logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Na Nový Zéland by jel každý, říká Martin Heřmánek

Na Nový Zéland by jel každý, říká Martin Heřmánek

Rozhlédnout se po Oceánii vyžaduje nejenom kapsy plné peněz. Při cestování po ostrovech utíká čas mnohem rychleji než kdekoliv jinde.

Možná se ptáte, proč tenhle článek vychází na Běžecké škole, když není ani o běhání, ani o sportování? Vychází proto, aby dokreslil vaši představu o Martinu Heřmánkovi – pelhřimovském běžci, který mnohé z vás vedl na Volkswagen Maratonu Praha jako vodič na 3:15 a jemuž již na Běžecké škole vyšel článek Jak se běhá na druhé straně světa.

Měla to být tak trochu rozlučka se studentským životem. Rozlučka na druhém konci světa. Pětadvacetiletý pelhřimovský inženýr ekonomie a také nadějný vytrvalostní běžec Martin Heřmánek přerovnává vzpomínky z pětiměsíční zkušené na Novém Zélandu.

Kdy ses rozhodl odcestovat a proč vyhrála zrovna tato země?

Napadlo mě to už při škole, když jsem měl před sebou poslední rok. Představa, že si hned po státnicích půjdu honem shánět práci a bydlení, mě moc nebrala. Chtěl jsem si tam dát něco mimořádného. Cestování mě baví, Nový Zéland byl příhodný z mnoha důvodů. Mluví se tam anglicky, navíc tam mám kamaráda, který nám pomohl s hledáním práce. Hlavně jsme ale chtěli tuto zemi blíže poznat.

Vydělával sis na farmě. To musela být také cenná zkušenost.

Byl jsem za tu práci rád. Přece jenom jsem neměl našetřeno tolik peněz, abych si mohl dovolit tam celou dobu jenom cestovat. Už jenom letenka a pojištění není levný špás. Navíc jsme si hned po příletu museli obstarat auto. Jestliže u nás nadáváme na hromadnou dopravu, v porovnání s tamními zvyklostmi bychom na ni měli být hrdí. Bez auta je tam člověk ztracený. Peníze, a ne malé, jsou zapotřebí i do začátku. Na tohle jsem měl vyděláno z domova, na všechno ostatní už byla potřeba práce.

Byl jsi farmářem rád?

V zemědělství jsem nepracoval poprvé. Něco podobného jsem dělal před časem ve Švýcarsku. Tam jsem se ale staral hlavně o krávy. Teďka jsem si vyzkoušel i rostlinky. Ponejvíce cukety, fazole, saláty. Sázet, čistit záhony, sklízet, balit. Poznal jsem vlastně celý výrobní proces.

 FARMÁŘ. Martin Heřmánek jako protřelý sběrač zeleniny.  „Poznat Nový Zéland je docela drahá legrace. Navíc na to potřebujete alespoň tak čtyři až šest týdnů, spíše víc.“
FARMÁŘ. Martin Heřmánek jako protřelý sběrač zeleniny. „Poznat Nový Zéland je docela drahá legrace. Navíc na to potřebujete alespoň tak čtyři až šest týdnů, spíše víc.“

Zbyl vám vůbec čas na výletničení?

Jeli jsme s tím, že budeme první tři měsíce pracovat a až si vyděláme dost, tak to tam procestujeme. Původně jsme pomýšleli, že to spojíme ještě s Austrálií, kde bychom si také našli na chvíli nějakou práci. To už tam ale pomalu začínal poměrně studený podzim. Nakonec jsme si to nechali na někdy příště. Základní představu o Novém Zélandu má každý.

Jaká je skutečnost?

Je to nádherná země. Pro lidi, kteří mají rádi přírodu, zvířata, hory, je to jedinečné místo. O Zélandu se ale mluví povětšinou v samých superlativech. Člověk před cestou nabude dojmu, že jede do úplně jiného světa. Leccos je trochu jinak.

Co třeba?

Ono všechno se vším tak trochu souvisí. Jak se tam každý chce podívat, v těch nejžádanějších oblastech narážíte v hlavní sezoně na mraky lidí. Naštěstí se pokaždé najde prostor utéci někam, kde je klidněji. Na to, aby se člověk o takových místech dozvěděl, tam ale musí být přece jenom déle, znát to tam. To už je zase trochu divočina.

 JAKO V POHÁDCE. Tahle fotka vypadá jako scéna z velkofilmu o Pánovi prstenů, ve skutečnosti mapuje novozélandskou krajinu, v níž výletničil Martin Heřmánek s přítelkyní Silvou
JAKO V POHÁDCE. Tahle fotka vypadá jako scéna z velkofilmu o Pánovi prstenů, ve skutečnosti mapuje novozélandskou krajinu, v níž výletničil Martin Heřmánek s přítelkyní Silvou.

Kde se vám líbilo nejvíce?

Procestovali jsme severní i jižní ostrov. Dost se od sebe liší. Zatímco na tom jižním, hornatějším s fjordy, je chladněji, na rovinatějším severu panuje subtropické podnebí. Viděli jsme i velké sopky, vyvěrají tam termální prameny. Oba ostrovy mají nádherné pobřeží. I když kvůli chladnější vodě i velkým vlnám je to spíše na podívání. Pokud se tam někdo koupe, většinou je to surfař.

Když už jsi zmínil vodní sporty, vezl sis jakožto běžec na Zéland také maratonky?

Jasně, ty nemohly chybět! Běhat se nechá všude, stejně tak i na Novém Zélandu. Když jsem mohl, proběhnout jsem se šel. Ale bylo to dost složité. Jestliže se člověk půl dne plahočí ohnutý nad záhonky, večer by si nejraději dal pivko nebo zmrzlinu a koukal v poloze ležmo na televizi. Ale snažil jsem se, dokonce jsem si tam dopřál i nějaké ty závody. U jednoho mě potkala taková zvláštní chvíle.

S čím souvisela?

Na jednom ostrově se běžel závod na pětadvacet kilometrů. Před startem jsme okukovali tamní běžce, vedli jsme v češtině různé průpovídky k jejich oblečení, jak kdo vypadá, a tak různě. Najednou se k nám otočil chlapík, na sobě měl tričko s nápisem Hluboká nad Vltavou. Docela nám zatrnulo. Nakonec se z něho vyklubal pouze sportovec, který u nás na Hluboké běžel nějaký triatlon.

Potkali jste během svého pobytu vůbec nějaké Čechy?

Jak už jsem řekl, s řadou formalit nám pomohl tamní kamarád. Na farmě pracovali měsíc před námi další Češi, Honza s Anetou. Skamarádili jsme se, trávili jsme společně volný čas. Spoustu krajanů jsme ale potkali i při následující cestovatelské části. Zéland je opravdu žádaná země.

Co bys tedy poradil člověku, jehož ostrovy lákají taktéž?

Jet na Zéland na klasickou dovolenou je docela drahá legrace. Přece jenom je to daleko, už samotná zpáteční letenka stojí pětadvacet tisíc, nemluvě o dalších nezbytných nákladech. Navíc poznat tuhle zemi během několika málo dnů, to se snad ani nedá. Aby to mělo smysl, chce to alespoň čtyři až šest týdnů. A to si zase nemůže dovolit úplně každý.

S jakými pocity jste nasedali do letadla na zpáteční cestu vy?

Jednak jsme se těšili na maminčino knedlo-vepřo-zelo. Zároveň nám přišlo trochu líto, že končí taková ta bezstarostná cestovatelská éra. Přece jenom, jakmile člověk nastoupí do práce, už si nemůže z časového hlediska dovolit totéž, jako když studoval.

Jestliže rád cestuješ, neříkej, že odteďka už budete doma.

A tak to zase ne. Už teď mám v hlavě další plány, kam všude by se nechalo vyrazit. Jenom na to teď potřebujeme sehnat potřebné prostředky.

Cestovat ale budete pořád. Kam třeba?

Vzhledem k tomu, že už pracuji, těžko se znovu vydám někam na půl roku. Ale v zimě na hory, v létě na dovolenou třeba někam do tepla, to zase ano.

Foto: archiv Martina Heřmánka 2x

Článek byl otištěn v extra vydání Pelhřimovského deníku a vychází se svolením Michala Vítů, zastupujícího šéfredaktora Pelhřimovského deníku

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 10007/9905×
Na Nový Zéland by jel každý, říká Martin Heřmánek

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (5 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků