Prázdninový deník učitelky
Tak jsou tu. S železnou pravidelností. Vždycky přijdou. A taky za dva měsíce odejdou. Podělila bych se o ně, kdyby to bylo možné. A to není, tak nezbývá než je překonat. Ty prázdniny. Základní věc je mít plán.
Loni jsem je zasvětila nejvíc dračím lodím, předloni běhu a tréninku s endurainingem a rok předtím samostudiu knihy Jak uběhnout maraton za 100 dní.
Letos zkusím běhat a jako určitě každá učitelka 30. června ulehnu s předsevzetím, že od zítřka už fakt začnu hubnout a v září kolegyně puknou závistí nad mou o 10 kilo lehčí a sportem vyrýsovanou postavou.
Tak to se opravdu ještě nestalo a moc bych se toho nebála.
No, i když letos... vykročeno už mám. Protože jsem letos nepáchala, co jindy po vysvědčení páchám.
Každý je v něčem dobrý. Já jsem dobrá, ale opravdu dobrá, v dobývání bonboniéry v tašce v skrytu před očima spolucestujících.
Dokážu prsty snadno projít celofánem, kterému často ještě předchází krásný balicí papír od snaživých žáků, pak víko, krabice a přichází ta plastová část, v které je uložen cíl mé touhy. Všechno jde hladce, když mám zmapovaný terén. Tradiční višně v čokoládě, Tofifee, Modré z nebe, Taťána… vše jde hladce. Loni jsem ale dostala krabici od žákyně z východní Evropy, velmi luxusní krabici, která skrývala mnoho neznámých vrstev, a boj jsem nakonec vzdala, vyndala na zastávce z tašky a dorvala veřejně. Smutné bylo finále, konfety líp vypadaly, než chutnaly.
A letos se žádný takový sport nekonal, žáci a jejich rodiče asi usoudili, že není třeba víc vykrmovat, takže mají na svědomí výpadek v letitém dvojfázovém (pololetí a konec školního roku) tréninku. To by mohl být pro letošní prázdniny slibný začátek.
Hlavně mám rozepsaný tréninkový plán a chci na nějaké závody s PIM WCH holkama a na soustředění. A zkusit nějaké nové cvičení, ale to jsem si naivně myslela i loni.
Taky bych měla umýt ty neprůhledný okna, nová fasáda je hotová už dlouho, a uklidit byt zanesený prachem od rekonstrukce výtahů.
Našla by se i práce do školy na nový školní rok.
Když mi bude hodně mizerně, mám v hlavě truhlíky na balkon, přestože už dávno není jaro.
A třeba se ještě něco vyvrbí.
Teď jdu dovařit guláš, dopéct bábovku, vypít kafe s kamarádkou a pak k Vltavě do aleje na trénink 2 km – 5 – 6 km – 2 km.
Vložit komentář
Ahoj Hanule, když mi prozradíš adresu, nějakou bombošku bych Ti poslala, aby tvé prázdniny začaly jak se patří :-) Ale jinak to máš vymyšlené dobře. Vypadá to, že mi na konci prázdnin dáš na frak :-)
