logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Danin běžecký deníček – část 1. – Krušné začátky

Danin běžecký deníček – část 1. – Krušné začátky

Neděle první – 24.5.2009. Běželi jsme na „zkoušku“ krátký okruh, tj. cca 4,5 km. M si mě asi poprvé při běhu prohlédl a zkonstatoval, že zbytečně zvedám nohy v kyčlích – to mě dostalo. Taky mi poradil, že mám „uvolnit kotníky.“ Eeeh …? Vůbec jsem nechápala, co tím myslí, což ho inspirovalo k praktické ukázce.

Tento článek vyšel na Běžecké škole 20.7.2010

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Neděle druhá – 31.5.2009
  2. Neděle třetí – 7.6.2009
  3. Neděle čtvrtá – 14.6.2009
  4. Neděle pátá – 21.6.2009
  5. Neděle šestá – 28.6.2009
  6. 29.6.2009
  7. 1.7.2009

Pochopila jsem ke svému údivu, že se po mně chce vlastně minimalizovat pohyb, tedy jaksi pouze podsouvat jednu nohu před druhou, tak nějak plavně, bez skákání, bez dupání. Pohyb by měl vycházet i probíhat (odvíjet se) z toho – uvolněného (?) kotníku. Zkusila jsem to. Asi to nevypadá tak běžecky, jako když trošku poskakuju, spíš mi celý ten pohyb přijde poněkud valivý, ale např. táhlé dlouhé kopce se tímto způsobem vybíhají podstatně pohodlněji a úsporněji. Na druhou stranu, kotníky neuvyklé takovéto námaze to nesou dost nelibě, ale prý je to otázka času, zvyknou si. Prý :).

Když už jsem se snažila „uvolňovat kotníky“, zjistil M s nehraným a zcela upřímným údivem, že mé nohy při pohybu vpřed opisují jakési obloučky (!), což mi ubírá energie a nutně mě to zpomaluje! (ha,ha,ha). To prý ale budeme „léčit“ příště.

Neděle druhá – 31.5.2009

M se rozhodl, že minule to bylo krátké a že je potřeba přidat. Tedy km, a tak jsme šli tu delší trasu, která měří asi 8 km. Když mi to řekl, myslela jsem si, že si dělá prču. Záhy jsem zjistila, že to myslí vážně! Mami!!!! Na kritickém rozcestí (vpravo 4,5 km, vlevo 8 km) jsem trapně otálela, ale M nezaváhal a už jsme to prali tou delší. Tedy – prali. Já se fakt snažila, když tu se M utrhl a běžel a běžel. Na mé výkřiky, že co to jako dělá, jestli ZÁVODÍ, nebo co, zvesela odněkud zepředu křikl: „Já prostě nemůžu pořád běžet tak pomalu!!!“ To bylo lehce znechucující, ale nebylo to nic proti tomu, co mi udělal za chvíli: aby mi to zkrátil (dobrák), uhnul náhle ze silnice na měkkou lesní cestu. Jestli mi to na silnici neběželo příliš rychle (viz výše :)), na maximálně tlumivém přírodním podkladu jsem se totálně zdusila. M reagoval rádoby ohleduplným výrokem: „Běž klidně dál, já tě doženu!“ Tak duním, funím, těžce se bořím … a najednou si uvědomuji, že za sebou M neslyším. Otáčím se – a on JDE!, vzdálenost mezi námi se NEZVĚTŠUJE. Zatímco jsem chmurně přemítala, jestli je to víc hnusný nebo ponižující a zda má vůbec smysl se nějak snažit, našel M dvě houby. Howgh.

Neděle třetí – 7.6.2009

Nezkrácená verze 8, tedy celá po silnici. Hurá! Vynecháváme „houbové“ intermezzo a já si šouravě poprvé vybíhám poslední táhlý kopeček do Komorního Dvora, což je pro mne opravdový zážitek, protože to už jsme na trase přes hodinu a cítím, jak jsem unavená, takže M požadavek na finální „vrchařskou prémii“ zprvu považuji za dobrý vtip, než mi dojde, že v těchto případech nevtipkuje a já to prostě musím dát! Několikrát jsem chtěla přejít do chůze, myslela jsem, že mi upadnou nohy, zadek, „uvolněné kotníky,“ plíce … No – bylo to opravdové vítězství ducha nad hmotou! :). Trenér mě sice pochválil s tím, že ještě sice pořád běhám jako holka, ale lepším se. Pochopil, že když to tělo na cementových nohách tlačím do finálního kopce, mám už tak málo energie, že zredukuji veškerý pohyb na absolutní minimum a tak mi prostě nezbývají síly na ty holčičí obloučky! :).

Neděle čtvrtá – 14.6.2009

Nastoupila jsem s tím, že jsem si v sobotu lehce namohla nohy v posilovně. Na rozcestí mi tedy dal M na výběr: „Když jsi namožená, můžeme běžet kratší trasu.“ Odmítla jsem. M na to reagoval tím, že asi po dalším km, když jsem zápasila z těžkýma nohama, najednou zavelel, že mám alespoň na pár metrů zrychlit!!! To byl vtip týdne. A já jak trouba opravdu zrychlila, což se mi zalíbilo natolik, že jsem nevěděla, kdy skončit. To mě vyšťavilo, ale musela jsem pokračovat a M najednou seběhl kamsi do parku a na mou námitku, že takhle mi to asi nezkrátí, opáčil, že to ani nemá v úmyslu :). Pak mi vysvětlil, že se trasa musí pravidelně každý týden protahovat. No skvělý. Jen jsem nějak nechápala, že se každý týden musí protahovat o celý kilometr :).

Neděle pátá – 21.6.2009

Nezastavila jsem u svého obvyklého stromu, kde jsem se doposavad vždy protahovala (upřímně, potřebovala jsem si odpočinout) a M to inspirovalo taktéž ke změně: přeběhli jsme silnici a rovnou na dlouhej, táhlej, naprosto nechutnej, kopec!!! M se o kopci radostně vyjádřil, že je takovej pěknej, BĚHAVEJ. Nepřišlo mi to :). Po pár metrech jsem to musela stopnout. Ale pak už docela pěkná trasa po lese, zpátky do Klesti a bohužel ještě jako bonus ta krátká, tedy 4,5. Dobrýýýý… Když jsem dala závěrečný kopeček do Komoráku, byla jsem na sebe docela pyšná, ale ještě pyšnější jsem byla odpoledne, když jsme vyjeli na kole s novým tachťákem a konečně jsme změřili tu dlouhou, o který jsem si myslela, že má 8. Ha há! Má 9 a půl (týdne) :))). JUPÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!

Neděle šestá – 28.6.2009

Myslím, že by si začínající běžci měli vést deníček, aby nezapomněli na ty začátky a viděli, jak se zlepšujou. V pátek jsem dala ještě jednou splav (moje trasa v Sokolově) a zpět bez zastávky. V sobotu trénink v posilovně a dnes opět 9,5 s M.

Highlights:

  1. První zastávka až po pěti kilometrech! Můj první měřitelný úspěch. Bohužel ještě stále potřebuji čtyři chodecké vložky, než doběhneme domů:-(. Celou dobu jsem úporně myslela na to, že musím dát víc než MZ, což je paní, kterou bude v Runu Miloš s Alešem Tvrzníkem trénovat dvanáct týdnů, aby si vyběhala nové tělo. Ona se pochlubila, že už uběhne čtyři kilometry v kuse. Chachá! :).
  2. Když už jsme běželi závěrečný kopec do Komoráku, respektive před ním – na něm už obvykle moc nemluvím :), dala jsem si jako další metu desítku. A pak, že tu desítku dám za hodinu. Teď tu 9,5 dávám za hodinu patnáct. A ptala jsem se M, kdy už budeme trénovat krátký, rychlý. A on mi odpověděl, že to budu mít ZA ODMĚNU až právě dám tu desítku za hoďku!! To bylo zase vtipné :).

29.6.2009

Byla jsem běhat na Bohemce, běžela jsem až k houpačáku, ale bylo to tristní, s chodeckými vložkami :-(, holt není každý den neděle :).

1.7.2009

Dnes naprosto neuvěřitelné, fantastické běhání! Byla jsem u rybníčků, snad po roce! a celou cestu lehce a bez jediné zastávky až k baráku, i do kopce jsem běžela. Je to asi na hoďku. KRÁSA! :).

Dana Škorpilová foto
  • přečteno: 24697/24457×, 3 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Dana | 24. 7. 2009 10.45 hod. | 194.149.232.xx
Moc díky za podporu, o víkendu přidám aktuální zážitky!

12HonzaDe | 23. 7. 2009 0.57 hod. | 88.100.189.xx
Super! Jako zacatecnik ti taky drzim palce. Urcite to zvladnes a das i maraton v pohode:). At se dari!

Vláďa | 20. 7. 2009 14.32 hod. | 195.113.149.xxx
Skvělý článek ,držím palce v dalším psaní a běhání Vláďa

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Danin (běžecký) deníček

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : zdravím poslední dobou mám skoro po každém běhu problém s koleny,prostě mě začnou bolet.nevíte co s…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Doporučuji při potížích klid a počkat. Běhala jsem dlouho přes bolesti a nedopřála při občasném…»
  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků