logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Kecy mýho fotra – chová-li se někdo jako blbec, mluví-li jako blbec, nemusí být ještě nutně blbec

Kecy mýho fotra – chová-li se někdo jako blbec, mluví-li jako blbec, nemusí být ještě nutně blbec

Když jsem ještě v knihkupectví nahlédl do knížky: Kecy mýho fotra od Justina Halperna, kterou vydalo nakladatelství Plus, hned mě napadly kecy mého fotra, které k nám měl, když nám chtěl něco sdělit, jako třeba: „Nechce se vám dělat? To je dobře, já mám nejraději práci, do které se mi nechce“. Bral to v podstatě jako sport, jako možnost poprat se s tím, do čeho se mu v životě nechce a přitom ví, že nemá na vybranou. A tuhle svoji zkušenost nám tímto předával, zatímco my jsme na něj s bráchou a švárou koukali jak na blba a mysleli si: Škubni si.

Dnes to vidím všechno jinak. To jsou ale ty životní zkušenosti, které si prostě musíte prožít, jež jsou nepřenosné a taky proto chápu ty, co říkají, že sice: Každá rada dobrá, ale stejně k ničemu, protože já když si tu chybu neudělám, tak i kdyby mi svou zkušenost sdělilo milión lidí, tak se prostě musím spálit sám.

Dnes to taky vidím jinak i proto, že stejně jako fotr Justina, tak i můj otec byl v podstatě velmi citlivý chlap (nakonec po kom bych to měl?), bohužel oba se neuměli vyrovnat s tím, že společnost si představuje chlapa jako tvrďáka a být citlivka u chlapa znamenalo být teplouš nebo přinejlepším nějakej divnej. Já si s tím problém nedělám, protože si říkám: Máš se mnou, jaký jsem, problém? Fajn! Je to tvůj problém, já se kvůli tvému problému měnit nehodlám a ty mě vezmi buď takového, jaký jsem, nebo neber, tvoje věc.

Ale zpátky ke Kecům mýho fotra. Ta knížka je svěží jako horský vítr. Pro mnohé bude nejspíš jazyk, který Justin používá, vulgární. Ale jsou to kecy jeho fotra, tedy v podstatě přepis toho, co jeho fotr ze sebe sypal. Ale právě na té vulgaritě a případných doslovech je nádherně vidět, jak byl jeho fotr citlivý, a jak mu šlo o to, připravit své potomky co nejlépe na život. A dělal to prostě po svém, tak jak to uměl. Dělal to tím, že co na srdci, to na jazyku, příliš nepřemýšlel, hned pálil. Je mi to v mnohém blízké, byť nepoužívám jeho výrazové prostředky, ale taky mi vyletí z pusy něco dřív, než si stačím uvědomit, že v tuhle chvíli to asi není nejvhodnější. Ale když už je to venku, tak co s tím, musím to vzít za své, protože je to moje, řekl jsem to, to znamená, že je jasné, že si to myslím a nemá cenu se za to omlouvat, maximálně jen vysvětlit, co mě k danému výroku vedlo. A stejně koná i Justinův fotr. Však dosti slov a pár ukázek.

Poznámka: Není-li vám alespoň deset nebo nemáte rádi silnější výrazy, to, co je v rámečku, preskočte.

Když jsem se nedostal do all-star týmu v žákovské baseballové lize: „To je ale kurvárna. Trenéři do toho týmu cpou akorát svoje děti. A syn tamtoho sráče by si ani nezasloužil, abys mu před zápasem dal podržet suspenzor. Že ty suspenzor nenosíš? Co s tebou sakra je, synku?“

O používání ochrany: „Dám pár kondomů do kastlíku v autě …, Mě je u prdele, že se mnou o tomhle nechceš mluvit, já s tebou o tom taky nechci mluvit. Ty si myslíš, že chci, abys píchal v mým autě? Nechci. Ale ještě víc nechci platit za nějaký dítě, který si uděláš, protože tam nebyly žádné kondomy.“

O fair play: „Podvádění není jednoduchý. Nejspíš si myslíš, že jo, ale houbeles. Vsadím se, že bys víc posral to podvádění než to, co bys měl udělat čestně“

Někdy se příliš soustředíme na význam slov, aniž bychom si dokázali uvědomit člověka, který nám je říká, aniž bychom si vůbec uvědomili, proč nám to říká, aniž bychom vycítili, jak nám to říká. Přitom to, co je „řečeno“ mimo vlastní slova, je mnohdy důležitější než ta slova!

Nejvíc generačních problémů a problémů mezi partnery vzniká proto, že se toho druhého snažíme nezranit. Zaplétáme se do složitých konstrukcí vět, vysvětlování, přičemž na „druhém břehu“ v našem protějšku vzrůstá každým naším slovem větší averze nejen vůči nám, ale i vůči sobě. My cítíme, že ten druhý to vlastně myslí dobře, že nás má rád, ale štve nás, že zvolil tak debilní způsob, aby nám to řekl. Na nás nás zase štve, že mu nedokážeme říct: „Hele, já vím, že mě máš rád, že to myslíš se mnou dobře, jediné co mě na tom celém štve je, že to nedokážeš říci přímo!“ A to je celé. Veškeré problémy mezi lidmi by zmizely, kdyby nebyli k sobě tak „ohleduplní“ a dokázali říci slova, která je třeba říci, ve chvílích, kdy je to třeba.

Ostatně, v poslední kapitole to otec Juliánovi říká zcela jasně:

Poslouchej a neignoruj, co ti lidi říkají

… „Zvu tě na oběd. Obuj se a jdem.“
Zvednul jsem se z gauče, vyšel za ním ven, nasedl k němu do auta a vyrazili jsme do mé oblíbené italské restaurace nazvané Pizza Nova. Dostali jsme stůl venku na sluníčku; v zátoce kolem San Diega zářily desítky bílých plachetnic a motorových člunů. Servírka nám přinesla košík s česnekovými rolkami a dva ledové čaje. Táta usrkl ze svého a podíval se na mě.
„Víš o mně hovno.“
„No, asi jo,“ řekl jsem trochu zmateně.
„O mým životě. Víš o něm hovno. Protože o něm nikomu neříkám.“
Dokud to nevyslovil, neuvědomil jsem si, že je to pravda. Jasně, znal jsem zhruba obrysy tátova životopisu: vyrůstal na farmě v Kentucky, sloužil ve Vietnamu; měl dva syny s první ženou, která zemřela na rakovinu krátce poté, co se narodil můj bratr Evan; o devět let později se oženil s mojí mámou a měli mě; celý život pracoval jako doktor jaderné medicíny. Když jsem se v té chvíli nad tím zamyslel, došlo mi, že táta je asi ten nejuzavřenější člověk, co znám.
„Když mi bylo něco přes dvacet, byl jsem šíleně zamilovaný do jedný holky. Byla nádherná. Neuvěřitelně krásná. A plná života,“ řekl a zakousl se do česnekové rolky.
Většina z nás předpokládá, nebo spíš doufá, že naši rodiče měli sex jenom spolu a jenom v míře nezbytně nutné k tomu, aby počali nás a naše sourozence, takže bylo divné poslouchat tátu, jak mluví v superlativech o jiné ženě než o mojí matce. Nikdy před tím to neudělal, takže jsem z toho byl celý pryč.
„Tak jsme spolu nějaký čas chodili. Docela dlouho. Potom jsme si jednou promluvili a já řekl, jak moc ji miluju, a ona se na mě podívala a řekla: „Já tě nemiluju. Ani nikdy nebudu,“ pokračoval. „Dám si salámovou pizzu a salát“, otočil se k servírce, která rozpačitě postávala vedle našeho stolu a čekala, až táta skončí svoji historku, aby si mohla napsat naše objednávky.
Objednal jsem si taky a servírka odešla.
„Tak cos udělal?“ zeptal jsem se.
„Řekl jsem jí, že si myslím, že to dokážu změnit. Že mě teď třeba nemiluje, ale že nakonec bude.“
„Co řekla?“ „Řekla, že jo. A zůstali jsme spolu. A hádali jsme se. Hodně jsme se hádali. A já si pak uvědomil, že jsem udělal obrovskou chybu. Dala mi svoje mládí a to bylo pryč. A já nevěděl, jak z toho ven. A pak onemocněla. A pak umírala,“ řekl, zhluboka se nadechnul, na chvilku se zamyslel, jako by si v hlavě znovu přehrával něco, na co si hodně dlouhou dobu nevzpomněl.
„Takže jsme se udobřili a já zůstal s ní. A pak umřela. A já se cítil strašně. Protože jsem si uvědomoval, že se mnou nechtěla být, řekla mi to, a já to ignoroval. A strávila konec života s někým, koho nemilovala. A najednou byla mrtvá. A vlastně se mi trochu ulevilo, že jsem byl z toho vztahu vysvobozenej, a kvůli tomu jsem se cítil tak zle, že jsem se s tím nedokázal vypořádat.“
Táta se na chvilku rozvalil v proutěné židli. Servírka nám přinesla jídlo a táta se chvíli nimral v salátu, než se na mě podíval.
„Lidé se ti vždycky snaží říct, jak se cítí. Někteří z nich to říkají přímo, někteří z nich to říkají tím, co dělají. A ty musíš poslouchat. Nevím, jak to dopadne s tvojí přítelkyní. Myslím, že je to fajn holka, a doufám, že dosáhneš toho, čeho chceš. Ale udělej pro mě něco. Poslouchej a neignoruj to, co ti lidi říkají.“

Jestli si vezmete z celé této nevšední knížky jen tu poslední větu, tak mělo tuhle recenzi smysl napsat.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (18 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

1bubobubo | 6. 7. 2011 12.31 hod. | 194.50.64.xxx
Docela jsi mě Miloši navnadil :o) Moc dobrá recenze. A s tou poslední větou má autor naprostou pravdu.

12honzade | 6. 7. 2011 8.53 hod. | 195.113.13.xx
Fakt dobra recenze! Pred rtydenem jsem premyslel, ze si koupim, mame silene velkou knihovnu, tak jsem vahal. Ted si koupim 100%. MSF! 12:)

fotoMiloš Škorpil: To teda lituju mladýho :)

Irena E. | 5. 7. 2011 23.53 hod. | 81.201.60.xxx
líbí

Jiří Marek | 5. 7. 2011 13.15 hod. | 79.225.100.xxx
Závidím tomu fotrovi, že si vše dokázal zjednodušit. Mohl mít pravdu, ale taky ho mohla milovat, byť na začátku ne, byť se hádali....není tak jednoduché žít a milovat. Ale zjednodušení těchto věcí usnadňuje žít. Závidím mu.:-)

Zajímavější recenze | 5. 7. 2011 11.17 hod. | 89.24.173.xxx
než od mnohým "profesionálů" (vím, o čem mluvím). Neminul ses povoláním?:)

pavel kosorin | 5. 7. 2011 8.50 hod. | 95.140.247.xxx
měl bys založit čtenářský kroužek hele – myslím takový, kde by se mluvilo pouze o tom, co opravdu stojí za to číst :-)

fotoMiloš Škorpil: No, to není úplně blbej nápad :), vždyť ve škole existuje Povinná četba :), tak já udělám rubriku "Co si stojí za to přečíst"

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků