logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň

Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň

Myslel jsem, že to, co se povedlo v neděli, se nikdy nemůže stát, ale povedlo se. Poté, co jsme zdolali Dyleň, našli střed Evropy, načež ještě asi třikrát Dyleň obkroužili a Dana poznala, že jsme se skutečně ztratili, nebyla schopna vyslovit souvislou větu. Nevím, zda to bylo z poznání, že opravdu, ale opravdu nevím, kde jsme, tedy kromě toho, že jak satelit kroužíme kolem Dyleně, nebo tím, že už jí skutečně došly síly. Každopádně mi chtěla něco říct, asi mě pěkně sprdnout, ale to, co vycházelo z jejích úst, znělo jako nesouvislý a zcela chaotický zvuk slabik.

Takže skutečně se podařilo to, co na žádné naší alpské túře – najednou zavládlo všude ticho a klid, který rušil jen zpěv ptáčků a šumění lesa.

Ale popořádku.

Z domova jsme vyjeli, jak jinak, okolo půl dvanácté. Do ruksaku jsme kromě chleba, salámu Táborák, jednoho tvrdého vejce, jednoho rajčete a jednoho jablka zabalili ještě dvě tyčinky Compress CMF 34, ručník a plavky. Naše cesta vedla kolem přehradní nádrže Jesenice a v plánu bylo se při zpáteční cestě smočit. Leč následný děj určil jinak. Jak se v průběhu dne ukázalo, naše: „Pá, pá“, jež jsme Jesenici zanotovali při přejezdu hráze, bylo opravdu loučením se s tímto snem.

Palič
Jako cílovou stanicí a zároveň nástupním místem našeho výstupu na Dyleň jsem zvolil vísku Palič. Mnohokrát během dne jsme jí dali všemožná jména, ale to její ne a ne trefit.

Jo, na Jesenici jsem se těšila jak malá holka. Když jsem láskyplně balila plavky a ručník do batohu, mazlila jsem se s myšlenkou, jak ze sebe v horkém odpoledni smývám prach z cest. Jak se laskám s paprsky hřejícího sluníčka a laškuji s vlnkami. Jak všelijak jsem nazývala tu debilní vísku, raději nebudu zveřejňovat, mnoho z toho ale začínalo také na P.

Na svou pouť jsme se vydali v pravé poledne. Sluníčko bylo již pěkně vysoko, jeho paprsky se do nás opíraly o 106. V Sokolově prý teploměr ukazoval na sluníčku 38 stupňů, ideální podmínky k výletu na Dyleň. Ale co, všude okolo nás bzučel hmyz, občas nás kousl ovád, cestu nám přeběhl kolouch… Prostě letní idylka. Ta trvala do chvíle, kdy jsem prohlásil: „Ta cesta je taková příjemná“. V té chvíli jsme došli do zatáčky a před námi se táhl dlooooooooooooooooouhý kopec vzhůru.

Dana zdolávající Dyleň
Dana, která až dosud vykračovala svižným krokem jako kyrysar, najednou povážlivě zvolnila.

V jednu chvíli jsem měl pocit, že začala couvat. Ještě štěstí, že po cestě bylo možné najít lesní jahody a zbytky borůvek a tak se mi podařilo s jejich pomocí ji krok za krokem se slůvky: „Papej – jahůdky, papej – borůvčičky" dotlačit až na vrchol Dyleně.

Kopec byl tak prudký, že úplatky v podobě mrzkých bobulí byly to nejmenší, co mě při výstupu mohlo vždycky aspoň na chviličku odlákat od myšlenek na příjemnou osvěžující vodu v Jesenické přehradě… uááááá!:-) Jediná voda, která tam byla, byla ta slaná, která mi tekla z čela do očí a vzadu čůrkem po zádech a…

Rozhledna na Dyleni
Vrchol Dyleně není bohužel žádné romantické místo. Samotný vrchol opanovává vysílač nebo co to je. Celé je to obehnáno dvojitým ostnatým drátem, snad abychom nezapomněli, jak byla obehnána naše republika až do konce roku 1989, a na vratech se skví nápis: „Soukromý pozemek, vstup zakázán" a vedle něj ještě, „Objekt je hlídán psem“.

Dana nejdřív moc té druhé ceduli nechtěla věřit, ale naštěstí jsem ji přesvědčil, aby nevstupovala, neboť ve chvíli, kdy jsme celé oplocené území začali obcházet, říkajíce si: „Přece se tu sakra musí dát odněkud kouknout do kraje“, tak se najednou psík rozštěkal a podle zvuku to bylo asi pěkné tele.

Dobyvatelé DyleněVyhlídka z Dyleně 1Vyhlídka z Dyleně 2Vyhlídka z Dyleně 3
Z druhé strany oplocenky jsme skutečně našli dvě místa, takové skalky, z nich je docela hezký výhled do kraje. Tady jsme se najedli a trošku odpočinuli.

Střed Evropy

Posilněni jsme pak dokončili obchůzku plotu a vydali se jinou cestou zpět k P…

Rozcestník navádějící na střed Evropy
Na jedné z odboček jsme narazili na rozcestník, který nás zval k návštěvě Středu Evropy, kam to bylo po červené bratru 1,5 kilometru.

No, kdo by odolal a nenavštívil tak významné místo! Já rozhodně ne. Pravda – 1,5 kilometru to nejspíš nebylo, ale nakonec jsme tam došli. Místo je to určitě krásné, a doporučuji vždy, když zavítáte na Dyleň, navštívit!

Stanuli jsme ve středu EvropyTabule vyznačující střed Evropyobrázek
Jako jeden z možných středů Evropy (záleží na způsobu měření) byla dříve tak považována Dyleň, ale zcela přesně to určit prostě nejde

Když už jsme došli až sem, nechtělo se mi vracet zpět stejnou cestou, a tak jsme vyrazili na několikahodinovou obhlídku Dyleně.

A sakra, tu spodní šipku jsem nějak přehlédl
A sakra, tuhle šipku jsem nějak přehlédl a všiml si jí až při prohlížení fotek :)

Pravda, původně bylo v plánu cosi jiného, jen jiná cesta do P…, kde na nás čekal zaparkovaný Drak,

Trasa na Dyleň, obchvat Dyleně a zpět
ale nějak se to stále točilo a stáčelo a šlo někam jinam, takže nakonec mi z toho šla hlava kolem, přestával jsem tušit, kde je východ, západ, sever i jih.

Houbař
Při tom všem jsem ale nepřestával usilovně sbírat muchomůrky růžovky alias masáky a lišky, takže mi ani moc nepřišlo, že jsme prostě někde v p… a nemíříme do P…

Je pravda, že se ztratíme tak trochu všude, ale Miloš vždycky alespoň TUŠÍ. Tentokráte ale ANI ŤUK – a já jsem schopna zabloudit v rodném městě (to je fakt!), takže mě to s přibývajícím večerem trošku děsilo. Nakonec jsme už nebyli schopni identifikovat, jestli jsme v Čechách nebo v Německu, jediný poznávací znak v lese byly číslované ptačí budky (!!!). Myslím, že byly v Německu:-).

Když jsme se tak motali asi dvě hodiny a Dana už z toho začínala hlady šilhat a jak hned v úvodu zmíněno ztrácela schopnost artikulovat, tak jsem jí nabídl tu Compress CMF 34. Nejdřív cosi zamumlala, něco co znělo jako: strč si ji do p…, ale pak nejspíš v záchvěvu posledních sil zaskřehotala: „Tak dáš mi tu tyčinku nebo ne?!" Tak jsem jí ji tu tyčinku dal. Začala ji rozvážně žvýkat a přitom jí zapíjet

Granátový pramenTady vytéká Granátový pramen
vodou z Granátového pramene.

Nevím, zda na ní víc zapůsobil ten pramen či ta proteinová tyčinka, ale najednou vyrazila jako blesk, že jsem jí sotva stačil. Musel jsem přestat sbírat houby a vyrazit kvapně za ní, abych kromě cesty neztratil i ji. To by mi pak dala, až by se našla.

Když na tomto místě Miloš píše, že jsme se tak motali asi dvě hodiny, tak jen upřesňuji, že celkem to již bylo asi hodin 5 a to slunce stále pařilo a pařilo! Granátový pramen chutnal dobře (nabrali jsme to v zoufalství z jakéhosi potůčku na tom proklatým kopci), ale občas v tom něco plavalo. Moc jsem to nezkoumala. Fakt, že se případně po…, mi přišel snesitelnější, než že mě slunce vysuší na placičku:-). Tyčka byla fajn, cukry mě na chvíli uspokojily a vysloveně mi vylepšila náladu pod psa na úroveň o stupeň výš – tedy na psa:-).

No nebudu vás napínat. Nakonec jsme cestu zpět našli a docela uondáni doklopýtali po skoro sedmi hodinách zpět k autu. Docela jsme si odechli, když jsme jej našli na místě, kde jsme jej zanechali.

Rozpadající se kostel v Paliči
Ten Palič zrovna nevzbuzoval důvěru. Většina obydlí polorozpadlých a ještě jsem zapomněl zmínit, že když jsme jeli tam, tak se Tom a Tom trošku spletli a zavedli nás do dvora, v němž stála statná Romka. Taky asi nevěřila svým očím, kdo ji to jede v sobotu navštívit. Už jsme slyšeli, jak otevírá ústa a křičí: „Gejzo, koukej, přijeli sem z nějaký školy, asi se zeptat, proč děti do ní neposíláme. Ale vždyť jsou přeci prázdniny. Hele, vezmi vidle a běž je vyprovodit!" Na nic jsem nečekal, rychle jsem to otočil, šlápnul na plyn a byli jsme v trapu.

No, to byla docela frapantní situace – cesta v tom podivném dvoře totiž končila a rychlost, s jakou Miloš otočil auto a vypakoval se, by se dala nazvat kosmickou:-).

Sedli jsme tedy celí radostní do Draka a byli rádi, že jsme rádi a to hned dvakrát. Protože kromě toho, že jsme se neztratili a našli cestu zpět do P…, se taky začalo povážlivě od západu zatahovat. Jesenici jsme už při přejezdu ani nemávali, její vody byly zbarveny do tmavého bronzu, to jak se v nich odrážely těžké mraky, plující nad nimi. Doma jsme dali rychlou sprchu a zašli u nás do hotelu Komorní hůrka na skvělou večeři. Než jsme dojedli, zvedl se vítr, který ohýbal stromy, spustil se ceďák jak prase a vypadl proud. No a tak jsme si udělali černou hodinku při svíčkách a za chvíli už si nechali o tom všem, co nás ten den potkalo, zdát.

byť to vypadá stejně, není to st. Niklaus

Při průjezdu kolem mé toužebně očekávané Jesenice mi až málem ukápla slza, jak jsem se drápala za jízdy z auta, ale byla jsem tak utahaná, že jsem nakonec sotva vlezla do vany. Tak rychle, jako jsem usnula po příchodu z večeře, se mi to snad ještě nikdy nepodařilo. Byl to skvělej výlet. Na Dyleň se obvykle jezdí na kole. Myslím, že nejpozději po prvním kilometru bych se poblinkala jak Amina:-). Všem vřele doporučuju!!

Miloš Škorpil foto
Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň Ani alpské vrcholy nedokázaly to, co výstup na Dyleň

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

RVM | 17. 7. 2011 7.47 hod. | 77.104.195.xx
No potěšpánbůh! Poutní ultra...

"Titánka" Dana | 15. 7. 2011 11.05 hod. | 88.101.235.xxx
No, vyběhnout na něj nás samozřejmě napadlo – tedy pro mne naprosto nerealizovatelné, ale znám některé... a proto jsme na příští týden pozvali k nám na Hůrku "běhací" přátele, kterým tento skvost slavnostně předložíme:-). Miloš navíc už plánuje, že by kopec na Dyleň použil pro hromadný trénink na chystaný Poutní ultra!

PavlinaF | 15. 7. 2011 10.18 hod. | 89.24.64.xxx
Moc vtipně a hezky napsaný článek, ale situace asi vtipná nebyla. :-))))

RVM | 14. 7. 2011 19.37 hod. | 77.104.195.xx
... a napadlo vás někdy ten kopec vyběhnout?
Mě teda jo, když jsem na Dyleň škrábal loni pěšky. Ta rovná cesta pořád do kopce... To je VÝZVA, kterou si někdy určitě nenechám ujít, nebo spíš utéct :-)

1bubobubo | 13. 7. 2011 13.30 hod. | 82.150.185.xxx
Musel to být super výlet. Také jsem se na tento kopec před dvěma roky "škrábal" a vycházka to byla opravdu nádherná, jen musí mít člověk dostatečné zásoby jídla a pití, když "plánuje" bloudit jako vy :o)))))

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků