logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

"Jako za starých dobrých čásků"

"Jako za starých dobrých čásků"

"Den jak obrázek. Za oknem padají trakače. Radostně vyskakuji z postele a poslouchám proudy vody, bubnující do střešního okna. Ani mi nevadí, že jsem den předtím měl prodlouženou, která skončila o páté. Aspoň neusnu, až budu šplhat nahoru na Klínovec".

Zacvičím si, posnídám, vytisknu si itinerář cesty, podívám se na internet, jestli nám počasí vydrží. Předpověď je příznivá – mlha, déšť, +8 stupňů. Paráda, nebudu sebou muset vláčet žádnou vodu a v cíli se mýt, protože to všechno ti nahoře obstarají za mě.

Vyjíždím. Vytištěný itinerář si bezpečně hoví doma na pracovním stole. No co. Petr si určitě pamatuje cestu do Pernštejna, když mi jí tak krásně popsal. Nabírám ho i s Miriam u OMV ve Varech a drandíme. Nó, já tu cestu znám spíš jako od Chomutova, leze pomalu z Petra, když se ho ptám na cestu. Měla by tam být ale odbočka, tak asi po 20 minutách a my zatím jedeme jen 12. Po dvaceti minutách už začíná trošku nervózně poposedávat na zadním sedadle. „Už bychom tam měli pomalu být. Ta odbočka je jakoby trošku dole,“ říká ve chvíli, kdy šplháme do kopečka. Začínáme klesat. „Sláva, Pernštejn 1 km.“ Za chvíli vystupujeme u koupaliště v Pernštejně z auta.

Jdeme ke koupališti. Cestou nás míjí a zdraví muž, zachumlaný v nepromokavé bundě a s vraženou čapkou do čela. Hledáme, kde že je ta startovní kancelář. Lehce nadhodím, že asi bude v té budce u autobusové zastávky, před níž stojíme s autem. Přicházíme zpátky a taky že jo. Na lavičce v budce sedí onen muž, který šel chvilku před tím proti nám. Na kolenou má přihlašovací formuláře, vedle sebe igelitový pytlík na startovné a úřaduje.

startovní kancelář

No proč ne, Zdeněk nám při běhu okolo ČR taky připravil na autobusové zastávce oběd jak v Alcronu. Pravda, chvilku nám trvalo, než jsme si zvykli na psí a pánské výkaly, které tu oba zástupci zvířecí říše zanechali, aby si budku označili za vlastní revír, ale člověk si za chvilku zvykne na cokoliv.

Přihlásili jsme se. Pomalu začínají přijíždět další auta s natěšenými běžci a běžkyněmi. Jdeme se převléci. Petr ještě dojedná odvoz našich svršků do cíle. Chvilku přemýšlí, jestli si tam má posílat věci na převlečení, ale po našem krátkém přesvědčování s Miriam se nechá přemluvit, že auto to uveze a že být v suchém se vyplatí.

Jdeme se trošku rozběhat. Přidají se k nám ještě další Petr s přítelem a jeden místní vořech. Tomu se evidentně nejvíce líbí lýtka Pertra II. Rád by si kousl, Petr si však stojí na svém, že nedá.

nedám

Vracíme se ve chvíli, kdy pořadatel žene startovní pole na start a vydává poslední pokyny: „Pořád do kopce po žlutých šipkách, jsou tam i bílé a zelené, těch si však nevšímejte. Každý kilometr je na silnici označen, pokud se nebudete moci dočkat následujícího, tak už buď kapete nebo jste zakufrovali. Obojí je v tomto závodě běžnou záležitostí.“

pořád po žlutých šipkách

S těmito pozitivními informacemi na povel – tři, dva jedna, start – vybíháme vstříc nevěda čemu.

Prvních osm kilometrů trať soustavně stoupá na hřebeny Krušných hor. S každou stovkou nastoupaných metrů klesá teplota a přibývá padající vody. Mezi osmým a devátým kilometrem začínáme klesat. Zjišťuji, že kopec nahoru není dobrý jen k posilování lýtkových a stehenních svalů, ale také k zahřátí. Jakmile začínáme klesat, začíná docela přituhovat. Naštěstí po třech kilometrech to je chvilku nahoru, chvilku dolu. Jsem někde okolo sedmnáctého kilometru, v poslední chvíli stočím svůj pohled doleva. Uf! Málem jsem přeběhl místo, kde se v pravém úhlu trať lomí do závěrečného stoupání po sjezdovce na Klínovec. Do kopce se drápou mí dva souputníci, kteří mi byli dobrými navigátory na trati až sem. Chvilku se rozmýšlím, zda to mám běžet nebo jít, ale nakonec volím variantu číslo dvě a těch osm set metrů, nebo kolik to je, vyběhnu.

Přibíhám na vrchol. „Sem, mezi ta auta, tady je cíl,“ ozývá se ze strany Petr.

cíl

Vběhnu mezi auta a je po závodě. Žádné místo, kde by se mohl člověk převléci, žádné pití, žádné občerstvení v cíli. Čeho je tu ale dost, je zmatek. Převlékám se u auta do suchého, na hlavu, vlastně po celém těle, mi stékají proudy vody. „Ještě, že jsme přesvědčili Petra, aby si vzal ty suché věci na převlečení,“ napadá mě v tuto chvíli.

pod okapem

„Pojďte se ohřát,“ dostávám pozvání z auta, jenž dělá doprovod Petrovi II. Jak dobíhají závodníci jednotlivých kategorii do cíle, probíhá hned vyhlášení. Prostě se zavolají ti tři šťastlivci k autu hlavního pořadatele, od něj dostanou každý po plaketě a je hotovo.

vyhlášení

Ostatní závodníci se starají o sebe, jen občas z jednotlivých hloučků zazní: „Kdy bude vyhlášení výsledků?“ „Už bylo“ ozve se z dalšího hloučku.“ A kdy?“ ptá se první hlouček.“ „Průběžně,“ zní ozvěnou z druhého hloučku.

Do toho přibíhají mezi auta, pardon, do cíle, další závodníci a závodnice. „Kde je auto s mými věcmi?“ dožaduje se vítěz kategorie šedesátníků. „To zrovna odjelo dolů pro někoho, kdo odešel pod kopec, neb si myslel, že auto stojí tam.“

Prší čím dál víc, vše se snaží přikrýt mlha. Mám pocit, že jsem někde uprostřed bojiště, někdy v osmnáctém století. Pár přeživších se snaží dostat co nejrychleji k živým. Odjíždí jedno auto za druhým. Podaří se mi dostat do jednoho z posledních – díky, těm co mě vezli. Petr s Miriam musí zatím do hospody k lanovce, aby byli alespoň v suchu, než pro ně nahoru přijedu, abych je odvezl zpět do Varů.

Cestu z Pernštejna na Klínovec na druhý pokus trefím. Jsou dvě odpoledne, naposledy jsem snídal müsli a mám hlad jak herec. Dám si česnečku. „Zbyl v kuchyni ještě nějaký česnek?“ vypadne ze mě ve chvíli, kdy polknu první lžíci. „Ta má tedy grády,“ teda ta česnečka, ta lžíce je vcelku normální. Ještě, že dneska už nepůjdu mezi lidi, jen Dana si užije pěkného smrádku, než ten česnek ze mě vyprchá, tak ho budu vydávat každým pórem. Aspoň na mě dnešní počasí nezanechá žádné stopy.

Co napsat závěrem? Trať perfektní, organizace jak z osmnáctého století. Zážitek ze všeho skvělý, určitě na tenhle závod jen tak nezapomenu – autobusová zastávka, cíl mezi auty, vyhlášení výsledků, choulící se lidi pod okapem rozpadajícího se objektu, na to určitě budu dlouho vzpomínat.

Člověk by měl končit pozitivně, takže dobrá – snažili se hoši, snažili.

Miloš Škorpil foto
"Jako za starých dobrých čásků" "Jako za starých dobrých čásků" "Jako za starých dobrých čásků" "Jako za starých dobrých čásků" "Jako za starých dobrých čásků"

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Aleš | 18. 7. 2012 13.38 hod. | 85.70.58.xxx
Myslím, že je to popsané dobře, na druhou stranu, co má pořadatel dělat, když prší? Jak má zapisovat, aby mu ze zápisků nezbyl jen cár papíru ze kterého nic nepřečte? To samé v cíli, myslím, že letos byl 21.ročník, čili v roce 2009 byl 18.ročník takže má pořadatel k trati určitě nějaký vztah a nemyslím si, že je v jeho možnostech, aby byla nahoře převlékárna, nebo aby hroutící se budovy byly opraveny. Závod jsem běžel 2x, a rok od roku se organizace zlepšuje viz.letos a vloni občerstvovačky na 5, 9 a 13 km, guláš v cíli atd. Za rok určitě poběžím znovu :)

Petr | 18. 7. 2009 23.23 hod. | 213.29.115.xx
No jo, přesně tak to bylo – i já na ten závod budu dlouho vzpomínat :-) Ale klidně to berte jako pozvánku do krušnohorských kopců: když zrovna neprší a neběžíte závod s podobně organizovaným doběhem, stojí za to.

fotoMiloš Škorpil: Ano, souhlasím :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : zdravím poslední dobou mám skoro po každém běhu problém s koleny,prostě mě začnou bolet.nevíte co s…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Doporučuji při potížích klid a počkat. Běhala jsem dlouho přes bolesti a nedopřála při občasném…»
  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků