Zdolejte střechu Vysočiny, aneb Javořice je fajnový kopec
Počátky – Javořice se pyšní přízviskem nejvyšší hora Českomoravské vrchoviny. Tyčí se 837 metrů nad mořskou hladinou, vyniká především rozlehlým jehličnatým územím a také televizním stožárem vysokým 166 metrů.
Tolik strohá řeč čísel. Mnohem záživnější je se na Javořici osobně vyškrábat. Učinit tak lze vlastně ze všech světových stran, my se ale vypravíme vzhůru z Počátek.
Jednak proto, že obrátkových přesně dvaadvacet kilometrů odtamtud je vesměs příjemně pozvolných, tedy zdolatelných i pro rodiny s dětmi. V některé z počáteckých restaurací si navíc můžete posléze dopřát nějaký ten dlabanec, což v mém případě k běžeckému, ale i k cyklistickému či pěšímu výšlapu bezesporu patří.
Vyrážíme na trasu
Žádný strach, pokud nevidíte cíl
Přímo z náměstí zahýbáme vpravo k rybníku, hned za továrnou se pustíme podruhé doprava poklidnou silničkou směrem na Kaliště. Pokud nepočítáme první tříkilometrové stoupání, není poznat, že právě šplháme vstříc nejmohutnějšímu kopci v krajině.
Není vidět ani špička vysílače natož pak Javořice samotná. Ale žádný strach, s trochou duchapřítomnosti není šance zabloudit.
Stačí po krátkém klesání k železnici zatočit za závorami potřetí doprava na Kaliště a v nich se na křižovatce pustit logicky vzhůru. U posledního rozcestí nad vesnicí vybereme cestu vlevo, pozná se podle horšího asfaltu. Pak už si dosyta užíváte souboje se samotným vrcholem Javořice v kulisách hlubokého, čistého lesa. Což ale neznamená, že neuvidíte živáčka. Podobný dobyvatelský nápad obyčejně mívá i řada dalších turistů. Čím blíže vrcholu dostoupíte, tím více poutníků potkáte. Javořice prostě láká.
Z vlastivědného hlediska se doporučuje zastávka u studánky Páně ležící na severozápadním svahu, nedaleko vrcholu. Jednak není od věci se osvěžit. Perný závěrečný půlkilometr dokáže vyrobit chodce i ze zdatného cyklisty.
Panorama na druhou
Studánka zároveň slouží jako poutní místo věřících. Před staletími se tam scházeli při tajných bohoslužbách evangelíci hlásící se k české reformaci. My jsme tu dneska ale od pokoření výšek, takže směle vzhůru. Jakmile se vyškrabete silničkou na úpatí, vězte, že jste právě překonali jedenáct kilometrů a přibližně dvě stovky výškových metrů k tomu. Můžete se vyfotit pod obřím vysílačem, můžete vytáhnout svačinu, já většinou oběhnu nějaké nejvyšší místo, třeba kámen. Pak zvednu ruce úplně stejně jako když filmový Sly Stallone utekl všem na filadelfském schodišti. Pak si zanotuji, že Rocky Balboa je Brambora, a metu zpátky.
Cestou dolů se rozhodně nezapomeňte koukat okolo sebe. Je na co. Nejhezčí odměnou za tu dřinu v první polovině výletu je vám právě pohled na jedinečně barevný a členitý obzor pod vámi jako jeden z mála zásadních důkazů, že naše země vzkvétá. Alespoň pokud jde o krajinu.
Jestliže nebudete mít panoramat ani poté dost, můžete si ještě vylézt na počáteckou vyhlídkovou věž.
Pak už jen stačí, aby vám cestou domů v autě zazpívala z rádia Týna Turnerová, že „Ty jsi zkrátka nejlepší“, a nemá to chybu.
Článek o putování na Javořici vyšel v Pelhřimovském deníku jako součást přílohy Tip na výlet. Přetiskujeme jej, protože je rozhodně radno se tam vydat.Článek též vychází se svolením autora.
Vložit komentář
