Běhání a kolo jsou srdeční záležitost
Je běhání vůbec zdravé? Nejsem si jistý a jsem rád, že jsem si tuhle otázku nepoložil už před pěti lety, když jsem si při běhu zlomil komplikovaně kotník. Známé rčení: „Sportem k trvalé invaliditě" platí pro všechny sporty.
Co se týče běhání, asi každý slyšel smutnou anekdotu o největším propagátoru běhání Jimu Fixxovi, který ve dvaapadesáti zemřel na infarkt. Hned po běhu, pochopitelně.
Běžeckou komunitu před časem znervózněly výsledky jednoho britského výzkumu, který se zaměřil na zdraví dvanácti elitních vytrvalců. Jejich průměrný věk byl 57 let a každý měl za sebou – opět v průměru – 178 maratonů, 65 ultramaratonů a čtyři „Ironman“ triatlony. Zkrátka více než čtyři desítky let intenzivního běhání, cyklistiky a plavání.
Výsledek? U poloviny z nich se prokázala fibróza, tedy za určitých okolností poměrně vážné onemocnění, které může vést k arytmiím, poruchám srdeční činnosti i smrti. V kontrolní skupině dvaceti lidí stejného věku a srovnatelného zdraví netrpěl fibrózou nikdo.
V tom případě mám velkou kliku, že tomu kolu a plavání jsem zas tolik nedal, jinak bych mohl čekat, že mě letos klepne :-(!
Může to znamenat, že extrémní námaha srdci škodí? Že se jednoduše řečeno – rychleji opotřebuje a může tedy snáze selhat? Ne tak hrr, říkají sportovní lékaři. Srdce vytrvalců jsou totiž jiná než srdce „běžných“ lidí. Můžou vykazovat určité změny a odlišnosti, které mohou při vyšetření působit jeho poruchy, ale na funkci se nijak patologicky neprojeví.
To jsem si oddech´, už jsem myslel, že je ohrožen můj úmysl přečíst si v klidu ve sto letech devadesátiletého Miloše Čermáka „na síti.“
Ta kardinální otázka zní, zda běžci či jiní vytrvalostní sportovci trpí srdečními chorobami, či na ně dokonce umírají častěji, než ostatní. Fascinující text o tom má na svém blogu, nazvaném „Zpocená věda“, Alex Hutchinson, povoláním vědec a vášní běžec, a také výborný kanadský sloupkař. Ten zmiňuje jiný průzkum, týkající se tentokrát elitních cyklistů. Konkrétně těch, kteří se v minulosti zúčastňovali slavné Tour de France.
Vědci z univerzity ve španělské Valencii se zaměřili na poměrně velký vzorek 834 jezdců, kteří se Tour zúčastnili v letech 1930 – 1964. A „vedle“ vytvořili opět kontrolní skupinu z lidí stejného věku a žijících ve srovnatelných podmínkách. Co zjistili? Zatímco u těch „běžných“ byl průměrný věk dožití 73,5 roku, u bývalých závodníků 81,5 roku, tedy o osm let víc. Hurá!
A to jsou cyklisti prosím slušní požírači kilometrů, odhaduje se, že v tréninku najezdí ročně 30 – 35 tisíc kilometrů. A na jejich srdcích je to vidět, mimo jiné i na tom patřícím asi nejslavnějšímu účastníku Tour všech dob, Lance Armstrongovi. Uvádí se, že má jedno z největších zdravých srdcí, jaké kdy lékaři změřili. Ostatně už téměř před sto lety čínský lékař Tung zjistil, že rikšové mají větší srdce než průměrní Číňané.
Běhání a kolo jsou srdeční záležitost, vždyť to říkám.
Tento článek vyšel v deníku Sport a byl vydán se svolením autora
Vložit komentář
kolo je jestě více vytrvalostní sport než běh. O hodně déle se sedí v sedle a pri nižsší intenzitě. Blbé je ze z toho bolí to vzadu :))
