I muži mají své sny
Loňský premiérový ročník Olomouckého 1/2M mne naprosto uchvátil. Příjemné prostředí, organizace bez viditelných zádrhelů, perfektní atmosféra a celkově mi připadne familiérnější než ten pražský. I když v Praze je taky blaze. Laťka byla nasazena dost vysoko a přijít s něčím novým, lepším, šlo dost těžko. Slovo dalo slovo a Miloš mi přislíbil svěřit balónek s číslicí 1:50.
Už cesta na Hanou napovídala, žádný repelent, žádný repelent a ještě jednou repelent jako loni. Nýbrž deštník, deštník nebo alespoň pláštěnku. Bylo mi to však úplně jedno. Byl jsem unavený po noční službě a konverzace v autě se omezila na strohé „Olomouc" u cedule při vjezdu do města. Vyzvednutí čísla, trika a hurá na oběd. Triko se mi letos moc líbí. Příjemná změna. Těch správně funkčních už mám plnou skříň a nedají se brát ani na spaní. Tupě zírám do jídelního lístku a znovu se utvrzuji, jak nejhorší variantou je možnost volby. Kuřecí nugetky s medem, na ty běhá Bolt, ty půjdou. K tomu krokety, ty taky půjdou, ale doufám, že až v cíli. Krátká návštěva centra a hlavně kostela Sv. Mořice. Mohu doporučit. Je nádherný. Chtěl jsem se vyzpovídat z tréninkových výpadků, ale zpovědnice byla obsazena jedním z místních hříšníků. Alespoň poprosit toho nahoře, ať jde všechno hladce, tak jak má. Řekl: „Jdi si za Škorpilem, já jsem přes běh malý pán“. Na hotelu jsem zaujal polohu přemýšlejícího muže a znaven předchozím dějem ihned usnul.
Sraz vodičů naplánovaný na 18:15 stíhám v pohodě. U McDonalda už přešlapují ostatní vodiči a z dálky přichází Miloš s balónkama. Jeho zachmuřelá tvář nevěstí nic dobrého. Pánové a dámy, problém. Přišli Etiopané a požadují vodiče na 1:00. Prý ho mají i ti vzadu na 2 hodiny. Cítí se diskriminováni a hrozí, že nenastoupí na start. Hlásí se někdo dobrovolně?
Ticho, sklopené hlavy a já v duchu přepočítávám průměr. 2:50/km. Na vojně jsem dal hladký kilák za 3:05, od té doby jsem snad něco natrénoval, tak proč ne. Váhal jsem, nechtělo se mi. Obava, že nevydržím, že zklamu a bude ostuda. V Milošových psích očích jsem viděl, že to prostě někdo být musí! Dobrá. Jdu do toho! Měli jste vidět jeho radost a úlevu. To je slovo chlapa, já věděl, že někoho seženu.
Za chvíli už přišli mužíci v zelených dresech. Vypadali skromně, žádné hvězdy, jenom se optali, zda se běží na „ofikl" nebo „real“. Jo kluci, kdybyste věděli, že ještě v dubnu jsem měl teplůtku, jsem tudíž po nemoci a sám nevím, kolik toho vydržím. Taky se ptali, jak to bude na občerstvovačkách. Jestli zastavíme nebo alespoň zvolníme. Nějak se dohodneme cestou. Aha, dohodneme, ale jak? Anglicky? Svahilsky? Čech se neztratí, má přece ruce a nohy, a to mne uklidnilo. Však oni si řeknou, kdyby to bylo moc rychlý.
Start a výstřel. Na ten já nereaguji a rozbíhám se zásadně až na „Mou vlast“. Trochu jsem tím ostatní zmátl, ale cca 2" ztrátu jsem se rozhodl zlikvidovat hned zpočátku a nerozdělovat ji do celého závodu. Nasadil jsem sprint z kopečka. Zhruba na 4. km se vzadu ozvalo první „slow“. Kurňa, chlapi, moc času nemáme a tempo tady mám diktovat já. Sám jsem toho měl “plný brejle" a lilo ze mne jak z konve. Docela to odsejpalo až do parku, a to už viselo asi jenom sedm běžců. Přesně to nevím, měl jsem mlhu přede mnou, mlhu za mnou. Až vám někdo bude zase vyprávět pohádky o tom, jak člověk když nemůže, tak vlastně ještě může apod., pošlete ho za mnou, já mu k tomu řeknu svý. Můstek v parku. Moravská pomsta Pražákům. Průběh náměstím a zvonění do posledního kola. Mně to zní jak umíráček a rád bych si odpočinul. 15. km, občerstvení a kluci vopálený, jak zmerčili banány s pomerančema, hned zamířili ke stolkům. To mi zachránilo život, zvolnil jsem na 2:55/km a popadl druhý dech. Kouknu na kluky, jestli jsou ready a překvapuje mne, jak v čelní skupině vůbec nikdo neklábosí. To vzadu je teda větší sranda. Diváci jsou fantastičtí a ženou nás vpřed. Zase můstek. Moravská pomsta Pražákům. Vybíháme z parku a Garmin ukazuje krutou pravdu. Nevyjde to. Zklamal jsem, nevydržel jsem, bylo to zbytečný. Přesto mi v cíli všichni děkují a plácají uznale po zádech. Good job. Jedno plácání po rameni je obzvlášť intenzivní…
Ve předu se neklábosí, ale tvrdě pracuje
Kluci, jste dobrý!
Je to rychlý, ale pod hodinu to asi nedáme
Omlouvám se, že to nevyšlo
…tati, vstávej, je 17:45 a za chvíli máš být u Mekáče. Co je? Kde to jsem? Nevím, která bije, jen cítím, jak mám ztuhlý nohy a jsem nějak rozlámanej. No jo, usnul jsem jak špalek a za chvíli mám běžet 21 km. Přidělal jsem si na triko svůj balónek s 1:50 a měl radost, že to byl jen zlý sen a já poběžím mezi svými. Běželo se mi hezky, závod jsem si užil a děkuji všem, s kterými jsem se na trati potkal. Za to jim přeji, aby jim běh přinášel jenom radost a nikdy jim z běhání „nehrabalo“. Za rok ahoj!
Vložit komentář
Super sen, dobře jsem se pobavil :o) A fotky to příjemně dokreslují :o)
Skvěle napsané! :-D Jinak děkuji vodiči (1:50) – odvedl svou práci na výbornou!
