logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Oetscher Ultra marathon (Lackenhof – Niederösterreich) 2011

Oetscher Ultra marathon (Lackenhof – Niederösterreich) 2011

Řadu let jsem pokukoval pomyslnou klíčovou dírkou do běžecké oblasti, kde začíná ULTRA. Vždy jsem vzhlížel k těmto závodům s velikou úctou a nedovedl jsem si představit, co musí běžec natrénovat, aby mohl takový závod běžet, doběhnout, zdravotně si neublížit a případně se těšit na další závody z této kategorie. Slovo ULTRA nám toho moc neprozrazuje. Co to vlastně je ULTRA závod? Obecně řečeno je to vše, co je delší než maraton. Existují standardní závody na určitý počet hodin (6, 12, 24 a 48), nebo na určitou vzdálenost (50, 100 km nebo 50, 100 mil).

Poprvé jsem o ULTRA psal v roce 2009, kdy jsem udělal svůj 1. nesmělý krůček právě za těmito pomyslnými dveřmi, vedoucími k ultra závodům. Minulý rok jsem si tento závod zopakoval a letos jsem jej běžel potřetí. Vím, že jsem stále jen začátečníkem a mám zkušenosti pouze z jediného ultra závodu, ale i tyto zkušenosti mohou již něco vypovídat. Minimálně mohu tyto své tři závody srovnávat. Se srovnáváním je to u ultra závodů hodně těžké (mimo závody na standardní vzdálenost nebo čas) ne-li nemožné, protože se od sebe liší různou vzdáleností i výškovým profilem. Navíc závody na tak velkou vzdálenost, zejména v horách, jsou často a hodně ovlivněny počasím. Proto jsou tyto závody tak krásné a vzrušující, protože předem netušíte, jaké počasí vám hory připraví. Příroda je pomyslným soupeřem, kterého nelze ani na vteřinku podcenit od startu až do cíle. Díky nadvládě přírody nad běžci na těchto dlouhých závodech vystupuje do popředí spíše celkové umístění nebo umístění v kategorii, než cílový dosažený čas.

Při mém prvním závodu zde na Oetscheru jsem zažil v horách velké ochlazení během prvního dne, kdy několik běžců závod nedokončilo a skončili v termofoliích v autech organizátorů. Druhý den byl závod o půl hodiny opožděný kvůli mlze a větru na vrcholu Gross Oetscheru, na který se „vybíhá“. Na druhý ročník nám Alpy připravily opačný extrém. První den se běželo kaňonem, kde teplota na sluníčku dosahovala až 37 stupňů Celsia. Několik běžců první den díky značnému teplu nedoběhlo a řada z nás doběhla hodně vyčerpaná. V 10 km kaňonu, mezi 30. a 40. km, není možné zřídit občerstvovací stanici, proto se zde běží jen na vlastní zásoby, buď vnitřní, nebo externí. Letos nám Alpy přály a připravily téměř ideální běžecké počasí.

Jsem moc rád, že mám úspěšně za sebou již tři nádherné ultra krůčky a dnes vím, že tyto ultra závody nebyly moje poslední a těším se na další. K těmto závodům přistupuji s velikým respektem a po důkladném tréninku. Přes krásné zážitky na ultra závodech mojí královskou vzdáleností a závodem navždy zůstane maraton.

Na svůj třetí ročník dvoudenního Oetscher ultra maratonu jsem se opravdu těšil. Měl jsem v tréninku naběháno dostatek km a dokonce i se slušným výškovým převýšením. Otázkou bylo, jak poběží nohy po měsíci od absolvování 4 maratonů během 37 dní. Na závod jsem jel autem v pátek 11.6. v poledne, společně se Slavem a Pavlem, se kterými jsem absolvoval již předchozí dva ročníky. Naše očekávání před závodem byla velká. Všichni jsme cítili dobrou formu a chuť poprat se o dobré umístění. Pavel se mnou běžel celý ultra maraton: v sobotu 50 km/1.850 m převýšení a v neděli 20 km/1.150 m převýšení. Slavo běžel v sobotu jen druhý úsek ze sobotní trasy a v neděli celý závod. První den je možné sestavit štafetu dvou běžců, kdy první běžec ve štafetě běží 30 km a pak pokračuje druhý 20 km úsekem. Právě do štafety jsme dávali největší naše naděje. Náš rekord na prvním úseku z minulých let byl 3:08. Slíbil jsem, že se pokusím dát tento první úsek do 3:15, a pak bude druhý úsek „finišovat" Slavo. Nechtěl jsem slibovat na předávku lepší čas, neboť jsem po ní pokračoval dál svůj celý 50 km závod prvního dne.

Oetscher ultra marathon je flexibilní v tom, že si můžete vybrat, zda poběžíte v sobotu celý závod nebo v rámci štafety jen jeho jednu část, jestli poběžíte i druhý den nebo pouze druhý den.

Cesta z Prahy do Lackenhofu nám v pátečním provozu trvá přibližně 6 hodin. V rámci startovního balíčku máme zajištěné ubytování v mládežnické ubytovně po oba dva dny. Vzhledem k tomu, že vyhlašování výsledků trvá v neděli dlouho do odpoledních hodin, zvolili jsme navíc ubytování ještě na třetí noc, abychom nejeli unaveni na noc domů. Po našem příjezdu do ubytovny jsme se zaregistrovali a vyzvedli si startovní balíček. Tentokrát jsme stihli i pasta párty a pozdravili se se skupinkou jordánských běžců, kteří zde jsou již tradičními závodníky. Al-Aqra Salameh, dvojnásobný vítěz Marathon des Sables, je i několikanásobným vítězem tohoto závodu. Po pasta párty a drobných přípravách na sobotní závod jsme dali brzo večerku. Závod začínal v 9 hod. ráno. Start i cíl pro oba dva dny jsou u jedné z místních lanovek /černé sjezdovky/, kde je i malá restaurace a zázemí pro lyžaře při odpočinku nebo nepříznivém počasí. Většina závodníků je z Rakouska a převažují běžci z místního oddílu SV RIVEG Lunz, kteří jsou na první pohled dobře rozeznatelní podle oranžových dresů. Z mezinárodního zastoupení jsou zde tradičně Jordánci, Maďaři, naše československá skupina a Němci. Někdy se objeví Italové a Francouzi.

Na start jsme dorazili necelou hodinu před vlastním výstřelem. Po celou dobu zde panuje veliká pohoda a na žádném běžci jsem nepozoroval nervozitu. Více jak 50% ultramaratonců tuto trať zná z minulých ročníků a ví, co je čeká. Neznámou je jen počasí a to letos vypadalo velmi dobře. Závodníci se při čekání na start závodu vzájemně zdraví, prohlížejí si momentky z minulých ročníků, které jsou promítány přes PC a dataprojektor, fotí se a postupně dolaďují svoje oblečení, výstroj i technické doplňky. Pozorně zde sleduji novinky, které se používají na těchto ultrazávodech. Hodně se objevují pitné vaky (Camel Bag) na vodu/ionťák a stále více vidím zatejpované nohy. Oblečení volím podle místních běžců a zatím se mi to vždy vyplatilo. Na předávku (30. km) jsem si nechal Slavem odnést lahvičku s ionťákem a dvěma gely. Čas startu se přiblížil. Organizátoři nás seznámili na velké mapě s tratí a rozmístěním občerstvovacích stanic. Vzhledem k tomu, že výklad byl v němčině, věnovali jsme se tradičnímu předstartovnímu focení. Poté následovala kontrola prezentace. Všichni byli přítomni, jen se chvíli hledal maďarský závodník Cedenek Šmel, ale i ten byl nakonec nalezen. Inu jak málo stačí, abyste byli v cizině diskvalifikováni. Na start se postavila necelá stovka běžců, z toho 72 závodníků bylo odhodláno běžet celý ultra závod.

Vlastní start proběhl decentně odpočítáváním a závodníci vyběhli na trasu. První km vedly do kopce a startovní pole se postupně začalo natahovat. Po 2,5 km jsme nastoupali 150 m a čekal nás příjemný 7 km seběh, kde jsme ztratili 500 výškových metrů. Na dalším 11 km úseku jsme museli nastoupat 600 m. Po km rovince na nás čekalo 7 km klesání na 30. km (místo střídání štafety), kde jsme ztratili 550 výškových metrů. Celý tento první úsek se mi běželo velice dobře a stihl jsem si užívat i nádherné scenerie alpských skalních masivů, mezi nimiž jsme běželi. Na předávku jsem doběhl za 3:01 a těšil se, že předám dobře rozběhnutou štafetu Slavovi, který zde do té doby počítal pořadí štafet. Nad plán 14 minut k dobru bohužel nestačilo na letošní štafetovou konkurenci. Byli jsme průběžně na 5.místě se ztrátou 16 minut na čtvrté místo a 40 minut na třetí místo. Sen o bedně se nám rozplynul a já dál bojoval už jen za sebe v celkovém ultramaratonu.

Po předávce následovala nejkrásnější část tohoto horského závodu, 10 km běh kaňonem s 350 m převýšením. Kaňon zde před miliony let vytvořila řeka, která se tu hluboko zaryla do skal. Střídavě po obou stranách řeky zde vedou úzké turistické cestičky, na kterých jsou často uměle vybudované dřevěné schody. Přes dravou řeku nás převáděly většinou ocelové můstky. Snad přiložené fotky lépe napoví, v jakém krásném prostředí vede tento závod. Na úzkých stezkách kaňonem se musíme vyhýbat turistům, kteří zde neorganizovaně pochodují v obou směrech, obdivují nádheru kaňonu a „brzdí" běžce. Letos v těchto místech byl velký počet českých a slovenských turistů. Snažil jsem se již z dálky na sebe upozornit. Naši turisté mě díky mému výraznému dresu hodně povzbuzovali a snažili se co nejrychleji uvolnit cestu. Jejich přítomnost byla pro mě hodně povzbuzující a díky nim jsem vteřinky neztrácel, spíše získával.

Na 40. až 45. km to už bývá zkouška vůle. Síly rychle ubývají a trasa mírně stoupá. To však ještě není vše. Přichází 43. km a s ním 300 m převýšení pouze na 2 km. Kdo se dostane až sem na občerstvovací stanici, má vyhráno. Nyní je to již závěrečných 5 km se 400 m klesáním a závěrečným finišem do cíle po černé sjezdovce, v tuto dobu hustě zatravněné. Typické kravské zvonce vítají každého závodníka do cíle. Všichni závodníci čekají v cíli a potleskem vítají do cíle i posledního závodníka.

Naše štafetové úsilí bylo zakončeno 5. místem. Po prvním dnu opět vyhrál Jordánec Al-Aqra Salameh a já jsem byl průběžně 13. ve své kategorii M40-49 s výsledným časem o 20 minut lepším, než minulé dva ročníky.

V startovním balíčku je večeře a v prostorách naší ubytovny i masáž. Tu jsme rádi využili, abychom díky ní vyhnali z těla co nejvíce únavy. Sobotní večer jsme neprotahovali a nechali hlavně unavené nohy odpočinout. Čekalo na nás nelehké nedělní pokračování. Příjemné je, že závod v neděli začíná o hodinu později, než v sobotu. Atmosféra na startu byla obdobná, jen přibylo více vzájemného pozorování „stavu únavy“, promítaly se krásné momentky z prvního dne a oči závodníků směřovaly k horám, které byly zahaleny do hustých mraků. Asi půl hodiny před startem nám pořadatelé oznámili, že pro nepřízeň počasí nás nemohou pustit na vrchol Gross Oetscheru a poběžíme náhradní trať. Opakoval se rok 2007, kdy nastala obdobná situace. Většina závodníků to přijala s klidem sobě vlastním a seznamovala se s náhradní trasou.

Náhradní trať měřila 19 km a vedla po bezpečnějších turistických stezkách. Na začátku byl 7 km okruh nad vesnicí s převýšením přes 200 m. V následujících 6 km jsme museli překonat 700 m převýšení. Zde byla otočka a následovalo na dalších 6 km téměř 800 m klesání do cíle závodu. Možná by se zdálo, že těch posledních 6 km bylo snadných, ale při takovém klesání, kdy musíte aktivně „brzdit“, dávat pozor na různě velké kameny, a to po předchozích více jak 60 km v nohách, nebylo až tak jednoduché a pohodové. Atmosféra v cíli byla opět úžasná. Bylo možné sledovat emoce každého závodníka, který zdolal tuto náročnou dvoudenní trať. V cíli na závodníky čekala krásná medaile, gratulace od již doběhnuvších závodníků a nezbytné focení. Před slavnostním vyhlášením výsledků byl pro závodníky připraven oběd s volbou tří druhů jídel.

Naše výprava byla s výsledky velmi spokojená. Díky náhradní trati není možné celkové srovnání s předchozími ročníky, ale výsledky prvního dne ukázaly, že jsme se všichni zlepšili. Celkovým vítězem se stal opět Jordánec Al-Aqra Salameh. Ultramaraton dokončilo 61 závodníků ze 72, kteří odstartovali. Celkově jsem se umístil na 32. místě (Pavel byl 49.) a v kategorii M40-49 jsem se umístil na 12. místě (Pavel byl 17.) z 19 závodníků, kteří doběhli.

Skončil nádherný horský závod a já jsem byl pár minut po jeho doběhnutí rozhodnutý, že pokud mi zdravíčko dovolí, zúčastním se opět příštího ročníku. To jsem potvrdil i několika svým běžeckým přátelům při loučení.

obrázek
start závodu 1. dne

obrázek
pohled do kaňonu přírodního parku Oetscher u Gamingu

obrázek
stoupání 10 km kaňonem hodně bolí

obrázek
finiš po měkkém travnatém koberci sjezdovky do cíle 1. dne

obrázek
Letos se 2. den na vrchol Gross Oetscheru bohužel neběželo

Více informací a další zajímavé fotografie:http://www.oetschermarathon.at

Zdeněk Chmel foto
  • přečteno: 12015/11836×, 2 komentáře
Oetscher Ultra marathon (Lackenhof – Niederösterreich) 2011 Oetscher Ultra marathon (Lackenhof – Niederösterreich) 2011 Oetscher Ultra marathon (Lackenhof – Niederösterreich) 2011 Oetscher Ultra marathon (Lackenhof – Niederösterreich) 2011

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Pivas_old | 29. 6. 2011 19.28 hod. | 62.40.76.xx
Díky za milý komentář. Pokud máte chvilinku, fotky na WEBu stojí
za skouknutí (nejen letošní ročník).

1bubobubo | 29. 6. 2011 19.03 hod. | 82.150.185.xxx
Gratuluji Zdeňku :o) pěkný výkon a podle popisu a fotek i pěkný závod :o)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků