Všechno je tak, jak má být – aneb ECSG Hamburg 2011
Zamilovala jsem se do atmosféry běžeckých závodů. Miluji nová místa, sledovat život tamních lidí, podléhám výzvám (proto také Women´s Challenge), mnohé nechávám náhodě. A tak jsem se dostala jako 1 z 8 Čechů (byť Slovenka) na XVIII. European Company Sport Games do Hamburgu, kde se tohle všechno namixovalo do dokonalého koktejlu.
Proč o tom psát?
Protože Hamburg je krásné město, kde se lepí stará cihla vedle skla a kovu a ono to ladí, kde vítr honí těžké mraky, z kterých spadne pár konví vody, hned na to sluníčko schizofrenicky vše suší, a nikomu to nevadí. Lidi se svlíkají a oblíkají jak je potřeba, některé holky na Reeperbahn se moc neoblíkají ani za bouře:-) a Hamburgři jsou na ně hrdí.
Kde ráno úhoři a lososi ještě plavou a večer je máte na talíři, kde večer v st. Pauli duní klubová hudba, pod mostem je stoh matrací, na některých uložení homeless, vedle nich posedávají ti, co někde domeček mají, jen se zrovna na pochodu po "bar-seeing" unavili a dopíjejí svoje pivko Astra. I tak jsem neměla dojem, že by to bylo nějak nebezpečné. Že by proto, že se po městě promenádovalo cca 7000 fair play sportovců? Potkávali jsme se všude a s radostí se zdravily různé národy z různých disciplín – od golfu, tenisu, přes fotbal, volejbal, ale i šach, petanque, šipky až k atletům. A k nim jsem se já, hobík, začínající běžec s chutí hlásila.
Dílem náhody jsem se mohla taky zařadit na 5000 m a 1/2M. V pátek jsem kroužila 12.5 kolečka na dráze, hebkém tartanu a zaběhla jsem si 2. závodní 5tku, večer napochodovala po městě dalších asi 8 km a další den jsem se na startu postavila mezi půlmaratonce. Musím přiznat antipřípravu – málo spánku, croissant a velké kafe k snídani, málo vody, žádny gel či energetická tyčinka, nové ponožky (ale dobré), 2 puchýřky z nevhodných botiček na pochodu městem. Na místě jsem byla cca 20 minut před startem, stihla jsem akorát řádně zavázat tkaničky, žádné zahřívání (ach bože, učiteli, promiň)…
No pro jednou ti to prominu, ale opovaž se to opakovat!!! Promíjím i proto, že rozcvičku jsi měla celou dobu si jsi Hamburgžila
Ale atmosféra olympijská a přátelská.
Tak jsme odstartovali. Já se navíc nechala strhnout a 1. km zaběhla o dost rychleji než zahřívacím tempem, a druhý taky… Špatně, špatně… Naštěstí vše bylo tak, jak mělo být a já neztuhla, naopak tempo jsem si udržela celých 21.2 km. Přes další nástrahu – na občerstvovacích stanicích pouze "hamburger Wasser", žádný ionťák, kousíček ovoce… zlomila jsem svou hranici 2 hodin, zlepšila si čas o 5.5 minuty. Taky proto o tom píšu. Hlásím, že sportovní duch žije, vše srovnal do rovnováhy, radost z běhu odbourala hendikepy. Jen doufám, že to vydrží, já už raději nebudu tu náhodu pokoušet.
V roce 2013 budou další ECSG , hádejte kde? V Praze! Tak doufám, že se najde dost týmů a zastoupení na hrách bude v pořadatelské zemi hojné. Klasifikace není, šanci zažít olympiádu má tak každý:-)
Vložit komentář
Petro, skvěle napsáno! A vystihuje to přesně to, co jsme tam všichni cítili! Měj se fajn!
Petro moc gratuluji k nádhernému času – paráda!!! Jen tak dál. Měj se krásně :-)
