logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Fubar : Maraton 1 : 1…aneb můj „zlatý Zátopek“

Fubar : Maraton 1 : 1…aneb můj „zlatý Zátopek“

V květnu jsem úspěšně absolvoval svůj první maratonský běh. No a jak bylo již mnohokrát napsáno a řečeno a já si dovolím parafrázovat – je mnoho lidí, kteří maraton nikdy neběželi, ale jen málo těch, kdo běželi jen jeden jediný:-). Tak jsem se i já v duchu této nepsané pravdy, nikoliv však jen pro ni, přihlásil na zlatý Zátopkův maraton.

Volba na tento podnik padla poměrně jednoduchým způsobem. Byl tak nějak časově nejvhodněji umístěný v kalendáři, vzhledem k době, kdy jsem se rozhoupal k dalšímu běhu a můj kolega běžec akceptoval čas zbývající mu na vlastní přípravu. Dnes si myslím, že jsem se taky asi jen málo nechal vyděsit velikými bannery hlásajícími, že se jedná o otevřené mistrovství Plzeňského a Karlovarského kraje. Byl jsem po Olomouckém půlmaratonu, kde jsem si udělal radost jak pro mě výborným cílovým časem, tak doběhovým pocitem, neskutečně hladový dát si zase do těla.

Koncept závodu byl postaven na pětikilometrovém okruhu kolem Boleváckých rybníků, který se běžel celkem osm krát, plus zbylá část. Celkem tedy devětkrát průběh cílem. Je to lepší než to běžet „na dálku“, říkal jsem si. Budeme na tom líp „s hlavou“, protože budeme znát trasu. No jak se později ukázalo, pravda je to pouze částečná a konec konců, na délce trati to neubere ani jediný metr.

V místě běhu (používám v kontextu se svou účastí raději slovo „běh" než „závod“) nás přivítala důvěrně známá Hervis startovní ohrádka. Po potvrzení registrace předstartovní rutina – převlíkána, mazání, lepení a rozklusat. Pěkný vedro a vlhko, konstatujeme svorně. No nic, jde se na trať. Fakt, že se na startu sešlo celkově 77 běžců, sám o sobě svědčí o tom, že se nejedná o žádnou masovku. Certifikovaná maratonská trať vede částečně po asfaltu a část po zpevněné cestě, či lesní cestě. S přibývajícími kilometry to ocenily především naše nohy. Celkové převýšení 20 m na trati se tvářilo spíše kosmeticky, s čímž naopak s přibývajícími kilometry naše nohy spíše nesouhlasily. V tréninku jsme směřovali naše snažení ke zvládnutí tempa 5:50 min/km. Samotný běh jsme si nejprve rozběhli pomaleji a postupně se na stanovené tempo dotáhli. Celková atmosféra běhu byla fantastická. Banda zpocených udýchaných bláznů lítá kolem lákajících vodních ploch, kde se díky teplotě a počasí vyskytuje poměrně značná masa obyvatel, sledující jejich (rozuměno naše) počínání dosti podezíravě.

Na začátku nám všichni utekli. Žádný div, dlouho jsme neviděli ani třeba jen záda jediného běžce. První souputníky potkáváme někde po dvacátém kilometru, dokonce přijde i na drobné žerty a běží se dál. Občerstvení je v prostoru startu/cíle, vždy na pátém kilometru. Voda, iontový nápoj, ovoce, mokré houbičky. Snažíme se pravidelně a v klidu doplňovat tekutiny, každou hodinu běhu nad to půlka tuby Endurosnacku.

Kolem 17tého kilometru úspěšně odvracím Magneslifem počínající křeče v levém lýtku a pokračujeme dál. Pomyslnou půlmaratonskou pásku protínáme kolem 2:04 hod a cítíme se nesmrtelně. Opatrně s tempem a běžíme dál, do dvacátého pátého kilometru bez událostí. Vytrvalé slunce začíná ustupovat, potíme se jak zvířata, ale stále se nám daří nejen tempo, ale i užívat si běhu. Cítím na sobě, že se mi nedaří hradit ztrátu tekutin. Podcenil jsem vlastní zásoby a spolehl se jen na občerstvení na trati resp. v prostoru start/cíl. Pauzy na občerstvení se prodlužují, na trať se vydávám s pocitem solidního přepití, což se mi velice záhy vrátilo v podobě vydařené křeče v břiše.

Na kilometru třicet tři musím zvolnit postupně až na tempo chůze. Snažím se vymačkávat bok, uklidnit tep a dýchat. Kolega je na tom o něco líp, když také bojuje s křečemi ve stehnech a přehřátým motorem. Posílám ho dopředu.

Na třicátém pátém kilometru ho vidím asi tak dvacet vteřin před sebou, což je cílová rovinka. Opatrně piju a honem do posledního celého okruhu. Vbíhám z asfaltu k rybníkům, které se pomalu vylidňují, snažím se přes přetrvávající křeče držet alespoň trochu důstojné tempo, myšlenkami se snažím dostat pryč od tratě. No podařilo se… a to tak, že poměrně důkladně. Zřejmě jsem v tom přemýšlení nad bůhví čím přeběhl bludný kořen a věřte nevěřte, na trati, kde jsem ještě před chvílí takřka čtyři hodiny běhal dokolečka dokola – jsem zabloudil.

Mrknu na hodinky, jsme na třicátém sedmém a půltém kilometru. To snad není pravda. Nechápu, zuřím, nadávám (možná i nahlas). Na křeč jsem úplně zapomněl, snažím se najít cestu zpátky do prostoru tratě. Potkávám nějaké domorodce, nejsem si jistý, zda mě chápou. Pokračuju v pokusech vrátit se ve vlastních stopách a někde v onom směru, odkud slyším amplion z prostoru startu a cíle. Povedlo se, ale jen částečně. Uvědomuju si, že jsem za sebou nechal neproběhnutý kus předepsané tratě. Průšvih. Chvíli běžím proti směru běhu, pak se otáčím a pokračuju do prostoru startu/cíle.

Probíhám, slyším pípnutí. Poslední, deváté, předepsané. Už klidným tempem absolvuju zbytek tratě. Neodolám a v cíli si nechávám pověsit na krk pamětní medaili, s fotografií rozesmátého Zátopkova obličeje, z doby jeho triumfu v Helsinkách v roce 1952. Mrknu na hodinky. Navzdory předepsaným pípnutím a díky kontrole jen v prostoru finiše, jenž mi hlásí, že mám „splněno“, mi chybí na hodinkách plných 580 m. Nedá se nic dělat. Sundávám medaili z krku a odcházím k pořadatelům, vysvětluji jim svou situaci. Očividně jsou trochu překvapení, když jim vracím medaili, děkuju za závod a slibuju, že za rok si to zopáknu.

Našel jsem svého kolegu, gratuluji mu k jeho prvnímu maratonu, ve zkratce se podělím se svým příběhem a jdu do sprchy. Zažívám lehkou patálii s automatem, který si žádá 20 korun z mé kapsy za to, že mi pustí na hlavu horkou vodu. No rád bych, ale momentálně není kde brát. Ještě, že běžecká solidarita je bezmezná. Jeden z kolegů mi beze slova podává minci a je mu jedno, jak se jmenuju nebo kde bydlím, a jak své penízky dostane zpátky.

Je to pecka. Horká voda ze mě dostává veškerou únavu a o pár minut ve frontě na maratonskou polívku potkávám onoho dobráka z umývárny a vracím mu jeho korunky. Prý to není důležité. Já vím, povídám, důležitější bylo, že jsi mi je jen tak věnoval a já je teď moc rád vracím. Ta medaile mě už nemrzí. Stejně by mě to netěšilo, byť o tom všem rozhodlo ani ne kilometr a půl před cílem několik stovek metrů. Parádně jsem si zaběhal, potkal výborný lidi a koneckonců – trocha té běžecké pokory nikoho nezabila, ne?

Co mě mrzí je podceněný pitný režim, že jsem nedokázal udržet tempo. Výsledný čas jsem si oproti prvnímu maratonu zlepšil takřka na vteřinu o 19 minut, což zase není tak špatná zpráva. Byl to pro mě opravdu velice rozporuplný běh. Je jisté, že teď nechám maratonskou trať na chvíli spát. Můj první a druhý maratonský běh dělí jen něco málo přes deset týdnů. Mezi tím jsem si ještě udělal radost olomouckým půlmaratonem. Těšit se budu na Metro běh, na Ústecký půlmaraton a na všechno další pobíhání (především na týden na Šumavě, kde budu mít možnost pobíhat pod dozorem Miloše Škorpila v rámci jeho Běžecké školy). Ale příští rok se do Plzně určitě vrátím a to nejen pro tu medaili, ale pro celý ten zážitek. Nakonec příští rok je tomu přesně 60 let, co se Zátopek v Helsinkách tak neuvěřitelně zapsal.

…a teď už jen pro úplnost oficiální časomíra s časy po pěti kilometrech a „zbytku“.

29:23; 29:56 (59:15); 28:10 (1:27:30); 28:30 (1:56:00); 30:16 (2:26:17); 32:09 2:58:27) ; 41:21 (3:39:48) ; 32:10 (4:11:59); 25:52 (4:37:51)

Michal Zatloukal foto
  • přečteno: 13285/13128×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : zdravím poslední dobou mám skoro po každém běhu problém s koleny,prostě mě začnou bolet.nevíte co s…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Doporučuji při potížích klid a počkat. Běhala jsem dlouho přes bolesti a nedopřála při občasném…»
  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků