logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Dáreček

Dáreček

Letos u nás chodil Ježíšek neobvykle brzy. Asi si dělal trochu fóra, protože tuší, že v prosinci bude mít pěknej fofr. Ale mně to nevadí, já dostávám dárky rád a v kteroukoliv roční dobu. A když už si může pořádat v červnu někdo Silvestr naruby, tak proč bych já v červenci nemohl dostat dárek od Ježíška?

Celé se to seběhlo tak, že jsem se v ten den měl trmácet dlouhou cestu do Zermattu, na 10. ročník Zermatt marathonu. Nakonec jsem usoudil, že bude lepší si odpočinout a strávit letošní dovolenou doma. Chvíli jsme s Danou zvažovali, kam by bylo nejlepší jet, abychom si to užili, jako jsme si to užívali poslední tři roky ve Švýcarsku. Rozhodli jsme se pro Boží Dar a Klínovec. Boží Dar, stejně jako to, co jsme našli na vrcholu Klínovce, nás zklamal, ale zato pak to přišlo. Z Klínovce jsme totiž zamířili dolů po červené směrem Loučná.

chata na Klínovci
Hned za téměř rozpadlou chatou na Klínovci však nenajdete, kudy vede červená dál. Dnes už to vím, dolů po sjezdovce, ale nahoře vás na ni nic nenavede.

Dana běží nahoruDana běží dolů
Já si to tedy namířil podél lanovky. Cesta je to, pravda, strmější, ale to Daně nevadilo, aby mi neukázala, že už žádný kopec pro ni není překážkou, a běhala nahoru i dolů jako srnka.

až mi z toho vypadly zuby
Byl jsem z toho tak konsternován, že jsem nestačil kroutit hlavou. Kroutil jsem jí tak vehementně, že mi z toho vypadly zuby:).

Stejně ale jakmile byla možnost jsem to namířil na první cestě, na níž jsme narazili, doprava a za chvíli jsem už šli po červené.

Kalahari kafé
Na spojnici naší cesty a červené nás vítala tabule, která nás navnadila, a tak jsme se vydali, kam nás naváděla, směrem na Kalahari kafé.

Dana před Kalahari kaféZapustilo kotlík
Když jsme přišli až před něj, nestačili jsme zírat na to nádherné místo, kde Kalahari kafé, poté, co přešlo africké pouště, spustilo kotlík.

S pivem a kafem
Objednali jsme si pivo, ačkoliv Dana ho normálně nepije, tady na něj dostala chuť, a kafe – moji oblíbenou kombinaci.

Měli jsme trošku strach, co nám předestřou. Na tabuli člověk napíše leccos a taky jsme si říkali, že když sem turista zabloudí jednou za den, tak ty pivní trubky asi nebudou nic moc. Obé však chutnalo skvěle a pivo (Plzeň) chutnalo jako křen. Mělo správnou teplotu a na patře se jen rozplývalo – mlask.

gekoni
Když jsme se pak vrátili dovnitř zaplatit, zjistili jsme, že strop si vybrali za příbytek prapodivní gekoni. Bylo nám vysvětleno, že ti sem vždycky přijedou v zimě z daleké Afriky, aby si ti, co sem přijedou s lyžemi na nohou, mohli trošku toho afrického tepla odvézt sebou domů.

Dobře chlazený šampus
Když jsme pak odcházeli, napadlo nás, protože Kalahari kafé funguje i jako malý penzion, udělat zde příští rok takové malé soustředění pro ty, co rádi běhají do kopce a nechce se jim nikam daleko za nimi chodit. Tady ráno nastoupí a mohou běhat nahoru a dolů celý den, dokud sebou nešvihnou u dobře vychlazené láhve šampusu.

Z Loučné na Boží Dar, cestou necestou, tedy spíše necestou

Posilněni dobrým pivem a dobrým kafem jsme se vydali objevovat další krásy tohoto kraje. Když říkám objevovat, myslím to doslova.

Objevná cesta 1Objevná cesta 2
Jak to jen šlo, opustil jsem značenou cestu a namířil si to přes pole a les směrem na Oberwiesenthal, jehož střechy občas zasvítily v průzorech mezi větvemi.

Přišli jsme na jakousi širokou cestu a po ní jsem to namířil vzhůru. Asi 10x jsem Daně říkal: My už tam budem, my už tam budem, my už tam budem…, až se cesta začala prudce stáčet doleva a vypadalo to, že si to namířila zase na Klínovec. Tam už se mi znovu nechtělo a tak jsem zabočil na první možné odbočce po vrstevnici doprava. Evidentně to byla cesta, avšak moc používaná nee. Došli jsme po ní na kraj louky, z níž jsme viděli nahoře větrníky, kolem nichž jsme šli v poledne.

Cesta vzhůru k větrníkům 1Cesta vzhůru k větrníkům 2
Vydali jsme se tedy hore kopcom

Hraniční kámen 1Hraniční kámen 2Hraniční kámen 3
a došli k nádhernému historickému hraničnímu kameni, který ležel (kdysi) na trojmezí, kde se stýkaly hranice tří zemí.

Cestou z Božího Daru na Klínovec na státní hranici najdete památku na dobu Marie Terezie. Asi 150 m od dnešního hraničního přechodu, na rozhraní tří zemí (Česko, Sasko a území rodu Schwarzenbergů) stojí starý hraniční kámen. Je to trojboký hraniční kámen s historickým znakem. Po jeho boku najdete soudobý hraniční kámen Česká republika – Německo.

Kudy kam: Vydejte se směrem na Klínovec, u odbočky na parkoviště lyžařského areálu Neklid přejděte silnici k dřevěně boudě (elektrostanice). Od ní se pokračujte po panelové cestě až na státní hranici, podél ní pokračujte ještě 150 m a jste v cíli.

Odtud už to bylo kousek zpět do Božího Daru. Tady jsme v půl páté odpoledne poobědvali. Dana si dala hovězí vývar s játrovými knedlíčky a dva borůvkové knedlíky. Já se obešel bez té polívky, ale zato si dal ty knedlíky tři.

Božídarské rašeliniště

Na Boží Dar jsme jeli i s plánem kouknout se na Božídarské rašeliniště. Naštěstí tento odkaz jsem vyhledal až nyní, takže jsme netušili, že se zde obnovuje povalový chodník. Teda na místě to vypadalo tak, jako že ti, co na něm pracují, s tím moc nepospíchají, spíše se někde povalují, asi aby chodník dostál svému jménu. Pravdou je, že již cestou na Klínovec se dala Dana do hovoru s dvojicí manželů z Plzně, kteří doprovázeli na Klínovec svého psího Reinholda Messnera, který už zdolal na svých krátkých nohách několik českých tisícovek. Ti jí říkali něco o tom, že se někde dočetli, že cesta se opravuje a má to být hotovo v roce 2011. No a to je letos, že?

Vyrazili jsme na cestu, já teda dost kulhal. Mrcha achilovka se v kotníkových trekových botách cítila nejspíš tísněná a tak to dávala znát.

Začátek povalové cesty na Božídarském rašeliništi
Došli jsme na počátek cesty, tady to vypadalo v pohodě.

Proti nám šly matka s dcerou, jichž se Dana zeptala: „Jde to jít dál?" Odpověď zněla: „Nejde!" To však pro mě nebyl argument a šli jsme dál.

Tady bývala povalová cesta Božídarskými rašeliništi 1Tady bývala povalová cesta božídarskými rašeliništi 2Hups
Pravda, posléze to začalo vypadat jak v Klostermannových knihách „Mlhy na blatech“, či „V ráji šumavském“, ale ani to pro mě nebyly argumenty, abychom neprošli.

Tady bývala povalová cesta Božídarskými rašeliništi 3Tady stojí, že prý se tam nesmí
Až na druhé straně totiž byla umístěna výstražná cedule s celkem výstižným obrázkem, který myslím říkal, že se tam nesmí!

Pohodlná povalová cesta
Ale to už jsme se opět dostali na pohodlnou povalovou cestu

Výhledy z Božídarských rašelinišť 1Výhledy z Božídarských rašelinišť 2Výhledy z Božídarských rašelinišť 3
a mohli si užívat krásné výhledy.

Marktredwitz

Druhý den dovolené, vlastně už třetí, protože v prvním jsme si zašli na kafe do Chebu a nakonec přišli domů až kolem 22. hodiny, neboť jsme zcela neplánovaně zašli do Františkánského kostela na jednu z akcí Chebského varhanního léta – Chebské židovské město. Předtím jsme se ale ještě podívali do krásné Klášterní zahrady, v níž také probíhají akce Chebského kulturního léta. Prostě máme se v létě v Chebu na co těšit.

Takže třetí den dovolené jsme vyrazili podívat se do nedalekého městečka Marktredwitz, kam to máme nějakých 25 kilometrů. Jeli jsme sem hlavně koupit nějaké sportovní časopisy a taky se jen tak cournout.

Zaparkovali jsme v garážích před nákupním centrem a šli očumovat. Zaujalo nás zde hlavně krásné knihkupectví, ale my hledali nějaký obchod s časopisy. Ten jsme nakonec našli, ale úplně spokojení jsme nebyli. Jedna z prodavaček nám ale poradila, že obdobně velkou nabídku časopisů mají i na nádraží. Což byla sice dobrá informace, ale v té chvíli se nám plahočit na nádraží, nota bene, když jsme nevěděli, kde je, nechtělo. Koupili jsme, co tedy měli, pak si zašli koupit chlebíky, nějaké celozrnné housky a „sportovní" salám. Housky a salám jsem snědli před nákupním centrem na lavičce. Při tom jsme vzpomínali, jak se jezdilo do NDR, mimo jiné i pro jejich salámy.

Lehce posilněni jsme se vydali na obhlídku města. Mimochodem, je moc hezky udržované a historie na vás dýchá z každého průčelí nevelkých domečků lemujících obchodně – turistickou zónu. Prošli jsme touto historickou částí a za silnicí viděli městský park. Tak jsme si to namířili i tam. Parčík je to sice malý, ale velmi dobře udržovaný.

Archa Noemova
Na jeho konci je cosi jako dům dětí a mládeže, který se jmenuje Noemova archa.

Nejdříve jsme uvažovali, že to vezmeme po obvodu parčíku zpět, ale chtěl jsem ještě poznat, co je za. Tak jsme, i když Dana se na to nejdříve tvářila nesouhlasně, šli dál. Došli k silnici, podél ní se dali doprava a v tom na nás kouknul ukazatel: „Nádraží“, samozřejmě v němčině. Na nádraží jsme byli coby dup. A tady objevili časopisecký ráj, tedy hlavně pro Danu, protože já si je tak mohu nanejvýš prohlížet. Každopádně toho tam mají hromadu a takovou, že jsme to zatím nikde neviděli. Nejenže jsme nakoupili, pro co jsme jeli, ale ještě něco navrch. Rozhodně víme, že sem se jezdit pro německé nejen sportovní časopisy vyplatí.

Marktredwitz – kostel v anglikánském styluMarktredwitz – evangelický kostel
Cestou zpátky jsme si prohlédli dva kostely, v nichž to na člověka dýchalo prostotou a teplem.

Káva, která se na nás smála
Celou vycházku po Marktredwitzu jsme pak zakončili u kávy, která se na nás smála

Hohenberg

Byl krásný podvečer a mně se ještě nechtělo domů, tak jsme těsně před hranicemi zabočili směrem na Hohenberg, městečko, do nějž se dostanete snadno i na kole či prostou chůzí z Chebu. Mají tu krásný hrad, který nejenže obývají čápy, mající hnízdo na jedné z věží cimbuří, ale který využívají hlavně děti. Uprostřed nádvoří najdete i četná ohniště.

Vyhlídka na Zelenou horu a Slavkovský les
Z věží je i krásná vyhlídka například na Zelenou horu a Slavkovský les.

Kostelík v Hohenbergu
Na náměstí mají také krásný kostelík.

Večeře na konec
No a celý den jsme zakončili vynikající večeří, zatímco na okna nám začaly klepat velké kapky deště.

Miloš Škorpil foto
Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček Dáreček

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání dětí. Kdy začít, jak začít, jak připravit trénink : Moc pěkný článek, já mam devítiletého kluka, který miluje sporty, dělá hlavně fotbal, hraje, chytá,…»
  • Pražský maraton: Když miluješ … není co řešit : Martine, budu se Tě držet :) Těším se, Martina »
  • Pražský maraton: Když miluješ … není co řešit : Martine, budu se Tě držet :) Těším se, Martina »
  • Proč bys měla začít běhat? : Ještě je důležitá jedna věc – nenechat se moc často zastrašit horším počasím, protože pak se…»
  • Deštivý, ale krásný úvodní závod Běhej lesy Brdy : Skvělý závod, i když počasí bylo velmi chladné. Terén byl houpavý s krásnými výhledy. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků