o rychlejší krok. Úporná bolest levé čéšky natvrdo dopadnuvší na hranu kočičí hlavy dávala tušit, že nařizovat si budíka na druhý den ráno kvůli Kolínské patnáctce, na niž byl v seznamu přihlášených, je zhola zbytečné.

Inu, když se nedá závodit, půjde se vyklusávat. Přece tě nerozhodí pitomá naraženina. Tebe, fotbalového vysloužilce, který pálil vysoko nad branku vymknutým nártem. Tebe, který odehrál zápas snad se všemi nataženými svaly, co jen v těle mohou být. V jednom kuse natažená třísla, kvůli nimž kolikrát nechodil, zato do meruny čutat mohl, nepočítaje. Dobrá, místo závodní patnáctky si vyklusneš třicítku. Ale v klídku.

Tak vyběhl. Protože se původně vyladil na závod, běželo mu to jako nikdy. Lehké protesty ze strany kolene nechtěl slyšet, není přece padavka. Tak nebyl, no. Když přestal účinkovat adrenalin, druhý den rozšířil řady postižených kulhavkou. Naraženinu umocnila tamtéž namoženina. Zrovna se rozpršelo, celý svět mu zešedivěl. Slzel bolestí, koleno nešlo při sebejemnějším pokusu o zrychlený pohyb ohnout. To všechno šest dnů před vodičstvím na jeho totálně zamilovaném olomouckém půlmaratonu.

Pozdě bylo spílat si, že místo oblíbených třiceti kilometrů si měl dát šouravých deset a pak hned nohy nahoru. Ksakru, co teď?

Nechtěl to jen tak odpískat. Dal si tolik neoblíbený vícedenní oraz. Na jeho rozpálené čéšce roztály kilogramy ledu, vsákla se do ní půlka tuby hojivé masti. Rozcvičoval, posiloval. Co chvíli prosil pána Boha o slitování.

Předtím, než se ve středu pokusil o první nesmělý, kratinký výklus, byl jako prvnička. Do Olomouce zbývají už jenom tři dny. Půjde to? Co půjde, poběží to? A co když ne? Vládce všehomíra byl velkorysý. Noha znovu jevila ochotu svírat i méně než pravý úhel. Ve středu, ve čtvrtek i v pátek. Tehdy už uspěl i s nesmělým pokusem o tempovou rozcvičku. Sláva. Díky Bohu.

Víkendovou Olomouc si užil dvojnásobně. Byl to pro něho z mnoha krásných důvodů vysněný čas. Zase vedl druhé za splněním jejich běžeckého cíle. Když viděl jejich rozzářené, byť unavené oči, všechny předchozí útrapy byly ty tam. Byl ve svém živlu. Byl s lidmi, s nimiž hodně moc chtěl být. Radoval se z pohybu, radoval se i z deštivého večera.

Každé popotáhnutí v jeho přece jenom stále ještě pobolívajícím koleni přitom kreslilo v jeho myslivně nesmlouvavý vykřičník. Podívej se, ty pitomče, o co všechno jsi kvůli týden staré kravině málem přišel!

Prozradit totožnost dotyčného blbce by teď bylo činem vpravdě symbolickým. A proč jsem vám tohle všechno na sebe prásknul?

Protože se podobný malér může přihodit kdekomu. Jakože to nepřeju nikomu.

Jenom blbec chybuje stejným způsobem dvakrát. Chytrák se navíc poučí na příkladu druhých.

Ne vždy se vyplatí riskovat kvůli pár kilometrům bolavého pocitu relativního štěstí desítky, stovky hodin strávených utrápenou nemohoucností. Naučte se naslouchat svému tělu, co mu ještě prospívá a co už byste si spíše měli než mohli odpustit.

Jak začne kráčet o zdraví, je jakýkoliv projev hrdinství totální volovina.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 11783/11632×, 6 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Vítek | 21. 6. 2011 22.59 hod. | 78.156.147.xx
V Pejru sem zrovna teď až do pátka do dopoledne, můj mail kneza[at]post.cz tak napiš a můžem se někdy dojít protáhnout.

Pavlína | 21. 6. 2011 22.36 hod. | 89.102.220.xxx
Michale, zkusím to zaběhnout okolo1:40 už na Miřejovickém půlmaratonu. Co se týče Ústí, den před ním se běží u nás Monacký maraton, tak se budu do poslední chvíle rozmýšlet čemu dám přednost. Ale pokud vyrazim do Ústí, budeš mít mou plnou důvěru!

Michal Vítů | 21. 6. 2011 22.26 hod. | 46.135.22.xx
Díky, však jsem ti říkal, že do Olomouce se bude jezdit pro osobáky. Až se vylíhneš v Pejru, dohledej mě. Můžeme si dát dvacet a všechno to probrat. Ať to běhá i tobě!

Vítek Kněžínek | 21. 6. 2011 13.31 hod. | 78.156.147.xx
čau, jak tak koukám, tak nám všem závod i přes komplikace vyšel. Vyhlížel sem tě na startu, ale jak ste byli v dalších sektorech, tak sem tě z áčka ani nezahlídl. Škoda, to Brno holt rozebereme jindy :-)
Jinak závod naprosto perfektní s parádním výsledkem. Do Olomouce budu jezdit pravidelně, letos se mi tam fakt líbilo. A jak sem se před závodem bál, abych to vůbec doběhl, tak to nějak šlo samo a dal sem si to za 1:28:38. Pomyslný cíl splněn, takže maximální spokojenost :-)
Měj se a ať ti to běhá.

Michal Vítů | 20. 6. 2011 23.26 hod. | 46.135.84.xx
Moc zdravím, Pavlíno. Ono je to s tím doběhem trochu jinak. Jako každý správně šílený bača jsem všechny ovečky, které se zrovna okolo mě batolily, vyhnal svinským krokem před sebe do cíle už předtím v parku. Nestranní přihlížející z toho asi museli být vyndaní, proč ten křičící strejda najednou chce běžet sám. U cílové brány jsem pak počkal do sta minut, abych morálně podpořil ty, které jsem původně měl dotáhnout všechny. Pamatuji, že to svého času tak dělával Marcel Brož, připadá mi to hezké. Jinak mě samozřejmě mrzí, žes mohla pro tentokrát být pouze na vnější straně trati. Určitě ale není všem dnům konec, dohoda ze Silva Nortiky ohledně tempového doprovodu na 1:40 se jednoduše přesouvá. Že by Ústí? Pokud tedy přežiješ bez naštvání vyštvání kupředu na dvacátém kilometru. Maximálně ti uznám 1:39:50. Brzy se uzdrav!

Pavlína | 20. 6. 2011 18.06 hod. | 89.102.220.xxx
Michale, já tentokrát své tělo poslechla a neběžela, nicméně atmosféry jsem se vzdát nechtěla, takže jsem se snažila alespoň fotit. Když jsem tě viděla cca 100 metrů před cílem osamoceného, řekla jsem si, kde máš ty svoje ovečky? Ale pak mi došlo, že jsi si ten nepatrný náskok udělal záměně, aby jsi se mohl na modrém koberci zastavit ve 20:39 a všem svým oddaným zatleskat na cílové rovince. Nádhera! Gratuluji. Fotky pošlu po Milošovi, jen upozorňuji, že lépe běhám než fotím ( třeba se to jednou obrátí:-))

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků