logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Muž, který chtěl být šťastný a našel způsob, jak být…

Muž, který chtěl být šťastný a našel způsob, jak být…

Kdo z nás by nechtěl být šťastný? Otázkou je, co si obecně pod pojmem štěstí představujeme. Pro někoho je štěstím „Muuuška jenom zlatá“, pro jiného, když vše v jeho životě plyne, jak si nalajnoval. Pro jiného zase, když je jeho život pestrý a samé překvápko. Není proto divu, že když vyšleme nahoru přání: „Chci být šťastný/šťastná“, tak nahoře z toho mají pěkný guláš. Prostě chce to konkretizovat, a to velmi. Hledáte praktický návod na šťastný život? Doporučuji si přečíst knihu Laurenta Counella „Muž, který chtěl být šťastný“, vydalo nakladatelství Rybka Publishers v roce 2008.

Touhle útlou knížkou jsem si začal listovat v knihkupectví někdy před půl rokem. Přečetl si pár náhodně vybraných odstavců a šla do koše. Tedy nákupního. Přivezl jsem ji domů a okamžitě skončila u Dany, takže jsem si koupil ještě jednu pro sebe. Jako nerad běhám v botách po strýci, tak taky nerad čtu knížky, které už někdo přečetl, i když u Dany mi to až tak nevadí, ta je většinou přečte na jedno posezení. Muž, který chtěl být šťastný, ji však natolik zaujal, že si ji odvezla sebou a to je pak na dlouho.

Mně pak trvalo celých půl roku, než jsem si těch 148 stránek přečetl. Ne proto, že by to bylo rozvláčné a nudné. Právě naopak, je to hodně výživné pro člověka, který ne že by hledal štěstí, nebyl šťastný, to ani náhodou, ale protože ten příběh je napsán tak lidsky a přitom je v něm tolik moudra, že jsem to prostě potřeboval vstřebávat postupně. S touhle knížkou to je stejné jako s tím, o čem je. Se štěstím. Když už si myslíte, že to máte, tak vám jak ta muška zlatá profrčí mezi prsty a je fuč. Když si na jedné stránce říkáte: „Aha, takhle ono to tedy je, takhle je třeba se k tomu stavět, tak na další zjistíte, že sice ano, ale…

Ale dosti mých slov, přidám pár Juliena – muže, který chtěl být šťastný:

Z rozhovorů s holandským manželským párem, který bydlel nedaleko místa, co Julien:

„Ty jsi teprve teď vstal?" podivil se Hans. „My už jsme během dopoledne stihli dvě památky. Viděli jsme chrám Tanah Lot a muzeum subaku v Tabananu.“
„Výborně, tak to vám blahopřeji.“
Ani mu nedošlo, že moje odpověď byla ironická. Hans byl jedním z těch, kteří poslouchají slova, ale nevěnují pozornost tónu hlasu a výrazu obličeje osoby, která mluví.
„Mám dojem, že moc památky nevyhledáváš. Copak tě nezajímají?"

„Ale já jsem se neztratil. Když se podíváš do slovníku – mimochodem, takové čtení by se ti líbilo, neobtěžovalo by tě nadbytkem emocí – zjistíš, že sloveso najít se má vícero významů. Konkrétně to znamená lepším poznáním sebe sama dosáhnout souladu s tím, čím jsme.“

„Život je loterie," řekla Claudia zarmouceně.
„Život je neustálý závod," opáčil její manžel. „Zvládnou to jen ti nejrychlejší. Ti, co se poflakují, přelétávají z jednoho na druhé nebo si dopřávají zbytečných radovánek, zemřou. Člověk musí jít stále dopředu.“

Z rozhovorů mezi Julienem a jeho balijským učitelem Samtyangem, mužem okolo osmdesátky, kterému byste dali pětník, když byste ho viděli postávat někde v metru, ale vpravdě člověkem, který má víc než všech pět pohromadě a VÍ, co život obnáší:

„To je normální. Lidé velmi lpí na tom, čemu věří. Nehledají pravdu, chtějí jen dosáhnout určité rovnováhy. Vybudují si proto svět založený na představách, který jakžtakž dává smysl a ke kterému se podvědomě upnou.“
„Ale proč nikomu nedojde to, že to, čemu věříme, není skutečnost?“
„Uvědomte si, že to, čemu věříme, se stává naší skutečností.“

„Když něčemu věříte, vede vás to k určitému chování, které ovlivňuje chování ostatních takovým způsobem, že vás opět utvrdí v tom, čemu věříte.“

„V životě nastanou situace, kdy si musíme vybrat, kdy se musíme vzdát věcí, na kterých lpíme, abychom dosáhli toho, na čem nám záleží nejvíce," řekl nade vše prostě a jednoduše.
„K smrti nerad se vzdávám čehokoliv.“
„Když se ničeho nevzdáte, připravujete se o možnost výběru. A kdo se vzdá možnosti výběru, vzdává se také možnosti žít tak, jak by si přál.“

„Jít za svým cílem, aby se člověk mohl plně realizovat, to je někdy stejné, jako zlézt horu. Dokud to neučiníte, zůstává vám skryto, že úsilí, které budete muset vynaložit, znásobí váš pocit uspokojení v cíli. Čím větší úsilí, tím větší bude vaše radost a tím déle ve vás přetrvá.“

„Pokud někoho milujete, jen když se chová v souladu s vašimi ideály, pak to není láska… Proto si myslím, že od lidí, kteří vás mají rádi, se nemusíte ničeho obávat, i v milující rodině musí mít každý možnost žít tak, jak chce. Je pěkné brát v potaz důsledky našeho jednání pro ostatní, abychom jim neublížili, ale na druhou stranu nemůžeme vždy brát ohled na jejich přání a tím méně na to, co na naše jednání řeknou. Každý musí zhodnotit své jednání sám za sebe. Za to, co si myslí ostatní, zodpovědný nejste.“

Ty myšlenky vytržené z kontextu celkového příběhu, protože kniha je psána tak, jak to mám rád, tedy jako příběh, vám nastíní jen to, co bylo doslova a do písmene důvodem toho, že během jednoho týdne se z Juliena – žáka – muže, který hledal cestu ke štěstí, stal Julien – učitel, který pochopil, že štěstí není muška zlatá, ale změna v našem uvažování, změna našeho nazírání na svět, a to celé uvedené do dennodenní praxe.

… Všiml jsem si holčičky, která si osaměle hrála na pláži. Určitě to byla dcera některých z mála turistů, kteří toto místo objevili. Mohlo jí být tak pět nebo šest let. Klacíkem si něco pilně kreslila do písku. Všimla si, že se k ní blížím, a když jsem stál u ní, věnovala mi letmý úsměv, přičemž ani na vteřinu nevzhlédla od svého díla.
„Copak to je?" zeptal jsem se.
„Parník, samozřejmě," odpověděla téměř dotčeně a pokračovala v kreslení.
„Líbí se ti lodičky?“
„Líbí. Dřív jsem se chtěla stát kapitánem velké lodě.“
„Ale už sis to rozmyslela?“
„Jo, protože je to pro mě moc těžké." Z jejího hlasu zaznívala lítost.
„Jak to můžeš vědět?“
„Dědeček mi to řekl. Říkal, že to je práce pro kluky a ne pro holky.“
S velkou péčí se věnovala obrázku a smutek, který se jí najednou zračil na tvářičce, mi rval srdce.
„Jak se jmenuješ?“
„Andy.“
„Poslyš, Andy, podívej se na mě.“
Pustila klacík a podívala se na mě. Klesl jsem koleny do písku, abych se dostal na její výšku.
„Jsem přesvědčený, že tě má dědeček moc rád a že pro tebe chce jen to dobré. Ale něco ti povím. Bude to tajemství, které si uchováš napořád, chceš?“
„Tak jo.“
„Andy, nikdy nikoho nenechej, aby ti říkal, co dokážeš nebo nedokážeš. Je na tobě, co si vybereš a jak budeš žít.“
Dívala se mi do očí a na chvíli se zamyslela. Pak její vážný výraz postupně zmizel a namísto něj se objevil úsměv, kterým se rozjasnila celá její tvář. Odešla sebevědomým krokem s pohledem obráceným k širému moři, kde si parník na obzoru plul dál svou cestou.

I vaše loď může vyplout, stačí, když nastartujete její motory nebo vztyčíte plachty.

This object requires Flash Player.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (15 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Alena | 16. 4. 2015 10.32 hod. | 78.102.23.xxx
Děkuji za odpověď. A náhodou netušíte, kde by se dalo dohledat? Nějakou chvíli už ho sháním pro přítele, do normální knížky se nějak neumí začíst :-(.

Alena | 15. 4. 2015 22.52 hod. | 78.102.23.xxx
Dobrý večer, knihu mám doma, ale potřebovala bych pdf verzi. Na konci recenze ji nemůžu dohledat. Bylo by možné mi ji zaslat? Nebo na ni poslat nějaký odkaz? Moc děkuju!

fotoMiloš Škorpil: Aleno, omlouvám se, recenze byla napsána v roce 2011, mezi tím bylo pdf nejspíš staženo.

Jenda | 20. 7. 2014 17.51 hod. | 90.181.0.xxx
Já jsem tuhle knížku dostal darem od jedné známé. Přečetl jsem jí jedním hltem. Půjčil jsem ji bráchovi. Nevrátila se mi. Půjčením putuje po republice dál. Koupil jsem si vlastní. A kde je ted, čert ví :-)
Nevíš o nějaké PDF verzi? Ta se už neztratí :-)
Díky

fotoMiloš Škorpil: Jendo, odkaz na verzi v pdf jsem vložil na konec recenze.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků